150 kilometrů po hřebenu Tater

150 kilometrů po hřebenu Tater
SDÍLEJ:

Celý hřeben Západních, Vysokých a Belianských Tater přelezla v zimě roku 1970 skupina československých horolezců. Poprvé překonala zasněžené hřebeny spojující všechny tatranské vrcholy. Jeden z účastníků Osvald Osina Duba vzpomíná přesně po čtyřiceti letech, jaké to tenkrát bylo. Rozhovor s ním vedl Michael Beránek ve švýcarské Bazileji.

Ahoj Osine, budeme si povídat – ne o dnešním světě, kterému našinec člověk pomalu přestává rozumět - ale o starých časech. Bejvávalo, bejvávalo.

V roce 1970 se 9. února vaše horolezecká skupina dala na pochod po tatranském hřebenu. Kolik vás bylo a kdo vůbec celou záležitost vymyslel?

Vymyslel to zcela určitě Pavouk, ale nevím, s kým ještě. Podle mne s Jiřím Pytlíkem Zrůstem, který se ale nakonec akce vůbec nezúčastnil, pokud se pamatuji, protože se s Pavoukem nepohodli. Anebo to vymyslel Pavouk s Ivanem Dieškou. Byly nás celkem dvě skupiny, podpůrná a vrcholová. Vrcholová skupina měla sedm lidí. Byl v ní vědecký pracovník Jan Kalvoda, Ivan Dieška, Jiří Novák, Ondrej Pavouk Pochylý, Osvald Osin Duba, Jan Chroust Procházka a vedoucím byl další Pavouk - Pavel Pochylý. Později k této partě přibyl fotograf Honza Šváb. V podpůrné skupině byl nejstarší Pochylý - Petr, Milan Mereš, Petr Schnabl a další už nevím, vždyť uplynulo od té doby přes 40 let!

Horolezeckým cílem bylo přejít celý tatranský hřeben poprvé v zimě. Všeobecně prospěšný až vědecký cíl (bez něhož tenkrát žádná akce nebyla dost dobře možná) byl určen tak, že se oficiálně zkoumal vznik tvaru a reliéfu zemského povrchu a působení různých vlivů jako třeba působení vody, ledovců či eroze. Dále se pozorovaly skalní formace a různé procesy v oblastech medicíny. Také se zkoušela výzbroj a výstroj.

Horydoly.cz ZIMNÍ HŘEBEN VYSOKÝCH TATER

Dieška: Tatranská hřebenovka na papíře

Pochylý: Podrobná zpráva Pavla Pochylého

Hroza: Co je potřeba na zimní tatranskou hřebenovku

Hroza: Tatry si zaslouží zimní hřeben

 

Akce se připravovala celý rok. Jak dlouho nakonec přechod trval?

Od 9.února do 12. března, tedy 32 dnů. Ti, kteří celý přechod v délce 140 kilometrů absolvovali, vystoupili na 104 vrcholů.

Jaké bylo počasí?

Byla spousta nového sněhu, minimálně po pás, kterým jsme se museli nějak probojovat. Střídali jsme se na špici a za sebou jsme zanechávali hlubokou brázdu. Byl to plazení a ještě k tomu bez jakékoliv viditelnosti. To byla pro mne úplně nová zkušenost. Někdy jsme postupovali tak, že jsme batoh, svini jednu, házeli před sebe, aby se to potom lépe proplazilo. Při pozdější sněhové vichřici, rychlost větru někdy dosáhla až 170 km/hod., došlo k různým zpestřením celého programu. Bylo totiž dokonce některé dny nutné, že když to na jednoho přišlo, musel přičapnout ve stanu. Fantazie! To vše se odehrávalo většinou při teplotách kolem mínus 20° Celsia.

Jakou jste tenkrát měli výstroj?

Naše výstroj byla z dnešního hlediska jistě zajímavá a značně odlišná. Pro šest maníků jsme měli stan pro tři osoby, nějaké jednoduché Á-čko s podlážkou, žádné spacáky. Žďáráky a sloní nohy nám před startem nedodali, a tak nám to měla podpůrná skupina přinést na Baníkov. Tím jménem hory si nejsem moc jistý, bylo to ale za Velkým Roháčem, kam se dá jednoduše dojít z nějaké chaty, myslím, že to byla Zverovka.

Vyfasovali jsme krátké lyže a běžky. Ty ovšem zůstaly dole, asi proto, že Pavouci neuměli, pokud si dobře pamatuji, vůbec lyžovat. O sněžnicích se sice mluvilo, ale byly zavrženy. Boty byly kožené lyžáky, hrozně tvrdé a pro mne úzké. Proto jsem si vzal svoje dvojité boty, které jsem koupil roku 1968 na zájezdu do italského Courmayeru. Cepíny a mačky nesly značku Salewa. Dala je tato firma. Lana byla z tehdy známé československé firmy Chemlon.

K vaření byly určeny dva benzinové Juwely z tehdejší DDR. Ve stanu jsme neměli žádné karimatky, leželi jsme tedy přímo na podlážce více-méně poskládáni na sebe. Spali jsem v tom, v čem jsme šli, jenom jsme k tomu večer přidali bonekanovou bundu z umělé kožešiny. Byl to materiál určený do -40°C.

Kolikrát jste si řekli, že budete muset vzdát?

O tom nebyla nikdy řeč. Až dlouho potom později jsem si uvědomil, že mám problémy s cévami a pravděpodobně to byl důvod mého omrznutí i přes to, že jsem měl dvojité boty.

Kdo celý přechod dokončil a kdo ne a proč?

Začalo nás šest. Oba Pavouci, Ivan, Chroust, Honza Kalvoda a já. Dojeli jsme gazíkem na nějakou hájovnu nedaleko Hutianského sedla, kde jsme přespali. Ráno nás, myslím, ještě kousek svezli, a pak jsem vyrazili někam po zasněžených pláních, v hlubokém prašanu a za velkého mrazu. Když jsme ukončili první etapu na vrcholu, mělo tam být donesené jídlo. To tam ovšem nebylo, a tak jsme museli další den, za pěkného počasí a oteplení, sestoupit dolů, abychom zjistili, co je s matrošem. Dozvěděli jsme se, že údolní skupina se pokusila dostat nahoru, ale museli to zabalit kvůli podmínkám a počasí.

Zůstali jsme jsme na chatě, asi to byla Zverovka, a další den jsme vyrazili obohaceni o žďáráky pro dvě osoby, sloní nohy, které byly ale nacpané jenom dole a ne nahoře, prý je tam to peří stejně na houby, a s jídlem na tři dny. Na chatě se k nám přidal Honza Šváb, takže nás bylo sedm. Stan zůstal na kopci po posledním bivaku.

Další etapa pochodu přes Červené vrchy až na Kasprův vrch proběhnula poměrně v pohodě, bylo slušné počasí, zima, ale žádná vichřice. Na této etapě jsme vařili po skupinách, já jsem byl myslím v partě s Jirkou. Asi po 14 hodinách jsme došli kolem sedmé večer na Kasprový vrch, naše forma byla dobrá. Překvapení bylo, když jsem sundal boty a zjistil omrzlé nohy. Netušil jsem to. Stejná situace potkala Jirku a Honzu Kalvodu, ale já jsem na tom byl nejhůř. Myslím, že se tady na to také vykašlal i Honza Šváb. A tak lanovkou dolů, gazíkem do Popradu a vlakem do Vojenské nemocnice v Praze. S Jirkou jsme tam strávili měsíc, než nám přiřízli prstíky. Mě palec a Jirkovi nějaký prst, on to bude jistě vedět líp než já.

Dál šli už jenom čtyři, oba Pavouci, Chroust a Ivan. Chroust měl také namrzlé nohy, ale zkusil to až za sedlo Váha, kde to také musil zabalit. Tak zůstali potom jenom tři, kteří došli až na konec.

Kolik jste toho ušli či ulezli za den při extrémně těžkých podmínkách?

Byly dny, kdy se denní výkon scvrknul na minimum. Za 16 hodin jsme se jednou dostali jen o necelé dva kilometry dál a nejhorší výkon byl jeden kilometr za 17 hodin. První den jsme urazili jenom pět kilometrů.

Vzpomínáš si na nějakou dobrodružnou situaci?

Třetí den pochodu nám uvnitř stanu chytla láhev s benzínem. Naštěstí se nám podařilo ji vyhodit ven, než bouchla, ale o jídle jsme si mohli jenom povídat. Bylo to ale určitě lepší, než si lízat popáleniny nebo dopadnout ještě hůř.Když jsme se vzpamatovali z bleskové reakce sedících u vchodu, tak jsme konstatovali otevřené nože u ostatních, kteří byli připraveni rozříznout stan a vypadnout do přírody. Trvalo to celé tři až pět vteřin a bylo posekáno.

Dalším zážitkem byl okamžik, když se podařilo, celkem za pěkného počasí, shodit ohromnou převěj jako lavinu. Byl to myslím Pavouk, kterého se podařilo zbytku manšaftu zachytit. Lavina padla na mne, když jsem jako pátý traverzoval úzký žlab dva metry pod hřebenem. Jenom jsem si přišlápnul, zarazil cepín a pod nohami mi to odjelo skoro až na trávu. Výška odtrhu byla půl druhého metru.

Jaké jste měli tenkrát jídlo a pití?

Z počátku jsme měli jídlo na tři dny, ale první den jsme večer vařili prakticky jenom čaj, protože se celý den nic nepilo a jedly pouze sušenky. Další jídlo pro etapu, která měla skončit na Kasprovém vrchu, jsme měli najít na roháčském Baníkově. Tam jsme došli v noci. Sníh byl vichřicí vyfoukaný, žrádlo nikde a my neměli nic do žaludku. Následoval bivak ve stanu, který se nedal postavit, v něm jsem byli nějak poskládáni a přes nás se hnala stokilometrová vichřice. Dnes si myslím, že s jídlem a pitím to tenkrát bylo mizerné. Myslím si, že jsem omrznul také proto, že jsem se prakticky přes den ničeho nenapil, prostě jsem měl málo tekutin.

Dostalo se vám později nějakého ocenění za velký úspěch?

Ocenění, myslím, nebylo žádné veliké, jenom výstava fotek v domě U Hybernů v Praze. Spíše se kritizoval fakt, že jsme přechod přerušili v Roháčích. Kvli tomu to funkcionáři nakonec neuznali jako kompletní přechod. Krátce potom jsem odešel do Švýcarska, a tak další osudy nezýnám.

Víš o někom, komu se totéž podařilo po vás?

Myslím, že za pár let po nás to byla nějaká parta z Ostravska a nesmí se zapomenout na Pavouka. Když se vrátil z basy, přešel stejnou cestou hřeben Tater sólo. Bylo to od 23. února do 3. března roku 1979.

Jak hodnotíš dnes, s odstupem doby a pod vlivem svých dnešních horolezeckých zkušeností, tehdejší akci?

Pro mne to byla tvrdá zkušenost a poznání, že se člověk nemůže spolehnout na to, že co projde jednou jednomu, nemusí za stejných podmínek projít druhému. Že je lepší mít v kritických situacích vlastní iniciativu a vyvíjet činnost, než čekat, až to někdo udělá. Tedy spíše vést, než se nechat vléct. Moje tehdejší zkušenosti byly na takovou akci nedostatečné, na rozdíl od Pavouků. Získané zkušenosti jsem ale pak využil ve svém dalším podnikání, jak v horách, tak i profesionálně.

Zažil jsi v tvém pozdějším horolezeckém životě náročnější akce?

Myslím, že už jsem něco tak tvrdého nezažil. I když byly momenty, kdy to nebyla žádná sranda. Třeba jižní hřeben Aiguille de Peuterey, po převratu počasí, 3 bivaky, 2 dny bez jídla a 30 cm sněhu na posledních deseti délkách.

Co děláš dnes, ve svých mírně pokročilých letech?

Pracuji jako kokot a nevím jak to zredukovat. Do hor chodím jenom, když mám trochu času, pokouším se lézt, dá to ještě těch V+ na předním konci, pokud to není moc fyzické. V zimě lezu se svými kamarády z Plzně rampouchy, také na tvrdém konci lana. Jinak běžky a túry na lyžích, v létě nalehko na různé vrcholy, anebo kolem masívu, jako krátký treking.

Máš ještě dnes kontakt s někým z tatranské party?

Kromě toho, že jsem se asi před rokem setkal s Jirkou Novákem, kontakt s nikým nemám. Bylo to po smrti Ivana Diešky, kdy jsem si uvědomil, že nás ubývá a že s těmi, se kterými bych si chtěl popovídat, to už nestihnu. Většina z té party už nežije. S Honzou Kalvodou jsem nic jiného nezažil, nevím ani vlastně, jak dostal z omrzlin, a s Honzou Švábem jsem ztratil kontakt, když jsem emigroval. Nevím jestli je ještě na živu, byl podstatně starší, takže by mu dnes muselo být přes 80 let.

Přeji ti nadále dostatek zdraví a energie na pohyb po horách a mnoho radosti z dosažených cílů.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Re: Za co seděl Pavouk?
2x normální defraudace, 1x pokus o únik před ní do ciziny - nechal si peníze, které nebyly jeho. Výsledkem byly dva pobyty ve vězení - oba oprávněné - k tomu tvrdý tréning uvnitř a pak vrcholné výkony na horách pomocí drog, léků a asi i prvních anabolik. (Těžko se to dneska hodnotí - za krádež se sedět musí, ale drogy pomohli taky Buhlovi na Nanga Parvat, silné generaci Francouzů v 70. letech v Alpách a vlastně celému sportu od vzpírání k cyklistice).
  • Autor JN
  • Datum a čas 14.6.2010 17:22
Reaguj
Pavel Pochylý
Bohužel se to nějak nedobře zobrazilo, takže najděte si slovenskou wikipedii a zadejte Pavel nebo Pavol Pochylý a zobrazí se stránka o Pavoukovi.
Reaguj
Re: Za co seděl Pavouk?
čti http://sk.wikipedia.org/wiki/Pavel_Pochyl%C3%BD
Reaguj
Za co seděl Pavouk?
Tedy vím, že za "hospodářské delikty", ale to byl za rudochů tak široký pojem, že se pod něj schovalo cokoliv.
  • Autor Václav
  • Datum a čas 11.6.2010 20:07
Reaguj
Budeme hodnotit?
Kamaráde Otakare,Osin, o něco mladší než já, má mnohem lepšího pamatováka než já, takže si na všechny učastníky vrcholové skupiny bez problémů vzpomněl. V původním textu byl uveden Jan Procházka jun. = Chroust, takže s tím špatným křestním jménem je to patrně nedorozumnění edice anebo možná můj překlep. A v té podpůrné skupině se motalo více lidí a pro borce, kteří byli ve hřebenové skupině se jednalo tenkrát, při jejich pohledu velké „mladosti“, o věc na kterou se příliš asi nekoncentrovali. Ono chvílemi asi šlo o čiré přežití. A ty kilometry? Jak už jsem se zmínil, jestli začali někde u Zuberce a skončili někde v Belianských, a k tomu několikrát byli donuceni slézt s kopců dolů a pak se zase vyháčovat nahoru, určitě jim to připadalo jako tisice kilometrů. Nezapomeň, že Osin s dalšími to nakonec museli zabalit a z těch tří, kteří došli až na konec, nám žádný nepoví jak to vůbec bylo. A hodnota – čím a jak to poměřit? Kdo je lepší – ten nebo ten? Je fakt, že doba se změnila – tím i výzbroj. Když budu dnes vyprávět mladým, že v naší době jsme neměli žádné hexcentriky, vrtané nýty, slaňovací osmu (viz. http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=12641) a při lezení že jsme používali železné hasičské karabiny a kované skoby tak mě budou asi mít za Barona Prášila. Když v roce 2020 vystoupil Michal Pitelka a Stefan Sigrist s historickou výzbrojí a oblečeni jako prvovýstupci v roce 1938 severní stěnou Eigeru řekl pak Michal: Byli to tenkrát superborci, s touhle výzbrojí je to teda síla. Takže jak to budeme srovnávat? – já tedy ne. S hubertusem nebo s péřovkou to je pro mne v hodnocení fuk a sám ale nosím radši péřovku.
Reaguj
Re: OB
Ahoj Michale. Já vůbec nespochybňuji hodnotu sportovního výkonu této akce, ta je v opravdu vysoká. Jen jsem chtěl naznačit, že trocha věcné kritiky nezaškodí. Když paměť panu Dubovi tolik neslouží a nevzpomíná si s jistotou ani na jména účastníků, chtělo to zapátrat v literatuře a uvedené informace doplnit. Stejně tak mělo autora praštit do očí oněch 150 km v samotném titulku. To je hloupost a násobeno krát 2! Ohledně námitek k výstroji - tak to fakt neberu, je prostě jiná doba. To bych absurdně mohl psát, že tato akce s tehdejší výstrojí byla nic proti tomu, když Mallory s Irvingem šli na Everest v hubertusech …
  • Autor -OB-
  • Datum a čas 11.6.2010 08:44
Reaguj
OB
Milý Otakare vulgarity v internetové nikomu nepromíjím, ale to rohaté oslovení si také osobně neberu – beran má také rohy. Jenom mne dost zaráží, že jedenačtyřicetiletý dospělý chlap používá toto pubertální oslovení. Ale k věci : když se ti borci tenkrát ploužili hlubokým prašanem tak jsi asi ještě čůral do plínek. Parta Pavouk & spol. možná ty kilometry ani nepočítala, jim o nějaký kilometr ani nešlo, tou dobou byli jedněmi z nejlepších a nepotřebovali si nikterak vylepšovat své image. Třeba do toho všeho započítali i ty sestupy a výstupy, co jí vím? Ale i kdyby to bylo kilometrů jenom polovina tak před tím výkonem, s tehdejší výzbrojí, nesrovnatelnou s dnešní je třeba smeknout – na tom se snad shodneme, ne? À propos - ze Zuberce je to do Budapesti necelých 300 km.
Reaguj
OB
Milý Otakare vulgarity v internetové nikomu nepromíjím, ale to rohaté oslovení si také osobně neberu – beran má také rohy. Jenom mne dost zaráží, že jedenačtyřicetiletý dospělý chlap používá toto pubertální oslovení. Ale k věci : když se ti borci tenkrát ploužili hlubokým prašanem tak jsi asi ještě čůral do plínek. Parta Pavouk & spol. možná ty kilometry ani nepočítala, jim o nějaký kilometr ani nešlo, tou dobou byli jedněmi z nejlepších a nepotřebovali si nikterak vylepšovat své image. Třeba do toho všeho započítali i ty sestupy a výstupy, co jí vím? Ale i kdyby to bylo kilometrů jenom polovina tak před tím výkonem, s tehdejší výzbrojí, nesrovnatelnou s dnešní je třeba smeknout – na tom se snad shodneme, ne? À propos - ze Zuberce je to do Budapesti necelých 300 km.
Reaguj
Re: Re: Ty vole (teď promiňte daný výraz),
Děkujeme. Křestní jméno bratra Chrousta bylo opraveno.
Reaguj
Re: Ty vole (teď promiňte daný výraz),
Ty vole (promiň ten výraz), k čemu ten despekt?Jsi dobrý počtář, takže těch 150 kiláků jsi dohromady nedal. Nicméně si myslím, že si "pikolíci" přesto pěkně zamakali. Klobouk dolů. Já tu dobu zažil, a vím dobře v čem a s čím se tehdy v zimě lezlo. Takže klobouk dolů ještě jednou!Autora rozhovoru jen opravím, že ten Chroust Procházky nebyl Vladimír ale jeho bratr Jan (později zahynul nve stěně Trollů v Norsku).
  • Autor chc
  • Datum a čas 10.6.2010 14:48
Reaguj
Celkem 11 příspěvků v diskuzi


Výlovy rybníků 2018 září a říjen

Výlovy rybníků 2018 září a říjen

PRŮBĚŽNĚ AKTUALIZUJEME Hlavní podzimní sezona výlovů rybníků se odehrává v říjnu a listopadu. Jednoznačně nejvýznamnější výlovy tento víkend probíhají na jihočeském rybníku Dehtář a na jihomoravském rybníku Olšovec.... celý článek

A znovu Rio Botičo

Barevné podzimní lezení ve Svatém Janu

registrovat

Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Turistický informační portál WhereToStay.Tips kde naleznete fantastické rady kde se ubytovat, kde jíst a co vidět, v lokalitách celého světa.





Nejčtenější články

Výlovy rybníků 2018 září a říjen

Výlovy rybníků 2018 září a říjen

PRŮBĚŽNĚ AKTUALIZUJEME Hlavní podzimní sezona výlovů rybníků se odehrává v říjnu a listopadu. Jednoznačně nejvýznamnější výlovy tento víkend probíhají na jihočeském rybníku Dehtář a na jihomoravském rybníku Olšovec.
Barevné podzimní lezení ve Svatém Janu

Barevné podzimní lezení ve Svatém Janu

AKTUALIZACE Podzimní horolezectví ve Svatém Janu pod Skálou je barevné. Jeho kouzlo vytváří bílé skály, žluté modříny na svazích, zelené borové lesy a červená střecha kláštera. Dopoledne lezeme na Dušičkové stěně,
Houby AKTUÁLNĚ 2018

Houby AKTUÁLNĚ 2018

PRAHA Přinášíme zprávy z lesů a luk. Přejeme dobrou chuť, ať už připravujete smaženici, sušíte nebo nakládáte jakékoliv jedlé houby!
Alpy AKTUÁLNĚ 2018

Alpy AKTUÁLNĚ 2018

CYKLOTURISTIKA Kde je co v Alpách nového, jaké vládnou na horách podmínky pro horolezectví a turistiku, kde se lyžuje, jak fungují chaty i cokoliv jiného, co zajímá návštěvníky nejvyšších evropských hor.
A znovu Rio Botičo

A znovu Rio Botičo

Botič AKTUÁLNĚ! Zpočátku roztomilý potůček s meandry, drobnými peřejkami a občasným roštím. Pod Záběhlickým jezem začíná regulovaný tok. Množství lávek různé výšky, kabely, roury. Humus, bordel a fekálie jsou po letech čištění a stavebních

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Alpinmesse - veletrh Rakousko, Innsbruck 20.-21.10. 20.10.
Šarkaniáda / drakiáda Beckov 20.-21.10. 20.10.
Rio Botičo Praha, Hostivař Splutí Botiče 21.10.
Dýně - výstava Praha, Botanická zahrada 22.9.-21.10. 21.10.
Dresden Marathon Německo, Drážďany   21.10.
Klánovický půlmaraton Praha, Klánovice Běh 21.10.
Veduty českých měst a hradů Havlíčkův Brod, Galerie výtvarného umění 7.9.-21.10. Maloval Jan Antonín Venuto 21.10.
Guatemala a Arménie - diashow Praha, Divadlo za plotem Přednáší Pavel Svoboda 22.10. 19:00
Drakiáda Ladná Ladná 23.10.
Dech hor - festival Jilemnice 24.-25.10. 24.10.

Diskuse

mám tušení žižkovák, 21.10.2018 0:31, 1 příspěvek
Už se těším na kolo v zah... Vlastimil Dobrovský, 18.10.2018 10:13, 1 příspěvek
Nic moc Karel, 16.10.2018 17:46, 3 příspěvky
batoh boris, 15.10.2018 11:40, 13 příspěvků
Kloubní výživa Rakia, 13.10.2018 13:15, 21 příspěvků
Malá ta, kdo zná jen malý... Roman Siegl, 12.10.2018 16:39, 6 příspěvků
Operace kolene Lenka, 12.10.2018 13:27, 21 příspěvků
připomínka Honzány, 11.10.2018 20:26, 27 příspěvků
Operace kolene Karolina, 11.10.2018 13:50, 21 příspěvků
Pozor Smejči, 11.10.2018 7:19, 1 příspěvek

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

beeg Jamscew Jamscew, 21.10.2018 3:37
Nemravnost - zákeřný jed,... milan šupa, 18.10.2018 17:24
Re: Prodám chatku. Cena 2... mirunka.mokra@seznam.cz, 17.10.2018 20:02
Martinik ve Slatiňanech Horydoly , 16.10.2018 17:55
Kurz slackline pro začáte... Horydoly , 15.10.2018 9:24
Swiss Food Festival Praha Horydoly , 10.10.2018 23:33
Re: Wallis Horydoly , 8.10.2018 15:34
Re: Wallis Kuba Turek, 8.10.2018 15:34