Lyžařský běžecký ráj

V posledních letech se prudce zvýšila kvalita upravených stop. Rolby a sněžné skútry letos pravidelně projíždějí kolem tisíce kilometrů běžkařských tras. Navíc se dá v případě nehody nebo únavy vždycky dojet do civilizace za dvě-tři hodiny.

HORSKÁ KLASIKA

Šumava

Mekka českých běžkařů nabízí široké lyžařské magistrály na mírně zvlněných lesnatých hřebenech. Pod horami funguje promyšlený systém skibusů, které ráno rozvážejí a večer svážejí lyžaře do městeček a vesnic, kde jsou ubytování.

* Zadov: Domovské středisko nejlepší české běžkyně Kateřiny Neumanové je známé především jako centrum závodního a kondičního běhání na lyžích. Bruslařské i klasické tratě jsou zde velmi náročné.

* Železná Ruda: Centrum turistického lyžování leží mezi nevyššími šumavskými horami. Jednoduše se odtud dá dostat na vrcholové pláně a rašeliniště, kde si výletník připadá jako za polárním kruhem. Jen kdyby nepotkávat stovky stejných nadšenců, jako je on sám.

Krkonoše

550 kilometrů pravidelně upravovaných stop v nejvyšším českém pohoří mluví za vše. Reklamní slogan Lyžařský běžecký ráj vůbec nepřehání.

* Magistrála a hřebenovka: Běžkařské Krkonoše mají dvě páteře. Kondiční běžci využívají především trasu Krkonošská Magistrála, která se táhne od Harrachova přes pramen Labe, Mísečky, Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou do Žacléře. Je protahovaná širokými rolbami a vyhovuje tedy bruslařům i klasikům. Navíc vede co nejvíce v lese a závětří, a dá se tedy v téměř celé délce využívat i za špatného počasí. Turisté, kterým jde v první řadě o daleké výhledy a zdolané hory, jezdí o něco výš na hraniční hřeben s Polskem. Na cestě mají Violík, Stříbrný hřeben, Sněžku a Svorovou horu. Stopa tady bývá často zapadaná sněhem, odfoukaná až na ledový podklad, nebo naopak rozrytá od lyžařů, kteří v prudkých sjezdech berou běžky na ramena.

* Mísečky: Na Horních Mísečkách se lze svézt na nejlepším běžkařském stadionu. Standardní tratě bývají dějištěm domácích i mezinárodních závodů, kdy jsou na pár hodin zavřené, ale ve všech ostatních dnech jsou přístupné pro veřejnost. Je jen potřeba pouštět před sebe rychlejší běžce.

* Pořád z kopce: Díky lanovkám je v Krkonoších několik turistických tras, které vedou mnoho kilometrů pořád dolů. Při jejich zdolávání není téměř potřeba píchnout hůlkami. Nejlehčí vede z Lysé hory nad Rokytnicí před Dvoračky do Harrachova. Od konečné autobusu na Špindlerovce se dá před Davidovky sjet do Špindlerova Mlýna. Z Čertovy hory nad Harrachovem se přes Studenov sjede po loukách do Rokytnice. Všechny sjezdy měří okolo deseti kilometrů.

Krušné hory

Sudetské hory jsou kvůli studeným větrům od Baltu drsnější než Krkonoše. Čekejte tady časté mraky, vítr a náledí.

* Krušnohorská magistrála: Přes všechny nejvyšší vrcholky včetně Klínovce vede upravovaná široká stopa pro klasiku i bruslení. Je příjemné, že často míjí hospody a obce, kde se dá schovat před nečasem.

* Boží Dar: Centrem západočeských běžkařů je Boží Dar. V jeho okolí jsou protahovány závodní běžecké tratě a dají se odtud podnikat turistické výlety do všech stran. Pozor ovšem na zdejší pláně, protože na nich lze jednoduše ztratit orientaci a zmrznout. Každý rok se to někomu stane.

Jizerské hory

Ideální hory pro běžkaře! Sice se prudce zvedají nad údolími, ale nahoře, kam se dá dostat autem nebo autobusem, se z nich stává rovina. Nevelké výškové rozdíly tisíc metrů nad mořem jsou terénem pro běžecké lyžování jako z pohádky.

* Jizerka: Jediná vesnice uprostřed hor je spojená s podhůřím autobusem. Odtud se jezdí na desítky kilometrů dlouhé túry s návratem zpět na Jizerku, nebo dlouhými sjezdy někam do civilizace.

* Ještědský hřeben: Doslova městské hory se vypínají na Libercem. Přímo na Ještěd jezdí od konečné stanice tramvaje lanovka. Běžkaři se buď nechají nahoru vyvézt a pokračují mírným dlouhým sjezdem do Hodkovic, nebo na Ještěd vystoupají po lesní silničce od Křižan přes Přípřež a potom se teprve napojí na sjezd. Vše je dobře dostupné vlakem, autobusem nebo městskou hromadnou dopravou.

HŘEBENOVKY

Klasické hřebenové túry nabízejí kromě nejznámějších hor také další pohoří. Buď jsou upravované jako v Jeseníkách a Orlických horách, nebo bývají aspoň projeté od předchozích lyžařů.

Beskydy

Často se jezdívá autobusem nebo lanovkou na Pustevny a potom na lyžích po hřebeni okolo sochy bájného Radegasta na Radhošť ke kapli Cyrila a Metoděje a dlouhým sjezdem do Rožnova nebo až dál do Valašského Meziříčí.

Javorníky

Od Beskyd k Bílým Karpatům se lyžaři probíjejí po turistických značkách pořád nahoru a dolů podél státních hranic se Slovenskem. Javorníky nemají jasnou hřebenovku, ale na trase se překonávají desítky kopců jeden za druhým. Záležitost pro milovníky samoty a zimní nedotčené přírody.

Bílé Karpaty

Pokud napadne dost sněhu, je hřebenovka zážitkem na celý život. Od hornatých Javorníků sjíždíme po travnatých kopcích stále níž až k rovinám u Bratislavy. Nejznámějším vrcholem Bílých Karpat je Velká Javořina, kde se konávají národní česko-slovenské slavnosti.

Jeseníky

Druhé nejvyšší tuzemské hory nabízejí pravidelně rolbovanou hřebenovku přes Šerák, Červenohorské sedlo a Praděd.

Orlické hory

Často a dobře upravované běžecké trati vedou těsně pod hlavním hřebenem Orlických hor. Centrem lyžování je tu Deštné v údolí a Šerlich na hřebeni. Bez přerušení se dá ovšem dojet až do Bartošovic na druhé straně hor.

Český les

Hřebenovka západního pokračování Šumavy je jen pro silné nátury. Stopu si budou muset vyšlapat sami a do nejbližších městeček je to z hor daleko. Začíná se obvykle na hraničním přechodu Folmava, potom se stoupá na Čerchov, klesá k Rozvadovu, zase stoupá na Dyleň a nakonec sjíždí do Chebu. Dá se jet buď přímo po hranicích, které kopírují hlavní hřeben, nebo po cestách podél bývalého pohraničního plotu. První možnost je romantičtější, druhá rychlejší a pohodlnější. Kdo chce najít něco kratšího, může se podívat na boční hřebeny Opičích a Halštravských hor u Bělé nad Radbuzou.

Lužické hory

Lužické hory nemají stejně jako Javorníky hřebenovku v pravém smyslu slova. Jsou tvořeny samostatnými kopci nasázenými na hranicích jeden za druhým. O co je tady běžkování namáhavější, o to jsou tu krásnější výhledy.

KDE LIŠKY DÁVAJÍ DOBROU NOC

Vysočina

Českomoravská vrchovina je pro běžecké lyžování krajem zaslíbeným. Sněhu tu napadne každým rokem hodně a leží tu dlouho. Kopce jsou tak akorát, abychom se nahoru zapotili a dolů pořádně svezli. Jenže až na Nové Město, kde se jezdí světové poháry, to tu znají jen místní lyžaři. Pokud pojedete na Vysočinu autem, nezapomeňte naložit sněhové řetězy, lopatu, lano a pytlík s pískem. Ne všechny silnice jsou tu vždycky dobře sjízdné.

* Křemešník a Čeřínek: Oba vršky v lesích nedaleko Jihlavy vystupují z krajiny jako dvojčata. Pupeční šňůra mezi nimi je turistická značka a zároveň běžkařská trasa. V okolí Čeřínku vede několik závodních okruhů a i pod Křemešníkem jsou vyznačené různě dlouhé trasy. Pravidelná úprava zdejších stop je ovšem jenom snem. Zajímavější je dvanáctikilometrová turistická trasa mezi oběma vrchy. Cesta sice vede nahoru-dolů, ale většinou širokými lesními průseky nebo svážnicemi, kudy se v létě vozí dřevo. Nemusíme se tedy bát ani v případě, že úzká prkénka neovládáme zcela dokonale.

* Nové Město na Moravě V okolí města jsou pravidelně upravované standardní běžecké tratě. Kromě amatérů na nich často trénují sportovní oddíly a před významnými závody je zkoušejí i reprezentanti věhlasných jmen.

Česká Sibiř

Území mezi Benešovem a Táborem je zmenšená Vysočina. Je tu nejchladněji v Čechách, ač tady žádné velké hory nenajdete, a obvykle i spousta sněhu.

* Prčice: Nejlepší běžkování najdete v okolí Prčice. Je to tam, kde v létě končí populární turistický pochod. Nad obcí jsou dva malé skiareálky a nad nimi vede několik dobře prošláplých stop do opuštěné krajiny, mezi jejímiž kopci čas od času narazíte na nějakou vesnici.

Slavkovský les

Skrze pusté hory na západě Čech vede jen několik silniček a pár turistických tras. Vydávat by se sem měli je otrlí turisté spoléhající se na vlastním síly a zásoby.

* Kladská: Centrem Slavkovského lesa je lesní zámeček Kladská u stejnojmenného rašeliniště. Sem na lyžích přijede každý, chce poznat zdejší drsnou přírodu.

TAJNÉ TIPY

Brdy

Pražané jezdí na lyže s tramvajenkou v kapse. Hned od konečné autobusu na Zbraslavi míří turistická značka do lesa, aby je provázela padesátikilometrovou hřebenovou túrou. Nejprve se trasa houpe z údolíčka do údolíčka přes populární vrch Cukrák k Černolicím. Za nimi začíná ničím nepřerušovaný hlavní brdský hřeben zvaný Hřebeny, který končí nejvyšším vrcholem Plešivcem, z něhož následuje parádní sjezd do Lochovic na vlak. Zatímco Hřebeny jsou vyloženě turistickou záležitostí, po vodorovných lesních cestách na úpatí hor se prohánějí kondiční běžkaři. Projeté bývají především stopy pro klasiku.

Golfová hřiště

Oblíbenými tradičními terény pro běhání na lyžích i pomalé lyžařské vycházky jsou golfová hřiště. Nejznámější je v tomto ohledu mariánskolázeňské, protože je rozlehlé a běžkaři si vyjíždějí okruhy mezi roztroušenými lesíky. Často je lyžuje i na hřišti v Karlových Varech a letos se uměla zasněžovala trať pro světový pohár na golfovém hřišti u Karlštejna.

Praha

Hlavní město se hned jak napadne první sníh, promění na běžkařské eldorádo. Jezdí se všude, kde je trochu trávy a volného prostoru. Nejvyužívanější jsou přírodní parky v Divoké a Tiché Šárce, okolí Hostivařské přehrady, Milíčovský háj a především obrovský park okolo obory Hvězda.

Brno

Moravská metropole nabízí běžkařské terény především v Útěchově, Líšni, Ořešíně, Kuřimi a na letišti v Medlánkách.