Roháče: Jeden milimetr znám, to je v pohodě

V obci Jalovec, kterou jsme si zvolili za výchozí místo, neprší. Cesta je ale rozblácená a plná kaluží. Hned na začátku naší výpravy se ztrácíme. Nenásledujeme žlutou značku, ale jdeme podél kravína vzhůru směrem do Jalovecké doliny.

V malé osadě hned za vsí se k nám přitočí postarší pán: "Jo, včera večer jsme tady ještě přebrodili potok, dneska už to nejde. Na druhou stranu se dostanete jen tak, že půjdeme proti proudu a narazíte na lávku. Pokud ji tedy nevzala velká voda."

Cenná rada se vyplácí a my přechod přes divočící proud najdeme.

Prší, prší, prší

Konečně se napojíme na turistickou značku. Začíná strmé stoupání skoro tisíc výškových metrů na vrch Ostrá. Na mohutně se tyčící pyramidu je krásný pohled. Jen kdybychom ji mohli vidět přes tu karavanu mraků.

Přestože se cesta blátivá, jde se po ní docela dobře. David zkušeně navléká návleky, aby neměl od trávy poseté kapkami vody mokro v botách. My s Ondrou jen nevěřícně koukáme a trochu se i chechtáme. Za chvíli litujeme, že jsme si je také nevzali, když máme pohorky plné vody.

Na rozcestí Pod Babkami začíná pršet. Oblékáme pláštěnky, ale pokračujeme dál. Snad najdeme nějaké vhodné místo pro stan, tam budeme v suchu a teplu. Vrch Ostrá přejdeme bez většího zastavování. Přeci jenom nejen prší, ale i fouká. Hledáme místo na stan, aby bylo alespoň trochu kryté od větru. Víme, že na dalším kopci Sivý vrch již žádné závětří nebude. Zalézáme tak občas do kosodřeviny podél cesty. Dobrou půl hodinu se nedaří nic najít.

Letní stan a probdělá noc

Zvolíme tedy místo uprostřed cestičky. Je tu trochu bláta, ale to stan přežije. Zahazujeme batohy a rychle ho stavíme. Daří se nám to celkem v pohodě až na to, že kolíky v bahnito-kamenitém podloží moc nedrží. Každou chvíli se nějaký vysune.

Zalézáme do stanu s vidinou klidné a teplé noci. "Ty vole, ten stan protejká," ozve se po chvilce, když rozbalujeme karimatky. A ono opravdu. Na podlážce je velká mokrá skvrna. Co se dá dělat, pokládáme na ni karimatky a doufáme, že se nebude zvětšovat.

"Jak je to možný?" diví se Ondra. "To přeci takhle protéká každý stan," odvětím. "Ale je pravda, že výrobce tenhle stan avizuje jako letní stan na fesťáky. I když my jsme s ním jednou byli i na sněhu." Ozve se několik jadrných nadávek a konstatování, že jsme si měli vzít do hor jiný stan. David má prý doma lepší.

TEST: Letní stan Boll Litehouse 2.3

Pojídáme sušenky. Nikdo nemá chuť ani sílu na vaření. Z lehké agonie nás vytrhne silný závan větru. Stan se prohne asi tak do půli svého objemu. Sakra, to asi nebude dobrý stan proti větru. Přemýšlíme, jestli nezdrhnout dolů do údolí. Nakonec ale usoudíme, že počkáme do zítřka a uvidíme, jaké bude počasí. Vzhledem k následným poryvům větru a starosti, jestli to stan vydrží, se nakonec rozhodujeme, že budeme v noci držet hlídky. Ani po západu slunce se totiž vítr nezmenšil. Právě naopak. Každý bude vzhůru hodinu, v případě potřeby bude držet stan a poté probudí dalšího.

Začínám já, druhý je Ondra a třetí David. První hodina docela jde, přestože se na hodinky koukám snad každých pět minut. Druhá hlídka je horší, několikrát se mi zdá, že usínám v sedě. Vždy mne ale silný vítr probudí. Ke třetí hlídce mne budí David slovy: "Teďka už moc nefoukalo. Tak počkej pár minut a pak jdi klidně spát." Jeho doporučení se mi líbí, a tak konám. Po pár minutách spánku ale zas přijde další vítr, a tak se rychle vztyčím k tyčím.

VIDEO Špatné počasí ve stanu na sedle Prislop

Neriskujeme a jedeme domů

Tak tohle byl ten tvůj jeden milimetr, Davide Pršelo celou noc dost silně. Z Česka máme zprávy, že se počasí nemá změnit ani dnes. A ano, prší stále dost silně. Najdeme si ústupovou cestu Bobroveckou dolinou a jsme rozhodnuti sejít dolů. David po chvilce chůze konstatuje, že už mu ty boty nepřijdou tak strašné a jde se mu docela dobře. Klidně by pokračoval dál. My s Ondoru nesouhlasíme i z toho důvodu, že dnes by byly skalní úseky kolem Salatína a Baníkova. A to by byla v mokru sebevražda.

Z nádherného Sivého vrchu nevidíme nic. Jdeme stejně jako včera v mracích. Sedlo Pálenica je naší záchranou. Začínáme z něj sestupovat dolinou. Občas nevíme, jestli jdeme cestičkou nebo potokem. Voda to tu totiž změnila v jedno. Velké kaluže klidně procházíme. Boty nám už stejně neuschnou.

Sestup z hor bývá většinou smutný. Je to konec putování a návrat do civilizace. Mně se ale dnes jde docela dobře. Jsem hrdý na to, že zbytečně neriskujeme a radši se podvolíme přírodě. Dnes nás tu prostě hory nechtěly.

V Jalovci se ještě rozhodujeme, jestli nepokračovat někam jinam, kde je hezky. Koukáme na Vysoké Tatry, Nízké Tatry a obě Fatry. Počasí má být ale všude stejné. Hnusně několik dalších dní. Balíme to a jdeme na vlak. Jede nám kolem půlnoci, takže máme spoustu času.

"Ušetříme za autobus a půjdeme do Liptovského Mikuláše pěšky," navrhuje David a my to přijímáme. Není to nejlepší nápad. Jde se stále po asfaltu a po cestě není nic zajímavého.

V Liptovském Mikuláši si vaříme před nádražní budovou na vařiči večeři, zajdeme do místního nonstopu na tatranský čaj, prospíme se na lavičkách a v noci odjíždíme domů.

POHOŘÍ: Roháče / Západní Tatry

Doporučené vybavení

Batoh 50-60 l, kotníkové trekové boty, hodinky, lékárnička, opalovací krém, tmavé brýle, mobil, jídlo a pití na cestu, peníze na dopravu, doklady, pojištění, nůž, mapa nebo GPS, mobil, čepice, kalhoty a bunda, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell. Kempovací výbava: stan, spací pytel, karimatka, čelovka, vařič, nádobí, zapalovač nebo křesadlo. Může se hodit: dalekohled, kamera nebo fotoaparát.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě