Svatý Vavřinec neboli Laurentius zemřel na roštu nad ohněm

Svatý Vavřinec byl umučen při pronásledování křesťanů císařem Valerianem v Římské říši a zvláště v Římě. Byl diakonem papeže svatého Sixta II., který byl umučen krátce před ním. Po papežově smrti byl vyzván k vydání církevních pokladů, on je však namísto toho rozdal chudým, což byla vzpoura, za kterou byl potrestán.

Svatý Vavřinec se narodil ve španělském městě Huesca okolo 230. Když se Sixtus II. stal papežem roku 257, Vavřinec byl ustanoven diakonem a stal se odpovědným za chrámovou pokladnu a za péči o chudé. Byl tedy prvním církevním pokladníkem.

Za perzekuce doby císaře Valeriána v roce 258 zemřelo velké množství kněží a biskupů. Křesťanští senátoři byli zbaveni majetku a vyhnáni. Sixtus II. byl jednou z prvních obětí pronásledování a 6. srpna 258 sťat.

Opečený na roštu jako nejhorší zločinec

Po smrti papeže Sixta II. požadoval prefekt římský, aby mu Vavřinec vydal bohatství chrámu - tak se eufemisticky označovala celá křesťanská církev. Vavřinec požádal o tři dny, aby mohl shromáždit majetek. Jenže mezi tím všechno rozdal chudým.

Třetího dne se dostavil před římského prefekta a ukázal mu, co považoval za největší bohatství chrámu - chudé, zmrzačené, slepé a trpící. Prý řekl: "Chrám je skutečně bohatý, mnohem bohatší než váš císař.“ Pro tento otevřený odpor byl umučen jako nejhorší zločinec 10. srpna 258. Na železném roštu nad horkým uhlím. Během tortury Vavřinec křičel: "Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře propečeného, je čas mě otočit na druhou stranu."

Kdo byl zlý a kdo dobrý?

Křesťanská tradice jasně odsuzuje císaře Valeriana a adoruje křesťany vedené Sixtem II. Z historického hlediska je nutno dodat, že Římská říše tehdy byla v obrovské krizi, kterou museli všichni císaři řešit. Ze severu tlačili Germáni, z jihu Peršané, uvnitř říše probíhaly občanské války, politické a hospodářské převraty. A do toho se rozmohlo křesťanství, které oslovilo především spodinu společnosti, a z toho vyplývalo, že církev byla líhní terorismu, zločinu a sektářství proti vládnoucímu systému.

Římská a česká úcta

Svatý Laurentius je patronem Říma. Italská metropole ho má ve velké úctě. Zasvěcena je mu jedna z pěti papežských basilik - Bazilika svatého Vavřince za hradbami (Basilica Papale di San Lorenzo fuori le Mura), kde je hrob Vavřincův a také jeho dávného předchůdce ve funkci svatého Štěpána. Vystaven je kámen, na kterém zůstalo ležet mrtvé Vavřincovo tělo.

Odsouzen byl v místě dnešního kostela San Lorenzo in Miranda na Forum Romanum. Na místě mučení stojí kostel San Lorenzo in Panisperna.

Rošt, na němž byl Vařinec umučen, je vystaven v kostele San Lorenzo in Lucina. Lucina je žena, které v antice patřily pozemky okolo dnešního náměstí stejného jména a která zde dovolila postavit křesťanský kostel. Ten pak zbořili Germáni, když dobyli Řím, ale posléze byl znovu postaven a už zasvěcen svatému Vavřinci.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Svatého Vavřince mají v úctě také Češi. Je mu zasvěceno mnoho velkých i malých kostelů po celé zemi. V srpnu se u nich konají poutě.

Kostel svatého Vavřince na Petříně je dokonce katedrálním chrámem Starokatolické církve. Váže se k němu pověst, že stojí nad studánkou v místech, kde pohanská kněžna Libuše konala náboženské rituály. Svatý Vojtěch později sám osobně skácel posvátný dub nad studánkou a nechal zde postavit první kapličku, aby potvrdil vítězství křesťanství nad pohanstvím.  

Kaple svatého Vavřince na české straně vrcholu Sněžka stojí od roku 1681. Vždy na svátek tohoto světce se koná pouť Poláků a Čechů, která vrcholí mší za horské záchranáře a vůdce.

Česká lidová slovesnost označuje každoroční meteorický roj Perseidy, který vrcholí 12. srpna, za slzy svatého Vavřince.  

Jáhen nebo diakon?

Jáhen či diakon (řecky služebník, případně číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, podílí se na bohoslužbách, předčítá posvátné texty a vyučuje náboženství.

Má k tomu nejnižší svěcení. Nad ním jsou svěceni knězi a nejvýše biskupové. V některých menších církvích zastávají funkce jáhnů také laici.

V tuzemsku používají katolické a protestantské církve označení jáhen, pravoslavné církve spíše označení diakon.

Český výraz jáhen pochází z původního řeckého diakonos. Zásadní odlišnost obou slov je způsobena tím, že do češtiny výraz nepronikl přímo z řečtiny či latiny, nýbrž prostřednictvím němčiny, která si řecké slovo diakonos či latinské diaconus upravila na jáguno či jáchono. Z téhož původem řeckého slova pochází i české slovo žák, to však nebylo přijato přes němčinu, ale přes italštinu či jiný románský jazyk, kde se počáteční di přeměnilo místo v dž či ž.

ALPY: Svatý Bernard střeží horolezce a lyžaře

Podle Skutků apoštolů potřebovali apoštolové pomocníky při službě u stolu. Proto ustanovili prvních 7 služebníků, které považujeme za jáhny. Nejznámější je Štěpán, "muž plný víry a Ducha svatého" a první mučedník pro víru, ukamenovaný po procesu před židovskou radou za rouhačství proti judaismu. Další byli Filip, Prochor, Nikanor, Timon, Parmén a proselyta Mikuláš z Antiochie. Byli určeni ke službě u stolu a zároveň kázali a hlásali křesťanskou víru.

Úkolem jáhna v katolické církvi je dnes hlásat Boží slovo. Prakticky to znamená předčítat z evangelia při liturgii, kázat, křtít, oddávat, pohřbívat, vyučovat a připravovat na svátosti. Může mít na starosti návštěvy nemocných a administrativní správu farnosti. Jáhenskou službu má po nějakou dobu zastávat každý, kdo se chce stát knězem. Jáhen může být ženatý, ale musí mít v pořádku rodinné záležitosti, ve věku nejméně 35 let, absolvoval teologické studium a formaci.

Liturgickým oděvem jáhna při bohoslužbě je dalmatika, roucho s rukávy podobné ornátu v liturgické barvě. Jáhen na rozdíl od kněze nosí na albě či rochetě štolu šikmo přes levé rameno a sepjatou na boku jako šerpu.