Kolotoč bezduchých plků

V sobotu jsem si koupil magazín Horydoly v mé oblíbené trafice v Rokytnici nad Jizerou. Znám ho totiž pouze v internetové verzi.

Mezi jinými články jsem narazil na poměrně rozsáhlý materiál od redaktora Pavla Miškovského. V něm hodnotí stručně možnosti zimních radovánek v jednotlivých českých a moravských horách. Článek končí přehledem a popisem jednotlivých areálů.

Přečetl jsem jeho názor na Krkonoše a velmi jsem se podivil. Proč jet jinam! Drahé lanovky, drahé ubytování, raději se na Krkonoše vybodnout, vždyť v zahraničí je to pouze o málo dražší.

Již několikrát jsem si tyto názory vyslechl a přečetl a myslím si, že forma, jakou o tomto píšete, je silně tendenční. Je to pořád stejný kolotoč bezduchých plků, nepřesných ůdajů a celkové neobjektivity.

Rád bych věděl, do jaké země se nám to vyplatí, od kolika dnů pobytu se to vyplatí, do kolika kilometrů cesty je to ekonomické? Při vlastním stravování nebo při stravování v hospodě?

Proč váš redaktor spojuje informace o regionu s finační stránkou pobytu pouze u Krkonoš, když pobyt třeba na Šumavě by vyšel nastejno. Je snad nenormální, že v Krkonoších, kde se tak masivně investuje a podmínky k lyžování jsou absolutně nejlepší, je i pobyt dražší?

Ale! Odhlédněte od čtyř hlavních lyžařských středisek, kde se ceny pohybují ve vyšší hladině (vysoká úroveň požadavků od klientely) a jeďte se podívat jinam. Najdete stovky normálních kvalitních penzionů a hotýlků, v kterých se budete cítit dobře, kde vás nikdo "nebere na hůl " a kde se budete cítit jako doma.

Právě vůči těmto malým to cítím jako křivdu a neobjektivitu. Nemáte páru o tom, jak je těžké udržet tyto podniky v celoročním provozu, s jakými potížemi mimo hlavní sezony se musí provozovatel potýkat, aby zvyšoval trvale úroveň služeb, aby se nezastavil. Aby si udržel kvalitní personál a jméno restaurace.

I já se dostanu jednou či dvakrát za rok na lyže do Rakouska a Itálie a saji informace o službách a jejich ceně a kvalitě. Vidím, jak obrovský průmysl to je, obdělávaný jako políčko jednotlivými regiony, s dotačními programy navzdory předpisům Evropské unie o nedovolených podporách, banky se též do tohoto byznysu jen hrnou. Tohle chcete srovnávat?

Vždyť i my se snažíme při těchto cestách sehnat pobyt za co nejpříznivější cenu a bereme to, nad čím by normální pracující Evropan ohrnul nos. To, co se nám nabízí, je úroveň pro teenagery a baťůžkáře. Podíváte-li se do normálních katalogů, vydávaných pro západní Evropu, obvykle se nedostanete v ceně za jednu noc v penzionu pod tisíc korun, o hotelích snad ani mluvit nebudeme.

Kde máte stravování, kde máte náklady na cestu od 450 do 1200 km? Kde jsou ceny jídla na sjezdovkách? Čech si dá buď sváču z baťohu včetně gambáče, nebo se pohádá s manželkou ve frontě, jestli dětem koupí hranolky s kečupem nebo těstoviny! To je ten sen?

Jistě, proti tomu lze namítnout, že kvalita poježdění je nesrovnatelná, bez front a nervozity. Spousta lyžařů se po nočních kalbičkách dostává na sjezdovky kolem desáté a po poledním hodinovém dáchnutí ve čtyři hurá do nory. Aby bylo jasno, každý ať si dělá, co uzná za vhodné, ať si to užije, jak chce. Ale i to je realita a píši, jak lze také využít "levné" lyžování v zahraničí, které se tím stává "dražším."

Ať si každý jezdí tam, kde se cítí dobře, podle kapsy, podle nároku na kvalitu sjezdovek a doprovodných služeb. Ale nezásobujte nás doporučeními, co máme nebo nemáme dělat, kam máme nebo nemáme jezdit. Hlavně ne takto diletantsky a neobjektivně, jakoby v něčích službách.

A tak Krkonoše přežijí i navzdory mediálnímu tažení a lidé si k nám cestu najdou.

Autor provozuje chatu Na Rezku