Ledový štít: Výstup na poslední chvíli

Při podzimních výstupech na štíty ve Vysokých Tatrách je nutno počítat i s velmi špatným počasím. V říjnu už může napadnout sníh, skála namrzne, nebo se hory schovají do neprůhledných mraků.

Ľadový štít se nedá zadarmo!

Zdolat třetí nejvyšší tatranský vrchol z jakékoliv strany je horolezecký výkon. Pokud si nejste jisti lezeckým umem, bojíte se závratí, nebo jenom neznáte tento kout Tater, najměte si raději horského vůdce.

Na Ledový štít (Ľadový štít) můžeme v pátek v noci vyrazit z Prahy a v pondělí ráno už můžeme nastoupit do zaměstnání. Lůžkovým rychlíkem dojedeme přes noc do Popradu, přestoupíme na tatranskou električku a tento kříženec vlaku a tramvaje nás doveze do Starého Smokovce.

Tam naposledy vyměníme dopravní prostředek a vyvezeme se kolejovou lanovkou na Hrebienok. Odtud už musíme po svých. Na Hrebienku si můžeme dát ranní svačinu. Je tu poslední restaurace a bufet. Dál už budeme jíst a pít jen na horských chatách.

Malá Studená dolina

Po známé Magistrále, což je velmi frekventovaná turistická trasa po úbočí hor, zatím mírně stoupáme okolo Obřího vodopádu, míjíme Zamkovského chatu a za necelé dvě hodiny vycházíme z lesa. Smrky vystřídá kosodřevina a my poprvé vidíme obrovské horské údolí.

Paradoxně se jmenuje Malá Studená dolina. Svah se prudce zvedá, cestička se zužuje a serpentiny utahují.

Stoupáme úsekem zvaným Velký Hang. Teď koncem léta vypadá nevinně, ale v zimě přes ně padají laviny. Vzaly si již několik životů. Před osmi lety bohužel i Juraje Petranského, který vynášel zásoby na Téryho chatu.

Miro Jílek vládne tvrdou rukou

Nad Hangem zbývá pár posledních zatáček a za skalami se objeví Téryho chata. Jediná v Tatrách, která nikdy neshořela. Vládne v ní tvrdou rukou Miroslav Jílek. Térynce šéfoval už jeho otec.

Přišli jsme okolo poledního. Dnes už na Ledový štít nepůjdeme. Je pozdě. Ve Vysokých Tatrách se totiž po druhé hodině obvykle rychle zkazí počasí. Až do večera můžeme zevlovat okolo chaty, pozorovat vojenský pořádek při vydávání jídla, chytat poslední sluneční paprsky na terase, nebo si udělat krátkou túru do některého z okolních sedel.

V každém případě to stojí za to. Horní část Malé Studené doliny, na zvaná po Pěti Spišských plesech, je úchvatná. Nejkrásnější ve Vysokých Tatrách. Co si může turistovo srdce přát více, než útulnou chatu na břehu jezera, do kterého se sklání nejvyšší štíty?

Jednoduchá večeře, pivo, borovička a jde se spát. Chatař zhasíná nekompromisně v deset hodin večer. "Ve společných noclehárnách to jinak nejde. Nikdo nikoho nesmí rušit. Vstává se brzy," prohlašuje Miroslav Jílek.

Úmorný kopec - nejdál, kam to od Térynky jde

Nedělní snídaně se podává v šest hodin. Okolo sedmé přicházejí vůdci a zdraví své klienty. V osm je chata prázdná, turisté i horolezci jsou na cestě ke svým cílům.

My jdeme Dolinou Pěti Spišských ples. Máme to nejdál, kam lze od Térynky vyrazit. Obcházíme jezera, klopýtáme v suti, proplétáme se mezi obrovskými balvany.

Odspoda nebylo nic vidět, ale najedou se v jednolité hradbě skal objeví schůdné travnaté úbočí. Úmorný kopec. Vyšlapaná kozí stezka nás vynáší na Ledovou priehybu. Je to široké sedlo, nebo spíš hřeben, ale konečně máme za sebou nejhorší. Nepřetržitě jsme šli tři hodiny do kopce.

Z velkých útesů zbudovaný hřeben

Nějaké převýšení nás ještě čeká, ale už to bude zábavnější. Opatrně šlapeme po ostrém kamenitém hřebeni. Vrcholová kopule Ledového štítu je v dohledu. Čeká nás ale nejzajímavější úsek.

Horolezecký průvodce Františka Kroutila, který se dočkal několika vydání a dodnes slouží jako nejpřesnější průvodce po Vysokých Tatrách, ho kouzelně popisoval už před druhou světovou válkou. Dodnes se nic nezměnilo.

"Široký hřeben se zužuje a přechází v proslulého Koně ve výšce 2585 m n.m. Je to úzký, vodorovný, 22 metrů dlouhý, z velkých útesů zbudovaný hřeben, po jehož úbočí se posunujeme vpřed (sice snadně, avšak velmi exponovaně). Z posledního útesu spustíme se 2 1/2 m téměř kolmo do sedélka, za nímž vlevo mimo věžku pitvorného vzhledu stoupáme vzhůru až na rozložitý hřbet a na vrchol."

Obtížnost Koně je v horolezecké stupnici hodnocena stupněm 2. Hřeben na vrchol dosahuje stupně 1.

Dve dlžky lana priamo hore stredom zužujúceho sa a menej strmého piliera priamo na vrchol Ľadového štítu. Exponovaná cesta v úplne pevnej skale. Široký pilier poskytuje možnosť viacerých rôzne obtiažných variantov.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Ľadový štít na Horydoly 

Dvojkové lezení: Přes Ľadový koň a Ľadovou priehybu

Trojkové lezení: Grószova cesta na Ledový štít

Čtyřkové lezení: Brnčalův pilíř

Pětkové lezení: Severní stěna Zadný Ľadový štít

Další turistické cíle v okolí Téryho chaty

Všechny výstupy na štíty vyžadují jistotu pohybu na skále a dobrou orientaci. Směr určují jen řídké mužíky, hromádky z kamenů. Místy je potřeba lézt za pomoci rukou.

Baraní sedlo (2350) – nejvyšší turisticky dostupný průsmyk v Tatrách. Na druhou stranu lze sestoupit podél řetězů k chatě U Zeleného plesa. Nebezpečí hrozí při námraze na hladkých skalách.

Baraní rohy (2536) – přes Baraní sedlo se dostaneme až na stejnojmenný štít. Odměnou je dokonalý kruhový rozhled po půlce Vysokých Tater s přídavkem vedlejších Belianských Tater

Ledové sedlo (2341) – úzký zářez v hlavním tatranském hřebeni, posledních dvacet metrů je potřeba lézt po skálách. Výhled na druhou stranu bere dech. Díváme se do nejdivočejších roklí, kam zabloudí lidská noha jenom občas.

Sedielko (2376) – pohodlná turistická značka vede až na široké sedlo. Dlouhý sestup na druhou stranu vede až k polských hranicím do Javoriny.

Malý Ledový štít (2611) – ze Sedielka prokličkujeme širokým skalnatým svahem až na vrchol. Poskytuje kouzelný pohled zpět k Pěti Spišským plesům.

Priečné sedlo (2352) – velmi známý a obtížný přechod mezi Téryho a Zbojnickou chatou, přes který vede turistická značka. Vzhůru se šplhá po instalovaných řetězech.

Lomnický štít (2632) – dlouhá cesta zvaná Jordánka vede od chaty až na vrchol s observatoří, lanovkou a kavárnou. Je tak komplikovaná, že bez místního znalce se na ni raději nevydávejte.

Široká věž (2466) – na významný štít lze vystoupit skalním korytem z Priečného sedla.

Doporučené vybavení na Ledový štít

Teplé a nepromokavé oblečení, čepice, pevné kotníkové pohorky, tmavé brýle, lékárnička, mobil, podrobná mapa, případně GPS a slovní popis túry. Jídlo a pití na celý den. Chůzi dolinou ulehčí trekkingové hůlky. Při pozdním návratu se může hodit čelová svítilna. Pokud vám bývá zima na ruce, nezapomeňte rukavice, místy už může ležet sníh. Důležitou věcí je potvrzení o zaplacené pojistce na horské sporty. To vše včetně převlečení do chaty by se mělo vejít do třicetilitrového batohu.

Horský vůdce nebo vedoucí skupinky s sebou obvykle bere cepín a dvacetimetrové horolezecké lano. V některých místech je pohled do hloubky tak zdrcující, že bez jeho pomoci se nezkušený turista nedostane na vrchol a potom v pořádku dolů.

POZOR!

Na některé uvedené tradiční turistické cíle se návštěvníci legálně dostanou jen s horským vůdcem. Návštěvní řád nedovoluje turistům vstupovat mimo značenou stezku a horolezcům lézt v létě nižší obtížnost než 2+. Jak tento nesmyslný zákaz obejít a podívat se, kam naši otcové a dědové běžně chodili? Vstupte do jakéhokoliv horolezeckého svazu (stačí zaplatit členský poplatek) a při ochranářské kontrole tvrďte, že ze sedla nebo vrcholu polezete dál těžším hřebenem. Že jste ho nakonec nezvládli? To se nedá nic dělat, život a zdraví jsou přednější, proti tomu nemůže nic namítat ani militantní ochranář.