Běchovice: staré a mládnoucí

…po stodevatenácté u patníku!

Klasika nestárne

Tentokrát jsme si ještě před hymnou vychutnali na pódiu Jarmilu Kratochvílovou, Vítka Pavlištu a mladou, krásnou a rychlou Anežku Drahotovou…a další a další. No a na trati bojovala i Ivana Sekyrová, Eva Vrabcová – Nývltová a… a přes 3000 dalších. Jenže já bych se rád zastavil u jednoho pána ve věku požehnaném. To jsou ti chlapi, před kterými bych si radši ukousl jazyk než bych prozradil, po kolikáté běžím Běchovice. On po dvaapadesáté! To není překlep: 52x Hrdlořezák! Byl fantastickej! A mimochodem, tak trochu mi připomněl žokeje Váňu. Ne figurou, ale tím, že se vyjádřil, že Běchovice běží už asi naposled. No – znáte to Váňovo povídání o "letos už fakt poslední" Velké Pardubické. Jenže tenhle chlapík to měl vyfutrované přesvědčivou argumentací. Ptali se ho na půlmaratón, který běžel nedávno. Odpověď byla dokonalá: "No, první desítku jsem zaběhl asi za hodinu deset, další byla ještě pomalejší a já si říkal, že už je to tak nějak celý v prdeli…" Sklidil potlesk na otevřené scéně, ale nevěřil mu nikdo – takže za rok zase u patníku, jo?

Bacha měřej!

Nevím, jak v juniorské a elite kategorii, ale na startu veteránů je sranda. A nejen na startu, i na trati. Byli jsme tak nějak na čtvrtém a tam stál policajt, Pomáhal, chránil – fakt, beze srandy, dohlížel na to, aby nám tam z boční silnice nevjela auta. A nejen to – asi to byl běžec, tak si nás i fotil. "Bacha, měřej," zafuněl chlapík vedle mě. No a běžte v tom! Sranda holt bejt musí. Aspoň zatím, v Hrdlořezáku přejde!

Občerstvovačka a dobrý muž

Občerstvovačka na pátém potěšila, tak jako loni. Dobrý muž, který se zjevoval na různých kilometrech se stopkami v ruce a hlásil časy, taky. Nevím, jak ostatní, já na stopky koukám po prvním a na pátém a pak…Pak se už děj vůle Páně. Když mi ale na devátém hlásil mezičas, pochopil jsem, že spěju za svým traťovým rekordem. Svým – zdůrazňuji! Jenže to předbíhám a vrátím se na úpatí Hrdlořezáku. Seběh z Táboráku dobrej jako vždycky, a jako vždycky se tam člověk vydusí místo, aby se šetřil. Jenže:

Technopárty na Mount Hrdlořezák

Za poslední zatáčkou toho šííííleně oblíbeného kopce zaduněla muzika. Rachot jako na Love parade, ale, přiznám, my veteráni, po osmi kilákách jsme asi byli méně sexy než polonahé slečny na té Love parade. Jenže dýdžej to rval na plný pecky a navíc nás i dobře koučoval! „Nezastavuj, nezastavuj, zpomalit můžeš, zastavit ne, už je to kousek, pojď, pojď, dávej…!“ No jo, už to byl fakt kousek – jenže ten zrádnej –táhlé stoupání až na zlom nad Pražačkou. Jenže - čtyřista před cílem jsme dostali doping!

Sára - povolený doping

No jo, kdo jiný než Sára?! I tentokrát s sebou vzala Evžena, a když jsem si ji pohladil, tak mi zobákem požužlala ruku a dala taktickou radu: "Makej, už jen čtyřista!" Tak jsem holt makal. Ono se to už těch posledních dvě stě metrů kutálí spíš samo. A cíl! Můj osobní rekord trati padl. Čas? Bez detailů! Prostě, doběhl jsem v geologicky krátké době a bylo mi krásně jako vždycky v cíli. Cíli zdar a tomu na Běchovicích zvlášť!

INFO: Běchovice-Praha

Běchovice na Horydoly

2014 Běchovice L.P. 118

2012 Varování: Běchovice jsou návykové!