Nisa teče pod Ještědem

Už několikátý rok si říkáme, že Lužickou Nisu splujeme, ale vždycky nám do jarního tání něco přišlo.

Řeka teče pod ochozem fotbalového stadionu

Až letos o Velikonocích se to konečně podařilo. Lehce sněží a my sešoupneme kajaky do proudu na dolním okraji Liberce.

Podplouváme pod tribunou fotbalového Slovanu a opouštíme průmyslovou aglomeraci. Projíždíme pár vesnic a vplouváme mezi zalesněné kopce.

V peřejkách uděláme smyčku okolo zříceniny Hamrštejna a rychle pádlujeme do Chrastavy. Ono není moc příjemné sedět dlouho v lodi, když na březích ještě neroztály závěje.

Antiekologická vodní elektrárna

U Hamrštejna vplouváme do přírodního parku Ještědský hřbet. Liberecký kraj ho zřídil s posláním "zachovat a ochránit ráz krajiny s významnými soustředěnými přírodními a estetickými hodnotami, zejména lesními porosty, vodními toky a nádržemi..." Zároveň jsme v přírodní rezervaci Hamrštejn.

Jenže jak vypadá ochrana v praxi, poznala dna našich lodí hned za jezem na hranici parku. Jez bere řece většinu vody a posílá ji do potrubí, které provrtalo skálu a potkáváme ho zase po dvou kilometrech kodrcání po kamenech v poloprázdném řečišti.

Pod ním vede přes Lužikou Nisu místo lávky pro pěší osobní lanovka na ruční pohon transbordér.

Potrubí podplouváme v Andělské Hoře, kde pracuje vodní elektrárna a konečně vypouští vodu do řečiště. Dělá to tak už od roku 1902.

Peřeje okolo skalnatého Hamrštejna jsou nejcennější partie Lužické Nisy. Vodní elektrárna jim však bere jejich krásu, přírodní i krajinné hodnoty. Přijde nám tedy, že přírodní park je tady k ničemu.

Stejnou situace samozřejmě může popsat každý vodák z mnoha toků od sotva sjízdných potoků až po velké řeky. Vodní elektrárny, které jsou často považovány za přírodě přátelské, jsou totiž ve skutečnosti učebnicovou ukázkou, jak zničit divokou přírodu.

Návrat vlakem do Liberce

První jarní řeku máme za sebou. Pro auto se vracíme z chrastavského nádraží. "Takoví sportovci by měli běhat a ne se vozit vlakem," komentuje průvodčí moji tělesnou schránku, která vězí v mokrém odkapávajícím neoprénu."

Lužická Nisa se dá splout za tání sněhu nebo po velkých deštích až z Jablonce. Propluje se Vratislavicemi, Libercem a Hrádkem.

Díky otevřeným hranicím je možné od letošního roku plout dál skrze německou Žitavu a polský Zhořelec do Odry.

Lužická Nisa měří celkem 252 km. Popsaný úsek je dlouhý 13 km a vede skrze peřeje obtížnosti až WW 1. Ostatní části řeky jsou klidnější ZW.

Lužická Nisa - kilometráž

31,0 start za velké vody 
29,5 most silniční Liberec - Nové Pavlovice
29,0 stupeň 0,3 m
28,0 most silniční Staré Pavlovice
27,4 lávka
27,3 most železniční Stráž nad Nisou
27,1 Černá Nisa ústí vpravo
26,7 most silniční Svárov
26,1 jez 1,7 m, sjízdný po prohlídce
25,2 jez 1,1 m, sjízdný po prohlídce
23,9 most silniční Machnín
23,3 jez 0,8 m, protržený
23,1 jez rozvalený, sjízdný po prohlídce
22,4 most želeniční Hamrštejn
22,0 Hamrštejn vpravo
19,7 most železniční Machnín
19,2 stupeň
18,0 transbordér (lanovka), potrubí Andělská Hora
17,5 několik skalních prahů
17,0 Andělská Hora
16,8 most silniční Chrastava
15,9 jez 1,6 m Chrastava
15,8 most železniční
15,1 lávka, rovný regulovaný úsek
14,8 most železniční
14,8 Jeřice ústí zprava
14,7 jez 0,9 m narušený
13,8 lávka
13,0 most silniční
12,4 most silniční Bílý Kostel
12,1 jez 1,3 m
10,5 lávka
10,3 most železniční
9,8 p stupeň 0,9 m
9,0 lávka
8,8 jez 1,5 m
7,8 lávka Dolní Suchá
7,3 jez 1,8 m
6,4 most silniční Chotyně - Grabštejn
6,0 stupeň
4,5 most silniční
3,8 most silniční Hrádek nad Nisou
3,2 lávka
1,9 most silniční
1,5 jez 1,3 m
1,2 stupeň 0,4 m
1,1 Kristýna, tábořiště vpravo
0,8 stupeň 0,4 m