Jan Zajíc se upálil pro svobodu. Nechtěl žít pod jhem ruských komunistů

Eva Vavrečková se chtěla upálit 8. března. Krutou dobu nakonec přežila bez úhony. Později emigrovala do Kanady, kde žije dodnes.

Tramp ze severní Moravy

Jan Zajíc (Vítkov u Šumperka 1950 - Praha 1969) byl český středoškolský student, a druhý po Janu Palachovi, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jan Zajíc byl velkým přívržencem trampingu a pod přezdívkou Míša ho znali všichni kamarádi, kteří jezdili do údolí řeky Moravice a do břidlicových lomů v okolí Vítkova, dodnes nejoblíbenějších míst ostravských trampů.

Kamarád Jan Zajíc byl členem trampské osady Siroty na Severní Moravě.

Osudný plán vyšel do puntíku

V osudný den našel místo v průjezdu budovy číslo 39 na Václavském náměstí, kde se celý natřel hořlavou pastou na parkety. Svůj fatální čin ještě znásobil vypitím lahvičky kyseliny, což mělo znemožnit, aby křičel bolestí.

Potom už hořící vyběhl z domu na náměstí. Jistý příslušník Sboru národní nezpečnosti (tehdejší policie) jej zahnal zpět do průjezdu, pokusil se ho uhasit, ale silným žárem byl sám ohrožen. Průvan v chodbě hoření ještě urychlil, takže Jan Zajíc v bolestných křečích vyběhl po schodech nahoru, na prvním odpočívadle se zhroutil a dohořel.

Na zdi zůstal černý stín v podobě kříže a na zemi torzo uhořelého.

Dobček byl stejný komunista, jako ostatní 

Ke svému činu Jan Zajíc zvolil symbolické datum - den Vítězného února, výročí komunistického puče. Přesně v ten den někdejší symbol svobodného Pražského jara Alexander Dubček přijal hlášení milicionářů a vybraným kolektivům předal řád Rudé hvězdy.

Netrvalo dlouho a stejní milicionáři stříleli 21. srpna 1969 v Praze a Brně do demonstrantů při prvním výročí sovětské okupace.

Jan Zajíc si velice přál, aby byl pohřben v Praze, to však bylo orgány Státní bezpečnosti (tehdejší komunistická tajná politická policie, obdoba nacistického Gestapa) zamítnuto, a tak byl pohřben 2. března 1969 doma ve Vítkově.

Statečné činy Jana Zajíce a Jana Palacha ocenil nový demokratický stát udělením nejvyššího československého státního vyznamenání Řádu T.G.Masaryka in memoriam.

Zajícův dopis lidem byl tehdy zakázán a nesměl se publikovat:

OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!

Pamatujte:
"Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody. Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!

STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj. Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!
Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI!

Jen tak budu žít dál.

UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!
Jan Zajíc.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Autodafé - extrémní činy v extrémních podmínkách

Plamen pravdy pro Tibet

Česko-slovensko-tibetští bratři

Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

Jan Zajíc se upálil pro svobodu

Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence