První pražská zimní a lyžařská zápočtová cesta I. stupně obtížnosti číslo 1

Po nástupu komunismu do Československa se dělo spoustu divných věcí. Jedna z nich bylo tak zvané sjednocení tělovýchovy. Což sice byl levičácký vynález, ale zároveň si bral prvky od starého Sokola, Orla a Turnerů, Klubu českých turistů i německo-rakouského Alpenevereinu a rakouského Gebirgsvereinu.

Mezi pozitivní tradice, které se přenesly z monarchie, přes demokratickou republiku, nacistickou okupaci, komunistickou totalitu, až do dnešních demokracie, jsou turistické značené stezky a připravené trasy na dlouhé putování. 

99 kilometrů na lyžích

O lyžařskou trasu výhradně ve středních Čechách se pokusil Jan Spěváček roku 1955. Narouboval ji do systému zápočtových cest, což byly předem určené trasy různých délek, obtížností a trvání, které musel absolvovat každý, kdo chtěl dosáhnout odznaku Turista ČSR nebo Mladý turista ČSR. K tomu prokazoval své znalosti komunismu a marxismu-leninismu. "Nositel tohoto státního odznaku bude představovati typ ukázněného organisovaného sportovce, který provedl kus poctivé práce v terénu a obohatil své vědomosti novým poznáním krás naší vlasti, kterou budujeme."

Příručku vydal národní podnik Turista. Zajímavé je, že všech 16 stran nebylo vytištěno na běžné tiskárně, ale technikou zvanou rotaprint - malý ofsetový tisk sloužil se využíval pro rozmnožování tiskovin v počtech stovek kusů. Stejně jako podobný cyklostyl byl předchůdcem současných kopírek a digitálního tisku.

Zápočtová cesta vede na jih od Prahy. Začíná v Čerčanech na nádraží a končí v turistické chatě Onen Svět na Sedlčansku. Měří celkem 99 km a vede v nadmořských výškách 500 - 700 m. Je rozplánována na 5 dní pochodu.

STŘEDOČESKÁ HŘEBENOVKA: Pražské hory Brdy 

"Trasa nevede obvyklými pěšími nebo značkovanými cestami," píše roku 1955 Jan Spěváček. "Vybírá partie s dobrými a dlouhotrvajícími sněhovými poměry a je určována mentalitou lyžařskou nikoliv chodeckou." Podle něho tudy každý lyžař snadno projede, ale pěší turista těžko by se prodíral. "Místy jsou mnohdy závěje vysoké několik metrů a bez lyží by pěšák na mnohá místa se vůbec nedostal."

Netřeba dodávat, že dnešní stav je úplně jiný. Sněhu je dlouhodobě málo a krajina je prostupná mnoha dalšími upravenými cestami.

"Do těchto míst jezdil před válkou sportovní vlak, který dosud jest v živé paměti všech místních lidí," s nostalgií připomíná lyžařská turistická příručka.

Trasu jsme v terénu zrekonstruovali. Ne vždy je zcela jasné, kudy lyžaři před 70 lety jeli, ale víceméně jsme se trefili. Problémem dnešních lyžařů jsou kromě nedostatku sněhu také vylepšené silnice, lesní svážnice a cyklostezky. Mnohé jsou posypané a další projeté těžkou technikou. Ovšem nikdy neškodí zopakovat si, co naši tátové a dědové považovali za lyžařskou turistiku!

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě

Trasa vedla přes tyto významné body:

Čerčany nad Sázavou - Kácova Lhota - Kalamájec - Kochanov - Jezero - Postupice - Kopanina - Vrbětín - Kobylí - Džbán - Budenín - Otradovice - Votice - Větrovka - Hostišov - Buchov - Mezivraty - Oldřichovec - Kalvárie nad Miličínem - Miličín - Kladiny - Šibeník - Střezimíř - Bonkovice - Černotice - Kamenná Lhota - Javoří - Pasičky - Stružince - Javoří - Javorová skála - Chlístov - Růžena - Nosetín - Vilín - Nová Ves - Chyšky - Ratiboř - Ždírec -Předbořice - Třepená - Onen Svět.

Chyšky (673) u Milevska. Tato vysoce položená obec, ležící na jižním okraji Čertovy hrbatiny, dala jméno zajímavému meteorologickému úkazu, známému jako Chyšecká sněžná čára. Je to sněhové pásmo, které dlouho do jara svítí na severním horizontu do táborské nížiny. Sněhové poměry jsou tam znamenité.

Mezihoří Chlumy (530 a 519) u Čerčan. Několik význačných a většinou nezarostlých chlumů s pěknými rozhledy. Jeden z nejznámějších lyžařských terénů Pražanů, s pěknými a místy prudkými svahy na všechny strany. Kromě Senohrab a Stránčic nejoblíbenější a nejnavštěvovanější místa blízko Prahy.

Žebrák (589) nad Bystřicí u Benešova. Tento vrch porostlý z daleka viditelnou skupinou stromů, jest nejvyšším bodem dlouhého a zalesněného hřebene východně od Benešova, Bystřice až dále k Votici a Jankovu. Lyžařská trasa vede dlouhým průsekem přímo přes celé pásmo od Lohovky přes samý vrchol. Podle dlouhodobého meteorologického výzkumu sněhové poměry jsou tam převážně velmi dobré; na př. osada Kobylí bývá dlouho do jara sněhem zaváta.

Džbány (687) u Jankova je mohutný horský útvar mezi sedlem u Stržence pod Kárníkem a sedlem, jímž prochází silnice z Votice do Jankova přes oboje Otrádovice. Je to část mocné horské páteře, která prochází středními Čechami od Sázavy až k předělu střezimířskému. Lyžařské příležitosti jsou zde značné, nejen pro lyžařskou turistiku, ale najdeme zde i krásné a dlouhé sjezdy hlavně západním směrem ke trati Praha - Tábor.

Mezivraty (712) u Votice. Na vrcholu stojí kamenná trigonometrická věž s aparáty, které zaznamenávají různé meteorologické i astronomické zjevy. Sněhová zpráva tohoto místa vystihuje nejlépe tento horský svět s dlouhotrvající zimou, výstižně nazvaný Českou Sibiří. Tento název se v širším smyslu vztahuje na celý kraj až k Blaníku.

Čerčany

Oficielni směr trasy zápočtové cesty začíná v Čerčanech nad Sázavou. Oblíbené výletní místo Pražanů. Na stanici si opatříme vstupní kontrolní razítko. Z nádraží vyjíždime jižně ke dvoru a po silnici směrem východním (přetínáme žlutou značku) do údoli na kraji lesa Mezihoří. Stoupáme zvolna přes kotu 365 stále podle lesa až na nejvyšší bod čerčanského Chlumu (530). Zde nacházíme na všech stranách krásné lyžařské terény. Sjedeme k východu k bývalé vápenici pod kotou 452: Pozor na lom! Vystoupime na protějsí druhỷ Chlum (519). S něho spatříme dole letopočet na střeše stavení, které jsme objížděli a který si zapíšeme.

Sjíždime dále ke dvoru Záhořany a přes silnici dojedeme k myslivně Hartošice. Za ní v lese nalezneme dlouhý průsek jv. směrem. Prochází jím žlutá značka. Vystoupime však vlevo hřebenem na Krásnou horu (526). Zapíšeme si, co zbylo z bývalé rozhledny. Sjedeme dále na silnici v lese Březinka ke kotě 462.

Polni cestou stále jv. přijedeme ke kříži a zjistíme kolik a kterých má kolem sebe stromů. Kilometr jižněji jest Kácova Lhota. Nad ní vrch Bařiny (532) s pěkným rozhledem. Hostinec "U Stibůrků", kde účastníci dostanou lehké občerstvení a vyžádaji si do cestovního průkazu úřední kontrolní razítko. V obci jest malebný statek u Bakusů, v němž byl zfilmován jistý klasický český román. 

Z Kácovy Lhoty jižně mezi kotami 436 a 457 na další kopec: kochánovský Kalamájec (500). Do deníku si zapíšeme, jaký porost jame na vrchu nalezli a jaký má colkový vzhled. Daleké rozhledy. Pod vrchem osada Kochanov. Na návsi stanice autobusu do Benešova. Kilometr na j. Sřížkov se dvorem JZD. Nad branou do zámeckého objektu jest nápis, který si opíšeme. Směrem jz. Věřice, stanice utobusu. Za ní k jihu stál mezi dvěma stromy kříž, který je dosud na starších mapách. Původní řezba z kříže byla dílem lidového umělce Šimka, jehož práce dosud v okolí po různu nalezneme (např. vyřezávané ptačí budky).

Dále jv. ke kotě 484, kde stojí nový kříž, který není mapován. Naším úkolem jest zjistiti, kolik stromů stojí kolem něho. Osada Jezero jest malebná dědina se starými lidovými stavbami. Za vsí jedeme od koty 514 přes silnici, kde u kříže jest zastávka autobusu. Projíždíme volným polem na Hůrku (519) s triang. věžkou z daleka viditelnou.

Sjíždíme po hřebenu s pěkným rozhledem přes kotu 486 ke zrušenému hostinci Sušice u vlašimské silnice. Od něho alejí do Jemniště. Krásný opravený zámek, dnes museum odívání a historických krojů. Razítko si vyžádáme u kastelána. Železniční stanice Postupice. Zde můžeme trasu přerušiti odjezdem do nedalekého Benešova, kde jedině jest možný nocleh (komun. hotely a dvě turist. noclehárny).

Od nádraží postupického trasa pokračuje západně mezi dvěma rybníčky k lesu Ohrada pod kotou 523. Přes osadu Pozov výhledovou cestou po okraji lesa do Kopanin za kotou 543. Vystoupíme lesem na Lohovku (563) a dlouhým průsekem přijedeme pod vrchol Žebráka (583), nejvyššího bodu dlouhého zalesněného pásma. Triang. věž byla nedávno sražena vichřicí. Zapíšeme si, které stromy rostou na vrcholu. Průsek pokračuje 2 km jjv. po červené značce k lesovně Vrbětín, kde si opíšeme tabulku, o jakou stanici se jedná.

Česká Sibiř

Přijíždíme do Kobylí, kde v hostinci u Slabých si vyžádáme další kontrolní úřední razítko. Lze tam dostati občerstvení. Přes kotu 575 3 km jz. přijedeme na vrch Kárník (563) a sjedeme mezi dvěma rybníky západně od Stržence do lesa k myslivně Lísek. O tomto místě si něco poznamenáme. Pod ní nalezneme vějíř lesních průseků, z nichž zvolíme prostřední a vystoupíme jím zprvu zvolna, později příkře (azimutem) na hřeben Džbánů (687).

Triang. věž zachována, rozhled po celé České Sibiři. Z kontrolních důvodů si poznamenáme, kolik má věž pater. Sjezd 2 km přes kotu 669 do Budenína. V hostinci U Bartůšků další kontrolní razítko. Jižně od obce přes kotu 616 do sedla Votických Otradovic. V hostinci Jednoty občerstvení a kontrolní razítko. Mapovaný hostinec Bašta jest zrušen. Po silnici na z. ke kříži 511. Zde můžeme ukončiti jeden úsek trasy sjezdem do města Votic (486). Hotel Modrá hvězda, pokoje i noclehárna. Doporučujeme noclehy si předem zajistit. Známé letovisko, pěkný barokový kostel, před ním sousoší Blanických rytířů. Bývalý františkánský klášter, zámek a starý pivovar. Vše bylo kdysi majetkem Kaplíře ze Sulevic, popraveného roku 1621 v Praze.

Na hlavní trasu se vrátíme z Votic výstupem přes kolonii Ameriku, lesem s barokními sochami kolem studánky ke kapli sv. Vojtěcha (679). Jestliže trasu ve Voticích nepřerušíme, pokračujeme ze sedla od kříže 511 jižně do osady Větrova. Zaznamenáme si tam zajímavé nápisy na zdech jednotlivých chalup, které jsou pečlivě uchovávány. Rovněž u kříže zamapovaného v obci, jest zvláštnost, kterou si zapamatujeme. Za humny Větrova starobylá stodola.

Sv. Vojtěch s památnou kaplí a zarostlým rozhledem. Zapíšeme si, z kolika kamenů je sestaven starobylý obětní stůl pod kaplí. Sjezd pod obcí Mysletice do Hostišova. V domě spisovatele Jana Herbena si vyžádáme další povinné razítko. V místním hostinci občerstvení. Na návsi na mohutných kaštanech tabulka, připomínající pobyt malíře Antonína Slavíčka v tomto kraji. Obraz popisovaný na tabulce vyhledáme v Praze v Národní galerii a popíšeme jej. Celý tento kraj, nazývaný výstižně Českou Sibiří, jest dokumentárně zachycen v Herbenově románě Hostišov. Přijíždíme do Buchova se zbytky tvrze na poloostrově rybníka. Čti román Karla Nového Rytíři a lapkové, v němž jest popsán známý táborský hejtman Zbyněk z Buchova. Od vesničky vystoupíme lesem na Mezivraty (712). Je to nejvyšší hora východního křídla trasy. Na vrcholu jest kamenná věž s aparáty, které zaznamenávají různé meteorologické a astronomické zjevy. Věž jest nepřístupná, vzpomeň si však, kde jsme již viděli věž podobného typu.

Sjedeme k rybníčku před Oldřichovcem a lesními partiemi přes Babí horu (695) přetneme táborskou silnici k božím mukám v Bábině koutě. Jižně se propleteme lesními porosty na známou Kalvárii (696) nad Miličínem. Místo památné kázáním M. J. Husa. Poznamenáme si, co je namontováno na dveřích kaple. Rozhled zarůstá, avšak vedle stojí nová triang. věž s kruhovým rozhledem po České Sibiři, dohlédneme k výběžkům Českomoravské vysočiny (Strážiště, Křemešník) a za jasného počasí dohlédneme šumavských velikánů (Kleť, Plešný, Boubín), ba, až k Alpám!

Město Miličín bylo kdysi živé středisko na Zemské stezce. Z původního hradu zbyla jen krajní křídla a konírny. Pamětní deska Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Druhý betlémský kazatel Mikuláš z Miličína se zde narodil. Střed chudého hornatého kraje, z něhož pocházelo jádro božích bojovníků. Kostel ze XIV. století s Brandlovými obrazy. Kontrolní razítko a občerstvení v hostinci Šabatka u hlavní silnice. V okolí je v zimě pod Kalvárií čilý lyžařský ruch.

Z lesnatých partií trasy přecházíme nyní náhorní planinu nazvanou Kladiny (v průměrné výši přes 600 m). Je to nejexponovanější místo celé trasy, holé a nechráněné před ostrými západními vichřicemi a často zahalované do hustých mlh. Obracíme se ponenáhlu k jihozápadu a od vrchu Šibeníku (658) projíždíme opatrně hřeben pláně nad obcí Lažany, sledujíce koty 642–629–619–607. Kladiny tvoří vodní předěl a končí nedaleko známých lázní Stupčice u trati Praha-Tábor, která zde dostupuje svého nejvyššího bodu.

Český Meran

Přejíždíme most přes dráhu do obce Střezimíře. Byl zde dvůr probuzeneckého důstojníka a spisovatele Jana Jeníka z Bratřic. Nádraží (kontrolní razítko), hostinec proti němu. Zde končí východní křídlo naší trasy a nastupujeme křídlo západní, jímž vrcholí středočeská žulová vrchovina, zvaná Český pluton. Podnebí kraje, vystaveného ostrým větrům, jest drsné a celkový jeho vzhled jest velmi svérázný a odlišný od tvárnosti jiných oblastí.

Střezimíř opouštíme jz. směrem na Bonkovice a dále přes osadu Černotice, která má na každém konci starodávnou polygonální dřevěnou (gotickou) stodolu. Přes obec Sychrov sjedeme k rybníku a mlýnu Přibíku a zakončíme v zámku Kamenná Lhota. Je tam pension paní Parmové, noclehy a občerstvení. Vyžádáme si tamní kontrolní razítko. Prohlédněte si zajímavou pamětní turistickou knihu. V tom klidném zátiší komponoval Oskar Nedbal Polskou krev.

Jestliže nemíníme nocovat v Kamenné Lhotě, nastupujeme hlavní trasu ze Střezimíře západním směrem podle silnice k božím mukám na kotě 620. Tato náhorní silnice vede hřebenem do Libenic (razítko) a dále stále vysoko s rozhledem do táborské nížiny až do Ostrého a Javoří, kde se spojuje s větví přicházející od Kamenné Lhoty. 

Při pobytu v Kamenné Lhotě vystoupíme ráno na vrch Pasičky (660), jehož trig. věž byla sražena vichřicí v lednu 1955. Přesto rozhled s výšiny jest překvapující. Před námi se prostírá zcela nový svět, odlišný ode všeho, co jsme dosud viděli. Je to obrovská náhorní planina vyznačená jednotlivými žulovými kamýky, svérázný a drsný kraj plný zvláštního kouzla. Je to Čertova hrbatina.

Tento nový zeměpisný název jest odvozen z místní nomenklatury, kde vystupují mnohé charakteristické kopce, nazývané Hrby. V pověstech stále se vyskytuje čert se svými pomocníky, kteří zanechali po krajině krásná a starobylá místa, na př. Čertovo břemeno, Čertův kámen, Čertova kolíbka a četné jiné. Spojením těchto lokálních názvů vznikla Čertova hrbatina.

Kraj v zimě pokrytý vysokou vrstvou sněhu poskytuje nepřeberné množství lyžařských výletů na všechny strany. S Pasičky velmi pěkně přehlédneme morfologii tohoto kraje, přímo na západ se leskne hladina velkého rybníka Kaplice a před námi obzor uzavírá typický hrb Vodmanice (660).

Naše trasa vniká do náhorní planiny jižně okolo obce Smrkova a postupuje sedlem mezi kotou 658 (s věží) a kotou 643 (bez věže) k Černoleskému rybníku u obce Stružince. Z ní severozápadně vystoupíme k hájovně u samoty Jitra a v obci Javoří přicházíme na hlavní trasu, vedoucí sem od Střezimíře. Dále přes kotu 661 do Cunkova (hostinec u Švarců), stanice autobusu Sedlec Chyšky. Podle této obce se také nazývá, ovšem nesprávně, tato partie Cunkovským pohořím. 

Čertova hrbatina

Zde začínají nejkrásnější partie celé trasy. Nedaleko 1 km jest pověstné Čertovo břemeno (715). Do deníku si zapíšeme jaký má vzhled, ze kterých balvanů se skládá a zda je s něho výhled. Nad ním leží typická horská osada Ounuz (700), nejvýše položená obec sedleckého okresu. Lidové a staré dřevěné stavby. Stálé a dobré sněhové poměry, sjezdařská lyžařská dráha. Teprve za ní přijdeme k mapované kotě 719 s vysokou triang. věží s kruhovým rozhledem.

Není to však nejvyšší bod Čertovy hrbatiny, nýbrž asi 1 km dále na západ Javorová skála, vysoká 721 m. Je to obrovská kupa žulových balvanů bez rozhledu, avšak s pralesovým porostem na severním svahu. Jest to rezervace vzácné fauny (vysoká, černá zvěř, draví ptáci, jezevci, lišky a pod.) Na mapách není označena ani jménem, ani kotou. Nalezneme ji však podle obrovského stromu, který roste na jejím upatí. Zjistíme který.

Po splnění všech úkolů v tomto zajímavém místu trasa pokračuje na rozcestí u Čertových luk, kde zahýbá jižně do obce Chlístova. Dále malebnými lesními partiemi pod kotou 697 do Růžené. Razítko na MNV. Stále na západ k obci Nosetínu, před níž přejíždíme hrb 668. Všimneme si čím jest nápadný. Docházíme do obce Vilína, kde si opíšeme nápis na kapličce uprostřed obce. Trasa zahýbá k jihu přes Novou Ves do městyse Chyšky. Starobylý kostel sv. Prokopa má památky z doby románské, gotické i barokové, s oltářní sochou starého původu. 

Od kostela (trig. 673) rozhled daleko k jihu. Prostý zameček s altánem, v němž bude zařízena turistická noclehárna. Možnost noclehu v hostinci "U Procházků" (kontrolní razítko). V Chyškách se narodil akademický maIíř Alois Moravec a psal v nich nešťastný spisovatel Prokop Chocholoušek.

Trasa zápočtové cesty pokračuje přímo na západ přes dvůr Hrachov do osady Ratiboře. (Kontrolní razítko). Pokračujeme přes Dobřetín (kotu 610)  se pěkným rozhledem a popíšeme vzhled jeho vrcholu.

Od něho přejíždíme silnici petrovickou do obce Hrazan (kontrolní razítko). Zde i v okolních obcích se zachovaly staré dřevěné stavby. Za nimi jest kopec (564) zvaný Hrb. Naším úkolem jest zjistiti, co se nachází na vrcholu. Trasa projíždí dále volnou krajinou orientována kotami 562 - 546 - na hráz rybníka Ždírce - přes silnici do lesa Višťáka (kota 563), nad osadou Březí. Před námi se rýsuje věž kostela v Předbořicích (518). Raně gotický kostel, ušlechtilá stavba, s věží z r.1812.  V kostele vyhledáme náhrobník Adama Zahrádeckého a zapíšeme si jeho letopočet. Z obce vyjíždíme ssz směrem k osadám Jalovčí a k samotě Třepené (lidově Na Třepenici). Nad ním na počátku hřebene Hrbů typická skála, která se podobá jednomu známému českému hradu. Zjistíme kterému.

Projedeme celým hřebenem přes kotu 622 mezi samotami Skálov a Peckov a končíme u samoty Tušky v turistické chatě na Onom Světě. Tam nalezneme pro lyžaře ubytování i s otopem, a u správce J. Marka obdržíme občerstvení a tamní kontrolní razítko. Od chaty veliký výhled na Povltaví, spatříme Koňský vrch s rozhlednou, zámek Orlík a brdské hřebeny. Zde končí celá trasa zápočtové cesty a spojení do Prahy jest velmi výhodné přímou autobusovou linkou z nedalekých Lašovic.