Les: Divočina nebo park?

Velká Pleš je biologicky nejcennější oblastí velkého zalesněného území Křivoklátska. V rámci chráněné krajinné oblasti je velmi přísnou národní přírodní rezervací.

Skalnaté vrcholky Velké Pleše (500 m) a Malé Pleše (452 m) se zdvihají vysoko nad Berounku v okolí Kouřimecké rybárny (244 m). Roste zde původní les a v něm nejen stromy, ale také mnoho dalších rostlinných druhů.

Chcete továrnu na dřevo nebo les?

"Co myslíte, jaký les budou lidé chtít, když jim to tady ukážu?" teatrálně rozhodí rukama František Davídek na hranici obhospodařovaného lesa a národní přírodní rezervace Velká Pleš. "Jasně, že všichni ukážou sem," míří ukazováčkem do hospodářské plantáže na dřevo.

Jeho oblíbený les nemá skoro žádné spodní patro, rostlin je tu pomálu, samovolné zmlazení semenáčky není vidět, stromy rostou v pravidelných rozestupech a skrze ně vedou pěkně upravené silničky, svážnice a pěšinky. Je to pěkná továrna na surovinu.

František Davídek vede lesní správu v Nižboru. Dříve pracoval v orgánech ochrany přírody na Křivoklátsku a ve středních Čechách.

Rostou jako stromy v lese

Přivedl nás na ostrou hranici hospodářského lesa a opravdové přírody. Po vichřicích zde padlo mnoho velkých stromů, ale lesáci se s ochranáři dohodli, že v rezervaci je nechají ležet. Ono tedy spíš lesákům nic jiného nezbývalo, protože podle zákona o ochraně přírody a krajiny nelze v národní přírodní rezervaci hospodařit ani kácet.

Tak aspoň ukazují Velkou Pleš jako odstrašující případ co se stane, když opustí les a přestanou ho vychovávat. "Příroda je pro lidi a ne pro ochranáře," míní František Davídek.

Přímo na Velké Pleši jsme hovořili o lese, péči o něj a názorech na ochranu přírody s Františkem Davídkem. Poukázal na kontroverzní péči o Šumavu a také na dálku urazil šéfa tamního národního parku.

Nám připadá příroda za pomyslnou hranicí Velké Pleše v daleko lepším stavu, než si myslí lesník. Popadané kmeny dělají místo novým semenáčkům, roste tu křoví, byliny i mechy. Prostě les tu roste tak, jako po tisíciletí.

"Rozmnožují se nám odtud dřevokazné houby a bojíme se kůrovce jako na Šumavě," chabě brání svůj názor František Davídek. Jedním dechem ovšem dodává, že hlavním důvodem napadení tuzemských lesů je sušší a teplejší klima v posledních desetiletích. Nepřímo také potvrzuje, že k nám lesníci zavlekli cizí druhy a mutace stromů, které nejsou tak odolné proti místním škůdcům.

Co je to zdravá příroda? Kdo to ví?

"Když přírodu přestanete obhospodařovat, zmizí její rekreační a zdravotní funkce," domnívá se František Davídek. Zdůvodňuje to tím, že les nebude díky popadaným stromům a zarostlému spodnímu patru prostupný a nikdo do něho nebude chodit.

Nebyla by to ovšem teprve tehdy zdravá příroda? "Je to nevyrovnaný vztah. Lesníci dostávají ohromné pokuty, když něco udělají špatně nebo něco zanedbají. To je dobře. Pokud však ochránci zvolí špatný způsob ochrany, nikdy není nikdo z nich postižený," myslí si František Davídek.

"Křivoklátské lesy jsou výsledkem práce desítek generací lesníků," připomíná František Davídek. "Skutečně intenzivně se tu hospodaří dvě stě padesát let." Přemyslovský lovecký hvozd se časem stal územím českých králů a poté státním majetkem.

V současné době je většina Křivoklátska součástí stejnojmenné chráněné krajinné oblasti. Ochrana přírody tady nebyla akutní až do doby, než se začalo uvažovat o velké přehradní nádrži na Berounce. Tomu naštěstí zamezilo vyhlášení chráněné oblasti v roce 1978.

Nechat přírodu, ať dělá, co umí? Strašná představa!

Proces zlepšování lesů na Křivoklátsku byl nastartován," domnívá se předseda Lesnické společnosti na Křivoklátsku Miloslav Pecha. "Bylo založeno skoro tisíc hektarů listnatých porostů."

Co je ovšem zlepšení, jako jsou zde původní druhy a kam by vlastně měla výchova lesa směřovat, není jasné ani lesníkům. "Jaký les je tu původní? To je otázka..." zamýšlí se revírník z Křivoklátu Pavel Kopecký. "Co by tady zůstalo růst, kdyby se nechal les sám sobě? ...to by bylo strašné!"

Ptáme se ho tedy aspoň na současný stav. "Smrk je tady nepůvodní dřevinou. Roste ho tady přibližně 50 %." Jen polovina zbývá na všechny ostatní jehličnany a listnáče.

Lesníci útočí na ochránce přírody. Asi se bojí.

"Cíl lesníků i ochranářů přírody je stejný," uvádí ve sborníku Křivoklátské lesnictví ve třetím tisíciletí Miroslav Pecha. "Předat lesní ekosystémy Křivoklátska v celé jejich šíři a hodnotě příštím generacím v lepším stavu než je stav současný."

Jenže ono to tak není. Lesníci i ochránci mají cíle úplně jiné. Poněkud neomaleně to vyjadřují letáky, které jsme si vyzvedli v informačním středisku podniku Lesy České republiky v Křivoklátě. Dočteme se v nich například nabídku lesáků ochráncům, když stáhnou návrh na zřízení národního parku: "Výhody pro ochránce přírody - možnost věnovat se nadále pouze příjemným aktivitám a konktrolní činnosti bez vlastní zodpovědnosti za stav a vývoj území." Ironicky popisují také nevýhody: "Pouze pro ochranáře přírody - nezískají absolutní moc nad rozlehlým územím Křivoklátska."

"Ochrana přírody není nechat něco samovolnému vývoji," ukončuje pomyslnou debatu František Davídek.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Týden na Křivoklátsku

XII. Kounovské kamenné řady

XI. Přílepská skála pro romantiky

X. Kotláři útočí

IX. Na hřiště místo do přírody

VIII. Spěcháte-li, nejezděte na Berounku

VII. Studené koupání u Tří pramenů

VI. Umělá příroda na Křivoklátě

V. Dlouhé sjezdy k Berounce

IV. Hledání hořovických skal

III. Greenway Berounka - Střela

II. Nová rozhledna Velká Buková

I. Křivoklátsko je lesnickým parkem. Co z toho?