Přátelská varianta na Levou Velickou věž

Nejprve jsme sledovali starou trasu Centrálním žlabem na Granátovou lávku mezi Levou a Pravou Velickou věží 2+ (E. Fehér s druhy, 2.9.1952).

Potom jsme odbočili a na chvilku vlezli do Levé větve centrálního žlabu 2 (S. Novotný 12.10.1961).

Z ní jsme odbočili ještě více doleva a vylezli tři délky vlastní Přátelské varianty 4 (Jakub Turek, Jan Jiroušek, 22.2.1998).

Zdánlivě lezitelný žlab

Jednoho zimního pondělí jsme vyrazili na Velickou stěnu. Podmínky nebyly bůhvíjaké. Sněžilo, ve vzduchu byla cítit vlhkost, ledopády budily obavy.

Uctivě jsme obešli Nevěstin závoj, rychle se prohrabali lavinézním sněhem k nástupu a vybrali si k výstupu žlab mezi Levou a Pravou Velickou věží.

Vypadal celkem lezitelně. Sněhová pole pospojovaly čtyři zdánlivě položené ledopády.

Pýcha nás poslala doleva

První dva položené ledíky jsme i s našimi tupými cepíny a mačkami zdolali celkem úspěšně. Po prvních třech délkách nám proto narostl hřebínek. Odbočili jsme nad druhým ledovým prahem doleva do skalnatého vhloubení.

Přátelská varianta vede doleva přes hladkou plotnu pod pás převisů a pod ním stoupá celou délku až k dalšímu žlabu.

Těsně před ním uhýbá doprava přes převisek na trávu. Dál potom přímo vzhůru dvě délky na výraznou travnatou rampu. Odtud se uhýbá doprava nebo doleva a po skalnatých hranách se dorazí posledních pár metrů na Levou Velickou věž.

Kolmé trávy a rozbitá spára

Po cestě lezec potká kolmé zmrzlé trávníky, a tak výstup není vhodný na léto.

Klíčové místo je dvacetimetrový traverz pod převisy. Jeho přelezení mi trvalo dvě hodiny. Pod sebou jsem měl skalní plotnu přelezenou po předních hrotech maček, před sebou rozbitou, zarostlou a zasněženou spáru, do které jsem někdy strčil prsty a jindy jsem se musel vzpírat o lokty, kolena a boky.

Navíc stále hrozil kyvadlový pád do špatných vklíněnců, friendů a smyček. Mé očekávání se jednou vyplnilo a pár metrů jsem do smyčky letěl. Moc morálu mi to nepřidalo, a tak jsem délku dolezl zpocený, promrzlý, mokrý a vytřesený.

Noční slaňování sněhem a ledem

Také jistič Bagu za mnou si užil v této délce své, protože ani druholezci to v traverzech nemívají jednoduché.

Demänovka ve Slezském domě celý zážitek umocnila. Navíc dala zapomenout i na noční trojité slaňování ledopády a temný návrat hlubokým sněhem.

Přístup

Od Slezského domu po zelené značce do Velické doliny. Pod Věčným uhneme doprava stoupáme přímo vzhůru k nejvýraznějšímu ledopádu Nevěstin závoj. Žlab mezi Velické věže začíná cca 100 m vpravo od něj. Od Slezeského homu 1 hod.

Sestup

Po dolezení sejdeme pěšky doprava do sedélka mezi Levou a Pravou Velickou věží. Z něho absolvujeme několik slanění celým Centrálním žlabem. Místy jsou skoby pochybné kvality. Poměrně dobře se dají umísťovat prchací smyčky. Druhá možnost návratu vede po Granátových lávkách. Stezka traverzuje doprava nad Velickými hrby, aby se stočila doprava (mohutný mužík) a sešla dolů ke Slezskému domu. Po sestupu ze skal je u suťového pole pohodlný bivak pod obrovským kamenem. Ohnisko je vybaveno dřevěnou podlážkou a ochrannou zídkou. V zimě mohou být některé úseky sestupu lavinézní a vyžadují opatrnost.

Doporučené vybavení

Dvojité lano 50 m, helma, sedací a hrudní úvaz, mačky, 2 cepíny, 2 šrouby, vklíněnce, friendy, 7 expresek, 4 karabiny, 4 smyčky, 5 prchaček na slaňování, jistítko, pohorky, batoh 30 l, čelovka, lékárnička, bivakovací pytel, mobil, teplé a nepromokavé oblečení. Doklady, peníze, pojištění. Jídlo a pití na den. Mohou se hodit skoby.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Horolezectví ve Velické dolině

Sedlo pod Dvojitou vežou

Severozápadný hrebeň na Dvojitou věžu

Jižním hřebenem na Granáty

Predná Velická štrbina do špatného počasí

Guľatý kopec ve Vysokých Tatrách

Tatranská Kupoľa na lyžích

Poľský hrebeň na lyžích

Krčmárov žlab na Gerlach