Úprava ski vozíku na skialpový vozík

Takže nadešlo několik úprav, které jsem si udělal sám. Chápu, že některé úpravy (svařování hliníku, eloxování) jsou nad běžným domácím kutilstvím, ale je řada možností, jak si tyto speciální operace zajistit.

Prodávaný ski set je taktéž určen pro vozíky Croozer Kid a Croozer Kid Plus.

Vybavení pro děti koupíte na Heureka: cyklistický vozík a lyžařský set k cyklovozíku. Vybavení pro dospělé najdete v Endorphin Republic: vše pro skialpinismus.

První zkušenosti

Po vybalení trošku podiv, ale nic, co by nešlo řešit. Spřáhlo je řešeno dvěma duralovými tyčemi (každá ze tří částí) a fortelným bederním pásem s kšandami. Uchycení do vozíku je za pomocí bajonetu, stejně jako třeba závěs na kolo. Místo zadních koleček se zasouvají nožičky, které mají patku stejnou, jako lyžařské boty. Vezmete tedy dětskou sjezdovou lyži a nožičku do ní (po seřízení délky vázání) zacvaknete, stejně jako přezkáč. V návodu doporučují utáhnout DIN na maximum, což v případě naší lyže ze sklepa bylo 4 DIN.

Hurá do kopců! Ejhle, první neduh setu – stačí vzít trošku ostřeji zatáčku, postačí i pootočení vozíkem na místě a lup, vázání vypne a vozík zůstane na břiše. To samé se stává, když lyžička vozíku zajede do hlubšího sněhu.

Úprava číslo I

Volám kamarádovi do skiservisu a za pár dní si nesu domů vyřazený pár dětských lyží (v jednom místě probroušená skluznice) s otupenými hranami a na nich přidělané juniorské vázání o upínací síle 7 DIN.

Chování vozíku v terénu je výrazně lepší, ale… Vozík, díky tomu, že naše výlety jsou celodenní, je naložen vrchovatě a při spočítání všeho je jeho celková váha i s prckem 50 kg. S vozíkem se dají jet pouze mírné obloučky (odhaduji rádius 50 m), brzdění se dá realizovat pouze pluhem. Při prudším zatočení má vozík tendenci sjet do smyku bokem. A to se stává i při brzdění, kdy váha vozíku přetlačuje lyžaře.

A tu se přihodilo, při jízdě přes nerovnosti a boule, že se zlomila jedna nožička. Za pomoci lepicí pásky, běžek a gumicuků se podařilo sjet na boudu a tam, díky ochotě provozáře, vyrobit ze dřeva dlahu na nožičku a dostat se dolů.

Úprava číslo II

Zlomená nožička svědčí, že hliníkový oválný profil je konstrukčně nedostatečný pro terénní sjezdy (ať tyto sjezdy jsou pouze po krkonošských cestách, nikoliv ve volném terénu). Beru 10 mm silný plát hliníku a vyrábím vyztužení nožiček. Trošku problém je eloxová úprava povrchu. Je nutno ji odstranit, aby šel hliník dobře svařit. Po svaření přichází eloxování (přírodní) a klasické nastříkání barvy a laku.

Úprava číslo III

S nožičkami rovnou zesiluji i spřáhlo. Obě tyče s bajonetem zesiluji vložením další, o pár milimetrů menší duralové trubky a epoxidovým lepidlem zalepuji plastové dorazy, upravené na soustruhu, aby se vešly do oné menší trubky. Na bederním pásu zesiluji úchyt spřáhla za pomoci velkoplošných podložek, aby nedošlo k vytrhnutí z pásu.

Úprava číslo IV

Velkou neřestí sjezdových lyžiček na vozíku byla málo zvednutá nájezdová špička. Stačila malá převěj kyprého sněhu či výrazná nerovnost (korýtko s potůčkem) a vozík se o lyžičky zasekl. Řešením bylo přišroubování prodloužení špičky. Použil jsem plast z předního nárazníku našeho auta (vyměněného po autonehodě), který i v chladu zůstává vcelku ohebný.

Úprava číslo V

Ačkoliv vyhazování vázání se poněkud zlepšilo po osazení juniorského, tento problém ale stále přetrvával a objevoval se tím častěji, čím více vozík zvládal míň upravené a prošlapané krkonošské zimní cesty.

Řešením bylo pořídit dospělácké vázání DIN 10. Avšak zde je již norma pro patky bot 20 mm (dětské a juniorské má normu 15 mm), a tak nezbylo přidělat pod patku nožičky 5 mm silný plát hliníku. Použil jsem plát pod celou patkou, aby aspoň s přibývající váhou byla patka vyztužená proti ohybu.

Úprava číslo VI

Jak jsem popsal už u úpravy číslo I, vozík díky obroušení hran nevyhazoval tak často lyži z vázání, ale bohužel začal mít silné tendence k přetáčení do smyku během sjezdu, a to zvlášť na zledovatělých úsecích cest a sjezdovek. V jednom případě se přihodilo, že se vozík dostal do bočního smyku natolik, že došlo k jeho překocení na bok. Prcek se smál (byl pro sjezd, jako vždy, připoutaný popruhy, které jsou součástí vozíku), neb si myslel, že je to součástí programu víkendového výletu.

Nezbylo, než toto přetáčení řešit. Jako řešení jsem zvolil z nerez plechu vyrobené naváděcí hrany pod patkami vázání. Hrany přesahují skluznici o cca 1 cm – snaha najít kompromis mezi odporem pro tah a dostatečnou schopností držet směr při sjezdu.

Umístění hrany pod patkou nevytváří tolik odpor při potřebě otočit vozík na místě k vyhození lyže z vázání.

Úprava číslo VII

Váha vozíku a tlak při sjezdu, který působí na lyžaře, je značný. Zvlášť na zledovatělých úsecích je brždění velmi náročné a někdy je zapotřebí sundat lyže a sejít to pěšky nebo pomocí lana požádat dalšího lyžaře o brždění shora (stejně, jako když HZS stahuje nosítka na lyžích).

Toto mne přimělo realizovat ruční brzdu na vozík. Ze všech možností jsem zvolil využít volných brzdiček z juniorského vázání. Odbroušením přebytečného plastu a překroucením pružinového drátu brzdičky se mi povedlo uvolnit chod brzdičky bez nuceného „vyskočení brzdy“ při vysazení boty z vázání. Takto upravenou brzdičku jsem šroubky M6 přidělal k nožičkám.

Sehnat na internetu součástky na brzdy není problém, i když kvalita některých komponentů neodpovídala ceně. Aretační páčka, bowdeny, lanka, seřizovací šroubky, prachovky. Celé to spojit, vyrobit pár držáků a spojovací domeček pro rozdvojení lanovodů. Naštěstí velikost brzdiček umožnila vhodné přepákování, respektive délku kroku páky a brzdy.

Závěr: přestavba se podařila

Na závěr by to chtělo zhodnocení, zda se podařil sestrojit skialpový set pro vozík XLC mono. Asi ano, jízdní vlastnosti vozíku jsou vcelku dobré, vozík drží stopu, brzda vás nedokáže zastavit, ale její použití je cítit a jízda se tím stává komfortnější a bezpečnější. Montáž brzd na vozík zabere cca 5 minut navíc při skládání celého ski-setu. Aretační páčka brzdy umožňuje po zastavení na svahu zajistit brzdu v zabrzděné poloze a odpoutat se od spřáhla.

Průchodnost nerovným terénem se zvýšila o 50-60 %. Tuhost vozíku je dostatečná (tuhost celé konstrukce versus tuhost nožiček).

Vše je samozřejmě odvislé od aktuálních sněhových podmínek (prašan, přemrzlý, krusta, deka, firn, led) a terénu, který pro cestu zvolíte. My jsme vozík s rodinkou testovali na mnoha akcích v Krkonoších.

Upravované cesty: Pomezky - Jelenka, Pec - Výrovka - Luční bouda; Špindlerův Mlýn - Medvědín - Brádlerovy boudy - Martinova bouda, atd. Z terénních cest lze zmínit Soví sedlo, údolí Bílého Labe, Martinovka - sedlo pod Šmelcem, Martinovka - Labská bouda, atd.

Dlužno říci, že vozík úpravami nabyl na váze o 2,5 kg. Což ale v rámci přípravy na osobní výlety do velkých hor je vlastně prospěšné.

Tento vývoj trvá již třetí zimu a spěje ku konci také proto, že prcek už ujde sám pár metrů na běžkách a sjede kus na sjezdovkách…

S MALÝMI DĚTMI NA LYŽÍCH: Domácí bastlírna - skiset na Croozer, Test 4 ski setů na běžky, Skiset na vozík, Na skialp není nikdy brzy, Se dvěma dětmi na Kotel, Do batohu s ním!, Sjezdovky nebo běžky pro děti?, Povzbuzení nastávajícím rodičům

 Ježkovy voči na Horydoly

Jak se staví molo nad vodou

Skiset na dětský cyklovozík

Domácí výroba autostanu

Vytuněné motokolo

Noc ve visu

Lavinová lopata, dělníkova odplata

Udělej si hrnec do hor

Ze vzpomínek študého chudenta

Picí systém za ještě lepší cenu

Picí systém za hubičku

Přepouštěcí ventil na plyn

Ustřihni spacák a strč do něj prcka

Tuning zimního spacáku 

40 dní vaření na dřívkáči z plechovek

Na skialp není nikdy brzy

Respirátor ze sáčku do vysavače

VAROVÁNÍ
Redakce nenese žádnou odpovědnost za případné materiální škody, zranění či ztráty na životech v souvislosti s napodobováním návodů popsaných v rubrice Ježkovy voči!