Mittellegi: Hřebenová klasika na Eiger

Platí to i o Japonci Yuko Makim, který se spolu se třemi horskými vůdci vydává k vrcholu Eigeru.

Čtveřice se však neubírá západním či jižním hřebenem, tedy osvědčenými výstupovými cestami, ale míří k dosud neprostoupenému severovýchodnímu hřebeni Mittellegi.

Přestože terén na hřebeni znali místní vůdci ze dvou sestupů, dosavadní pokusy o jeho přelezení skončily nezdarem.

To se však díky příhodným podmínkám, nadšení mladého Japonce a letitým zkušenostem Fritze Amattera, Samuela Brawanda a Fritze Steuriho, podařilo 10. září 1921 konečně změnit. Klíčové místo, strmý výšvih nad Grossen Turm (Velkou veží), zdolali a východním hřebenem na vrchol Eigeru (3970 m) konečně vystoupili.

O šest let později 6. srpna 1927 se F. Amatterovi, E.Steurimu, S. Matsukatovi a S. Uramatsuovi zdařil výstup na vrchol celým východním hřebenem včetně jeho nižší části Hörnli. Tím se definitivně otevřela cesta pro všechny, kteří se na Eiger rozhodli vystoupit jedním z nejdelších a nejhezčích alpských hřebenů.

O devadesát let později

Není sice ještě září, ale povětrnostní podmínky máme srovnatelné s prvovýstupci. Stabilní slunečné počasí v posledních srpnových dnech má pokračovat i v dalších dnech a jen sněhu je v severních svazích hřebene nad 2500 m víc, než by bylo optimální. Všechny ostatní předpoklady jsou však příznivé, a tak neváháme a vyrážíme vstříc horským zážitkům.

V informačním centru v Grindelwaldu si zapisujeme heslo, které nám umožní dostat se do chatky Ostegghütte na východním konci hřebene Hörnli.

Auto necháváme na parkovišti v Grundu a zubačkou se vyvážíme po trati Grindelwald-Kleine Scheidegg na zastávku Alpiglen (1616 m) pod severní stěnou Eigeru. Od usedlosti vyrážíme po stezce Eiger Trail k východu směrem na Boneru. Pěšina nejprve stoupá svěžími loukami, kde se vytrvale pasou krávy, poté traverzuje řídkými lesními porosty. Postupně přechází přes úzkou soutěsku hluboko zaříznutou do zdejších vápenců a další tři potoky stékající ze severní stěny Eigeru. Mělký zářez posledního toku je i na konci léta vyplněn mohutným sněžníkem, který proudící voda vymodelovala do podoby několik metrů vysoké brány.

Hned za potokem se objevuje rozcestník a pěšina na Ostegghütte. Uhýbáme vzhůru a strmým terénem stoupáme na úpatí mohutného skalního stupně, přes který je cesta zajištěná ocelovými lany. Voda dopadající ze skal na spodní část cesty dává tušit, že o sníh nebude výš na svazích nouze. Zářez, po jehož okraji se vylézá z horní části stupně, je naštěstí bez vody. Nad okrajem rokle stoupáme ještě pár metrů vzhůru a vzápětí traverzujeme doleva na plošinu k chatě Ostegg (2317 m).

Orlí hnízdo

Místo, kde chata stojí, je pohádkové. Travnatá plošina na rozhraní severozápadního svahu hřebene Mittellegi a hlubokého ledovcového údolí se nachází více než 1000 m nad Grindelwaldem, a představuje tak ideální vyhlídkový bod na okolní krajinu. Na západě ohraničuje výhled severní stěna Eigeru, na severu 2500 metrů vysoký hřeben s dominantou Faulhorn (2680) a na východě masívní Wetterhorn (3692).

Chata ještě září novotou a ani se nechce věřit, že od její výstavby už uplynulo víc než deset let. Do chaty se dostáváme pomocí přístupového hesla a klíče, který vysvobozujeme z trezorové skříňky na záchodě. Bez návodu, který je pro jistotu německy a francouzsky, by nám heslo ale nebylo nic platné. Chata je útulná a dobře vybavená kamny a vařičem počínaje, nádobím a čistými dekami konče. Večer si užíváme fantastické výhledy na kopce kolem a vstřebáváme teplo posledních paprsků zapadajícího slunce.

Ráno vyrážíme až s rozedněním. Přechod na chatu Mittellegi má trvat přibližně osm hodin a chceme mít dostatek světla na hledání cesty zasněženým terénem nad chatou. Vrstva sněhu je deset centimetrů mocná a souvisle pokrývá suť a skály, s výjimkou svislých nebo převislých stupňů.

Od chaty traverzujeme dobře znatelnou pěšinou nejprve k západu a přibližně po třech stech metrech nás mužici vedou dalším traverzem vzhůru k východu. Sněhu přibývá, ale poslední traverz je chráněný převisem a musíme tak dávat pozor jen na ledem zalité skalní plochy. Na hřeben Hörnli se dostáváme členitým terénem přes řadu zasněžených skalních stupňů, které jsou dva až tři metry vysoké. Hřeben přináší vítanou změnu. Po sněhu není ani památky, a mačky tak můžou putovat do batohu.

Hřeben Hörnli

Bez lana postupujeme až k hrotu okovanému dvojicí nýtů, ze kterých se slaněním jižní stěnou dostáváme na úroveň úzkého sedla. Odtud stoupá cesta zářezem na malou skalní vyvýšeninu vlevo. Z ní se traverzuje do výrazného zahloubení, zakončeného úzkým průlezem, do západní stěny hřebene.

Ze skalního okna pokračujeme úbočím svahu pod kótou 2930 zpátky na hřeben, který nás přivádí nad další výrazné sedlo. Už při slanění do úzkého sedla je jasné, že jsme se přiblížili ke klíčovému místu výstupu, kde skončila většina historických pokusů o průstup celé hřebenovky. Sedlo totiž od západu střeží skalní výšvih, který je v horní části převislý. V pohorách a s běžným vybavením na jeho přelezení ani nepomýšlíme. I alternativní cesta jihovýchodní stěnou však nebude zadarmo, o čemž svědčí nýty nad sedlem a dva železné stupy v navazujícím traverzu.

O jištění lanem není pochyb a na bedra spolulezců jde pro jistotu i batoh. První délka začíná jednoduše vzhůru ze sedla, přes dva nýty až ke smyčce u zdvojeného nýtu. Krátký odpočinek, obhlédnutí dalších kroků, a pak už přes bříško vlevo do plotny a krátkým traverzem (2-3 m) do kouta. Zní to rychle a jednoduše, ale nechci domyslet, jak by se v tomto místě člověk cítil bez nýtů na začátku traverzu.

V koutě je místo na pohodlný štand, takže dobrat druholezce a připravit se na další délku (25 m). Ta vede přímo vzhůru, je dobře zajištěná nýty (po 3-5 m) a navíc lze na několika místech založit friendy. Ani tady však není radno ztrácet pozornost (klasifikace V), a tak nám to ve trojici na laně zabere trochu času. Když máme všichni přelezeno, pokračujeme exponovaným hřebenem až na kótu 3044. Tady balíme lano a pokračujeme pohodlným, místy až několik metrů širokým hřebenem až na chatu Mittellegi (3355).

Sešněrovaný výšvih

Na chatě je živo a je zřejmé, že počasí zlákalo k výstupu řadu lezců. Až na nás a dvojici Němců se na chatu všichni dostali z nedaleké stanice zubačky Eismeer (3160) na úpatí jihovýchodní stěny Eigeru. Tento způsob je v současnosti nejčastěji používaný při výstupu na vrchol, a to pro jeho relativní bezpečnost a pohodlí, podmíněné snadnou orientací, malým převýšením a krátkostí výstupu.

Uléháme mezi posledními, a nespěcháme proto ani s ranním vstáváním. Na rozdíl od většiny zúčastněných nepůjdeme ve dvojici na laně a rychlejší lezce bychom stejně pouštěli před sebe. U snídaně se dáváme do řeči se sympatickou chatařkou, která i ve věku přes padesát let působí vitálním dojmem a hladce zvládá provoz chaty.

Vyrážíme v půl sedmé za jasného počasí a úplného bezvětří. Grindelwald a celé údolí pod námi je zalité v mracích, zlátnoucí východní obzor věští brzký východ slunce. Po čtvrt hodině přicházíme k prvnímu skalnímu výšvihu, který je podobně jako řada následujících nízký a dobře schůdný.

V osm hodin stojíme před prvním vysokým výšvihem s fixními lany. Skála je suchá a pevná, a tak si lezení užíváme bez fixů. Na vrcholu výšvihu se hřeben zužuje, a následující úsek jdeme navázaní.

V deset hodin stojíme na vrcholu skalní věže Grossen Turm (3689) a kocháme se pohledem na nejstrmější výšvih hřebene Mittellegi. Jižní stěna přiléhající ke hřebenové hraně je sice suchá, ale převislá, a cesta je tak vedena vpravo severní stěnou. Výstupová linie je po většinu dne ve stínu a dlouhé úseky jsou pokryté sněhem. Právě tento úsek představoval největší problém při dávných pokusech o výstup hřebenem. Při prvovýstupu v roce 1921 se Fritz Amatter v těchto místech jistil pomocí šestimetrové dřevěné tyče s hákem na konci. Při pohledu na sníh a led v trase výstupu bereme za vděk pomocnými fixy a rychle zdoláváme strmý terén.

Závěrečný úsek výšvihu se dolézá přímo po hřebeni, stejně jako následující skalní stupně a zasněžený vrcholový hřeben. Dvě hodiny po poledni stojíme na vrcholu Eiger (3970) a užíváme si pocit prázdného prostoru všude kolem hory.

Sestup za sluncem

Podle rady od chatařky upouštíme od úmyslu sejít z vrcholu západním hřebenem a vydáváme se po hřebeni k jihozápadu. Po chvíli přicházíme na okraj stupně a pokračujeme slaňováním. Slanění navazují téměř pravidelně po 20 metrech, a tak jsme brzy bez problémů na sněhovém poli nad Severním sedlem (Nördliches Eigerjoch 3614). Po suti a okraji sněhových polí pokračujeme k výrazné vyvýšenině na jižním hřebenu, kde přichází naposledy ke slovu lano.

Severozápadní stěnou táhneme dvě délky na hřeben, ze kterého pokračujeme už definitivně bez navázání do Jižního sedla (3759). Následuje traverz po ledovci východním úbočím Mnicha do sedla Obers Mönchsjoch (3629) a sestup po stopách rolby až k bráně (3460) pod observatoří Sphinx, která nás podzemní chodbou dovede až na stanici zubačky Jungfraujoch.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

Zbyněk Engel doporučuje alpské výstupy:

Dent du Géant a Rochefort (Mont Blanc)
Eldorado u Grimselsee (Berner Oberland)
Gabelhorn (Wallis)
Jungfrau a ledovec Aletsch (Berner Oberland)
Matterhorn (Wallis)
Monte Rosa (Wallis)
Zinalrothorn (Wallis)