Nový život v povodí třinácti přehrad

Mají zadržet i dostatek vody pro závody, města, i pro zemědělské zavlažování rozsáhlého území kolem přehradních jezer, v celém dolním povodí Vltavy a dále na Labi. Chrání kraj před ničivou velkou vodou, jak to dokázala o nedávných květnových deštivých dnech (a před několika lety ještě nedostavěná) Slapská přehrada.

Tolik přehrad na jediné řece musí změnit a také mění tvářnost rozsáhlého území po obou březích Vltavy a s ní i tradiční život tamních obyvatel. Vydejme se na pouť do území Středočeského kraje, v němž vznikly přehrady ve Vraném a Štěchovicích, Slapech, Kamýku a na Orlíku. Podívejme se na tu velkou proměnu.

Napřed se však musíme vrátit do dob první republiky. Jen tak budeme moci porovnávat a soudit. Vládní program z roku 1923 přikazoval postavit během pěti let přehrady ve Vraném a Štěchovicích, aby jejich hydrocentrály v roce 1928 dodávaly do sítě proud. Vranské dílo bylo dokončeno se sedmiletým zpožděním a Štěchovice dokonce se sedmnáctiletým zpožděním! Slapy byly dostavěny až za našich dnů. Kapitalisté neměli mnoho zájmu investovat do takových, byť veřejně prospěšných staveb. Vody Vltavy plynuly dále idylicky ku Praze a Mělníku - bez užitku. Hydrocentrály nebyly, proto komíny parních elektráren muselo vyletět pětasedmdesát milionů tun uhlí. Za jeho cenu by se byly přehrady jistě postavily - ale uhlobaroni by byli přišli o stamilionové zisky!

Až do roku 1945 plynula vltavská voda bez velkého užitku. Plavívaly se po ní vory, ale v zimě měli voraři po práci a museli za robotou do lesa. Byla to obživa chudá, proto museli jejich ženy a děti dělat u sedláků, jezdit na chmel a sbírat lesní plodiny.

Odzvonili jsme kapitalismu i bídě pracujících. Zmizela romantika strmých, lesem a chlumy porostlých břehů, zanikla idyla trampských osad ve Vraném a Štěchovicích (už tam nikdy nebude "babička Mery nad hlavou mávat lasem"). Zmizely i Svatojanské proudy, jejichž dravost byla pastí na zdraví i životy vorařů. Hladovou romantiku nahradila romantika širé vodní pláně, přinášející do kraje tolik práce, že jí bude i pro budoucí pokolení dostatek. Vždyť všechno, co je plánováno, se nedá udělat najednou!

(…)

Vodní díla Vltavské kaskády jsou obrovskou zásobárnou vody a tuto zásobárnu budeme ovládat a zužitkovávat. Řeka bude splavná až do Českých Budějovic, tím se změní i dopravní poměry na dlouhém toku Vltavy v jižních Čechách. Smělé inženýrské dílo přineslo do kraje, žijícího staletí zaostávajícím životem, život nový s vyhlídkami na další rozvoj. Kde se ještě před desetiletími svítilo petrolejkami, kde turisté pomáhali v létě svým pobytem živit desítky rodin, kde nejbližší autobusová zastávka byla i přes hodinu cesty daleko - tam vyhnala lidská práce nouzi a dala obyvatelům krásný dnešek. Trvalou práci k tomu jako záruku nejlepší budoucnosti všech, kteří se tam narodili, tam pracují a žijí.