Mýtická hrana Ödsteinkante

Pohnutá historie Östeinkante však pokračuje i po Dibonově prvovýstupu, který vykonal s Tyrolákem Luigi Rizzi a vídeňskými bratry Mayerovými.

Angelo Dibona sice z dnešního hlediska šetřil skobami stejně jako na všech svých cestách, ale stejně byl podle svého současníka Paula Preusse ničitel přírodních a morálních hodnot.

Paul Preuss skoby téměř nepoužíval, a když už musel nějakou natlouci do skály, tak to bylo jen v nouzi nejvyšší a zpravidla při sestupu. Zatímco Dibona nalezl roku 1910 klíč k průstupu hrany a zdolal traverzem doprava nejtěžší dvě délky, Preuss zamířil roku 1913 doleva a zanechal po sobě odvážný, exponovaný a těžko jistitelný traverz doleva. Za pěkného počasí je to elegantní a často lezená varianta. Každý horolezec zde má na mysli, že Preuss lezl sólo.

Přežil válku, ale hned po ní se zabil na Ödsteinu

Roku 1919 lezou Ödsteinkante elitní Vídeňané Gustav Jahn a Michael Kofler. Zřejmě chtějí klíčové místo zdolat přímo spárou, která se nabízí rovnou nad jejich hlavami. Preuss vede vlevo, Dibona vpravo. Jahn stoupá na prvním konci lana. Je mu sice už přes čtyřicet let, sotva se vrátil z drsné války v Dolomitech, ale je ve výborné kondici. Předevčírem vylezl stejně dlouhou cestu na nedaleký Hochtor. Jenže něco se podělalo! Jahn padá, přetrhne jistící smyčku a jeho tělo končí o půl kilometru níž na suti. Nehodu nepřežil ani Kofler.

Dnes je právě Direkt varianta nejčastějším způsobem, jak překonat dvě klíčové  lezecké délky. Byla vylezena později, než by si asi Gustav Jahn představoval, ale dnes se dá dobře zajistit vklíněnci a friendy, je v ní také několik spolehlivých skob.

Kdybychom to věděli...

Čtete další díl nekonečného seriálu Kdybych to věděl... Můžete si v něm přečíst o horolezeckých výstupech, které ze svých plánů raději vynechejte. My do popsaných cest už také nikdy nevlezeme. Pokud máte podobné zkušenosti, rádi je uveřejníme.

Respektovaný web Bergsteigen.at píše o Ödsteinkante, že se jedná o velkou klasiku pohoří Gesäuse v ohromující alpské krajině. Cestě dává tři hvězdičky z pěti.

Mělo nás varovat, že vyžaduje smysl pro orientaci, alpské zkušenosti a že stanoviště nelze vždy jednoduše najít. 

Ve zkratce to bylo takhle: Strašný přístup 3 hodiny, nenalezitelné štandy, podivná klasifikace, lámačka odspoda až nahoru, bivak nutný, příšerný sestup 6 hodin.

ÖDSTEINKANTE na ÖDSTEIN

2335 m, Gesäuse, severozápadní hrana

Prvovýstup

Angelo Dibona, Luigi Rizzi, bratři Mayerové, 25 srpna 1910.

Obtížnost

Třicet lanových délek vede většinou v nepřehledném a lámavém terénu, víceméně podél hrany. Obtížnost se pohybuje nejčastěji 2-3 UIAA, několik míst je o něco těžších. Ve dvou třetinách výstupu čekají dvě klíčové délky obtížnosti 4+ až 5 A0 podle zvolené varianty. Skála je zde pevná, částečně vyskobovaná, jistitelná mobilními pomůckami.

Pozor na klasickou alpskou pětku - je obtížnější než na cvičných skalách, nebo ve Vysokých Tatrách. Na několika místech musí lézt prvolezec bez batohu (počítejte s taháním batohů na laně).

Ústup slaněním z této cesty by byl velmi obtížný a od klíčového místa v zásadě nemožný.

Přístup

Autem odbočíme od řeky Enže (Enns) do údolí Johnsbach u hospody Bachbrücke. Sem se dá také dojet vlakem. Po kilometru se objeví turistický rozcestník ukazující doleva na lesní silničku se závorou. My popojedeme ještě dvě stě metrů a zaparkujeme vpravo u malé štěrkovny. Pozor - auto musíme odstavit tak, abychom nepřekáželi odvozu dřeva a kamení, protože se tady točí nákladní auta.

Rozcestník ukazuje přístup k Östeinkante. Nejprve jdeme po cestě doleva, po chvilce se ocitneme v korytě potoka směrem ke Gsengscharte a dál na Haiindkarhütte, Musíme však dávat pozor a odbočit prudce doprava do zarostlého svahu. Narazíme na lesní oplocenku a podél ní strmě stoupáme vyšlapanou stezkou v lese. Na jejím konci narazíme na potok stékající ze sněhových polí v Ödsteinkar. Stále podél dobrého značení dojdeme až na velké suťovisko v karu. Zde nabereme vodu z potoka, protože dál už žádná nebude.

V rokli bývá obvykle sníh. Není strmý, ale přesto na něj nejde bez cepínu a maček vstoupit. V létě se dá vystoupat pravým okrajem rokle (ve směru postupu) mezi ledem a skálou až těsně nad její zúžení těsně nad její polovinou. Mezi sutí najdeme borhák, nad námi je kolmá asi deset metrů vysoká nepravidelná spára a nad ní je viditelný další borhák a široká lavice ubíhající doprava.

Výstup

Výstup má mnoho variant. My popisujeme obvykle lezený směr tak, jak jsme ho lezli v létě 2012. Pro srovnání prostudujte důkladný popis na Bergsteigen.at.

1. Kolmá lámavá spára 10 m (jeden BH je dole pod ní v suti a druhý nad ní). 3

2.-4. Police stoupá doprava (po cestě jeden BH a další pod komínem). 1-2

5. Komín končí malým kotlem (vlevo SK, uprostřed BH). 3 

6. Traverz doprava (velké hodiny) a kolmo vzhůru trhlinou nebo po pilířku (2 SK, BH). 4-

7. Rozbitým terénem mírně doprava do štrbiny a hřebenem doleva (BH pod ním vlevo). 1-2

8. Travnatou stěnou vpravo od hrany (BH). 2 

9. Po hřebeni, poté vpravo pod ním a zpět na balkon (BH). 2-3

10. Hřeben se pokládá a rozšiřuje (BH). 2

11. Lehce po ostří téměř vodorovného hřebenu, místy kosodřevina (BH). 1-2

12. Vodorovný hřeben pokračuje (BH). 1-2

13.-14.  Poslední věžku v hřebenu oblézáme zleva nebo lezeme po lámavém ostří. 3

15. Ze sedélka pevnou ukloněnou stěnkou (2 BH) pod převis. Jeho pravou částí, nevýrazným zářezem (SK) se dostaneme na šikmou plotnu proťatou spárami (několik SK) a dál pod mohutný převis (BH, SK). 4+

16. Převis protíná kolmý spárokomín (SK), končí položenou plotnou vpravo a z ní se traverzuje po mírně převislé liště doleva (více SK) a na závěr stoupá koutkem několik metrů do nevýrazného vhloubení (2 SK). 5- 

17. Traverz trochu dolů a doleva okolo exponované hrany do spárokomína na polici (smyčka na skalním bloku). 4

18. Doleva do velké rokle a jejím dnem (BH). 1

19. Roklí přes dva prahy vzhůru a doleva na její okraj (BH). 2-3 NEODBOČIT DOPRAVA OD ROKLE!

20. Vlevo od rokle stále po položeném pilíři, vpravo pod námi je malý suťový kotel (BH). 2-3

21. Opouštíme rokli a míříme stále mírně šikmo doleva vzhůru (BH). 2-3

22. Police obejde skalní pilíř a směřuje stále šikmo doprava po vyšlapané stezce do úbočí (BH). 2-3 NEODBOČIT DOPRAVA NAHORU DO SNADNÉHO TERÉNU!

23. Traverz doleva do velkého komína a jím vzhůru. 2-3

24. Komínem na položené plotny. 3

25.-26. Pod strmými stěnami uhýbáme doprava. 1 NETRAVERZOVAT DÁL LEHKÝM TRAVEZEM!

27. Do malého skalního kotle nad námi, potom doleva úzkým položeným komínem do nepřehledného terénu. 2-3

28. Mírně doprava lehkými skalkami a poté hladkou ukloněnou plotnou vpravo vedle kolmých skal na hřeben. 2-3

29. Po hřebeni doleva na Kirchengrat s turistickou cestou (BH). 2

Sestup

Sestupuje se dlouhou cestou Kirchengrat 4-6 hodin. Nejméně dvakrát se slaňuje z borháků. Nejprve se slézá a kličkuje stěnou (2-3), poté sestupuje roklemi (1), dlouze se leze vyschlým korytem potoka (1-2), nezapomeňte odbočit doleva podle značek!, poté slézá podél vetchého erárního lana velmi drolivou roklí (1-2, nebezpečné) na suťové pole. Teprve pak je možné sundat přilbu a úvazek. Cesta je dobře značená červenými fleky a dostatečně prošlapaná.

Následuje dlouhý sestup loveckým chodníčkem v lese do osady Johnsbach k restauraci a penzionu Ödsteinblick (850 m n.m.) Voda teče v potoce ať těsně nad Johnsbachem. Jinak je všude sucho. Návrat k nástupu (kde necháváme auto) je po silnici cca 8 km. Autobus nepřipadá v úvahu, stop je kvůli malému množství projíždějících aut nejistý, ale v penzionu lze objednat taxi.

Doporučené vybavení

Přilba, hrudní a sedací úvazek, 4 karabiny se zámkem, 10 expresek, jistítko, dvojité lano 50 m, 4 smyčky, základní sada vklíněnců a friendů, pohorky, lezečky, nepromokavé kalhoty a bunda, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 30 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, tmavé brýle, krém proti slunci, bivakovací pytel, lékárnička, fotoaparát nebo kamera. 4 prchačky na případné zajištění při sestupu za špatného počasí. Nezapomeňte podrobné TOPO a slovní popis, jídlo a pití na dva dny. Kvůli dlouhému nástupu a zejména sestupu se hodí trekingové hole.

 Kdybych to věděl...

XII. Ödstein: Ödsteinkante
XI. Dolkova špica: Jižní hřeben
X. Svatojánská Kobylka
IX. Žltá veža: Východná stena
VIII. Malý Javorový štít: Úplně vlevo
VII. Malá Mojstrovka: Plasťáky, elasťáky, maglajz
VI. Západní věž nad Žabím sedlem: Hřeben Žabích věží
V. Prisojnik: Striptýz
IV. Campanile Alto: Westgrat
III. Triglav: Prusik-Szálay
II. Spitzmauer: Hochkarweg
I. Zadná Bašta: Grósz

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě