Ve východní stěně Watzmannu se zabil horolezec

No jestli ho stihl "jen" obhodit, tak ho to ten pád prvolezce musel zákonitě vymrštit vzhůru nejspíše proti té hlavě nebo nečemu co bylo nad ním. I kdyby měl přilbu tak takový náraz musel být hodně silný. Nemusí být rozbitá hlava, stačí poškozená krční páteř.

Ad Honza:

Rozbor nehod je urcite pro celou lezeckou komunitu dulezity. Nevim ale, jestli stejnou dulezitost ma psani nicem nepodlozenych bludu na diskuzich den po nestesti...

Mimochodem ti jakykoliv rozbor nehody nebo metodika bude k nicemu, pokud se nenaucis pouzivat to, co ti sedi na krku. Tvoje neschopnost si uvedomit, ze na 50 metrovem lane muzes v nejhorsim pripade spadnout az cca. 100 metru (samozrejme predpokladam, ze vydrzi stand, lano atp.), je fascinujici. Obdobne u 30 metroveho lana je to 60 metru, u 100 metroveho 200 metru... Uz prihoriva?

Neochotu pouzit vyhledavac a behem minuty zjistit, ze se dvojice (pocet clenu druzstva jsi take doted nezachytil) pohybovala v ciste skalnim terenu, nekomentuji. Ale ta posledni veta... "Řešním by bylo užívání 2 či více lan, ale to jsem v metodice neašel." - to jako myslis vazne?

Možná je to tak jak říkáte a byli pouze 2. Mě asi spletla ona formulace "čímž zabránil úplnému pádu lanového týmu,"  Já měl zato, že jich bylo navázaných víc..

Pánové, vaše diskuse je jistě podnětná, ale týká se úplně jiných situací, než je popsáno v tomto článku.

Napřed k vašim omylům:

Odvolání na Pita Schuberta se týká výhradně strmých sněhových a ledových svahů. Watzmann je letos stále ještě čistě skalní túra.

Dvojité lano se běžně v horách používá, ale jeho hlavním účelem je, že omezuje skoro až k nule nebezpečí přeseknutí či přeříznutí obou lan najednou o skalní hrany nebo padající kamení. Druhým účelem dvojitého lana je, že pro slanění mají lezci k dispozici dvakrát delší délku na slanění během sestupu.

Cvakat lano k materiálnímu oku sedáku - proboha nikdy!!!! Z mnoha dobrých důvodců. O tom nelze ani diskutovat.

Pád 60-80 metrů lze nabrat jednoduše. Pokud od jističe vede lano nahoru k prvolezci o standardní délce 50 nebo 60 metrů, tak v nešťastném případě, jako byl tento na Watzmannu, může prvolezec spadnout až k jističi a pokračovat okolo něj dále dolů. Délka pádu tak může dostáhnout 120 metrů, než je prvolezec zachycen jističem.

Teď co se nejspíš stalo:

Dvoučlenné družstvo lezlo navázané na laně a používalo systém tzv. průběžného jištění. To se dělá tak, že prvolezec i druholezec stále lezou na víceméně napjatém laně mezi sebou. Prvolezec průběžně dává jistění do skály (smyčky, vklínence, friendy...) a druholezec ho průběžně vybírá a bere s sebou. Když jim materiál dojde, prvolezec dobere druholezce a na štandu si materiál předají.

Dělá se to obvykle v lehkém terénu, aby bylo lezení rychlejší. Smrtelně důležité je, aby mezi oběma lezci bylo vždy alespoň jedno jištění.

Na Watzmannu došlo k tomu, že mezi lezci žádné jištění nebylo. Zda to bylo kvůli nervozitě z hledání cesty (na Rampě zabloudili a pak se vraceli do správné trasy, kde se jakoby nelogicky traverzuje mírně dolů místo nahoru) nebo z obyčejného opomenutí, nevíme. Právě v ten okamžik bohužel spadl prvolezec, proletěl okolo druholezce a zmizel pod ním. Ten měl tolik duchapřítomnosti, že během pádu prvolezce stačil lano nad sebou přehodit přes skalní výčnelek, který zapůsobil jako štand. Oba tedy zůstali viset na laně na tomto výčnělku (horská služba ho popisuje jako skalní hlavu). Bohužel prvolezec tak dlouhý pád nepřežil, druholezec zůstal viset s těžkým zraněním.

1.K odpovědi.
 Když s lanem, tak i s jištěním. Když bez jištění, tak i bez lana. - není pravdou. Lze jít bez jištění a lano vpodstatě jen nést ssebou (mat. oko sedáku či jinak) Při pádu se utrhne a nestrhne lidi u lana. A nebo být jištěn druhým lanem a neohrozovat navázané družstvo - proto ona poznámka.
2. Sedí to 40 m odlez, následný pád 40 m  k místu obhozu lana a dalších 40 m.
T,.J  80m A tam píší,
"Jistič reagoval rychlostí blesku a připevnil lano ke skalní hlavě, čímž zabránil úplnému pádu lanového týmu,"
To znamemá, že na lano bylo navázáno i ono družstvo, jak chápu. Ergo lano delší než 80m. A ono zranění při záchytu pádu mi též není jasné. Možná je to jinak, či jsou detaily, ale pro širší veřejnost by širší poučení bylo na místě. Proto jsem otevřel diskuzi. Spousta nehod poslední dobou svědčí o rizicích a neznalosti lidí v horském a skaním terenu. Sám vedu dětský kroužek a neznalost rodičů co chodí hory a feraty je mnohdy až zarážející....

Sedí to 40 m odlez, následný pád 40 m  k místu obhozu lana a dalších 40 m.  Metodika je následující: Jak uvádí Pit Schubert v knize Bezpečnost a riziko díl II na straně 211, "v terénu, kde hrozí pád, lze zabránit nebezpečí stržení pouze jištěním ze stanoviště na stanoviště, pokud se nelze obejít bez lana". Podrobněji se tomu věnuje 1. díl Bezpečnosti a rizika na stranách 230 až 239, kde je popsán i experiment s bržděním družstva navázaného na laně na svahu s bezpečným dojedem. Zde je nade vší pochybnost prokázáno, že navázané družstvo nemůže pád jedno z členů zabrzdit. Při pokusech se zjistilo, že ke stržení na svahu o sklonu 38° stačila síla pouhých 5 Kp. Proto znovu a jasně: Když s lanem, tak i s jištěním. Když bez jištění, tak i bez lana. 

Není zcela jané, jak zo bylo. To jako prvolezec lezl bez jištění a pouze natahoval lano do jisticího bodu? Jinak by totiž musel bejt zachycen, a nebo strhnout celé druřstvo. (Údajný pád 80 m a těžko měli lano přes 100 m. a navázané ostatní členy) Ono metodika v některých případech mluví obecně a vše je vpodstatě na zkušenostech a praxi vůdčího horolezce. (Viz případ stržení manželů do ledové průrvy při navázání). Řešním by bylo užívání 2 či více lan, ale to jsem v metodice neašel.