Perseidy: padá hvězda, něco si přej!

Jenže letos je tu komplikace. Bude krátce před úplňkem, který svítí a ruší pozorování. Slabé meteory nebudou vidět vůbec. Nejvhodnější pozorování je tedy po jedné hodině v noci, až měsíc zapadne za obzor. 

Meteory létají náhodně po celé obloze. Zdánlivě vylétají ze souhvězdí Perseus. Viditelné budou až do 24. srpna, ale bude jich stále rychleji ubývat.

Kromě toho budou na obloze zářit další astronomické úkazy. Jako první se objeví velmi jasná Venuše, potom Jupiter. Před půlnocí vyjde na oblohu Mléčná dráha a Saturn.

Souhvězdí Perseus

Meteorický roj Perseid se jmenuje podle místa v souhvězdí Persea, z něhož meteory zdánlivě vylétají. Astronomové ho popsali již před 1758 lety. Jedná se o prachové částice, které na své dráze zanechala rozpadlá kometa Swift-Tuttle.

Ve střední Evropě se lidově nazývají Slzy svatého Vavřince podle světce, jeho svátek se slaví 10. srpna. Latinsky se jmenuje Laurentius.

Cirkumpolární souhvězdí Perseus se skládá ze 13 hvězd. Sousední souhvězdí jsou Cassiopeia, Andromeda, Žirafa, Trojúhelník, Beran, Býk a Vozka. Nejjasnější hvězda se jmenuje Mirfak (Alfa). Souhvězdí Persea i jeho okolí upomíná na antického hrdinu a jeho hrdinské činy.

Hrdina bez bázně a hany Perseus

Zjednodušeně řečeno: Nejvyšší bůh Zeus chtěl krásnou Danaé, ale otec ji kvůli strašlivé věštbě ukryl v podzemí. Zeus se ovšem změnil v déšť a Danaé tímto způsobem oplodnil. Z jejich lásky se narodil Perseus.

Věštba zněla, že krále Akrisia zabije jeho vlastní vnuk. To se nakonec také splnilo. 

Akrisios společně s Danaé zavřeli dítě do sudu a hodili je na širé moře. Zachránili je rybáři na ostrově Serifos.

Když Perseus vyrostl, byl silný, a král ostrova se obával o trůn. Proto ho poslal za Medusou, strašlivou ženou Gorgonou s hady místo vlasů a ohavným obličejem. Medusa je smrtelná, ale její sestry jsou nesmrtelné. Král po Perseovi chtěl hlavu Medusy. Kdo se na ní podívá, ihned hrůzou zkamení.

Bohyně Athéna mu dala na cestu meč z adamantinu, kterým lze Medusu zabít, a štít lesklý jako zrcadlo, kterým se může na Medusu podívat. Od nymf dostal kouzelnou mošnu, která se přizpůsobí velikosti věci, které se do ní vloží, okřídlené střevíce, pomocí kterých může uletět, a Hádovu přilbu neviditelnosti. To mu umožnilo slavně vyhrát. 

Cestou zpět zabloudil a potkal Titána Atlanta, který držel nebeskou klenbu. Nevěřil Perseovi, že má Medusinu hlavu, a tak mu ji Perseus ukázal. Atlas padl na zem a změnil se na marocké pohoří Atlas.

Perseus se při návratu zastavil v Aithiopii, kde vládl král Kéfeus a královna Kassiopeia. Bůh Posedion vyhrožoval, že obří mořský had zaútočí na jejich území. Bylo nutné obětovat královu dceru Andromedu, a proto ji nechali přivázat na pobřeží. Perseus ji našel, porazil obludu s pomocí Medusiny hlavy a Andromedu dostal za ženu.

Společně s Andromedou odplul zpět na ostrov, kde vyrůstal. Král nevěřil, že hlavu přinesl, a tak mu ji Perseus ukázal. Perseus se společně s Andromedou stali vládci ostrova a založili město Mykény. Jejich vnukem se stal nejslavnější antický hrdina Hérakles (Herkules). Dědeček Akrisios neunikl svému osudu, protože Perseus ho při sportovní soutěži náhodně trefil do hlavy diskem a zabil.

Slzy svatého Vavřince 

První zmínky o meterorickém roji pocházejí ze třetího století po Kristu. 10. srpna 258 byl v Římě popraven Vavřinec / Laurentius. Jeho učitel Sixtus II., když byl zvolen papežem roku 257, ho jmenoval arcijáhnem. Jeho funkce mu přikazovala mimo jiné starat se o církevní majetek a zároveň podporovat chudé. Dnešními slovy byl pokladníkem, ekonomem a donátorem na charitu v jednom. V té době křesťany pronásledoval císař Valerián. Papeže dopadl a zavraždil v římském cemeteriu při bohoslužbě. Vavřincovi dal tři dny na soupis a vydání veškerého církevního jmění. Během té doby ovšem Vavřinec vše rozdal lidem a na císaře nic nezbylo. Nechal ho tedy řetězy připoutat na rošt a pomalu opéci nad žhavými uhlíky. Svatý Ambrož později řekl, že oheň Boží lásky, který měl svatý Vavřinec v srdci, byl mnohem silnější než oheň, který pálil jeho tělo. Podle legendy na císaře volal: "Dej mne obrátit! Z jedné strany jsem již upečen dost!" Když se tak stalo, nabídl mu: "Už jsem upečen, je-li libo, jez!"

Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 údajně začaly z nebe padat třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy legendisticky označované za slzy svatého Vavřince. 

V blízkosti Vavřincova hrobu byla už v roce 330 postavena bazilika se souhlasem císaře Konstantina Velikého, který udělal z křesťanství státní římské náboženství, a založil Kontantinopol (Cařihrad, dnes Istanbul) jako hlavní město Východořímské říše. Dnes někde v těch místech stojí kostel Svatého Vavřince za hradbami ze 13. století.

Umírající kometa Swift-Tuttle

Kometu, která na své dráze zanechala pevné částice padající každý srpen do zemské atmosféry, pozorovali poprvé v moderní hostorii roku 1862 nezávisle Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Kometa však byla popsány už roku 69 př.n.l. a 188 n.l. v Číně.

Kometa Swift-Tuttle oběhne kolem Slunce po eliptické dráze jednou za 133 let. Naposledy byla u nás roku 1992 a příště přiletí až v roce 2126. Kometa má mimořádně velké jádro o průměru 20 - 25 kilometrů. Roku 4479 se k Zemi přiblíží na pouhých několik milionů kilometrů, což je ve vesmírných rozměrech, co by kamenem dohodil. Astronomové nevylučují ani přímo srážku, nebo dopad významného kusu horniny na Zemi. To by jistě představovalo další vymírání druhů včetně lidstav, jak už to zeměkoule několikát ve své historii zažila.

Podél dráhy komety se za dobu její existence rozptýlil oblak prachu a drobných úlomků porézního křehkého materiálu, který zasypává naši planetu každoročně od 17. července do 24. srpna. Naštěstí máme jako obranný štít atmosféru, ve které většina materiálu shoří dříve, než dopadne na zem. A právě to jsou krásné Perseidy, poslové umírající komety.