Utajená a zakázaná Želivka

Želivka se obvykle splouvá od přehrady Vřesník. Je to vyrovnávací nádrž pro hydroelektrárnu Sedlice o patro výš.

ŽELIVKA

Doba splutí: 11 km, 2-3 hodiny (Vřesník - Miletín)

Vodácká obtížnost: ZW - WW 1

Charakter: říčka teče v lesnatém údolí, občas skály na břehu, v řečišti přehledné peřejky 

Riziko: jez u Tukleckého mlýna tvoří za velké vody válec

Znalosti: aspoň kormidelník musí ovládat základní záběry

Sjízdnost: celoročně mimo suché období, na vodočtu v Želivi by mělo být aspoň 90 cm

Ubytování: Tábořiště Želiv, hotel Na Kocandě Želiv, klášter Želiv, rekreační středisko Trnávka

Půjčovny: několik půjčoven na Sázavě

Doprava: s nafukovací lodí busem z Humpolce, jinak pouze autem - silnice několikrát přetíná řeku

Někdy lze také vyplout zpod přehrady Trnávka, která přitéká do Želivky pod Želivem. Párkrát do roka se tady na nejtěžším umělém vodáckém kanále pořádají veřejné tréningy a voda pak odtéká i do řeky k radosti vodáků - turistů.

Autem dojedete do obce Želiv na náves k mostu. Pokračujete proti proudu po pravém břehu říčky (orograficky!). Nejprve jedete okolo hospody po hlavní ulici směrem na obec Vřesník, poté v prudké levotočivé zatáčce odbočíte doprava okolo zrcadla do malé uličky a pokračujete okolo kempu na louku se zákazem vjezdu. Pokud nemáte zábrany, stejně jako místní lidé, dojedete po louce až k přehradě pod Paní skálou

První jez v Želivu

První kilometr do Želiva vede příjemnými meandry po louce, občas se objeví kamenná hrázka nebo balvany. Říčka se proběhne tu a tam v malé peřejce.

Krátký rovný úsek protáhne vodáky skrz obec, podjíždějí silniční most a přijíždějí k prvnímu jezu. Není příliš vysoký a lavice je šikmá. Pohodlné sklouznutí vede spíše vpravo.

Pár rychlých zatáček obtáčí skálu se slavný Želivským klášterem, zleva přitéká Trnávka, následuje několik romantických tišin střídaných malými peřejkami a do cesty se staví jez u Tukleckého mlýna.

Tuklecký mlýn - rekonstrukce nebo demolice?

Tuklecký mlýn je dnes téměř opuštěný a zralý na důkladnou renovaci nebo stržení. Mlýnský náhon je zasypaný.

U Tukleckého mlýna by každý vodák měl skončit plavbu. Začíná tu vodárenské pásmo. Z Tuklek se sem dá přijet po lesní cestě sjízdné pro osobní auta, naložit lodě a odjet.

Mnozí však plují dál. Jsou přesvědčeni, že jejich lodě nezpůsobí žádnou škodu na pitné vodě pro Pražáky.

Tuklecký jez velí končit. Co dál?

Šikmý Tuklecký jez se dá za malé a střední vody sjet prakticky kdekoliv, ale bezpečnější je to při levém břehu. Pod jezem se tvoří váleček a je možné, že bude potřeba zachraňovat vodáky či lodě a po levém břehu je dobrý přístup k jezu.

Za vyšší vody je možné využít jazyk těsně u pravého břehu, v napěněné tůňce prudce odbočit doleva a hned zase okolo skály doprava do hlavních vln. Je to docela obtížný manévr.

Pod Tukleky se vplouvá do údolí s hlubokým lesem a tajemnými skalami na březích. Tady sice nemá nikdo co dělat na lodích na hladině ani na břehu, ale vodáci se tu často zdraví s trampy a pěšími turisty.

Jez u Závodí je velmi poškozený

Klidná hladina zvěstuje třetí jez na Želivce u Závodí. Řeka se se tu rozlévá do šířky a uprostřed ční zarostlý ostrov. Přenášet lodě je vhodné po pravém břehu, kde jsou vidět hospodářské budovy. Samotný mlýn v Závodí je ovšem zbořený a náhon zasypaný.

Po prohlídce lze splout pobořený jez v levé části. Teče tam dost vody. Pod ním ovšem číhá nepříjemný váleček a hned za ním hrázka nasypaná z velkých kamenů, kterou je třeba objet zprava.

Pod Závodím si lze vybrat mezi vorovou dráhou a starým korytem Želivky. Několikrát se spojují a zase rozpojují, protože násyp mezi nimi je protržený. Je to nejromantičtější úsek plavby.

Konec v Miletíně. Šlo by plout až k Bělskému dvoru

Na jeho konci je už vidět silniční most mezi Miletínem a Senožaty, kde je nejlepší příležitost přistát. Dalo by se plout ještě o kilometr dál zalesněným údolím až k Bělskému dvoru, kde je poslední jez a zároveň tam začíná vzdutí přehrady Švihov.

S dopravou lodí by to však bylo problematické, protože sem vede jen velmi špatně sjízdná lesní cesta. Pokud se pádluje na nafukovací kanoi, s jejímž transportem nejsou potíže, stojí údolí k Bělskému dvoru za hřích.

Doprava dvěma auty. Nebo na kole a autem

Auto je možné odstavit na malém lesním parkovišťátku těsně za mostem směrem na Miletín. Pokud je k dispozici jen jeden automobil, je nejvýhodnější ponechat bicykl pod mostem, autem odjet do Želivi a splout řeku. Poté nasednout na kolo a vrátit se pro auto. Po silnici je to deset kilometrů a trvá to jen pár desítek minut.

Žwlivka - vodácká kilometráž

63,3 Sedlice, přehrada
55,2 Vřesník, přehrada
55,0 kemp vpravo
53,9 hospoda vpravo
53,8 Želiv, silniční most
53,5 Želiv jez, šikmý sjízdný
52,7 lávka pro pěší
52,5 Trnávka ústí zleva
52,0 silniční most
50,7 Poříčí, lávka pro pěší
48,5 Tuklecký mlýn, jez šikmý, za velké vody válec!
48,3 začátek vodárenského pásma, zákaz plavby
44,7 Závodí, jez poškozený, sjízdný levým ramenem, přenášení zcela vpravo
44,3 silniční most
43,3 Bělský mlýn, jez, pod ním začíná vzdutí přehrady Švihov

Turistické splutí skončilo rozbitím kanoe na jezu Lhotice:

Velká nádrž na pitnou vodu

Vodní dílo Švihov na řece Želivce (lidově zvané Želivka) je největší vodárenskou nádrží daleko široko. Hráz je vysoká 58 metrů a dlouhá 860 metrů. Přivaděč vede pitnou vodu padesát kilometrů do vodojemů v Jesenici u Prahy. Výstavba začala v roce 1965 a trvala 10 let. Přesídleno bylo 2500 obyvatel ze zatopeného území a vodárenského pásma.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě