Cykloprůzkum? Lobbistická akce!

CzechTourism v létě halasně ohlásil, že provádí 1. národní cyklo a in-line průzkum. Zveřejnění výsledků stanovil na říjen. Podívejte se tedy s námi, jaká data zatím pustil na veřejnost.

Aby bylo jasno, zatím všichni musíme vycházet z interpretace dat, která poskytla koordinátorka průzkumu Jitka Vrtalová. Hrubá data nejsou k dispozici, CzechTourism je nezpřístupnil, ačkoliv je pořídil v ceně necelých dvou set tisíc korun za peníze daňových poplatníků.

DOKUMENT:
Národní cyklo a in-line průzkum
(komentář Jitky Vrtalové)

"Výsledky jsme četli jako detektivku," napíná nás vedoucí průzkumu Renata Šedová z CzechTourism. Také bychom chtěli zažít její vzrušení, ale bohužel nám ho nedopřeje. Tvrdá data neuvidíme. Přesto tvrdí: "Celý soubor statistických dat poskytneme veřejnosti."

Paní v kanclech se dozvědí o kolařích.

Podle Renaty Šedové se díky průzkumu destinační manažeři (rozuměj paní na okresních a krajských úřadech zodpovědné za cestovní ruch) konečně dozvědí, co mají dělat pro cyklistiku. "Důležité pro ně bude vědět, že pro orientaci se brzy budou používat džípíesky a ze kterých měst k nim přijíždějí cyklisté." Má to ale háček: "Budeme je učit pracovat s našimi výsledky."

Trochu srozumitelněji mluví koordinátorka výzkumu Jitka Vrtalová, která je zároveň vydavatelkou cykloaktivistického serveru Nakole.cz: "Cílem výzkumu bylo zjistit, kdo jsou, co chtějí a jak se chovají cyklisté a in-linisté."

Kdo je biker a kdo cykloturista? Nevíme.

Rozdělila si je na cykloturisty, bikery a jezdce na kolečkových bruslích. Podle kusých informací to tady vypadá na první větší zádrhel celého výzkumu. Ptala se údajně jen aktivních cyklistů, kteří najedou ročně více než 500 km a na kolo sednou nebo na brusle stoupnou aspoň dvakrát za měsíc. Bikeři mají jezdit jen v náročném terénu a cykloturisté po silničkách od jedné pamětihodnosti k druhé. Kam zařadila cyklistu, který projíždí po červené turistické značce podél Sázavy od hradu ke hradu, ovšem odmítá prozradit. Nejsme náhodou cykloturisté tak trochu všichni? Nebo není bikerů o mnoho více, než uvádí průzkum?

Kolik lidí jezdí na kole? Jsou to čísla vycucaná z prstu?

Podle předběžného omnibusového šetření prý sedne aspoň jednou ročně na kolo téměř polovina tuzemské populace. Při vší úctě k výzkumníkům nám to připadá jako nesmyslné číslo. Když odečteme malé děti, staré lidi a zavilé nepřátele bicyklu, stále zbývá velká skupina lidí, kteří kolo nemají, nijak je neláká, nebo nemají možnost se někde projet. Sama Jitka Vrtalová uváděla na Cyklokonferenci v roce 2009, že 30 % populace má kolo jako zábavu nebo sport a 7 % ho používá kvůli dopravě. Že by se za dva roky zvýšil počet cyklistů o celou třetinu, se nám nechce věřit. Spíš lze odhadnout, že se počet o něco zmenšil tak jako u většiny sportovních aktivit v přírodě.

Kdo všechno měl zájem na výsledcích? Bylo jich hodně a dost se snažili!

Podle průzkumu jezdí v Česku naprostá většina cykloturistů, jak je popisuje Jitka Vrtalová. Jenže tady zase něco nesedí. Většina cyklistů chce podle toho samého průzkumu jezdit v terénu mimo asfaltové cesty. Znovu se tedy vracíme k tomu, kdo je biker a kdo cykloturista.

Klíčem k rozřešení této záhady je metodika průzkumu. Ta má chatrné základy a děravou střechu. Není tedy možná na ni spoléhat. Každé výsledky z ní budou nevěrohodné, i kdyby všichni respondenti byli čistí jako lilie a zadavatelé neměli žádné postranní úmysly.

Musíme vysvětlit věc zeširoka. Průzkum byl postaven na principu ankety a ještě k tomu internetové ankety. Je to nejméně přesná metoda výzkumu veřejného minění, na kterou si snad může sociolog vzpomenout. Navíc je velmi lehce ovlivnitelná. A také byla vyloučena široká veřejnost. Chyby tedy mohou dosahovat desítek procent, ale také výsledky mohou být úplně opačné, než je reálný stav.

Při cykloprůzkumu to proběhlo následujícím způsobem. Na čtyřicet cyklistických serverů umístili organizátoři banner s odkazy na dotazníkový formulář a slibem, že mezi účastníky se bude losovat o ceny ve formě prázdninových pobytů. Dostali celkem pět tisíc odpovědí na osmdesátiotázkové zadání. Vychází to tedy průměrně na 125 nejaktivnějších čtenářů z každého serveru. Jejich motivace mohla být různá. Třeba chtěli zadarmo na dovolenou, nebo podporují své názory, svoji oblíbenou destinaci, nebo bů hví co. K objektivitě mají výsledky ale hodně daleko.

Manipulace s výsledky, ještě než přišla první odpověď.

První průšvih - ne všichni cyklisté používají internet, ne všichni využívají cyklistické servery a zastoupena byla jen některá média. Chybělo několik nějvětších specializovaných titulů a také ty, které mají v rámci většího obsahu cyklistiku jako jednu z více rubrik. Naopak bylo zastoupeno několik regionálních úřednicko-turistických webíků. Proto třeba čtenáři Klubu českých turistů tíhli k cykloturistice, Východní Morava k vinařským stezkám, Polabí na cyklostezku z Nymburka do Poděbrad a tak dále.

Druhý průšvih - nátlakové skupiny braly cykloprůzkum jako šanci, jak prosadit u úředníků své přesvědčení. Nevíme o všech, ale třeba skupina městských cyklistů okolo Daniela Mourka a Cyklojízd se navzájem povzbuzovala ve své internetové konferenci, aby vyplňovala co nejvíce dotazníků v průzkumu, protože považuje za důležité upozornit na katastrofické podmínky pro cyklistiku ve velkých městech.

Lidé z České mountainbikové asociace zase přesvědčovali své příznivce, aby vyplňovali formuláře se zřetelem na možnosti jízdy v terénu. "Od začátku bylo jasné, že CzechTourismus potřebuje mít v rukou nějaká čísla, ať už budou jakákoliv, aby s nimi mohl argumentovat ve svém zájmu," zcela jasně říká předseda Čemby Václav Volráb. "My jsme toho mohli jenom využít, protože další podobná šance se nemusí zase dlouho vyskytnout."

Podle Václava Volrába se tento průzkum, stejně jako mnoho podobných, dělal jenom kvůli lobbistické podpoře. "Na jeho základě se bude stavět víc cyklostezek, budou se stavět tabule s mapami do lesa a úředníci budou jakoby podporovat cestovní ruch."

Volrábovu odhadu nahrávají hlavní výsledky, jak je prezentuje koordinátorka Jitka Vrtalová. "Cyklisté požadují více informačních map umístěných v terénu a lepší cykloznačení na cestách. Ustupuje zájem o tištěné cykloturistické mapy." Že existuje raketově rozvíjející se trh s cyklistickými navigacemi GPS, průzkum zcela pominul. Jenže právě v této části trhu se nehlasuje na internetu, ale penězmi v obchodech, což je zcela průkazná hodnota na rozdíl od klikání do formulářů.

Nejoblíbenějšími a nejvyužívanějšími cyklistickými destinacemi jsou podle průzkumu Moravské vinařské stezky, Vltavská cyklostezka a Šumava. Náhodička, což? Jsou to oblasti, kam tečou největší finanční prostředky od státu, a tam se také plánuje nalít nejvíce asfalu a zasadit nejvíce informačních tabulí a proznačit nejvíce cest.

Podle reálných sčítání cyklistů a kvalifikovaných odhadů v minulých letech nezávislých na CzechTourismu ovšem vede počtem cyklistů nejbližší okolí Prahy (celoročně) a Český ráj (v létě) a v letní sezoně je těsně následují okolí Brna, Jizerské hory, Šumava a některé úseky Labské cyklostezky.

Tohle jste chtěli úředníkům říci?

Z výsledků průzkumu jasně plyne, že cyklisté chtějí jezdit především na stezkách pro pěší, které jsou značené Klubem českých turistů. Centrum dopravního průzkumu se toho děsí a chce kvůli tomu měnit silniční zákon. Zřejmě si nevšimlo, že až na pár výjimečných míst nebrouzdají krajinou po značkách pěší turisté, ale projíždějí ji cyklisté.

Jestli tohle zjistil 1. národní cyklo a in-line průzkum, tak potěš pán bůh. To přece ví každý soudný turista i cyklista. Měli by to vědět i ti, kteří se starají o cestovní ruch ve svých regionech. Jestli o tom nemají páru, tak by je měli starostivé shodit z jejich teplých úřednických židlí a najmout si někoho, kdo má zdravý rozum, chuť a vůli využít cykloturistiku ve prospěch svého okolí.