Plavba po povodni? Riziko a nebezpečí

Podle vodního zákona je zakázáno plout na řekách, pokud je vyhlášený 2. nebo 3. stupeň (SPA II a SPA II) povodňové aktivity nebo je dokonce vyhlášen zákaz vstupu do extrémně ohrožených oblastí. Tento zákaz platí pro parníky, stejně jako jachty i kanoe a kajaky.

Plavba za povodní

Na menších tocích to samozřejmě nikdo nekontroluje. Velká voda někde dokonce vůbec umožňuje splutí, protože bez povodní je koryto nesjízdné. Typické je to na nejhořejších tocích říček a potoků v horách, ale také pod některými přehradami a jezy, které normálně kradou vodu z koryta, případně je možné proplout stará koryta řek, náhony a různé strouhy.

Taková plavba za hodně vysoké vody vždy vyžaduje pečlivou prohlídku toku ze břehu, domácí přípravu (mnohdy trvá několik let), správné vybavení, spolupracující vodáky a znalost pádlování i záchranářských technik. Kdo si byť v jedné z těchto záležitostí není jistý, na velkou vodu nepatří.

Každý rok zahyne několik vodáků především na jaře, když se zvedne voda, a oni nejsou schopni zvládnou rychlý proud a především vodní válce pod jezy, které z nízké vody v létě neznají.

VIDEO Dolní Jizera za velké vody

Plavba po povodni

Povodňový stupeň SPA I neznamená pro vodáky nic jiného, než že "to poteče". Zákon plavbu povoluje, řeka je obvykle v korytu, možná se někde rozlije na louky nebo pole. Tento stupeň je vyhlašován především pro místní samosprávy, vodohospodáře, zemědělce, nebo stavbaře v blízkosti řek, aby si dali pozor, že bude hodně vody. Například zedníci musejí zabezpečit lešení, pokud ho postavili v potoce, nebo traktoristé se nedostanou na níže položená pole podél řeky. 

Pro nezkušené vodáky by mělo být vyhlášení SPA I stopkou. Pro znalce je to radost. Jenže musejí přesně vědět, na jaký úsek a s jakým vybavením si mohou troufnout. Otevřená kanoe na rozbouřené peřeje nepatří, kajak zmizí v jezu na veletoku jako utopené kotě a raft uvázne ve vrbičkách na potoce.

I když řeka klesne pod SPA I, ještě není vyhráno. Pořád je to rychlý silný proud, který může zabíjet. Kdo nemá pádlování úplně v paži, mel by se poradit minimálně se zkušenějšími vodáky, nebo třeba v půjčovně lodí. S místními lidmi nebo dokonce obecními úřady to většinou nemá cenu. Vždycky vám řeknou, abyste nikam nejezdili, že je to nebezpečné.

Strategie předběžné opatrnosti

Na velké vodě, a po povodni zvlášť, se jezdí jinak než na běžných prázdninových plavbách. Taktika směřuje především ke zvýšení bezpečnosti, protože řeky na vodáky nalíčily mnohé pasti.

Skupina by měla mít přibližně tři až sedm lodí. Méně znamená, že si v případě nehody nejsou schopny dostatečně pomoci, a více, že bude zmatek a nebudou se dodržovat dohodnutá pravidla.

Před vyplutím se určí šéf výpravy (vůdce, guide). Ten bude rozhodovat o všem - kdo, kde a jak pojede. Kde se bude zastavovat a jaká místa přenášet po břehu. Jede na první lodi a ukazuje  všem ostatním cestu a upozorňuje na případná nebezpečí. Měl by tedy umět dobře pádlovat, znát řeku a vést lidi. Kdo má přirozenou autoritu, má v tomto ohledu napůl vyhráno.

Jeho zástupce nemusí řeku znát až tak dobře, ale je to zkušený vodák. Jede za každých okolností poslední a sbírá plaváčky. Pomáhá jim nazpět do lodi. Řeší všechny problémy, které při plavbě nastanou nejen pro sebe, ale také za ostatní.

Další posádky jsou s tím srozuměny a dodržují dohodnuté pořadí lodí na vodě. Všichni znají předem dohodnuté signály pro základní situace: Zastav! Pádluj co to dá! Uhni doprava! Uhni doleva! Pozor nebezpečí! 

Samotné splutí by mělo být vedeno defenzivním způsobem. Důvodem je, že na řece se po povodni mohou vyskytnout překážky, které nikdo nečeká. Před nimi je třeba za každou cenu zastavit a prozkoumat, jak je překonat.

Do každé zatáčky tedy loď najíždí s vědomím, že posádka musí vědět, co za ní je. Nejčastěji se to řeší jízdou po vnitřní straně oblouku. Tam je sice voda pomalá, někdy dokonce protiproud, ale je v ní možné kdykoliv zastavit, když zpozorujeme za zatáčkou něco špatného. Zde lze také udělat tzv. pomocnou kličku - otočit loď špičkou proti proudu a tím zpomalit nebo dokonce zastavit jízdu.

Naopak v rovných a přehledných úsecích loď směruje vždy do největších vln. Ty označují proudnici a tam by žádné nebezpečí nemělo číhat.

VIDEO Botič, rozvodněný potok

Zvláštní riziko představují po povodni padlé stromy a zanesená místa v proudu. K nim  se pokud možno vůbec nepřibližujeme! Vystoupíme na břehu daleko před nimi a loď pokorně přeneseme okolo nich. I když takových míst budou desítky, musíme to vydržet. Padlý strom s ponořenými větvemi totiž představuje nenápadné, ale smrtelné riziko pro méně zkušené vodáky. Stačí k němu přirazit bokem a proud obrátí loď okamžitě dnem vzhůru. Ano, je to středoškolská fyzika, ale málokomu to dojde, než dopádluje ke stromu.

Podplavání padlého stromu je potom věcí náhody a štěstí. Proud nedovolí plavat nazpátek, a tak se jenom musíme modlit, aby nás nezachytila větev pod vodou. Pokud se tak stane, naděje je velmi malá. Kamarádi mají na záchranu vašeho života tak dvě minuty, což je hodně málo na to vás najít a ještě vyprostit z vody.

Trochu zábavné a trochu nebezpečné jsou na velké vodě víry, bubláky a rozhraní. To jsou místa, kde se dvě masy vody potkávají, bojují spolu a vytvářejí bizarní útvary. Nejde většinou o vlny, ale spíš o nenápadné vlnky, které mají ovšem sílu, aby uchopily špičku nebo zadek vaší lodi a shodily vás do vody. Jedinou obranou proti nim je neustálá pozornost, čtení vody a hlavně zkušenost, jak na ně reagovat pádlováním či náklonem lodi.

Na menších řekách v meandrech znepříjemňují plavbu kajakářům, kteří musejí být neustále ve střehu. Na velkých řekách znamená zaplavání ztrátu lodi, možnost nepříjemného zranění nebo dokonce odnesení vodáka do peřeje či jezu.

Samostatnou kapitolou na rozvodněných tocích jsou břehy. Pokud je to možné, nepřibližujeme se k nim více, než je zdrávo. Řeky se totiž rozlily z koryt, kde se normálně chovají předvídatelně, do okolí. Tam se proud může změnit najednou v protiproud, voda loď  odnese do křoví, pod hladinou je ukrytá skála, voda se najednou začne chovat jinak, než jste očekávali.

Silně je to cítit v meandrech potoků, které se zahlubují do hlíny a mění koryta hodinu od hodiny. Větší nebezpečí ovšem číhá na březích mohutných a rychlých řek. V břehových porostech ztratil život nejeden vodák.

VIDEO Sázava, velká řeka při povodních

SÁZAVA ZA POVODNĚ? Pro vodáky žádná sranda!

Jezy? Za velké vody nejezdit! V každém případě zastavujeme vysoko nad nimi kvůli velkému proudu. Není ostudou nechat loď třeba sto metrů před korunou jezu. Jez pak buď bez otálení přeneseme po břehu, nebo si ho pečlivě prohlédneme. Jednak se za velké vody chová úplně jinak než jindy a může se stát v mžiku zabijákem, a druhak nevíme, co se s ním vlastně stalo. Může se v něm vzpříčit plovoucí strom, kus nábytku, nebo kamení. Mohl se protrhnout. Mohla se zatarasit šlajsna. Splutí jezu za povodní nestojí za adrenalin. Riziko je totiž vždycky větší, než rozkoš z jeho zdolání.

Vlastní kapitolou v pomyslné učebnicí plavby za velké vody jsou lidské zásahy do toku a jeho okolí. Jednoduše řečeno: na potocích si chataři a vesničané stavějí lávky, čekají nás nízké neprůjezdné mosty, zemědělci natahují elektrické ohradníky a zahrádkáři staví ploty. Na velkých řekách plavou kusy domů, přístřešky, stavební materiál a vytvářejí se zátarasy z naplavených odpadků. Základem je jet opatrně (viz výše o defenzivní taktice) a zpozorovat překážky v korytě včas, abychom mohli zastavit, nebo je objet. Někdy je to těžké a často to nejde. Pak se děje vůle boží a záleží na našich instinktech a štěstí, jestli z toho vyvázneme se zdravou kůží.

Vybavení je základ bezpečnosti

Ať už jedete na jakoukoliv řeku, vždy je téměř povinná plovací vesta. Určitě se hodí i přilba, i kdybyste jeli na Lužnici. Nikdy nevíte, co se na řece stalo, kde je jaký padlý strom, zda nenarazíte do rozbité opěrné zdi, nebo se neobjeví rozbořený jez.

Oceníte i neoprenové oblečení typu long john (od ramen ke kotníkům), neoprenové botky a možná i rukavice. Vzhledem k počasí byste neměli zapomenout na nepromokavou bundu. Vodáci nosí speciální tzv. suché bundy, do kterých by se po utěsnění neměla voda dostat vůbec.

Házečka v každé lodi je samozřejmá. Lékárnička, teplé pití v termosce a nějaké jídlo v nepromokavém obalu také.

Pokud nosíte brýle, upevněte je gumičkou k hlavě. Veškeré vybavení v lodi pevně přivažte. Týká se to barelů, lodních pytlů i čehokoliv dalšího. Po převrhnutí byste se s tím už neshledali.

Nakonec nezbývá nic jiného, než vše zabalit do absolutně nepromokavého obalu, pevně uchopit pádlo, sednout do lodi a opatrně vyplout.

Doporučené vybavení

Kajak, zavřená nebo nafukovací kanoe, raft, pádlo, plovací vesta, přilba, házečka, vodácké boty, neopren, neoprenové rukavice, funkční prádlo, vodácká bunda, malý lodní pytel, kilometráž, chytré hodinky, mapa, lékárnička, outdoorový mobil, horký nápoj v termosce, jídlo na cestu, peníze na dopravu a hospodu, nůž, outdoorová kamera.

Zdraví a hygiena

V televizi a novinách nás neustále straší žloutenkou, tetanem a střevním průjmem. Ja jasné, že něco takového můžeme dostat, ale předpokládáme, že proti tetanu jsme byli očkování (datum máte napsaný v očkovacím průkazu), proti žloutence zřejmě také (zeptejte se svého obvodního doktora) a pozvracet a pokálet se můžeme i ze starého majonézového salátu koupeného za rohem v lahůdkách.

Samozřejmě dodržujeme běžná hygienická pravidla. Nepijeme ze studní, protože mohou být zaplavené špínou. Odřeniny desinfikujeme, větší rány zavážeme obvazem. Zuby si nečistíme v korytě řeky. Špínu z očí vymýváme čistou vodou. Nekoupeme se, pokud se zrovna nezvrhneme, v náplavách odpadků a kalů u břehu. Když je někomu hodně špatně, odvezeme ho do nemocnice. Nic složitějšího není potřeba v péči o zdraví ve středoevropských podmínkách podnikat.