Včerejší hodná Sázava

Dolní Sázava na nás byla i při velké vodě překvapivě hodná.

Radši se necvakni!

"Matesi, tohle je silná řeka. Dávej bacha, jeď přesně za mnou a zdaleka se vyhýbej válcům," dávám poslední pokyny dvanáctiletému kajakáři.

Má už pár řek za sebou a Sázava není pod Krhanicemi záludná, ale převrátit se uprostřed sto metrů širokého proudu by pro něj nebyla žádná legrace. Ostatně pro žádného vodáky by to nebyl příjemný zážitek.

"Když se cvakneš, kašli na loď a pádlo a plav rychle ke břehu," naposledy instruuji Matese. Ve vlnách se už neuslyšíme.

Krhanický jez prohlížíme

Startujeme pod mostem v Krhanicích. Nejlepší přístup je z levého břehu. Podél něj jedeme opatrně dvě stě metrů ke Krhanickému jezu. Zastavujeme v uctivé vzdálenosti před ním a jdeme si ho prohlédnout ze souše.

Rohodujeme se pro sjezd v levé části. Vlny jsou tu sice rozbité, ale velkou roli hraje možnost rychlé záchrany u břehu a také zkušenost, že jsem tudy bez problémů již dvakrát jel za hodně vysoké hladiny.

Oba kajaky v závěsu za sebou překážku zvládly. Přejíždíme doprava do hlavního proudu. Ve velkém napětí kličkujeme mezi velkými vlnami. Neustále pulsují, mění místa, stávají se z nich válce, anebo se neočekávaně zvednou těsně před špičkou kajaku.

Lesní jez není skoro vidět

Žádná z nich ale není vyloženě nebezpečná. Pomalu se uvolňujeme a začínáme si jízdu užívat.

Trochu se předem obáváme Lesního jezu, ale ten není skoro vidět. Známá šikmá šlajsna zmizela pod hladinou. Vyrovnávají se i kamenité přeje pod ním.

Největší a nejobtížnější peřeje na Sázavě jsou za střední vody hodnocené dvojkou. Teď mohou dosahovat trojky. Bouří sice kratší úsek než v létě, ale za to vlny dosahují metrových výšek.

Žampach jedeme vpravo od šlajsny

Po klidné vodě dojíždíme do Kamenného Přívozu. Máme za sebou pět kilometrů a dvacet minut plavby. Pokračujeme tedy dál. Sklouzneme se po jezu za mostem a vjíždíme do dalších vydatných peřejí.

Ty nás svezou k jezu Žampach. Sotva si stačíme všimnout krásného vysokého viaduktu ve stráni nad jezem a už jedeme do dalších peřejí. Cestu jezem si vybíráme kousek vpravo od šlajsny. Pod ní se totiž tvoří vývar, který bychom asi neprostřelili a čekala by nás nepříjemná šrotovačka.

Poslední velké peřeje projíždíme už v pohodě a s radostí v očích. Pak následuje rychlá, ale nepříliš náročná štreka skrz skalnaté údolí až do Pikovic.

Legendární trampské údolí

Teď na jaře, když ještě není listí na stromech, jsou dobře vidět stovky trampských chatek na kamenitých stráních. Projíždíme okolo legendárních srubů a osad Oregon, Ogden, Dalton, Ascalona, Toronto, Poslední peřej a mnohých dalších. Co jméno, to známý tramp, historka, nebo dokonce písnička.

Když na pravém břehu propíchne šedivou oblohu černá Pikovická jehla, je posekáno. Proud nás hladce doveze pod most v Pikovicích. Máme za sebou celkem šestnáct kilometrů pádlování, což nám zabralo necelou hodinu a půl.

Necháváme pod ním lodě, jdeme na vlak a ten nás doveze nazpátek do Krhanic pro auto. Celou dobu raději stojíme, abychom nezamokřili vlakové sedačky.

Mohutnou Sázavou jsme ukončili krátkou sérii první jarní vody. Včera jsme jeli říčku Lomnici a předevčírem potok Botič. Užili jsme si tedy všech typů toků, které nabízejí české luhy a háje.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě