Tajná místa Švédska III.

Přestože se Švédsko nezapojilo do druhé světové války, nemohl mít nikdo jistotu, zda po okupaci Polska, Dánska a Norska nevkročí těžké boty německých vojáků také na švédské území.

Před Němci zatopíme ostrov

Jedním z prvních cílů předpokládané invaze byl ostrov Öland, na kterém v té době sloužil také kapitán Raoul Thörnblad. Tento dobrovolník z první světové války se proslavil parašutistickými experimenty. Mimo jiné byl prvním Švédem, který v roce 1920 absolvoval seskok padákem.

Hrozba německé invaze zaměstnávala celou posádku na ostrově, která se snažila vymyslet obranné plány, jak ostrov uhájit. Thörnblad přišel s návrhem využít síť kanálů a příkopů, kterou před několika lety místní rolníci svedli vodu z bažin a proměnili je v pole a louky.

Thörnbladův plán byl jednoduchý: síť kanálů trochu upravit a s pomocí pump je pak napustit vodou z moře, která by zaplavila rozsáhlá území na ostrově a tím znemožnila postup německým tankům a dalším vozidlům. Plán získal podporu velitele obrany ostrova, majora Nilse Hallströma, a v roce 1940 se začalo s jeho realizací.

Brzy se však ukázalo, že projekt, označeného podle oblasti, která měla být zaplavena, jako Föralinjen, bude náročnější, než se původně očekávalo. Vyšším místům se nelíbila finanční náročnost projektu ani skutečnost, že na výstavbě celého systému se podílelo dle názoru vojáků až příliš mnoho civilistů. Místní sedláci navíc přišli s požadavkem odškodnění za případně zaplavenou půdu.

Počátkem roku 1941 byl celý projekt zastaven. K tomu přispěly inženýrské výpočty, dle kterých měla být pole v plánovaném rozsahu zaplavena až po 36 letech provozu, čímž systém ztrácel smysl. Hallström podlehl infarktu a vina za neúspěch byla připsána Thörnbladovi, který byl dokonce za plýtvání s prostředky koruny postaven před vojenský soud. Ten jej sice osvobodil, ale zároveň rozhodl o jeho vyloučení z armády. Thörnblad se pak živil jako prodejce zahradnického náčiní a zemřel zapomenut v roce 1956.

Oči a uši v Radiostanici obrany státu

Pokud by se německý Wehrmacht k útoku na Švédsko přece jen odhodlal, je dosti pravděpodobné, že by se o tom švédská armáda dozvěděla v předstihu. Nenápadný ostrůvek Lovön poblíž Stockholmu se totiž už v roce 1940 stal sídlem Radiostanice obrany státu (Försvarets radioanstalt, FRA). Popudem k jejímu zřízení se stala německá invaze do Dánska a Norska.

Zejména depeše mezi okupační správou v Norsku a Berlínem se staly zdrojem důležitých informací. Třebaže Němci používali pro kódování depeší tzv. Geheimfernschreiber, kód ještě složitější než byla známá Enigma, matematickému géniovi profesoru Arne Beurlingovi se podařilo kód během neuvěřitelně krátké doby dvou týdnů rozluštit. Celkem radiostanice za války zachytila a přečetla téměř tři sta tisíc depeší. FRA svou činnost po válce neukončila, ale zůstává aktivní organizací dodnes, což často vyvolává kritiku a pouliční demonstrace, kde protestující přirovnávají FRA k Orwelovu románu 1984.

FRA svoji činnost zaměřuje výlučně na zahraniční zdroje, nikoli na odposlech vlastních spoluobčanů. "Kdyby to fungovalo tak, jak si lidé často myslí, to by mě také zneklidňovalo," říká ředitel FRA Ingvar Åkesson. Dnes už samozřejmě bezprostřední nebezpečí invaze nehrozí, přesto i nadále zaměstnává toto "ucho a oko Švédska" na sedm stovek lidí, kteří si rozhodně nechodí do práce jen tak popovídat. Další informace lze získat na anglické verzi webových stránek FRA.

Větrný tunel ve Stocholmu

Přímo ve Stockholmu můžeme najít další původně vojenský objekt, který za svůj vznik do značné míry vděčí druhé světové válce. Zkušební ústav letecké techniky (Flygtekniska försöksanstalten, FFA), ležící v blízkosti stockholmského letiště Bromma, byl uveden do provozu v roce 1940.

Srdcem objektu je aerodynamický tunel, který slouží ke zkoumání vlastností vyvíjených letadel. Za tunelem se nachází speciální místnost, ze které lze vysát veškerý vzduch, a když pak technici odstraní stěnu mezi tunelem a touto místností, rychlost proudícího vzduchu, který v souladu s fyzikáními zákony začne vyplňovat vzniklé vakuum, může dosáhnout až dvojnásobku rychlosti zvuku.

Aby se ušetřilo na stavebních nákladech, byl tunel postaven jen tak velký, aby se v něm mohly zkoušet modely nových typů, nikoli samotné prototypy. Ceny těchto modelů, u kterých záleží na každé desetině milimetru, se nezřídka pohybují ve stovkách tisíc švédských korun. Kromě letadel se tunel používal i pro vývoj např. vysokorychlostních vlaků či dokonce i obyčejných dálkových autobusů. Byl zde však také vyvíjen letoun Saab 37 Viggen, který se vyznačuje mimořádně krátkou přistávací i startovací dráhou. Účelem tohoto zlepšováku bylo umožnit letadlům přistávat i na běžných venkovských silnicích.

Areál FFA je dodnes v provozu, patří ale už soukromému vlastníkovi.

Poklady do kopce uprostřed Jönköping

Kdyby skutečně došlo k invazi, pak by bylo nutné také ochránit státní majetek jako zlaté rezervy, dluhopisy a podobně. Proto byla ve švédském vnitrozemí vybudována řada úkrytů, kam měly být v případě potřeby tyto předměty převezeny. Je nutné si uvědomit, že nejvýznamnější švédská města Stockholm, Göteborg, Malmö leží na mořském pobřeží a v případě invaze by brzy padla do rukou útočníků.

Jedním z míst, kam byly cennosti převezeny, bylo město Jönköping, kde byl k tomuto účelu zbudován úkryt v kopci v městském parku. Neoficiálně se kopci začalo přezdívat Kopec Říšské banky (Riksbanksberget). V oficiálních materiálech nesl úkryt suchopárné označení Oddělení B.

Podzemní úkyt byl vybudován natolik rozsáhlý, aby nákladní automobily s cenným nákladem mohly vjet dovnitř a teprve zde, skryty očím nežádoucích pozorovatelů, mohly svůj náklad vyložit. Co přesně bylo uschováno v Jönköpingu a co na jiných místech, to dosud podléhá utajení, jedno je však jisté: byl to právě Jönköping, kde byly během druhé světové války uschovány švédské korunovační klenoty.

Úkryt přestal svému účelu sloužit v 80. letech minulého století a od té doby jej využívá městská správa jako skladiště.

65 tisíc protileteckých krytů

Pro případ bombardování byla po celém Švédsku vybudována síť pětašedesáti tisíc protileteckých krytů, z větší části ovšem až po skončení války. Například metro ve Stockholmu, uvedené do provozu v roce 1950, už bylo (podobně jako později v Praze) stavěno s ohledem na možné využití stanic jako krytů pro civilní obyvatelstvo. Malých děr v zemi na nástupištích poblíž eskalátorů si povšimne jen málokdo, přitom mají zásadní význam – v případě potřeby se do nich měly postavit zástěny, které by zabránily, aby střepiny a trosky z povrchu dopadly až na nástupiště mezi ukrývající se civilisty. Obdobně si jen málokterý cestující položí otázku, proč je nedaleko hydrantů v zemi kanálek. Důvod je opět pragmatický – mezi hydrant a odtokový kanálek se mělo umístit umyvadlo, aby si lidé, které mohlo bombardování v podzemí uvěznit na několik hodin či dokonce dní, mohli dopřát alespoň základní hygienu.

Není v ekonomických možnostech žádného státu udržovat v pohotovosti 65 000 nevyužívaných objektů, proto jsou kryty v době míru pronajímány jako sklady, kolárny, kočárkárny, školky a jeden kryt dokonce slouží jako střelnice. Všichni nájemci však musí počítat s tím, že v případě nouze musí maximálně během dvou dnů prostory vyklidit, aby mohly sloužit svému původnímu účelu.

Aby armáda mohla plnit svoji funkci, musí být také schopna se dostatečně rychle přemístit z místa na místo. Pro přesuny většího množství vojáků i vojenského materiálu má dodnes stěžejní význam železnice a v minulosti tomu nebylo jinak, význam železnice byl dokonce ještě větší.

Parní lokomotivy jsou snad stále v záloze

Švédsko patřilo mezi průkopníky využití elektrické energie v železničním provozu, takový systém je však v případě války mimořádně zranitelný. Protivník se nemusí zdržovat likvidací železničního svršku, k ochromení provozu stačí přerušit elektrické vedení. Proto bylo po celém Švédsku na tajných místech rozmístěno několik stovek z běžného provozu již vyřazených, avšak služby stále ještě schopných parních lokomotiv, aby v případě potřeby nahradily paralyzované elektrické lokomotivy a zajistily alespoň minimální rozsah provozu.

Většina těchto lokomotiv byla časem poslána do šrotu či do muzea, ale minimálně na jednom místě, prý někde ve středním Švédsku, se stále nachází bouda z vlnitého plechu, která skrývá dvě provozu schopné parní lokomotivy. Kde přesně se toto místo nachází, zůstává vojenským tajemstvím. Představa nepřátelského agenta-sabotéra, který poškozením těchto dvou lokomotiv zasadí rozhodující úder švédské dopravní infrastruktuře, je samozřejmě poněkud přitažená za vlasy, ale švédská byrokracie si v ničem nezadá s tou českou a i na méně závažná rozhodnutí než uvolnění vojenského tajemství lze čekat velmi dlouho. Nezbývá tedy než se spokojit s informací, že obě lokomotivy se někde nacházejí.

Pilot se zřítil do jezera u Söderköping

Dalším místem spojeným s vojenskou historií je malé jezero poblíž městečka Söderköping v jihovýchodním Švédsku. Do vod jezera se v září 1954 zřítil vojenský letoun Saab J29 Tunnan, zvaný též Létající sud. Pilot špatně odhadl výšku stromů na kopci a zádí letadla zavadil o jejich korunu. Poškozené letadlo se zřítilo k zemi a většina trupu skončila na dně jezera. "Viděli jsme, jak listí a větve a všechno lítá vzduchem," popisuje událost Lasse Larsson, který byl jako malý chlapec svědkem tragédie. "Všude po zemi ležela nějaká červená kapalina, všichni jsme si mysleli, že to je pilotova krev, ale pak nám řekli, že to byl hydraulický olej."

Pilot pád přežil, ale zemřel krátce poté, co byl vytažen na břeh. Armáda několik týdnů pročesávala okolí tragédie, než se jí podařilo odklidit všechny části havarovaného letadla. Práce spojená s vyzvednutím vraku ze dna jezera by se však nevyplatila, a tak většina toho, co z letadla zbylo, leží dodnes na dně. Když byla na jezeře stavěna v 60. letech vodní elektrárna, dočasný pokles hladiny způsobil, že část letadla byla vidět ze břehu. Za normálních podmínek ale dokáží zbytky letadla najít jen zkušení potápěči, neboť kalná voda jezera umožňuje viditelnost zhruba do 10 až 15 centimetrů.

Tajná místa Švédska na HORYDOLY

II. Vojáci ve středověku i nedávno

I. Strategické továrny a bunkry

Zobrazit místo Skandinávie na větší mapě