Pražské Primátorky očima outsidera

Veslování je pěkný tradiční sport, který posiluje tělo i ducha, zapojuje všechny svalové partie a podporuje smysl pro týmovou spolupráci. To se sice dočteme v lecjakém článku o zdravém životním stylu, ale pokud chceme učinit krok od populárního fitness cvičení na veslovacích trenažerech k veslování na vodě, narazíme na určitou uzavřenost tohoto sportu.

Veslování donedávna jen vrcholově

V průběhu minulého století se z velmi populárního závodního i rekreačního sportu všech generací postupně vytratila ta rekreační část a veslování tak zůstalo jen jako ryze vrcholový sport. V mém rodném Podolí je sice asi největší koncentrace veslařských oddílů na kilometr čtvereční, ale pokud člověk nezačal jako žáček či dorostenec v některém z klubů, v dospělosti už má celkem smůlu.

Vybavení je drahé, málokteré oddíly disponují nějakými "turistickými" loděmi, trenéři mají dost práce s perspektivními závodníky a na nějaké kondiční začátečníky není čas. Veslování pro radost si tak mohou užívat zejména veteráni, kteří už dávno skončili s vrcholovým sportem a scházejí se spíš na pivo, pěknou projížďku a závody Masters. Proniknout do této komunity starých mazáků je pro úplného začátečníka rovněž obtížné.

Renesance rekreačního sportu

Naštěstí v posledních letech se situace začíná postupně zlepšovat a kluby si začínají uvědomovat, jaký přínos pro ně mohou rekreační veslaři mít. Každý sportovní klub potřebuje peníze a příliv nových členů a jejich klubových příspěvků rozhodně potěší každého pokladníka.

Kondiční veslaři si obvykle chodí zasportovat v podvečer po práci, kdy už mají mladí závodníci dávno dotrénováno a lodě a vesla tu leží ladem. V loděnicích se obvykle najde i nějaký ten lehce vysloužilý materiál, který už je pro závodní účely nepoužitelný, ale funkci tréninkového či kondičního plavidla ještě bez problémů splní.

Dobrým příkladem tak může být třeba klub VK Bohemians, kde zareagovali na zájem o veslování a otevřeli v rámci tzv. amatérského veslování kurzy pro veřejnost, ve kterých se zájemci pod vedení zkušených závodníků naučí základům veslařské techniky, tak aby byli schopni samostatně jezdit na párových i nepárových lodích. Staré lodě tak má smysl opravovat, materiál se využívá a klubu přibývají členové, kteří svými příspěvky přirozeně dotují mladé závodníky.

Na trati I.

Je tu čas nasedat na jet se trochu rozcvičit. Trochu se nám loďka kejvá a lehce padá na levou stranu, ale na to už jsme si nějak časem zvykli. Pomalu se rozjíždíme do tempa a protahujeme ztuhlé kancelářský hřbety. Tu kolem nás proletí obrovskou rychlostí a vysoké frekvenci cosi žlutočerveného… Aha, tak to byla trénující favorizovaná posádka Dukly s Ondrou Synkem na pozici veslovoda. No, ti naštěstí startují v hlavním závodě a do našeho veteránského klání zasahovat nebudou. Pomalu se blíží start a nervozita stoupá. Chvilku si ještě počkáme. V rozjížďce před námi ulili start a vrací se zpět. Chvilku si ještě počkáme. Po opakovaném startu se jim zase lodě srazily, tak mezi tím pojedeme my. Na startu už se chystá našláplá loď Blesku a ve druhé dráze Brandýs. Je pěkně horko. Mžourám do zapadajícího slunce a snažím se sledovat siluetu startéra s vlajkou. Dobrý start je základ, říkal trenér.

„Připravit…!“

„Vpřed!“

No, vcelku jsem to chytil, tak rychle…půl, půl, třičtvrtě, celá… při tříčtvrtce jsem trochu prolítnul veslem nad vodou. Sakra…

Teď pořádně zabrat. Kormidelník Honza hlasitě odpočítává prvních deset vostrejch. Uff! Uff! Uff!

..9, 10.. a teď nasadit nějakou rozumnou dráhovou frekvenci… a klid dopředu na slajdu, ať to udýcháme. Tempo je tu moje odpovědnost. Jo takhle asi dobrý. Docela nám to odjíždí. Za zády mi posádka funí jak splašenej nosorožec, tempo je (na nás!) docela vysoké, ale jedeme.

Koutkem oka koukám po soupeřích… hmm, nikde nikdo, tak to už nás trhli po startu, ale rozhodčí jedou skoro vedle nás, takže to nebudou daleko. Otáčet se není čas.

Pot mi teče do očí, ale na to se nehraje. „Klid na slajdu, klid na slajdu!“, napomíná kormidelník a krotím mou tendenci to ulítat.

Vjíždíme do nějakého stínu… sakra, že už by to byl Železniční most? Blbost, jen nějaké stromy na Císařské louce.
Teprve konec Císařské louky, takže jsme v půlce kilometrové trati. Zatím to jede. Teď jen vydržet!

Legenda veslařských závodů

Pražské Primátorky jsou bezesporu nejtradičnějším, nejznámějším a nejprestižnějším veslařským závodem u nás. Už od roku 1910 se postupně staly oblíbenou diváckou podívanou a neformální společenskou událostí, srovnatelnou třeba s Velkou pardubickou. Slavnou zatáčku pod Vyšehradem a finiš s kulisou Pražského hradu zná fakt asi každý sportovní fanda, byť není veslování určitě tím nejpopulárnějším sportem u nás. Popularitě ale určitě přidává pravidelná účast veslařských šampiónů Ondřeje Synka nebo Mirky Knapkové.

Ročník 2014: Oficiální 101. Primátorky se konají 8. června

Pro veterány je účast otázka cti a povinná akce v kalendáři. Za měsíc se sice jede mistrovství republiky MASTERS v Třeboni, kde se pojede spousta disciplín, ale Primátorské osmiveslice jsou prostě legenda.

Na loňském jubilejním 100. ročníku startovalo 1149 veslařů ve 174 posádkách z 38 klubů. To si jednoduše nikdo nemohl nechat ujít. Hlavní pozornost je samozřejmě upřena na finálové závody mužů: „Dukla proti zbytku světa“, ale prestižní souboje se jezdí ve všech věkových kategoriích,… včetně veteránů.

Na trati II.

Hop! Hop! Hop!

Hlavně udržet rozumný tempo.

Už je slyšet řev diváků ze Železničního mostu. Všechno bolí, ale tohle prostě nejde vypustit. Síla už není, co bývala, ale zkouším ještě přitáhnout.

Do cíle je to zatraceně dlouhých 350 m. Voda je rozbitá a vlny od lodí odrážené kamennými náplavkami se honí na všechny strany. Tak jen nechytnout „kraba“ o vlnu a nerozhodit loď.

„Jedeme, jedeme, nepustíme to!“, popohání nás kormidelník. Co záběr, to sprcha od kluků od zepředu… mezi mosty je to fakt jak jízda na moři. Co se nenajelo před mostem, tady ve vlnách už se nedožene.

No jo, už vyhlašují vítězný Blesk a my to máme ještě kousek.

„Volno…“. Ufff! Jsme v cíli. Zaplať pánbu! Být to ještě 100 metrů, tak mi upadnou ruce. Sice jsme zase nikoho nepředjeli, ale endorfiny jedou na plný plyn. Z náplavky i z mostu nám tleskají a ten pocit za to stojí!

Není důležité zvítězit…

Primátorky jsou výzva. Před rokem jsme si s partičkou ryze rekreačních veslařů – začátečníků a čerstvých absolventů kurzu veslování řekli, že si zkusíme slavný závod osmiveslic v rámci jeho 100. jubilejního ročníku zajet. Stálo to hodně práce, hodně nervů a hodně trpělivosti trenérů, ale povedlo se a věkově pestrá posádka amatérů (ve všech významech toho slova) se postavila na start veteránské kategorie proti bývalým aktivním veslařům, šampionům a olympionikům. Letos jsme sice zase úplně nevyhráli, ale Primátorky jsou legenda a v legendárních závodech má smysl být i poslední.

INFO: Primátorky

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě 

Outdoor v kostce

LONGBOARD Rychle na dlouhém prkně z Kozákova dolů
JEZDECTVÍ - polo Exkluzivní polo na koních
JEZDECTVÍ - skijöring Kdo táhne lyžaře? Pes, kůň, motorka
JEZDECTVÍ - rekreační ježděníKoně pro radost i zdraví
ARCHEOLOGIE Detektory kovů pro amatéry
IN LINE - bruslení v terénu Nordic skating
MYSLIVOST Lovecká vášeň
TĚŽKÁ ATLETIKA Skotské hry na Sychrově
GEOCACHING Geocaching po česku
HOROLEZECTVÍ - zimní disciplíny Drytooling kombinuje skálu a cepíny
HOROLEZECTVÍ - šplh Olympijský šplh
PADÁK - skydiving v hale Parašutismus bez padáku
LYŽOVÁNÍ - skibob Akční skibob
LYŽOVÁNÍ - telemark Telemark, starý nový styl
VODNÍ SPORTY - veslování Primátorky očima outsidera
Vypni mozek a běž!
Orientační závody na horských kolech
Co je potřeba na skialp
Wakeboarding
Zimní táboření
Feráty: pocity horolezců 
Sněžnice okouzlily i lyžaře
Na koho v horách spoléhat
Dobrodružné lyžování
Curling: skrytý adrenalin
Voda: adrenalin pro děti i rodiče
Silní muži se sekyrami a pilami
Motokáry pro zábavu
Triatlon a Xterra
Bloudění svátečního běžce
Freestyle BMX na Štvanici
Orientační závod vozíčkářů
Prague Paintball Open
Aquaskipper jako Ježíš na hladině