Noční jízda po pražských cyklostezkách s kultovní muzikou v hlavě

V hlavách nám znějí klasické hanspaulské songy. Máme necelé dvě hodiny na třiadvacet kilometrů a to jsou tedy tři přehraná elpíčka (1:45 h = 23 km = 3 LP).

Hanspaulka

Startujeme v hloubi Hanspaulky a ztichlou ulicí Na Šárkou mezi prvorepublikovými vilami míříme na Evropskou. Nemůže se nám v mozku spustit jiná muzika, než klasické Hlasovo blues. Dokonce si ho potichu zpíváme s sebou.

Miláčku vrať se

Hudba a text: Ivan Hlas

Sám z hlavou sklopenou pokouším štěstí
náladu zkaženou, zaťatý pěsti mám
a vždycky když se vracím domů potichu odemykám
zas slyším tvoje slova
je to však omyl, tak říkám prázdný židli a stolu
miláčku vrať se, sjedem to znova

Vítr tam na rohu si s prachem přestal hrát
zavřeli hospodu, jó tak musím venku stát
v opuštěný kuchyni je už trochu smrad
i ta jedna kytka uvadá
ta kytka od tebe, kterou mám tak rád
miláčku vrať se, sjedem to znova

Já nebudu nadávat a nebudu pít
a pořád se budu smát
koupím ti piano a najmem si byt
jó v tom se nám bude spát
ten co ho máš teď je přece tolik divnej
dobře se strojí, ale je celej černej
tak po ulicích chodím, ať slyšíš moje slova
miláčku vrať se, sjedem to znova 

Dejvice

Najíždíme na Evropskou. Čtyřpruhová výpadovka k letišti s tramvajovými kolejemi uprostřed je skoro prázdná. Kašleme tedy na komplikovaný pruh kličkující po souběžných chodnících a jako střely se spouštíme hladkým asfaltem. I pod péřovými vestami, čepicemi a tlustými rukavicemi mrzneme. Je sucho, ale hodně stupňů pod nulou.

Téměř bez šlápnutí dojíždíme na Kulaťák, neboli Vítězné náměstí. Vykroužíme kruhový objezd před komplexem vojenských štábů a zahnneme do ulice Československé armády. Ještě stačím zavzpomínat, jak jsem si tady vydělával s koštětem a metařskou kárkou. To se Evropská ještě jmenovala po masovém vrahovi Leninovi. Hrdě se hlásím k tomu, že jsem párkrát potkal Petara Introviče, který o tom zpíval s Bluesberry. Kromě toho, že s nimi zpívá dodnes, pořád dělá v Technických službách. Ta písnička je tak stará, že není na YouTube. 

Metařský blues

Hudba: Mário Císař, text: Jaroslav Müller

Musím jít k metařům, už zas nemám za co pít 
kapsa je prázdná, to já znám, a tak musím koště vzít

Musím tlačit káru a smetí smetat na hromádku 
za těch pár korun si koupím rum, snad vydrží mi do pátku

Vstávám v pět ráno, kafe s rumem dám 
do zrcadla koukám a cejtím se tak sám - tolik sám, jó tolik sám 
vypadá to jen jak zlej sen, stejně to zas prochlastám

Letná

Kličkujeme mezi honosnými vilami, kde sídlí amabasády slušných, neslušných i zločineckých států. Jednou nás vyděsí policajti číhající ve vedlejší ulici, ale byl to planý poplach. V půl jedné v noci se přece nebudou honit za dvěma koloběžkáři, to dá rozum... Během večera jsem ovšem vypil jednoho panáka, a nejsem si jistý, zda ze mě alkohol už úplně vyprchal.

Vyjíždíme na Letnou za Špejcharem. Tady nemůže začít hrát nic jiného, než nejslavnější pražská muzikantská vyřvávačka. 

Špejchar blues

Text a hudba: Ivan Wünsch (Jasná páka)

Noc už končí a nad Špejcharem svítá 
a mě začíná bejt zase do zpěvu 
To je ta pravá chvíle 
pro moje ranní blues 

Vypil jsem víc než mý nohy snesou 
ale hlavu pořád prázdnou mám 
ruce se trochu třesou 
jak tolik jinejch rán. 

Jó, až se budu ranní mlhou vracet 
na cestu si načnu další lahvový 
uvidím bílý myši 
a možná i klobouk ve křoví 

Já vám věřím, že sem dávno měl bejt jinej 
za ty prachy měl jsem si koupit vůz 
já radši zpívám 
svoje ranní Špejchar blues

Bubeneč

Najíždíme na novou cyklostezku. Libujeme si, jak to tady dobře udělali, když stavěli tunel Blanka. Do ulice Marie Horákové je doprava naskládaná téměř vzorově. Uprostřed jezdí tramvaje, vedle auta po hladkém asfaltu, pak je obrubník, cyklotezka tak úzká, aby po ní projeli cyklisté, ale nevešly se na ni in-linisté, chodník a nakonec trávník a park.

Užíváme si hladkého asfaltu a nerušené jízdy, ale bohužel jen krátce. Nejprve nás stavitel cyklostezky dvakrát donutí vjet do normálního provozu (přes den tu jede jedno auto za druhým) a nakonec do velmi složité křižovatky nad Letenským tunelem, kde mají potíže s orientací i řidiči aut, natožpak cyklisté či koloběžkáři.

Jedeme stále dolů až k funkcionalistické budově bývalých Elektropodniků. Potíž je v tom, že cyklostezka skončila a měli bychom poskakovat po kočičích hlavách, které jsou ještě ke všemu rozlezlé. Dlažba je tak nepřátelská k úzkým kolům, že to raději riskneme a jedeme po panelovém středu tramvajového pásu a doufáme, že se před námi neobjeví velká díra.

Okolo Elektropodniků projedeme zprava a musíme prokličkovat skrz několik neosvětlených a orientačně náročných podchodů Hlávkova mostu. Nikde žádné cedule, směrovka ani rozsvícené světlo. Kdybychom to tu neznali, tak se ztratíme, a kdybychom nebyli dva, tak se bojíme. Bezdomovci naštěstí už spí podél chodníku. Tak nějak si představujeme slum. O tom zpívala dívčí kapela Panika, která se před tím jmenovala Dybbuk a potom Plyn.

Brixton

Hudba: Eva Volná, text: Panika 

Á - kam deš mladej pocem, nezapaluj ten barák 
tady nejseš v Brixtonu, ale v Bubenči 
Ó - kam deš mladej pocem, nech ty vokna zasklený 
a dlouho a dlouho budeš vzpomínat že 

Kdyby tenhle voheň hořel, kdyby tenhle voheň hořel 
ty sám bys ho hasil, já to vim já to vim
a já asi taky 

Přeci timhle voknem, se muj děda díval 
na rybník a na Slamník a s bábama pak píchal 

Hele mladej pocem, novinu mám tady čerstvou, 
že beránka ve znaku má tohle děsný město 

Hele mladej dobře víš 
že auťák na střechu nepatří 
tak dáme ho na kola 
a zasklíme mu vokno 
a spravíme mu dveře 
a nafoukneme gumy 
a příště si ho dejte do garáže 

Tady neni žádnej Brixton, tady neni žádnej Brixton 
já sedím doma v Bubenči a vůbec nemám strach

Ty kluku černej, buď tady hodnej, mám čepici makovici placatou 
Ty kluku veselej, něco si zazpívej - Aah, we're going to Brixton

Libeň a Vysočany

Přes Hlávkův most vede cyklostezka a té se od teď budeme držet jako klíšťata. Na druhé straně Vltavy v Karlíně po ní uhneme doleva a hasíme si to rovině cyklostezkou vybudovanou na protipovodňové hrázi Rohanského ostrova. Přes den je hodně frekventovaná, ale teď v noci samozřejmě nepotkáme ani kolo.

Najednou nás odrazy namontované na patnících svádějí do oraniště vedle cyklostezky. Potom ještě jednou. Staví se tady, developer Luděk Sekyra blízký ODS tu před lety skoupil obrovské pozemky a teď je zhodnocuje. O kus dál to čeká další pozemky, které patří slovenským finančním dravcům JaT, kteří neváhali strhnout památkově cennou nejstarší pražskou továrnu Rustonka.

Vztekáme se, že nejedeme po tvrdém udusaném štěrku jako obvykle, ale zase oceňujeme, že cesty skrz staveniště jsou dobře označené a dá se po nich bez problémů jet i teď v noci.

Projedeme mezi zahrádkami na Libeňském ostrově, trochu pobloudíme okolo nového baráku při ústí Rokytky do Vltavy, a ocitneme se v Libni. Tu rychle profrčíme po dobře značeném cyklopruhu a po cyklostezce podél Rokytky profrnkneme i Vysočany. Většinou jsme zcela oddělení od motorizované dopravy, potkáme několik pejskařů a jsme rádi, že tu nejedeme přes den, abychom se museli neustále vyhýbat chodcům a dětem.

Co jiného nám má znít v uších než Dědečkův song! Jako fajnšmekrovi na novou vlnu se starým obsahem se mi vybaví ještě verze od Paniky.

Vysočany - ­ Libeň

Hudba a text: Jiří Dědeček 

Vysočany, Libeň, to jsou pražský čtvrti,
kdo sem večer zajde, ten je synem smrti,
sem nejezdí žádný auta s turistama,
sem se slušná holka nevodváží sama.

Vysočany, Libeň, Libeň, Vysočany,
Vysočany, Vysočany, Libeň.

Chátrají tu domy z první republiky,
daleko vod Hradu, blízko do fabriky,
lidi, co tu bydlej', mají těžkou chůzi,
zaprášený voči, zamazaný blůzy.

Strašně se tu bojím, když jdu večer domů
a ze tmy se za mnou točí bělma Romů,
nic proti těm očím, nic proti těm lidem,
to mě děsí pouze Vysočany ‐ Libeň.

Vysočany, Libeň, jak jména dvou vísek,
ale vzduch je tady těžkej jako písek,
polibek tu chutná jako pomyje,
Vysočany, Libeň, Vysočany, Libeň, Vysočany, Libeň ‐ periférie.

Hrdlořezy, Malešice a Zahradní Město 

Přes nejdražší cyklististický most v republice a možná i na celém světě se dostaneme na dlouhý rovný úsek cyklostezky mezi Poděbradskou ulicí a Rokytkou, kde se přes den roztahují matky s kočárky, in-lineři a pejskaři přes celou šířku. Teď se tu zdravíme už jen s jedním běžcem.

Nerušeni chodci ani automobilisty si to šlapeme do Hrdlořez. Neustále malounko stoupáme, takže jsme přes teplotu pomalu klesající k desítce pod nulou, dobře zahřátí. Pod dvěma železničními viadukty přes Rokytku asfalt končí. Známe to tady, ale po hlinité a děravé cestě musím provést druhou koloběžku za sebou. Druhá čelovka vycucla všechnu zbylou energii z baterek a bez varování zhasla.

V Údolí dutých hlav cyklostezka končí a my šlapeme po ulici do Malešického kopce. Hrozíme se dalších dvou stoupání, která nás čekají, ale není to nakonec tak hrozné a přes Strašnice už docela rychle dojedeme na Zahradní Město. O cyklostezkách si v Praze 10 můžeme jenom nechat zdát, protože tudy žádné nevedou. Vypínáme imaginární gramofon v hlavě a jdeme spát. Ještě něž ulehneme do postele, začíná sněžit a do rána je Praha letos poprvé pořádně zasněžená.

Poslední song je Pražskej démon, který přichází z Malešic - tý čtvrti pochybný!

Pražskej démon

Hudba a text: Vítkovo kvarteto 

Kam jde ten blázen s tím černým futrálem?
Chodí tu kolem, je lehce uhlazen.
Vždy každý úterý před plotem postojí,
pak na zahrádce keř ubohý

Není to Verdi, ne Stradivari,
ne Paganini, jen nějakej bigbít.
Přichází z Malešic, z tý čtvrti pochybný,
na moji zahrádku nedbá nic.

A je to on, je to on, pražskej démon, ten démon.
Je to on, je to on, ten démon..

Kam jde ten blázen s tím černým futrálem?
Chodí tu kolem, je lehce uhlazen.
Vždy každý úterý před plotem postojí,
pak na zahrádce keř ubohý

Není to Verdi, ne Stradivari,
ne Paganini, jen nějakej bigbít.
Přichází z Malešic, z tý čtvrti pochybný,
na moji zahrádku nedbá nic.

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě 

Dosud jsme uveřejnili: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce, Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Šterboholská cyklostezka (Praha), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha). 

Připravujeme další trasy pro koloběžky: okruhy ve Stromovce (Praha), z Krče k Vltavě (Praha), podél dolní Berounky (Beroun) a z Prahy do Kralup. Dejte nám také vědět o svých oblíbených místech či trasách, rádi je uveřejníme. E-mail: redakce@horydoly.cz

Kulturní projížďka Prahou se dá uskutečnit také v kajaku: Vltavské sochy nebo na lodi: Parníkem po Vltavě v Praze