Korsická prasata v Col de Vergio

Silnice na Col de Vergio je považována za nejkrásnější na středomořské Korsice. Velké zážitky poskytuje nejen automobilistům, ale také motorkářům a cyklistům.

Panoramatická silnice

Z vnitrozemského městečka Corte stoupá panoramatická silnice D84 podél divoké řeky Golo. Frekventovaná komunikace má sice dobrý asfaltový povrch, ale je velmi úzká sotva na náklaďák a osobní auto. Často chybí opěrné zídky i krajnice nad kolmými skalami. 

Na druhou stranu k přístavu Porto klesá silnice hlubokými lesy na mořské pobřeží. Borové lesy jsou zelené, žulové skály oranžové, moře a obloha blankytně modré. Zapadající i vycházející slunce se zabarvuje do ruda.

Na cestě je možné potkat stádo prasat i krav. Polodivoký brav i skot se dopravou nijak nevzrušuje. Proto je nutné dávat pozor za každou zatáčkou. Může se dokonce stát, že si prasata lehnou na vyhřátý asfalt a odmítnou pustit auta, ačkoliv svítí a troubí o sto šest. Korsičané proto s sebou vozí bochník starého chleba, který v takové situaci rozdrobí do příkopu a nalákají na něj hladová zvířata.

Lesy, keře, křoví a pastviny pro prasata

Průsmyk Col de Vergio (1477 m) prolamuje horský hřeben mezi horami Punta de Cricche (2057 m) v masivu Cinto a Capu Rughja (1712 m) v masivu Rotondo. Zároveň dělí dva obrovské lesní celky forêt d’Aitone a forêt de Valdu Niell. Oba jsou tvořeny borovicemi černými, středomořskými modříny a buky. Velké plochy lesů zabírá tzv. macchia, což jsou porosty neprostupného pichlavého křoví doplněné o aromatické bylinné patro. Horské pastviny, o které si nikdo nestará, rychle zarůstá jalovec. 

VIDEO Polodivoká prasata loudí po turistech v Col de Vergio

Macchia jsou sice neprostupné pro lidi, ale prasatům se v křoví daří velmi dobře. Původní druh zde byl určitě dříve, než v době kamenné dorazili na Korsiku první lidé. V 18. století sem ovšem byla masivně dovážena velká domácí prasata. Během dvou set let se ukázalo, že po zkřížení s divočáky nemají na ostrově přirozené nepřátele. Utekla do přírody a v polodivoké formě se hrozivě rozmnožila. Oficiální odhady zní přes padesát tisíc kusů.

Od listopadu do února je možné polodivoká prasata střílet. Korsičané v tu dobu berou du rukou pušky a místo omerty na sousedy se vrhají do lesů na lov. Každoročně uloví deset tisíc kusů. Na regulaci to ovšem nestačí, protože prasat žije na Korsice přes padesát tisíc.

V jednom stádu je možné pozorovat spíše domácí prasata bez srsti a mohutnějším osvalením, stejně jako prasata porostlá hustou srstí se vzhledem divokých sviní. Korsičané jim říkají cochon coureurs (volně pobíhající prasata) nebo sanglier (kančí zvěř).

Svině, kanci i podsvinčata sežerou vše, na co přijdou

Korsická prasata jsou všežravci a sežerou opravdu všechno od kořínků jakýchkoliv rostlin, přes žaludy, kaštany i jiné plody, červy, hmyz až po odpadky. Klidně si dojdou pro potraviny do stanu či auta a vůbec jim nevadí, že jsou poblíž lidé. Obrana je stejná jako u medvědů - všechno jídlo zabalit a pověsit na strom co nejdál od tábořiště.    

Korsická polodivoká středomořská prasata jsou o něco menší než ne střední Evropě. Dospělá váží necelý metrák. Svině a podsvinčata se drží v malých stádech, kdežto kanci vedou samotářský život.

Samice jsou celoročně nebezpečné, pokud se přiblížíte k mláďatům. Samce nebudete zajímat s výjimkou říje od listopadu do prosince, kdy neváhají použít krátké kly nejen na kančí soupeře, ale také na kohokoliv, kdo se jim postaví do cesty. 

Tradiční venkovská kuchyně

Korsická kuchyně se hodně liší od italských i francouzských kontinentálních jídel. Místo kulinářských specialit vysoké kuchyně (haute cuisine) je tu doma venkovská kuchyně (cuisine du terroir), vycházející z tradiční stravy horalů, jejichž jídlo musí být jednoduché a vydatné.

V horách se daří prasatům, ovcím a kozám, což určuje, jaké se maso se na ostrově nejvíc konzumuje. Porosty macchia jsou zdrojem koření tymián, rozmarýn, máta, fenykl a bobkový listí. Místní olivový olej je mimořádně aromatický. Běžnou přílohou k masu jsou kvůli italskému vlivu těstoviny a kukuřičná kaše polenta.

Civet de sanglier z masa divočáků je typický pokrm na Korsice. Jeho základem je dlouho dušené ragú (civet) s cibulí, mrkví, česnekem, jedlými kaštany a fenyklem. Pije se k němu pálenka eau de vie a červené víno.

Z vepřového se připravují další vyhlášené speciality, zvláště charcuteries (uzeniny). Výrazná chuť je určená žaludy a kaštany, kterými se domácí i divoká prasata živí. Nejlepší uzeniny jsou zpracovávány studenou cestou, tedy sušením na slunci a větru, případně v chladném kouři. Vypadají jako neforemné a plesnivé kusy masa, navíc Středoevropanům smrdí. Kdo se přes to přenese, může vychutnat lahodnou uzenou šunku prisuttu, játrové párečky figatellu nebo fitonu, kořeněnou klobásu salamu, sušenou šunku lonzu, či kořeněný mozeček fromage de tete. Oblíbený korsický předkrm se je asiette de charcuterie (mísa obložená uzeninami).

Kromě masa s přílohou i bez ní patří do korsické tradiční kuchyně džemy z kaštanů, mandarinek a fíků. Med pochází z květů macchie a kaštanů. Zvláštním ovocem jsou cedráty, plody podobné citronům.

Zemědělci bojují s prasaty o úrodu jedlých kaštanů. Kaštany mají všestranné využití, mele se z nich mouka na chléb, koláče i kaši. Dokonce se z nich vaří i jediné zdejší pivo Pietra. Kaštanovníkové lesy jsou plné v říjnu a listopadu, kdy domorodci sbírají spadané plody. Několik dní před sklizní pozorují hlídky kaštanovníky, protože i malé zpoždění sklizně může mít osudové následky. Kaštany totiž milují kromě lidí i polodivoká prasata, která jsou schopná v očekávání tuhé zimy spořádat na posezení neuvěřitelné množství sladkých plodů.

Kaštany: Figurky s kaštanů, Slavnost Törggelen, Kaštany v Itálii

 Prasata: Vepřové v Kamptalu, Špek z Gailtalu, Krávy a prasata v Indii, Přibývá lesů a prasat, Zabijačka v Praze, Vepřové na Mallorce

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě