Vztah ochrany přírody a outdooru je napjatý

Vztah ochrany přírody a outdooru je napjatý
Jizerské hory. Bouldering ve Srázech.
Autor snímku Kuba Turek
SDÍLEJ:

V Agentuře ochrany přírody a krajiny vznikla pracovní skupina pro rekreaci, sport a turistiku. Přinášíme obsáhlý rozhovor s vedoucím této skupiny a zároveň šéfem Správy CHKO Jizerské hory Jiřím Huškem.

Jak na to

Jiří Hušek je vedoucí pracovní skupiny pro rekreaci, sport a turistiku při Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR a vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.

Agentura od letošního roku převzala činnost dosavadní Správy ochrany přírody, která řídí jednotlivé správy chráněných krajinných oblastí. Národní parky jsou i nadále samostatnými jednotkami spadajícími přímo pod ministerstvo životního prostředí.

K čemu má sloužit pracovní skupina pro rekreaci, sport a turistiku, jejímž jste šéfem?

Existuje velmi široká škála přírodních a geografických podmínek napříč všemi chráněnými krajinnými oblastmi a četná regionální specifika dopravní, sociální apod., a proto mají různé rekreační a sportovní aktivity také diferencovanou váhu a variantní je i řešení jejich vztahu k ochraně přírody.

Protože však legislativní východiska jsou totožná a mnohdy Správy CHKO jednají se stejnými partnery v rámci celé České republiky (například sportovní svazy), považuje naše organizace za účelné koordinovat přístup jednotlivých Správ CHKO k jednotlivým aktivitám.

Přestože se pracovní skupina snaží reflektovat i to, jak problematiku pojímají ostatní orgány ochrany přírody mimo chráněné krajinné oblasti (tedy zejména Správy národních parků, krajské úřady, Ministerstvo životního prostředí), nemůže být její ambicí koordinace této problematiky v rámci celého rezortu.

Pracovní skupina nemá žádné výkonné pravomoci. Úloha pracovní skupiny je tedy metodická. Jednotlivé Správy CHKO jsou autonomními správními úřady, jejichž rozhodování je nezávislé, je vázáno pouze správním řádem, zákonem o ochraně přírody a krajiny a dalšími právními normami. Pracovní skupina jim může nabídnout prostor k projednání společné problematiky a nabídnout možné řešení.

Pokud se jedná o vliv na rozhodování Správ národních parků, případně Ministerstva životního prostředí, je úloha naší skupiny ještě mnohem volnější a nejspíše ji lze označit za iniciativní. Jedním z cílů pracovní skupiny, a podle mého názoru klíčovým, je i komunikace s veřejností.

Jak vidíte vztah mezi orgány ochrany přírody a outdoorovými aktivitami v Česku?

Vztah ochrany přírody a veřejnosti zabývající se outdoorovými aktivitami je velmi napjatý.

Proč tomu tak je?

Vidím v zásadě dva důvody. Ten první bych označil jako objektivní. Existuje veřejný zájem na ochraně přírody, který je formálně vyjádřen příslušnými zákony. Ochrana přírody, tedy státní ochrana přírody, je souborem institucí odpovědných za naplňování příslušných legislativních norem.

„Státní ochranář“ je, krátce řečeno, odpovědný za to, že příroda a krajina nebude poškozována nad míru dovolenou zákonem a že se její stav bude postupně zlepšovat. Většina outdoorových aktivit má na přírodu ze své podstaty potenciálně škodlivý vliv. Při zvýšené intenzitě se tento vliv snadno dostává za hranici samovolné regenerace ekosystémů a stává se trvale neudržitelným.

Ten druhý důvod, subjektivní, jsou vady v komunikaci, pozorovatelné na obou stranách dialogu. Konsenzus bývá nedosažitelný, kompromis nepřijatelný, ústupek bývá interpretován jako prohra. Ochranáři vycházejí ze zásadových a zpravidla odborně odůvodněných východisek, ovšem v defenzivě, pod tlakem a nezřídka se přidržují principu předběžné opatrnosti. Jejich komunikační dovednosti se postupně kultivují, ale rezervy zůstávají a realita je tu a tam předbíhá. Jako partnera, nebo často protivníka, mají „outdoor“. Ten je ve své podstatě málo čitelný a převážně anonymní – rozhodně se dnes nejedná o regulovanou a plánovanou volnočasovou aktivitu pod záštitou okresních výborů ČSTV.

Outdoor je ve své současné podobě zejména ohromným kšeftem, kde výrobní firmy a cestovní agentury za dělostřelecké podpory reklamy a médií všeho druhu nutí lidi k utrácení co nejvíce peněz ve volném čase. To vše pod diktátem módy a virtuálního dobrodružství, kdy stále více lidí žádá stále více prožitků v přírodě a krajině, a to za nulového rizika a minimálního nepohodlí. Přestože outdooroví hráči jsou zatíženi enormním konzumem, bývají to skupiny aktivnější, a proto také agresivní v prosazování svých(?) zájmů. Pak stačí, když se střetnou rozdílně vyladění partneři, vyskočí jiskra a konflikt se rozhoří za stálého přilévání oleje sdělovacími prostředky podle zásady „dobrá zpráva – žádná zpráva“.

Kde vidíte největší problémy, které by měla Vaše skupina řešit?

Hlavní ambicí je odstranění neodůvodněných rozdílů přístupu jednotlivých Správ CHKO k totožným aktivitám, ovšem při zachování různosti konkrétních postupů, které musejí odrážet geografické, přírodní a společenské podmínky regionů. Je třeba popsat konfliktní místa a navrhovat systémová nebo příležitostná řešení problémů. Jedním ze zásadních problémů je právě výše popsaná nedostatečná komunikace mezi ochranou přírody a veřejností. To pracovní skupina nevyřeší, ale může k řešení významně přispět.

Jaké má zatím Pracovní skupina výsledky? Dospěla k něčemu, vydala nějaké doporučení?

Podařilo se nám vytipovat klíčové aktivity v širokém spektru trávení volného času, jejichž vliv na přírodu je významný a potřeba řešení prioritní. Bez nároku na úplnost jmenuji např. běžecké a sjezdové lyžování, cyklistiku, pěší turistiku, horolezectví, vodní sporty, orientační běh, motorové „sporty“... U těchto aktivit jsme zpracovali interní analýzy, které popisují podstatu činnosti, její vliv na přírodu a krajinu, cílovou skupinu a partnery, trendy vývoje aktivity, její nároky na infrastrukturu, legislativní omezení a možnosti regulace.

Pracujeme na tom, abychom nad těmito analýzami postavili prakticky uchopitelné metodické náměty a návody. Zároveň jsme v rámci skupiny vyčlenili některé její členy jako specialisty pro jednotlivé činnosti a jakési „styčné důstojníky“ směrem k veřejnosti a veřejné správě. Já se například zabývám horolezectvím.

V součinnosti s pracovní skupinou se podařilo uzavřít písemnou dohodu o spolupráci Správ CHKO s jedním z vydavatelství cyklistických map. Praktické naplňování dohody má daleko k dokonalosti, ale troufám si tvrdit, že přinese výsledky relativně přijatelné pro ochranu přírody i pro cyklistickou veřejnost.

V listopadu loňského roku zorganizovala v Turnově naše pracovní skupina facilitované setkání se zástupci obcí a jejich sdružení, sportovních a zájmových svazů a podnikatelských subjektů v cestovním ruchu. Účelem nebylo řešení konkrétních kauz, ale hledání společného jazyka pro další komunikaci. Nejenže jsme se nepohádali, ale podařilo se konstruktivně otevřít řadu citlivých témat. Setkání bylo pozitivně hodnoceno všemi zúčastněnými.

Jedním z problémů je nekomunikativnost úředníků ze Správ CHKO. Nejsou ochotni veřejnosti poskytovat podklady k omezení některých aktivit v přírodě. To samozřejmě budí dojem, že jejich rozhodování stojí na vodě, místo na pevných nohách odborných posudků. Zajímá se o to vaše pracovní skupina?

Moje zkušenost je ta, že naprostá většina úředníků ze Správ CHKO je komunikativní. To, jestli komunikace funguje, závisí na obou stranách dialogu. Jeho dnešní nedílnou součástí je také nekultivovaná komunikace zástupců outdooru. Je třeba si uvědomit, že představitelem outdooru vůči ochraně přírody není jen funkcionář sportovního svazu, ale také novinář nebo třeba účastník internetové diskuse.

Tvrzení o nekomunikativnosti ve vaší otázce považuji za nepřijatelnou generalizaci. Pokud takový problém existuje, není pochopitelně omezen na oblast, kterou má v gesci naše pracovní skupina. Potřebu neustálého zlepšování komunikativnosti úředníků na Správách CHKO silně vnímá naše vedení a Správa ochrany přírody zajistila pro většinu zaměstnanců několikadenní velice kvalifikované školení komunikačních dovedností.

Jednou stránkou věci je to, že úředník je povinen při konkrétním rozhodování vycházet z pečlivě zjištěného stavu věcí a pokud vychází z odborných posudků, musejí být tyto součástí spisu a účastníkům řízení přístupné. Bude-li úředník „vařit z vody“, nemůže jeho rozhodnutí obstát v odvolacím řízení. Druhou polohu vidím v tom, že zásadní omezení lidských aktivit ve prospěch ochrany přírody nevycházejí z prvostupňového rozhodnutí úředníka na Správě CHKO, ale jsou dána veřejnou objednávkou a vycházejí z mezinárodních závazků, resortních a státních politik a zákonů. Problém pak spočívá v nízké úrovni ekologického a právního povědomí veřejnosti.

Každý ví, že se nesmí krást a nedozvěděl se to od státního zástupce, ale od rodičů a ve škole. Nikoho nenapadne požádat si o výjimku ze zákona o provozu na pozemních komunikacích, protože spěchá a padesátka v obcích ho zdržuje a omezuje jeho lidská práva. Vůči prolamování zákona o ochraně přírody a krajiny však žádné zábrany nebývají...

Představa, že podkladem pro každé rozhodnutí Správy CHKO musí být posudek externího odborníka, je naprosto mylná. Správa CHKO je orgánem speciální státní správy, a tedy rozhoduje ve smyslu správního řádu. Zároveň je však také odbornou organizací ochrany přírody. Profesní složení zaměstnanců a úroveň jejich vzdělání je zárukou toho, že ve většině případů jsou schopni odborný názor formulovat sami. Pochopitelně v odůvodnění, které je povinnou součástí správního aktu, musejí tento názor srozumitelně popsat.

Můžete být konkrétní? Uvedu čtyři příklady – mohl byste je glosovat?

Pokusím se o to, ovšem s výhradou, že v případě kauz mimo Jizerské hory nemusím mít úplné informace a moje poznámky budou možná subjektivní.

Zákaz lezení na ledopádech v Labském dole v Krkonoších je evergreenem. Obtížně se lze dostat k posudku bryologa, na němž celé rozhodnutí o zákazu stojí. Jeden náš čtenář to zkusil a dopracoval se až k nejvyšším patrům ministerstva životního prostředí. Tam se ovšem ukázalo, že posudek se odvolává na odborný článek, který nemělo ani ministerstvo k dispozici.

Možná to vypadá formalisticky, ale podstatné je to, že zákaz lezení v Krkonoších nevydali ochranáři, ale poslanci. Patří mezi základní ochranné podmínky národního parku. Z tohoto zákazu může být udělena výjimka, pokud jiný „veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody“. Dosud nikdo uspokojivě nevymyslel, jakým veřejným zájmem je lezení po skále či ledu. Měl by to popsat ten, kdo onen zájem má, tedy horolezci.

Ochranáři ze Správy KRNAP se zabývali požadavkem na legalizaci lezení ledů v Labském dole, nechali si za tím účelem zpracovat odborný posudek možného vlivu lezení na zdejší unikátní společenstva mechorostů. Zpracovatel posudku, špička ve svém oboru, popsal nebezpečí, která úředníci vyhodnotili jako vysoká a znemožňující prolomení zákonného zákazu. Studie by měla být rozhodně pro zájemce k dispozici, dokonce si myslím, že by mohla být vhodným způsobem zveřejněna.

Neodvažuji se hodnotit, zda měla Správa KRNAP prostor pro ústupek tím, že poškozování minimalizuje stanovením podmínek (časové omezení, dostatečná vrstva sněhu a tloušťka ledu apod.), lokalitu podrobně neznám. Vím však zcela jistě, že musejí mít apriorní nedůvěru v dodržování podmínek lezci, kteří za současného stavu žádný zákaz nerespektují a v 1.zóně národního parku vesele lezou. Po pravdě řečeno se spíše podivuji dosavadní toleranci strážců parku vůči evidentnímu porušování zákona. Zvláště v situaci, kdy je zákon nejen porušován, ale jeho nedodržování je otevřeně prezentováno a propagováno. Prostor pro dohodu s ochranou přírody se tak limitně zužuje k nule.

Zcela zásadní výhradu mám v této souvislosti k úloze serveru Horydoly a propagaci či dokonce glorifikaci přestupování zákonů a nařízení na jeho stránkách.

Český ráj bojoval za částečný zákaz cykloturistiky. Nakonec se proti CHKO postavili místní samosprávy, podnikatelé i cyklistické oddíly. Ukázalo se, že neexistuje seznam zakázaných úseků a k nim konkrétní zdůvodnění zákazů. Navíc později přišly obce s tím, že SCHKO nemůže zakazovat vjezd cyklistům na účelové komunikace. Většina zákazů potom byla uvolněna, ale ochrana přírody měla pošramocenou pověst.

SCHKO Český ráj rozhodně nebojuje za částečný zákaz cykloturistiky, logicky však hledá regulační mechanismy, které by minimalizovaly vliv cyklistů na chráněnou přírodu v době netušeného boomu této aktivity. Jakási forma regulace není pouze v zájmu ochrany přírody, ale také v zájmu ostatních návštěvníků, necyklistů. Nalezení společného řešení by přineslo prospěch cestovnímu ruchu, tedy i obcím a podnikatelům, stejně jako ochraně přírody. Bohužel místo konstruktivního jednání vznikl konflikt, k jehož rozpoutání nepřispěla jen Správa CHKO, ale také všichni ostatní hráči v území, média nevyjímaje. Takže s pošramocenou pověstí z této kauzy nevychází pouze ochrana přírody.

Nebudu rozebírat zástupné problémy, jestli tabulka byla zákazová či informativní, byla-li dopravním značením a co je vlastně místní komunikací zmiňovanou v zákoně o ochraně přírody a krajiny ve výkladu podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Problém je nepochybně komunikační, nejedná se však jen o komunikace pozemní, ale zejména o komunikaci mezi lidmi. Zcela kontraproduktivní je přitom personifikace ochrany přírody a její projekce do osoby vedoucí Správy CHKO Český ráj, RNDr.Šoltysové. Osobní napadání, zpochybňování jejích odborných kvalit a lidských vlastností je zcela irelevantní a naprosto nekorektní. Musím bohužel konstatovat, v tomto procesu hraje server Horydoly klíčovou roli.

Cyklistika je jednou z klíčových aktivit, které naše pracovní skupina řeší a bude hlavním tématem jejího jarního setkání.

Kvůli špatné komunikaci mezi ministerstvem životního prostředí a SCHKO Broumovsko došlo vloni k zákazu horolezectví v jedné z nejtradičnějších pískovcových oblastí Adršpašsko-teplické skály. Kvůli zeleným úředníkům tedy horolezci nesměli do míst, kde se lezlo už sto let a nikdo se jim ani neomluvil.

K žádnému zákazu horolezectví v Adršpachu vloni nedošlo. Horolezectví je v národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály zákonem zakázáno (podobně jako v KRNAP) a povolováno bylo periodicky na základě výjimky z ochranných podmínek (a zase ten „veřejný zájem“). Platnost poslední výjimky končila, ČHS relativně včas podal žádost o vydání výjimky nové. Relativně říkám proto, že to bylo s více než půlročním předstihem, ovšem v nepříznivých souvislostech. Začala totiž platit novela zákona o ochraně přírody, kdy na základě nekvalifikovaného poslaneckého návrhu bylo udělování výjimek odebráno Ministerstvu ŽP a předáno do kompetence vlády. Vláda však není správním orgánem, neplatí pro ni správní lhůty, její usnesení není obecně závazné a nelze proti němu podat opravný prostředek. Reálná lhůta pro vyřízení výjimky se pohybuje v řádu mnoha měsíců a není neobvyklá ani roční prodleva.

Komunikace Správy CHKO Broumovsko s ministerstvem pravděpodobně nebyla příkladem vstřícně aktivního přístupu. Lze se tomu divit, když Správa není příslušná k rozhodování, neběží jí žádné zákonné lhůty a zároveň má oprávněné výhrady vůči horolezecké praxi v Adršpachu? Když horolezci (mnohdy významní členové ČHS, tedy žadatele o výjimku) nedodržují vlastní pravidla, porušují časová omezení lezení, poškozují přístupové cesty, masově tvoří prvovýstupy v nepovolených zónách (NPR Broumovské stěny, Janovice...). Když se opět personifikuje ochrana přírody na osobu vedoucího Správy a jeho zástupce.

To, co nastalo po nástupu nové vedoucí, již v době vypršení staré výjimky, považuji za bezprecedentní vstřícnost ochrany přírody vůči horolezecké komunitě. Ve světle časové „neúřadovatelnosti“ výjimky vládou nalezlo ministerstvo alternativní řešení, vyhrazení míst pro lezení. Troufám si říci, že tento výklad by obtížně obstál při podrobnějším právním rozboru a tvrdím, že tento postup je třeba vnímat jako podanou ruku ochrany přírody horolezcům, daleko nad rámec povinnosti.

Neočekávám, že by to horolezci ocenili, na druhou stranu nevidím žádný důvod pro to, aby se ochrana přírody omlouvala horolezcům. Omluvu by spíše měla očekávat tehdejší úřednice ministerstva M.Husáková. Její jednání při snaze nalézt rychlé a vstřícné řešení bylo serverem Horydoly interpretováno tak, že jí způsobilo pracovní problémy a mohlo ohrozit celé řízení. Za dobrý skutek spravedlivý trest...

Na Klíči v Lužických horách se vždycky lezlo po ledopádech a v mixovém terénu. V devadesátých letech tam byla rozšířena rezervace, ale lezení tam bylo až do letoška tolerováno. Najednou ovšem přišel přípis od šéfa CHKO, že lezení je tam zakázané a zákaz bude kontrolován. Podklady k tomuto rozhodnutí nebyly zveřejněny.

Klíč je zatím nejčerstvější případ jiskření mezi horolezci a ochranou přírody. Správná je informace, že lezení bylo doposud tolerováno ze strany Správy CHKO. Jinými slovy, lezení letní i zimní bylo zakázáno, a to nejenom nejnovějším nařízením z roku 2005, které se o lezení výslovně zmiňuje, ale také předchozími vyhláškami, které nepovolovaly vstup v přírodní rezervaci mimo turisticky značené cesty.

Dopis Správy CHKO Lužické hory, podepsaný vedoucím a adresovaný ČHS, tedy není žádným rozhodnutím. Je to pouze oznámení, že Správa přestává tolerovat současný stav, kdy lezení není povoleno a že hodlá nadále dohlížet na dodržování platného zákazu.

Konkrétní pohnutky, které vedly Správu CHKO k tomuto postupu ani formulace dopisu a uvedené argumenty nejsou podstatné. Je však třeba si uvědomit, že tolerovat mohu spíše občasnou návštěvu horolezců než pravidelné lezení, že je rozdíl mezi soukromou aktivitou jednotlivců a organizací závodů horolezeckým oddílem (viz ČHS!), notabene prezentovaných veřejně ve vývěsce.

Je obtížné tolerovat činnost, kterou veřejnost kritizuje, i když argumentace o porušování estetické hodnoty ledopádů může lezcům připadat směšná. Správa CHKO konstatovala současný právní stav a dala jasně najevo postup, který hodlá nadále uplatňovat. Pokud trvá zájem lezecké veřejnosti o využívání terénů na Klíči, musejí vyvolat oficiální jednání (žádost o souhlas) a věřím tomu, že požadavek bude ochranou přírody racionálně posouzen bez předsudků, na které by Správa CHKO Lužické hory po „citlivé medializaci“ v nedávné době měla jisté právo.

Předchozí řádky jsem napsal těsně předtím, než na Horydoly vyšel článek se skandálním názvem „Slušní lidé nelezou po ledopádu“, který byl prezentován jako rozhovor s vedoucím Správy CHKO Lužické hory. Přesto jsem optimistou a věřím tomu, že případná jednání budou konstruktivní a nebudou zatížena mediálními výkřiky čtvrté cenové skupiny. Formu článku nekomentuji, k obsahu jen několik krátkých poznámek. Šéf CHKO nic nezakázal, skutečný právní stav jsem popsal výše. Na udělení souhlasů a výjimek není právní nárok. Ten, kdo chce souhlasu dosáhnout, musí o něj požádat, jasně argumentovat ve svůj prospěch a dát záruky minimalizování škodlivých vlivů.

Orgán ochrany přírody má k dispozici zákon, dokument vyhlašující rezervaci a schválený plán péče o ni. Není povinen si nechat zpracovat jakýkoliv odborný posudek vlivu konkrétní nepovolené činnosti na chráněné území a také ho v této fázi nepotřebuje. Logické je, že si podobný posudek může nechat zpracovat žadatel k vlastní tíži, pokud je ovšem přesvědčen, že výsledek bude pro něj příznivý. Při posuzování stačí orgánu ochrany přírody odborné uvážení a uplatnění principu předběžné opatrnosti, není-li si jist. A stačí, aby si nebyl jist třeba tím, že budou dodržovány podmínky případného souhlasu.

A k nadpisu předmětného článku. Podle vzoru Drdova Vyššího principu také já schvaluji tvrzení, že slušní lidé nelezou po ledopádu. Pokud je totiž onen ledopád v přírodní rezervaci, pokud v té rezervaci není lezení povoleno a pokud slušný člověk je ten, který dodržuje zákony a ostatní právní předpisy.

Na druhou stranu existuje iniciativa jednotlivců, kteří dávají vědět o zákazech sportovních aktivit v přírodě a jejich konkrétních důvodech. Například vloni ještě před začátkem pískovcové horolezecké sezóny informoval strážce Labských pískovců o místě a předpokládaném času zákazů lezení kvůli hnízdícím ptákům. U vás v Jizerských horách sice zakazuje lézt na některé ledopády, ale jiné naopak doporučujete. Místní zpravodaj v Řeži u Prahy upozorňuje na hnízdící poštolky na skalních masívech... Předpokládáte, že budou tyto kompletní informace veřejnosti k dispozici včetně odborných podkladů?

Tady je dostatek prostoru pro spolupráci mezi ochranou přírody, sportovními svazy a specializovanými médii. Je třeba nalézt efektivní způsob informování tak, aby se zpráva dostala co nejrychleji a bez zkreslení k tomu, komu je určena. Příklad sezónních uzávěrů některých skalních oblastí z důvodu aktuálního zahnízdění chráněných ptáků je typický. Musí fungovat zpětná vazba od horolezců – hlášení zjištěného zahnízdění bývá jednou z podmínek souhlasu s lezením. Ochrana přírody musí reagovat rychle a přiměřeně (uzavřít pouze nezbytně nutnou oblast, ovšem s jistotou, že uzávěra bude dodržována). Nezbytné je označení v terénu, výborné zkušenosti jsou s prací některých správců lezeckých oblastí, a co nejrychlejší zveřejnění informace.

V době elektronické komunikace pokládám za nejúčinnější informování na webu ČHS a ochrany přírody, především pak na nejčtenějších soukromých stránkách. Pozitivních případů fungující komunikace je jistě mnohem více než vámi jmenované a rozhodně to není iniciativa jednotlivců, spíše počátky systémového řešení. Odborné podklady musí mít veřejnost přístupné v maximální míře. Jsou však případy, kdy bude muset akceptovat omezení bez podrobného odůvodnění. Právě hnízdění ptáků bývá takovým případem. Informace, že uzávěra na Suchých skalách je proto, že na Sokolí věži v Břízkové cestě nad prvním kruhem hnízdí sokol stěhovavý a na hnízdě jsou tři mláďata, povede pouze k tomu, že budou v lepším případě rušena davem milovníků živé přírody a v horším případě vybrána a zpeněžena.

V Jizerských horách lezení ledopádů ani nezakazujeme, ani nedoporučujeme. V Národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny je zákaz lezení jako základní ochranná podmínka ze zákona. ČHS požádal Ministerstvo ŽP o udělení výjimky a popsal místa, pro která o výjimku žádá. Správa CHKO vydala odborné stanovisko, kde doporučila ministerstvu kladné vyřízení a navrhla podmínky. Ministerstvo následně výjimku vydalo. Dlužno podotknout, že doporučující stanovisko Správy vycházelo z předpokladu minimálního vlivu ledového lezení na přírodní prostředí, ovšem v době před pěti lety. Od té doby došlo k bouřlivému rozvoji této discipliny a její intenzity. Na konci roku 2006 končí platnost stávající výjimky. Správa CHKO bude posuzovat novou žádost v nových podmínkách a její stanovisko rozhodně nebude prostým prolongováním stanoviska předcházejícího.

Zdá se, že na zákazy pohybu v přírodě zatím nejvíce žehrají vodáci. Když vznikl národní park České Švýcarsko, přišel zákaz splutí Děčínské Kamenice. Vloni nesměli turisté splouvat horní Labe, i když se pro závodníky vypouštěla přehrada ve Špindlerově Mlýně. Dá se nějak omezit jejich naštvání?

Naštvání se dá omezit tím, že buď akceptují stávající stav, nebo se postarají o jeho změnu. Nejlépe tak, že někdo jejich jménem požádá o povolení a projedná podmínky, v optimálním případě také zajistí jejich dodržení. Jinak je třeba říci, že uzavření některých toků pro vodáky z důvodu ochrany přírody není českým specifikem a setkáme se s ním ve všech civilizovaných státech. Bývají navíc přijímána a respektována. Nechci hodnotit, je-li těchto uzávěr u nás mnoho, ovšem všechny, které zmiňujete, jsou na území národních parků.

Působnost naší pracovní skupiny je v chráněných krajinných oblastech a tam jsou omezení spíše výjimkou. Obecně tlak na omezení, ať už od ochrany přírody, vlastníků pozemků nebo obcí, roste s intenzitou aktivit. Vodní turistika se rozvíjí masově, nabaluje na sebe komerční služby a její vlivy na prostředí se zvyšují. Předpokládám, že jistá regulace bude nadále nezbytná.

Dále jim vadí všeobecný zákaz splutí šumavských řek kromě Otavy a Vltavy. Spojují ho s faktem, že v pramenných územích se těží dřevo ve velkém a cesty podél zakázaných řek ničí těžká technika. Přemýšlíte o uvolnění některých striktních zákazů?

Tato otázka patří Správě NP Šumava, případně Ministerstvu ŽP. Odpovědět na ni neumím. Spojovat regulaci návštěvnosti s hospodářskou činností je věcně nesprávné. Pokud má kdokoli pocit, že těžba není prováděna v souladu s platnými zákony a že poškozuje přírodní prostředí nad míru nezbytně nutnou, může svoje připomínky uplatnit s využitím běžných demokratických mechanismů.

Na obzoru se rýsuje spor o horolezecké terény. Nikde na světě kromě Česka a Slovenska není podmíněn vstup na skály legitimací nějakého spolku. Tento trend časem přijde i k nám, ale zdá se, že se uvolnění se bojí Český horolezecký svaz i ochránci. Jak se na to díváte vy?

Není to spor o horolezecké terény, ale změna formy regulace jejich využívání. Pokud k tomu dojde, a já se domnívám, že ano, bude se muset ochrana přírody nově vzniklé situaci přizpůsobit. Její cíl zůstane stejný, tedy minimalizovat vliv lezení na chráněnou přírodu.

Bude však muset hledat jiné nástroje, pokud nebude mít šanci jasně vymezit cílovou skupinu a zmizí jí partner schopný alespoň podmíněně tuto skupinu usměrňovat (dnes ČHS jako nositel souhlasů a výjimek a garant dodržování podmínek). Podle mého názoru bude více užíváno časových a lokálních uzávěr, což není žádná světová novinka. Například v Německu existuje řada tradičních lezeckých oblastí, které jsou dlouhodobě pro lezení uzavřeny.

Vloni připustil v rozhovoru pro Horydoly váš kolega R. Švajda z Tatranského národního parku, že přemrštěné zákazy vstupu do přírody mají na Slovensku za následek u veřejnosti ztrátu znalostí přírody a následně snížení podpory samotné ochraně přírody. Cítíte také takový trend?

To považuji za hodně odvážnou zkratku, která může platit při naprosto radikální restrikci typu plošného a trvalého zákazu vstupu do volné krajiny. Nic takového u nás pochopitelně nehrozí, kulturní základy naší společnosti jsou jiné. Vždy zůstane naprosto většinový podíl „přírody“, která bude volně přístupná. Neznamená to ovšem, že v ní bude možné cokoliv.

Ochrana přírody se jistě obejde bez podpory některých malých skupin lidí, pro které jediné představitelné omezení je omezení žádné. Příkladem nechť jsou jezdci na terénních motocyklech, kdy několik stovek lidí nejen poškozuje přírodu, ale terorizuje všechny ostatní její návštěvníky a obyvatele venkova. Některé outdoorové skupiny se zaštiťují dojemnými tvrzeními o poznávání přírody. Přitom tuto přírodu používají pouze jako tělocvičné nářadí při konzumním provozování svých aktivit. Tento přístup se stále více objevuje i u činností, které bývaly dříve s přírodou a jejím poznáváním spjaty.

Horolezectví, vodáctví, cyklistika nebo běžecké lyžování nejsou žádnou výjimkou. Důležité je lidi do přírody pustit, ty nejcennější části jim dovolit navštívit řízeně a znalosti přírody a vztah k ní kultivovat průběžně. Státní ochrana přírody může být součástí systému ekologického uvědomování a vzdělávání společně se školstvím a například neziskovým sektorem.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Re: ?????
Zmíněná pracovní skupina vznikla k 1. lednu 2005. Jestli toto datum bylo před volbami, tak mi pak řekněte, které datum není před volbami?
Reaguj
Re: Re: Re: Fialovej bulšit
snad to bylo míněno jako vtip, ale kdyby přece jen ten nápad někdo měl: to, co koupíte v zahradnictví v drtivé většině není přesně to, co roste venku přirozeně (i když se to někdy jmenuje stejně). Kdybyste něco takového opravdu sázeli na tu lokalitu, pravděpodobně tu hvězdnici zlikvidujete účinněji než cepínem díky křížení. Takže tohle prosím nedělejte :o)
Reaguj
Re: Re: Re: Pro J. Huška. O zelené hydře.
ad 4/ Jestli je tím míněna VČS v Českém krasu, tak tam je to neskončený boj, který ochrana přírody zatím spíše prohrává. Za odnesení kamene tam nikdo nedostane ani vynadáno, i když by to zákon teoreticky snad i umožňoval. Ale ty krávy jsou trochu mimo - Krkonoše? To je ale jedno. NP i CHKO mají zonaci, díky které se něco nesmí jen v nějaké části. Díky tomu jsou místa, kam nesmí ani krávy ani lidi mimo cesty a jiná, kam smí kdokoli (pěšky). Nebo opravdu existuje místo, kam smí krávy a lidi ne? Pak prosím konkrétněji...
Reaguj
Jsem praktik a nesnáším úředníky a zákony.
Žiju přírodou už skoro 60 let a vidím, jak se příroda oproti mému mládí změnila k horšímu. Na hlavní silnici Praha - Písek tehdy projelo v průměru jedno auto za 20 minut. Soukromníci si ještě za První republiky pěstovali krajinu a praktické zkušenosti před záplavami, lavinami, kalamitami a infekcemi předávali z generace na generaci a krajina všechno dobře zvládla bez pohromy ( podívejte se, jak to třeba dodnes funguje v Rakousku ). Přišla doba sjednocování a plantážnictví a tím vzniklé škody se nenapraví ani za sto dalších let. Díky rozoraným mezím se půda se splavuje do koryt řek, koryta nikdo nečistí, lužní háje kolem potoků zmizely a nikdo neuvažuje o jejich vysázení. Potoky a řeky jsou často zregulované, napřímené, žádný zákon nenařizuje uvedení do původního stavu. Ale ty zákony a učební osnovy které vznikly za komančů jsou platné dodnes. Podle nich se naučili blbě hospodařit přírodní inžinýři a hospodaří se podle nich dál i za přispění ekonomického tlaku na každoroční růst zisků. To je jeden z největších devastujících elementů na krajinu. Když jsem poprvé přišel do Jeseníků, byly kompletně zarostlé. Dnes, ať se podívám z kterékoliv strany, je to ze dvou třetin holina nebo mladý les, který bude ještě 70 roků zrát, než dá úrodu. Kde je tedy selský rozum našich lesních zákonů. Kde je rozum sedláků, kteří orali ve vrstevnicích a dnešní inžinýři ořou vesele ve spádnicích. Taková hluboká orba na vysočině dovedla z polí udělat na stovky let z polí kamenolom, kde není pro kamení do čeho set. Do toho všeho přišla rekreační vlna a na spoustě míst, která oku do té doby lahodila se vystavěli rekreační areály a s tím související inženýrské sítě a komunikace, nehledě na chráněnost území, Železnice, nejekologičtější nákladní doprava, je na zrušení, všude roste tlak na zvyšování výroby, obchodu, obratu, dopravy, spotřeby energií. K tomu se připojují stále nové a nové země a tak se na zemi za pár desítek roků bude čerpat tisícinásobně více energie, než nám jí dodává Slunce. Jak myslíte, že se tahle spirála ještě bude dlouho roztáčet ? To nemůže příroda příliš dlouho vydržet. Její samoregulace má své hranice. Oteplování planety bude mít i své kruté reakce v podobě rychlejších přenosů mas vzduchu, vodních mas a energií. Stačí jedna pořádná smršť, která zlikviduje přenosovou soustavu elektřiny, jedno větší zemětřesení, které rozruší plynovody, ropovody, silnice, jedna člověkem vyvinutá chemická látka, bebo zmutovaná bakterie a může to být impuls k zániku. Domnívám se, že tak, jak zanikly před námi některé civilizace, jsme na řadě nyní právě my. Tak prosím vás nelamentujte nad malichernými zákazy a zákony schválenými neodborníky, nad lezením, či nelezením na ledopádech a buďme k sobě trochu inteligentně tolerantní. Přírodu chraňme především před silou tlaku finančních zisků. Chraňme ji pro lidi a ne před lidmi, kterí v přírodě tráví příjemné chvíle při sportu, jízdě na kole i rozjímání.Tlačme zejména na vzdělávací soustavu, aby vychovala opravdu inteligentní praktiky ze všech občanů, a ne jen spotřebitele a konzumenty.To může být naše záchrana. Nikoliv jen troškaření kolem neustále pozměňovaných a houstnoucích zákonů, které nakonec stejně vycházejí jen z dílen úředníků.
  • Autor Jenda
  • Datum a čas 16.4.2006 01:21
Reaguj
Zákazy pro cyklisty
Jasně,docela chápu postoj ochranářů ohledně cykloturistiky v Národních parcích,nejsem pro povolení jízdy chráněnou přírodou.ALe proč správy parku nebudují cyklostezky,kde podle mého názoru poškodí přírodu cyklista daleko míň než halekající rodina s dětmi na procházce...Proč bych se nemohl projet krásnou přírodou po stezce?
  • Autor Honza
  • Datum a čas 3.4.2006 11:34
Reaguj
Areál Smrk
Připadá mi, že lyžařský areál na Smrku je pěkná hloupost.
Jsem toho názoru, že rozsáhlá investice do zimního cestovního ruchu nepatří do oblasti, která není schopna využít, třeba i minimálně, cestovního ruchu v období bez sněhové pokrývky.
Reaguj
Es lebe Plant
Milý Pepíku W (už zase nevím s kým si koresponduji).Než jsem se doma po véče stačil připojit, tak tam naštěstí Jirka Hušek okomentoval některé věci a ušetřil mi čas (a možná i nervy).Nevím co pro tebe jsou „lesníci ze 70 let“. Ale pralesy, kde se člověk vůbec nerealizuje svoji hospodářskou činností u nás vlastně nemáme (včetně Boubína a dalších pralesů, což také pralesy ve smyslu VIRGIFOREST nejsou). Existují (případně v návrhu) bezzásahové zóny, ale např. i v NPR Jizerskohorské bučiny se jedná zatím o plošně malý segment. To byly totiž také lesní ekosystémy pod vlivem lidské činnosti, tedy pozměněné a případný přechod na bezzásahový režim vyžaduje čas a cílený management (upozorňuji, že pro les ty hodinky tikají úplně jinou rychlostí).V lese se prostě (MIMO JINÉ) pěstují lesní porosty s cílem získat dřevo. Pak jsou pochopitelně ty další funkce (nazývané mimoprodukční). Dnes už snad konečně i lesníci chápou, že funkce produkční není jediná a není těm mimoprodukčním nadřazená.Při obnově lesa (tedy zhruba řečeno výměně generací stromů) dochází i k té technologické operaci vytěžení porostu a v závěru (přibližně stoletého) cyklu je realizováná podstatná část výnosu. On určitý výnos poskytují i výchovné zásahy v předcházejících vývojových fázích. A pochopitelně nedílnou součástí obnovy lesa (a zakotvenou v lesním zákoně) je i zajištění vzniku nového porostu (buď z přirozené obnovy, nebo výsadbou). Obě tyto operace se mohou (a je to výhodné) časově překrývat. Pro některé dřeviny (buk) je to dokonce nutné.Nevylučuji, že existují extravagantní podivíni, kteří si koupí vyvážecí soupravu, pár koní a zadarmo, ve svém volném čase transportují vytěžené stromy k odvozní cestě. Já takové případy neznám. Trvám tedy na tom, že traktorista, kočí, těžař a i ta bába v zalesňovací činnosti jede, nebo jde do LESA PRACOVAT. O tom, co se s takto získaným dřevem stane následně (jestli bude vyvezeno v podobě kulatiny nebo jako nábytek) rozhoduje úplně někdo jiný, než orgány ochrany přírody. (Že by to byla ta zatracená pazoura trhu???). Pokecej si o tom někdy s nějakým pracovníkem odbytu u lesnické firmy. Bude ti vyprávět, které země drtí náš trh se dřevem dovozem levné kulatiny. Z hlediska ochrany přírody (např. v CHKO) je důležité, jak je les obnovován (tedy kdy, jakým způsobem a čím (sazenice x přirozená obnova). K tomu nám slouží LHP (LHO) a příslušné plány péče pro MCHÚ. Kam si vlastník lesa (a není to vždy stát, byť u nás v Jizerkách je v převaze) dříví prodá nemůžeme (a ani nechceme) ovlivňovat.Celá diskuse se posunula (tedy nikoliv zvrhla) zcela někam jinam mimo téma a rozhovor, které ji uváděly. I obsah tohoto příspěvku je již mimo „zadání“, takže i já jsem vlastně věcně nekonzistentní. P.S. Těsně než jsem nastoupil na Správu CHKO Jizerské hory, pracoval jsem dva měsíce u svého bývalého hajného na brigádě v zalesňování. Tehdy jsem do lesa jezdil na kole, udělal si svoje penzum práce a jel jsem domů. To byl ten případ, kdy cyklista jel do lesa za prací. A někdy, když bylo mizerný počasí, mne to už ani nebavilo (ta jízda). Trvám na tom, že „traktorista tam prostě jezdí za prací“ a rovněž trvám na tom, že Led Zeppelin jsou nejlepší.Vladimír Vršovský
Reaguj
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sjezdovky versus
Pardon, opravaodkazu
  • Autor M.Z.
  • Datum a čas 22.3.2006 16:04
Reaguj
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sjezdovky versus
Vazeny pane Husku, vzdyt jsem zduraznoval, ze nejsme zadni anonymove, viz (pro zmenu, mame kamery nejen nadkorytem Jizery ci na Jizerce) sem
  • Autor M.Z.
  • Datum a čas 22.3.2006 16:03
Reaguj
Jen dojem ?
Teda pánové Hušku a Vršovský, nic ve zlým, ale podle vašich vyjádření v této diskusi, jste zřejmě víc než ochranáři, jen "lesníci" ze 70-tých let, kdy byla nejdůležitější výroba surovin a energií ! Takže podnikatelské aktivity mají podle vás větší společenskou důležitost než sport a aktivní trávení volného času, viz např. p. Vršovský:"Traktorista s lesním traktorem jede do lesa pracovat a nikoliv za zábavou". Někdo jiný to zas může vidět jako vývoz suroviny bez přidané hodnoty, nebo export energie za dumpingové ceny, ale pořízené se státní dotací a vykoupené za zvýhodněnou cenu. To moc nepomůže celkem zaostalému Frýdlantsku. Podobně: vám by vadily betonové (proč betonové, viděl jsem i pěkné nádrže-jezírka) rezervoáry pro zasněžování, ale už vám nevadí betonové nádrže pro potřeby lesnictví ?bylo by toho víc, ale nemá to valný význam. Zdra a howgh. Pepik.
  • Autor PepikW
  • Datum a čas 22.3.2006 15:40
Reaguj
Celkem 149 příspěvků v diskuzi


Cyklonovinky 2022

Cyklonovinky 2022

KLADNO Krátké zprávy ze světa velkých kol, tlustých pneumatik, odrážedel, skládaček, lehokol, koloběžek a cyklostezek.... celý článek

Trail podél Černého potoka v Rychlebech

Elektrické koloběžky a elektrokola AKTUÁLNĚ 2022

registrovat

Hledáte si ubytování v ČR nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny. I levné ubytování si najdete na portálu MegaUbytko.cz.
Super volbou na letní rekreaci je určitě ubytování Velký Meder. Turistům a nadšencům hor by se mohlo hodit ubytování Vysoké Tatry, kde najdete ty nejlepší chaty a chalupy.
Získejte bonus za vklad v nejlepším online kasinu v České republice.
Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Online cz casino s licenci slot-vegas.cz







Nejčtenější články

Italian Bike Festival: the area dedicated to the hottest tourist trend of moment

Italian Bike Festival: the area dedicated to the hottest tourist trend of moment

The Italian Bike Festival, taking place at the Misano World Circuit between September 9th and 11th, will be devoting a large section area to the big tourist trend of the moment:
Polabí AKTUÁLNĚ 2022

Polabí AKTUÁLNĚ 2022

LABSKÁ STEZKA Rovinaté Polabí skrývá, poodhaluje a někdy dokonce nestydatě ukazuje svoji krásu. Přinášíme krátké zprávy z tohoto úrodného a zajímavého kraje.
25 kilometrů trailů na Dolní Moravě.

25 kilometrů trailů na Dolní Moravě.

Vyrazte na kolo s celou rodinou! Horský resort Dolní Morava otevřel nový Zelený trail, trať pro rodiny a začátečníky. Díky němu se Trail Park rozrostl na 25 kilometrů cest s nejrůznějšími důmyslnými překážkami,
Cyklokemp Černý potok: výprava za Jeseníky, kde to skoro nikdo nezná

Cyklokemp Černý potok: výprava za Jeseníky, kde to skoro nikdo nezná

Vidnava je české město od roku 1918. Do té doby patřilo Slezsku a posléze Německu. Není divu, protože geograficky leží v polských rovinách a pro Čechy se rozkládá daleko za Jeseníky. Vidnavsko se
Zlepšete na dovolené svou kondici. Vyrazte do hor za turistikou

Zlepšete na dovolené svou kondici. Vyrazte do hor za turistikou

Přemýšlíte, jak cvičit na výletě bez cvičebního centra a vybavení? Odpověď je jednoduchá: musíte trávit čas venku.

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Oderská mlýnice - cyklomaraton Klokočůvek u Oder Horská kola 24.9.
4thlonman Vír Kvadriatlon 24.9.
Gočárovy schody - cyklomaraton a běh Hradec Králové Horská kola 28.9.
Bobr cup - štafeta Litovel Kolo, kajak, běh 1.10.
Ralsko Tour - cyklomaraton Hradčany, letiště Horská kola 1.10.
GO a Regiontour - veletrh Brno, Výstaviště 20.-23.10. 20.10.
Touristik a Caravaning - veletrh Německo, Lipsko 16.-20.11. 16.11.
Vertical Pro - veletrh Německo, Friedrichshafen 25.-26.11. 25.11.
Kolem světa Praha, Clarion 26.-27.11. Cestovatelský festival 26.11.
Polabské vánoční trhy Lysá nad Labem 2.-18.12. 2.12.

Diskuse

INU Honza, 24.9.2022 11:54, 1 příspěvek
Vlastní bydlení je k neza... Svatava, 22.9.2022 10:38, 4 příspěvky
Žrádlo na cesty Legimnes, 21.9.2022 17:47, 4 příspěvky
Žrádlo na cesty Lumens, 21.9.2022 16:55, 4 příspěvky
Divnej dnešní svět. Honza, 21.9.2022 12:55, 6 příspěvků
Temelín Šlojíř, 21.9.2022 10:34, 2 příspěvky
Velký Kopiniak - zajímavá... Kuba Turek, 20.9.2022 15:16, 9 příspěvků
Velký Kopiniak - zajímavá... Laďa Krejčí, 20.9.2022 14:21, 9 příspěvků
Outdoorové oblečení Sandra, 19.9.2022 18:54, 12 příspěvků
Facebooková stoka Prkoš, 19.9.2022 18:40, 1 příspěvek

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

KLM Premium Comfort Horydoly Open, 23.9.2022 13:41
Portugalský LUGGit vstupu... Horydoly Open, 23.9.2022 13:35
Re: Vysoké Tatry Horydoly , 12.9.2022 11:15
Re: Subscribing to Your S... Kuba Turek, 26.8.2022 0:16
Horydoly.cz Horydoly , 26.8.2022 0:13
Re: Výběr elektrokola linki@krolkaro.pl, 24.8.2022 12:07
Lodě na vltavské vodě Horydoly , 23.8.2022 11:54
Cestovní ruch Česko Horydoly , 23.8.2022 11:16