Vrchol, nevrchol Manaslu

Doufal jsem, že z Manaslu už článek s podobným názvem nebudu muset psát, nicméně po 4 letech je to tady bohužel znovu. Tehdy jsme však řešili jen malichernosti oproti letošní situaci, i když je to úplně jiný příběh.

Na druhou stranu i tehdy v C4 umřel člověk.

Poslední šance na vrchol

Popíšeme letošní situaci podrobněji, než jak se to mohlo podařit přes smsky ze satelitného telefonu. Ono to všechno bylo, je a asi i bude trochu složitější. Pojďme se tedy pověnovat bolestivým vzpomínkám na poslední výškový kemp C4 na Manáslu ve výšce cca 7400 m.

Dle všech dostupných předpovědí počasí skýtá pátek 2. října poslední možnost pustit se do vrcholového pokusu, a to ještě jen za předpokladu, že se ohlašovaný vichr přižene až během dne. Takže trochu spěcháme, neboť nás tlačí čas.

Odpočinek v BC zkrátíme na 2 dny. Zaklimatizovaní jsme parádně a tudíž s Miri postupujeme z BC (4800 m) rovnou do C2 (6400 m) a z C2 rovnou do C4 (7400 m). Mirča je v C4 od 17 hodin, já se zase poflakuji, jak je mým dobrým zvykem, a docházím se začínající tmou 18. hodině.

Edém mozku

Jen shazuji batoh a zjišťuji, co se děje. Nahoře jsou již Miri, kluci, kteří dorazili z C3 – Pavel, Lukáš a Mára s Tomášem, dál dva stany Němců (vedoucí expedice se šerpou a jeho 2 klienti) a také Rakušan s Francouzem, kteří někdy před naším příchodem sestoupili z vrcholu a teď jim chybí síly na cokoliv. Úplně nezkušení určitě nebudou, jeden z nich má za sebou již čtyři osmy, jakým stylem však netuším.

Mají jasné příznaky výškové nemoci v hodně těžké podobě, jde o edém mozku. Už kolem nich všichni Češi skáčou a snaží se je, i pomocí injekcí, nějak dostat na nohy. Mára se mnou konzultuje, co jim píchnout, ostatní se snaží vzburcovat na pomoc i německé účastníky pobytového zájezdu v C4.

Sháníme se po kyslíku, prosíme, aby pomohli s komunikací v němčině, protože ti dva už angličtinu nepobírají, marně. Pokoušíme se zjistit, zda patří k nim – prý ne, prý jsou od Seven Summits, ale jdou sami a bez kyslíku dozvídáme se přes plachtu stanu, na níž se ani neotevře zip.

Jděte rychle dolů!

Rakušan i Francouz se po chvíli a injekcích lehce vzpamatovávají a na naši radu, se pokoušejí o sestup. Pamatuji si jasně, že jsem jim to důsledně doporučoval. Bohužel nikdo z nás teď večer nemá šanci jim aktivně pomoci a sestoupit s nimi. Máme toho sami dost a asi by to ohrozilo nejen je, ale i nás. Doufáme, že klesající nadmořská výška jim pomůže se rychle zmátořit.

Další, co by jistě hodně pomohlo, je kyslíková bomba, ale tu tam nahoře nikdo nemá – aspoň jsme si to mysleli. Druhý den se bohužel ukázalo, že tam byly dokonce dvě v německých stanech. Ale prý určeny pro německé klienty a pouze k záchranným účelům.

Zhruba po hodině volá Pavel, že ti dva leží před stanem – je kolem 20 h – zkusili sestup, ale vrátili se v ještě horším stavu. Je to tak vážné, že jim musíme pomáhat sundat batohy, mačky, a dostat je zpět do jejich stanu, spacáků a zkusit je nějak udržet při životě. Nevypadá to vůbec dobře a komunikace s Němci, slušně řečeno, opět vázne. Všechno se to děje při teplotách kolem minus 20 a rychle zesilujícím větru.

Přes Fandu, který zůstal dole v BC a má tam druhý satelitní telefon, kontaktuji jejich agenturu Seven Summits, že tu mají dva klienty v hodně špatném stavu, aby nám s nimi pomohli. Ideálně, kdyby mohl ještě v noci přijít nějaký šerpa s kyslíkem. To by asi zachránilo život oběma.

V půl desáté zalézáme zpět do stanu a je nám s Miri jasné, že nás druhý den čekají úplně jiné starosti, než pokus o vrchol. Bude třeba pomoct a pokud ne, tak nemáme chuť procházet kolem dvou těl a pak se radovat z vrcholu. V jednu hodinu v noci odchází k vrcholu vedoucí Němců se svým šerpou. Nad ránem udělá marný pokus Mára, ale brzy se vrací. Bohužel nám přichází říct, že už se budeme starat jen o jednoho živého. Rozhodujeme se počkat na světlo a pak dle stavu postiženého vymyslet nějaký transport dolů a zjistit, zda je na cestě i nějaká pomoc ze spodu. To ještě nevíme, že kyslíku je nakonec dost i v C4.

Kde je kyslík? Kdo ho zatajil?

V táboře je teď 7 lidí – Miri, Tráva, Pavel, Lukáš, Mára a dva Němci - klienti. Na transport by to mělo stačit, jsme všichni relativně neunavení, neboť jsme nešlapali na vrchol. I když je otázka, zda je horší únava fyzická či psychická. Nejvíc to asi bylo vidět při sestupu na Lukášovi, který byl úplně KO i bez vrcholu. Prostě se v hlavě začne mlít, co jsme mohli udělat víc, a nohy přestanou šlapat.

Další přímý telefonický kontakt se Seven Summits přichází hned ráno. V 7 hodin Miri mluví přes saťák přímo s vedoucím na Manaslu. Až teď nejspíše pochopil vážnost situace. Miri ho opět důrazně upozornila, že tady mají už jen jednoho klienta a to v hodně vážném stavu. Jejich šerpové jsou však již na sestupu dolů či v základním táboře, tudíž mu nezbude než souhlasit s tím, že se ho pokusíme dostat dolů do C3 my. Ve finále v C3 naštěstí vykouzlil ještě jednoho zapomenutého šerpíka, který nám později přikluše na pomoc.

Snažíme se situaci konzultovat s německými klienty, kteří byli nuceni nasadit Francouzovi do té doby neexistující kyslík po té, co jim ráno spadl do stanu, když se probral vedle mrtvýho kamaráda. Jejich rozhodnutí zní: Počkáme na šéfa, až přijde z vrcholu, je to zkušený záchranář, bude vědět více. Sami netuší, jak regulovat kyslík, kolik mají v bombě atd. Frantík je v dosti mizerném stavu i pod kyslíkem. Určitě není schopen samostatné chůze.

Mezitím volají Betonáři Martin a Kája z C2, kam jsme vyslali smsku s prosbu o pomoc, zda by nám někdo z C2 mohl jít naproti a snést aspoň věci z C3, pokud bychom museli transportovat. Kluci hlásí, že je vidět rychle se pohybující postava na cestě z C3 do C4. Martin nám jde naproti, Karel dole s ostatními vaří, ostatní v C2 po včerejším sestupu mají dost starostí sami se sebou.

V 10 hodin, téměř současně se šerpou z C3, přichází z vrcholu spokojený šéf německé výpravy se svým šerpou a kde se vzala tu se vzala, i s další kyslíkovou láhví. Šerpík odspoda nasazuje Frantíkovi kyslíkovou láhev s velkým průtokem, což ho během půl hodiny zázračně postaví na nohy, takže je schopen chůze. Kolem 11. hodiny se vydávají na sestup z C4, přičemž nás šerpa žádá, zda bychom mohli jít za nimi a případně pomoct, kdyby se cokoliv pokazilo.

Oba dochází bez dalších komplikací do C3, odkud Francouze transportuje vrtulník.

Obětovat lidský život za ambice

Díky všem ostatním klukům, že nás tam v C4 nenechali samotné. Asi jste si všimli, že v článku nejmenujeme. Ne, že bych jména neznal, ale ta situace, která se dle našeho názoru v mírném podání nazývá lidská bezohlednost, se nás poměrně dost dotkla a nehodláme se s tím smířit. Ale ten pocit, kdy najednou zjistíš, že je někdo schopen obětovat lidský život na úkor nicotného okamžiku na vrcholu nějakého kopce, který tu bude i dávno po nás, je nevysvětlitelný. Pokusíme se určité lidi dohnat minimálně k morální zodpovědnosti. Proto nejmenujeme, nechceme vyvolávat válku přes média. 

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Manaslu na Horydoly

2015 Pavel Burda a spol. + Beton team

2011 Honza Trávníček a spol. - příprava na expedici

2009 Jan Krabec a spol. v zimě

2009 Radek Jaroš