Hamru na Jezeře: jak šel čas pod Děvínem

Jenže pak se tady našel uran, těžil se v podzemí a posléze i chemicky pomocí kyseliny sírové. Jezero se zanášelo a zároveň z něj mizela voda. Až bylo vypuštěno docela.

Naštěstí byla v 90. letech minulého století těžba ukončena, krajina se čistí a Jezero je znovu napuštěné. Vodu mu dodává řeka Ploučnice a drobné potůčky z okolních svahů.

Historický Hammer am See

Hamr na Jezeře (Hammer am See) byl opravdu původně hamr na starém přírodním jezeru, které bylo ovšem daleko menší než dnešní. Jeho hladina se leskne pod hradem Děvín, v Polomených horách a Kummerském pohoří.

Hamr, neboli dílna na zpracování železné rudy zpod hradu Děvín a hory Hamerský Špičák, je poprvé připomenuta už roku 1322, kdy ji vlastnil rytíř Mikuláš Blekty z Útěchovic, což je dnes část obce Hamr na Jezeře. 

V 16. století byl založen Hamerský rybník o rozloze 57 ha. Budovatelé toho dosáhly jednoduše, když uměle zvýšili přírodní hráz.

Doly byly v 19. století opuštěny, protože bylo vytěženo, co bylo možné ekonomicky vytěžit. Pozůstatky těžby ještě dnes můžeme vidět v přírodní památce Děvín, Ostrý a Schachtstein.

Na začátku 20. století přišel na písečné pláže cestovní ruch. Letní sídlo zde měl i československý prezident ve Vládní vile. Poslední prezident, který sem pravidelně jezdil, byl rudý řezník Antonín Zápotocký. Bývalý zámek a později lesovna také začal sloužit pro rekreaci. 

Jenže v 50. letech 20. století se v okolí začal masivně těžit uran. Z rybníka se ztrácela voda, okolní krajina byla zdevastována průmyslovými objekty. Od roku 1968 sem zasáhlo sovětské vojenské pásmo. Klasická hlubinná těžba se změnila na chemickou, což znamenalo, že kyselina sírová se vtlačovala do země a pak se zase vysávala s rozpuštěnou uranovou rudou.

Devastující těžba byla ukončena, čištění krajiny běží dál, ale v Hamru na Jezeře byla vodní plocha znovu napuštěna. Pláže jsou čisté, vrátil se sem znovu cestovní ruch - koupání, hospody, kempy, penziony a výstavba nových rekreačních domů.