Komunistka, demokratka, milenka Jana Nagyová (Nečasová)

Paní Nagyová dělala napřed prodavačku v kantýně fabriky Chodos, kde jsem také pracoval. Já jsem musel odejít kvůli Chartě 77 na Sokolovsko, protože z Karlových Varů jsem byl, lehce řečeno vystrnaděn.

Paní z kantýny

Nikde jsem na příkaz Státní bezpečnosti nedostal práci. Za politiku si už netroufli tolik zavírat, a tak to měl být § 203 příživnictví. Odmítl jsem se vystěhovat do Rakouska, a tak jsem musel jít z Varů. Dostal jsem nádenickou práci ve firmě Chodos v Chodově.

Poprvé jsem se tam s paní Nagyovou setkal několikrát v kantýně. Skoro nikdo ji tam neznal a ona se také s nikým nebavila. Asi měla jiné ambice.

Stál jsem před nimi a mlčel

Protože se pak stala velkou funkcionářkou Komunistické strany Československa, postoupila na lepší místo. To se psal rok 1985, když jsem dostal předvolání, abych se dostavil do zasedací místnosti fabriky. Bylo tam několik komunistických funkcionářů a ti se do mě obuli spolu s paní Nagyovou. Prý jsem si pouštěl pusu na špacír a před zaměstnanci jsem urážel naše socialistické zřízení. Měl bych prý vědět, že já se svou minulostí si takovéto řeči nemůžu dovolit, a když se to stane znovu, pošlou hlášení na Státní bezpečnost.

Stál jsem před nimi a mlčel. Pak jsem slušně poděkoval a odešel. To bylo mé jediné seznámení s paní Nagyovou. Když někdo dnes říká, že to byla vcelku hodná paní a změnila se až po příchodu do pražského prostředí, říkám, že je to nesmysl! Za to nemůže Praha, ale vrozená povaha a touha po kariérismu.

V Praze jí jen dali větší šance, aby to pak mohla rozvinout a vstoupit do ODS jako řada dalších významných funkcionářů KSČ.

Velký Nagy a Egon Ervín Kisch

Na jméno Nagy už kdysi napsal nejslavnější pražský novinář Egon Ervín Kisch jednu malou reportáž a je velmi výstižná. Vyšla v německém originálu v Mexiku pod názvem Marktplatz der Sensationen (Tržiště senzací) roku 1942. Jak jistě víte, nebyli jsme 300 let jen pod Rakouskem, ale pak i pod Uherskem. Maďarská feudální šlechta utiskovala sice Chorvaty, Rusíny, Sedmihradské Srby a Sasy z Banátu, přesto však Maďaři trpěli vrchovatou měrou národním stihomamem. Na začátku 1. světové války cestoval Kisch vlakem v Uhrách a přisedli si k němu tři podnapilí vozatajští důstojníci, kteří se domnívali že je Maďar, co zapírá svou národnost. Představil se jim totiž jménem Kisch. Když se jim to snažil vysvětlit, poslouchali s nevolí a začali ho poučovat. Kis je prý pravé maďarské slovo, které znamená "malý" a je to tamní nejrozšířenější jméno. Deset procent všech Maďarů se jmenuje Kis a dalších deset procent Nagy, což zase znamená "veliký." Ale ve světě prý není Nagy, aby nebyl Maďar, a stejně tak nikdy neslyšeli o nemaďarském Kisovi. Nakonec se reportéra Kische zeptali: "Že je tomu tak pane kadete, že váš dědeček byl Maďar?" Na to jim odpověděl, že ne, protože jeho rodina žije již od patnáctého století v Praze. Tak se do něho jejich velitel pustil ostře: "Neodmlouvejte, pane kadete! Poroučím vám, aby váš dědeček byl Maďar!"

A kdo je vlastně paní Nagy? 

Západočeští komunisté na Horydoly.cz

Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu

Maiersgrün v Českém lese

Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

Doktor Máj z jáchymovského lágru

Památník na bitvu u Sokolova

Zobrazit místo Turistika na větší mapě