Srdcová feráta: Vodní Brána u Semil

Před alpskými výstupy se vyplatí nasbírat cenné ferátové zkušenosti v Pojizeří.

Krátká cesta do Semil

Autem z Prahy po dálnici přes Mladou Boleslav do Semil je to pouhých jeden a půl hodiny. Navigace perfektně spolupracuje. Zaváhá až ke konci, kde se projíždí romským sídlištěm a kolem prázdných garáží až na okraj lesa. Vozidlo nechte u zamčených kvádrových budníků na konci kamínkové pěšiny. Betonové garáže dělat příjemný stín, abyste pak po návratu do auta necítili jako ve vařícím kastrolu.

Odtud se vydejte lesní pěšinou přímo po levém břehu řeky, která vás po čtyř stech metrech přivede přímo pod českou ferátovou krásku.

Zrození zajištěných cest

Škoda, že historie ferát má tak hořké kořeny. První turisticky zajištěné trasy na horské vrcholky vedly už před rokem 1900 na Dachstein, Watzmann, Grossglockner, Marmoladu a Zugspitze. 

Poté ovšem turisté a horolezci oblékli vojenské uniformy a velký rozvoj ferát nastal v první světové válce. Vojáci si usnadňovali průstupy těžce zvládnutelnými úseky v Alpách a v Dolomitech. A tak se ve skalních masivech objevili lana, skoby, žebříky a kramle.

Druhou důležitou etapou byla 60. léta a s nimi i boom bivakování. Zajištěné cesty (Klettersteig, via ferrata) zpříjemňovaly a usnadňovaly jinak špatně přístupná místa ve skalách. Neúmyslně se pro mnoho lidí postaraly o větší dobrodružství.

Po roce 2000 se feráty staly jednou z nejpopulárnějších aktivit na horách. I čeští turisté propadli zajištěným skalním cestám. V tomto duchu je také vedená první opravdová feráta v Čreské republice nazvaná Vodní brána u Semil.

Čtete loňskou reportáž: První česká feráta Vodní brána 

Zapomenutá lezecká trasa se mění na oblíbenou ferátu

Vodní brána byla zpřístupněna roku 2013. Nabízí dvě možné trasy výstupu. Nepsaným pravidlem je, že strmá 110metrová cesta se chodí nahoru a druhý 90timetrový položenější úsek se používá pro sestup.

Často budete muset přemýšlet, jak se vyhoupnout po ocelovém lanovém hadovi přes některý z dost exponovaných převisů. Obtížnost C není lážo plážo. Na skalních hřbetech jsou zase místa, kde se dá během čtyřicetiminutového výstupu skvěle odpočinout a prohlédnout si Riegrovu stezku z ptačí perspektivy.

Odměnou je vám nádherný výhled na řeku Jizeru i pojizerskou přírodu tichého rázu s charismatem hrdosti a svěžesti. Sestupová cesta je o stupeň lehčí a zaslouží si v obtížnosti písmenko B.

Pokud bychom si odmysleli umělé jištění, jednalo by se horolezectví na úrovni 4 UIAA. Cesta byla již dříve tímto způsobem vylezena, ale protože byla zarostlá a lámavá, nikdo o její opakování příliš nestál. Teprve s vyčištěním skály a natažením ocelového lana se tady objevilo velké množství zájemců o výstup.

Nepodceňovat síly a být vždy ve střehu

Nahoře jsme potkali ferátistu, co se krátce mihl dole před skálou. Profesionálně se nasoukal do obnošeného ferátového setu, který voněl zkušenostmi a byli už na něm znatelné jizvy po zdolaných skalních mohykánech. Proti němu se můj set blýskal ošemetnou novotou.

Jak se to stalo: Ferátista se zabil na Vodní bráně

Během příjemného povídání se téma stočilo ke vzpomínce pod skálu. "Jo, jo, tady umřel klučina. To bylo veliké neštěstí. Bohužel všichni si myslí, že to byl nějaký nezkušený amatér. Přitom to byl profík," prozradil nám pohodový chlapík tragickým tónem v hlase. "Víte, chodil se mnou na školu. Fotil tady pro jednu společnost fotky. Zrušil při tom své jištění a podklouzly mu nohy. Byl to alpinista a nesmírně šikovný a zkušený horolezec."

A tak jsem dostala radu nakonec: "Nikdy si nemysli, že máš vyhráno. Dávej pořád pozor a kontroluj situaci. Fotka ti nikdy nevrátí zpátky, o co můžeš v momentě přijít." Pak své tělo bravurně obmotal kolem skály, jako by měl na rukou magnetická chapadla. Zmizel v dáli, ale ten pocit, co jsem měla tam nahoře, ten mi v srdci zůstal navždycky.

Kudy kam na ferátu

GPS nástup: 50°36'55.90"N 15°18'31.50"E

 AUDIO FERÁTA VODNÍ BRÁNA (21 MB, WAV, 1:52 min)

Obtížnost Vodního pilíře je červená, nebo-li "těžší céčko." Náročnost zvyšuje neustálý pohled do velké hloubky (tak zvaná expozice trasy). Sestupová feráta je klasifikovaná stupněm B.

Čas: Dvacet minut v rychlém tempu stačí na výstup i sestup. Vyhraďte si na to ale nejméně hodinu, protože můžete potkat slabší turisty, kterým se budete pomalu a složitě vyhýbat.

Přístup: Autem jedeme do Semil, po levém břehu říčky Oleška, přes sídliště a okolo továren na štěrkovou cestu po levém břehu Jizery. Za garážemi je malý plácek k parkování. Pěšky dojdeme za 5 minut pěšinou po břehu až ke skále.

Doporučené vybavení: Přilba, ferátový set, lezecké boty nebo pohorky, mapa, lékárnička, mobil. Pro děti nebo hodně slabé lezce se může hodit pomoc s krátkým horolezeckým lanem. Nezapomeňte s sebou fotoaparát - cesta je fotogenická!

Okolí: Riegrova stezka na druhé straně řeky poskytuje nezapomenutelné turistické zážitky ze skalnaté říčné soutěsky na soutoku Jizery a Kamenice. Zároveň si můžeme dobře prohlédnout ferátu z dálky. Vodáci považují obě divoké řeky za klenoty svého sportu.

 Feráty v okolí

Nonnensteig u Jonsdorfu

Alpiner Grat u Oybina

Podívejte se také do seznamu ferát

Kulturní bonbonek: hrad a vyhlídka

Po sportovním zážitku si cestu zpátky můžete obohatit o návštěvu hradu Vranov zvaném Pantheon nad Malu Skálou. Hrad a vyhlídka na pískovcové skále je vzdálena osm kilometrů od Turnova. Až budete projíždět obcí Malá Skála, nechte auto na parkovišti (poplatek 20 Kč/hod) a vydejte se od cukrárny po červené turistické značce po dřevěných lesních stupních, na kterých se rády vyhřívají  užovky. Nešlápněte na ně!

Po příjemném půlkilometrovém stoupání dorazíte na skalní masiv s vyhlídkou a dech beroucím výhledem na řeku Jizeru, Suché skály na protějším kopci, obec Malou Skálu pod nohoma i na okolní lesy a skaliska připomínající dva babské hrby.

Největší podíl na současné podobě Panteonu měl František Zachariáš Römisch, který ho zvelebil a nechal do okolní umístit náhrobky, pomníky a další přírodě odolávající vzpomínky na významné osobnosti -  Napoleona, Goetheho, Cervantese...