Tradicionalisté v Řeži

Čtyři skalní masívy vysoko ve stráni nad Vltavou proti atomovému rektoru v Řeži nabízejí dobrodružné lezení horského charakteru.

Jako na horách

Jedno- až dvoudélkové výstupy si musí každý lezec odjistit sám smyčkami, vklíněnci a friendy. Občas najde skobu a někdy nýt či zabetonovaný kruh. Skála je místy velmi pevná, narazit lze ovšem na volné kameny, štěrkové lavice i kývavé bloky.

Výška masívů se pohybuje od třiceti do padesáti metrů, ale výhledy z temene odpovídají daleko většímu převýšení. Shlížíme z nich totiž na hladinu řeky v hloubce dvou set metrů.

Tradiční lezení

Řež je dosud rájem pro tradicionalistický styl lezení. Rovnováha mezi psychickým a fyzickým výkonem je tu zachována v plné míře. Rozuměj: není tu moc dobrých skob a nýtů, a proto se každý bojí spadnout. Mnohé jištění nabízí jen iluzorní pocit jistoty, protože o kvalitě skob není nic známo a vklíněnce v otevřených spárách drží jen na čestné slovo.

Zatímco v mnoha jiných oblastech je preferováno pouze čisté sportovní lezení bez pomoci jistících prostředků, v Řeži mnoho cest nelze přelézt jiným způsobem než s žebříčky, tahem lana, nebo aspoň stoupáním na skoby.

Technické lezení

V horolezecké klasifikaci se takové cesty poznají podle písmene A. Například výstup 4A0 znamená, že zkušený lezec takovou cestu vyleze bez velkých potíží, ale bude se muset v nejtěžším místě podržet za nějaké skoby nebo karabiny. Klasifikace 6A4 značí výstup prakticky nepřetržitě po skobkách zatlučených do rozbité skály, daleko od sebe a neustále hrozících při neopatrném pohybu vypadnout i s lezcem. Do nich se věší v krkolomných polohách horolezci pomocí speciálních žebříčků a smyček.

„Některé prvovýstupy jsme tímto způsobem lezli i celý den,“ vzpomíná horolezec Ivan Rigel, který v Řeži na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vylezl se spolulezci nejvíce nových směrů. Dnes je oněch padesát až šedesát metrů záležitostí desítek minut, ale tehdy to byly úctyhodné výkony.

Středně těžké výstupy

Naprostí začátečníci (2-3) si v Řeži lezení neužijí, ale pro lezce středních obtížností (4-6) je tu několik desítek možností. Pozor však na bezpečnost, protože ostré skalní hrany, výčnělky a poličky mohou i při bezpečně zachyceném pádu způsobit nepříjemná zranění.

Turisté na výletě

Pokud někdo nenajde dost odvahy pustit se do boje s kolmou skálou nebo sem chce zajít jen na výlet, může vystoupit v železniční zastávcei Řež ve směru na Kralupy, přejít mostek a po nenápadných stezičkách vyjít pod útesy. Mezi nimi se proplete na skalní temeno, kam před mnoha miliony let zasahoval tok Vltavy, a skrz křoví a les dojde na vyšlapanou pěšinu. Po ní se vydá doleva, až objeví turistickou značku na Levý Hradec a dál do Prahy.

Nejlepší je Čtvrtý masiv

Těm, kteří se rozhodnou vyrazit za vertikálním dobrodružstvím, nezbývá než doporučit pár pěkných, logických a více-méně bezpečných cest v pevné skále. Na prvním a druhém masivu (počítáno zleva při pohledu od řeky) je skála drobivá a lámavá. Lezení je tu spíše pro ty, kteří už mají všechny klasické cesty vylezené.

Na třetím masivu vede těžká, ale pěkná spára Hokejka (obtížnost 5), která je jakoby zmenšeninou slavného výstupy stejného jména ve Vysokých Tatrách na Lomnický štít. O něco lehčí je Zednická (4+), která začíná přelezením opěrné zídky pod skálou.

Nejlepší lezení poskytuje čtvrtý masiv, zleva doprava se na něm dají vybrat krásné cesty. Chromá (3+) vypadá zdánlivě lehce, ale nepříjemné kroky je potřeba dělat nad kolmými stěnami. Guáno (5) je ostrý zářez s převisem, který nese jméno po ptačích exkrementech, které na lezce číhají v nejobtížnějším místě. Velká stolice (5+) se jmenuje po skalním balkonu v polovině cesty. Série převisů Epitaf, Šmelhauspřevis a Cesta domů vyžaduje obtížné a nebezpečné technické lezení označované písmenem A. Jejich jména vypovídají o nepříjemných pocitech lezců, kteří je překonali jako první.

Ironicky pojmenovaný Zábavný koutek (5) požaduje po lezcích dost přemýšlení, aby se zajistili proti případnému pádu. Nejkrásnější lehčí cesta se jmenuje Strmá (4). Je vhodná i pro začínající lezce, protože je v ní dostatek skob a mezi ně se dají v případě strachu jednoduše umístit vklíněnce. Poslední pěknou cestou po pravé straně čtvrtého masívu je Kůň (4+). Připomíná hřbet proslulého skalního koně na Žabím štítě ve Vysokých Tatrách. Nejtěžší na této cestě je vylézt prvních pár metrů v hlubokém zářezu bez stupů a chytů. Druhá lehčí polovina cesty po takovém zážitku připomíná schody a ne horolezecký výstup.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě