TEST Koloběžka Kostka Hill

Univerzální koloběžka Kostka Hill je vhodná na výlety, pojížďky po městě i na sportovní vyžití. Není to závodní speciál ani soumar k cestování na těžko.

Nejlepší jsou výlety

Nejlépe se na ní cítíme na venkově. Mírně klesající trasa vedená po málo frekventovaných silničkách, ale klidně i trochu v terénu na polních cestách, nebo po cyklostezkách je koloběžkářova rozkoš.   

Pokud máme na zádech lehký cyklobatůžek nebo okolo boků ledvinku, nijak nás to neomezuje.

Stabilní stroj pro velkou rychlost

V základní výbavě Kostka Hill stojí 5790 korun. V katalogu jsou modely až za cenu 8290 Kč. Speciální model Pro stojí sedmnáct tisíc korun. Fajnšmekři mohou poslat koloběžku na tuning a pak je přijde i na více než pětatřicet tisíc korun.

Nosnost koloběžky je 150 kilogramů, váží 8,6 kilogramů a měří na délku 1,5 metru. Výška rámu nad terénem je 5,5 centimetrů a výška stupátka 8 centimetrů. Přední kolo má velikost 20 palců a zadní 16 palců.

Dost velké délka koloběžky zaručuje stabilní vedení stopy i v rychlostech okolo padesáti kilometrů za hodinu. Výška stupátka je tak akorát, abychom se mohli vydat i do jednoduchého terénu, ale zároveň abychom se příliš neunavili. Nestačí ovšem na přejíždění obrubníků, kolejí a chodníků ve městech. Před nimi se musíme mít na pozoru.

Solidní konstrukce a dobré komponenty

Ocelový rám je poměrně těžký, ale ve spojení s dobrými koly i pneumatikami zaručuje velkou tuhost celé konstrukce. Dobře reaguje na odraz a nekroutí se v zatáčkách ani při skákání drobných překážek. 

Rám je vyšperkovaný dvěma drobnostmi, které jsou nenápadně užitečné. Nášlapná plocha je pokrytá malými kovovými nýtky, které zabraňují klouzání podrážky. Oceňujeme je za sucha a především za vlhka. Zespodu je po celém řádku navařený dlouhý návarek, který chrání rám proti odřeninám především na obrubnících nebo při projíždění přes kameny a kořeny.

Řídítka jsou poněkud humpolácká, ale funkční. Připomínají BMX řídítka s hrazdičkou a masivním představcem. Pro sportovnější jízdu lze pomocí čtyř imbusů řídítka předklonit. Pro pohodlné ježdění jako paní radová je můžeme zvednout až do kolma. Dovedeme si ovšem představit, že by řídítka byla elegantní a ovládaná bez nářadí. Na to Kostka Hill ale není dělaná.

Brzdy Shimano Alivio typu V jsou tak akorát. Při klidné jízdě mají rezervu. Na hraně možností koloběžky se ovšem samy dostávají na mez svých možností. Měknou a záběr páčky je pak trochu jako žvýkačka. Daleko účinnější je samozřejmě přední brzda, než zadní. Rozdíl je daleko výraznější než na jízdním kole.

Pneumatiky jsou na koloběžce Kostka Hill to nejlepší. Silniční modely Schwalbe Big Apple jsou nasazené na kolech 20 palců vepředu a 16 palců vzadu. Pokud jsou dobře nafouknuté na čtyři atmosféry, jedou jako blesk.

Po roce ježdění na nich není znatelné opotřebení. Jen jednou za čas otřeme jejich boky, aby byly dobře vidět reflexní pásky. Další dvě reflexní plošky jsou umístěné vzadu na rámu tak, aby byly vidět za šera nebo za noci z auta.

Duše se se nafukují pomocí autoventilků, a proto využíváme především vzduch na benzinových pumpách. Foukání máme bez práce.

Obě kola jsou upevněná rychloupínáky. Vzadu je dokonce zapuštěný do rámu, aby si koloběžkář neotloukal kotníky o vyčnívající šroub. 

 SERIÁL: Nejlepší trasy pro koloběžky

Ve městě je potřeba dávat pořádný pozor

Po rovině jezdíme rychlostí těsně pod 20 km/h, ve sjezdech po ulicích běžně dosahujeme 40 km/h a  na širokých přehledných a strmých silnicích překonáváme 50 km/h.

Jízda v městském centru prošpikovaném kostkami, kolejemi, chodníky a schody není nic příjemného. Je třeba neustále pozorně číst terén před sebou, opatrně sjíždět a vyjíždět, brzdit a přenášet. Vůbec se nedá jezdit ve sněhu a na náledí. Velmi nepříjemná jízda je v dešti a na mokru. Voda stříká daleko víc než na kole.

Při razantní jízdě ve městě je nutné počítat ještě s jednou nepříjemnou věcí. Ač se to na první pohled nezdá, je koloběžka o hodně vratší než jízdní kolo. To znamená, že pokud jezdec dostane nečekaný smyk na vlhkém povrchu, velmi těžko ho vyrovná. Zároveň se také velmi těžko řídí jednou rukou, a proto je obtížné ukázat rukou změnu směru jízdy na ulici. 

Rychlá jízda v zatáčkách má také své úskalí. Pokud přeženeme náklon, škrtáme rámem o vozovku. Jezdíme tedy stylem jako motocyklisté na závodních superbikech, kteří mají stejný problém, byť v rychlostech o dvě stě kilometrů za hodinu rychlejších než my koloběžkáři. V zatáčce jezdec vysedne dovnitř oblouku, kdežto stroj stále jede téměř kolmo k povrchu silnice. 

Ačkoliv je Kostka Hill poměrně velká, lze s ní cestovat tramvají, městským autobusem i vlakem. Ve vlaku však musíme platit jízdné jako za kolo. V městské hromadné dopravě po nás nikdo jízdenku za koloběžku nechtěl. Koloběžka ve veřejné dopravě využívá šedou zónu mezi bicykly a spoluzavazadly. 

 TEST: Tři koloběžky Kostka

Jak jsme testovali

Od brzkého jara jezdíme na dvou koloběžkách Kostka Hill. Jednu máme dlouhodobě zapůjčenou od výrobce a druhou jsme koupili z druhé ruky. Liší se jen drobnými detaily - jedna koloběžka má navíc stojánek, košík na cyklistickou lahev, měkčí gripy na řídítkách a kovové koncovky na řídítkách. Obě jsou letošní modely v základním provedení.

O obě koloběžky se střídalo šest lidí. Tři muži, jedna žena a dva dospívající mladíci. Každý týden byly v provozu od jara do podzimu aspoň tři dny. Byly ovšem dny, kdy jedna koloběžka prošla třena rukama.

Přibližně půl na půl jsme najeli kilometry při pojížďkách ve městech, převážně v Praze, a na turistických výletech. Občas jsme zajeli do terénu, někdy na polní či lesní cestu. Každá testovací koloběžka ujela přibližně tisíc kilometrů. 

INFO: Kostka Kolobka

Lékárnička, bílé světlo, červená blikačka a stojánek:

Koloběžky na HORYDOLY

SERIÁL Nejlepší turistické trasy na koloběžku

TEST Koloběžka Kostka RE-HA Maxi

TEST Tři koloběžky Kostka

TEST Yedoo Mezeq

TEST Kostka Hill

FOTO Kostka Rebel