Pavel Pavouk Pochylý

Výstupy, které u starších budily respekt, zdolával za pochodu a v neuvěřitelných časech.

Seriál na téma zimního přechodu Tater pokračuje článkem dlouholetého šéfredaktora Hotejlu a Montany Jiřího Růžičky o Pavlu Pochylém, který zatím jediný přešel v zimě sólo Západní, Vysoké a Belianské Tatry.

Zimní přechod masivu Tater na Horydoly

SÓLO: Podrobná zpráva Pavla Pochylého

TOPO: Tatranská hřebenovka na papíře

GEAR: Co je potřeba zimní tatranskou hřebenovku

DRUŽSTVO: 150 kilometrů po hřebenu Tater

Tatry si zaslouží zimní hřeben

DVOJICE: Zimní hřeben Tater byl zopakován po 35 letech

Myslím, že v té době nebylo člověka více posedlého lezením. Prostě uměl. Ve své bezprostřednosti neváhal nazvat věci pravým jménem. Jeho výrok na vrcholu Lomnického štítu: "To sme se vybáli, však?" byl pro spoustu lidí povelem k uvalení klatby.

Málokdo předpokládal, že přežije, a už nikdo netušil, že v Tatrách se rodí "ozajstné horolezectvo," ve kterém dokonalá a odpovědná příprava je samozřejmostí.

Během dvou, tří let se podepsal ve stěnách, do kterých se starší generace bála podívat. Gauner, blázen, chorobně ctižádostivý dobrodruh. Tak byl ošacován.

Jenomže ten gauner přiběhl na první zavolání, aby pomohl při záchrance v "jeho" diretisimě Malého Kežmarského štítu. Ten blázen se jediný odvážil natraverzovat do převislé stěny a přitáhnout ocelové lanko. A ten ctižádostivý dobrodruh si dělal výčitky, že s prvolezcem vypadla jím zatlučené skoba.

Dnes pokračuje tam, kde kdysi skončil. Zimní sólo Studničkovou cestou na Galerii a zimní přechod celých Tater, kde společníkem mu byl jen třicetikilový kletrsak, napovídají, že se nezměnil.

Článek je převzatý z časopisu Hotejl č. 3/1980. Děkujeme za svolení redakci Montany, která je jeho nástupcem.