Gabčík, Kubiš, Valčík a možná Opálka

Říšský protektor a architekt holokaustu Reinhard Heydrich jede pod slunečnou oblohou do práce. Jako obvykle sedí v otevřeném kabrioletu Mercedes a řidič Johannes Klein ho veze z jeho sídla na zámku v Panenských Břežanech na Pražský hrad.

Ani jeden z nich netuší, že je to Heydrichova poslední jízda. V 10:35 přibrzďuje mercedes před zatáčkou Kirchmayerovy třídy (dnešní Zenklovy), kde se kříží s ulicí V Holešovičkách.

Výsadkář Josef Valčík signalizuje zrcátkem svým dvěma kolegům Jozefu Gabčíkovu a Janu Kubišovi, že jde všechno podle plánu. Nenáviděný nacista jede bez doprovodu hrdlořezů SS, ve správný čas a správnou trasou.

Možná u této akce byl i další parašutista Adolf Opálka. Jeho účast jako záložního vojáka ovšem není zcela jistá.

Kvůli tomuto okamžiku je sem vyslala britská armáda spolu s československou vládou v exilu. Prošli přísným výběrem, měli nejlepší výcvik, byli odhodlaní, mladí, silní a věděli, jak svoji práci udělat. Počítali také s tím, že nejspíš během své mise zemřou.

Když se německý mercedes zjeví v zatáčce, na křižovatce před něj skáče Gabčík, odhazuje kabát přehozený přes ruku a mačká spoušť samopalu Sten. Zbraň však selhává.

Heydrich přikazuje řidiči zastavit a postaví se za předním sklem. Porušuje tím veškerá taktická pravidla přežití a podepisuje si tak rozsudek smrti.  

Kubiš má čas hodit protitankový granát, ale míjí auto a výbuch pouze trhá zadní pneumatiku a poškozuje konstrukci vozidla. Zároveň ovšem zraní Heydricha, který má zlomené žebro, poškozené plíce a poraněnou slezinu.

Honička v libeňských ulicích

Detonace zároveň vysklí projíždějící tramvaj a roztříštěné sklo se Kubišovi zabodává do prsou a obličeje.

Heydrich tasí pistoli, rozbíhá se za Kubišem, ale už po několika krocích zjišťuje, že nemá ve zbrani zásobník. Vrací se do auta a tam si teprve uvědomuje silnou bolest.

Kubiš střílí do vzduchu, probíhá davem lidí z tramvaje, někdo se ho pokouší chytit, ale ještě stačí nasednout na kolo a odjet na domluvené místo ve Staré Libni.

Řidič Klein běží za Gabčíkem. Parašutista ani esesák nevědí, že si Klein omylem uvolnil zásobník v pistoli a nemůže střílet. Gabčík utíká nahoru Kirchmayerovou (Zenklovou) třídou, zatáčí doleva do Kolínské (Gabčíkovy) ulice a dole na křižovatce s dnešní Valčikovou ulicí chce zmizet skrze řeznictví mezi dvorky.

Jeho plán má dvě chyby. Řeznictví nemá zadní východ a řezník Brauner je spolupracovník gestapa. Ukazuje proto řidiči, kam má parašutistu pronásledovat. Gabčík se vrhá proti Kleinovi, pudově střílí a strefuje ho do nohy. Gabčík probíhá vedlejšími uličkami a omylem se ocitá na ulici V Holešovičkách kousek pod nepojízdným Heydrichovým autem. Ve zdejším zmatku běží podél tramvaje dolů k Vltavě a tam mizí mezi venkovskými domky.

Kudy utíká Josef Valčík, němečtí vyšetřovatelé nezjistí, a nevíme to dodnes ani my.

Jiná verze atentátu: Muži odplaty - oslavy, vzpomínky, novinky

Pokračování příběhu je všeobecně známé. Heydricha odvážejí na chirurgii v nedaleké nemocnici Bulovka. Operují ho dva čeští a jeden německý lékař, ale zřejmě kvůli bakteriím v břiše protektor umírá. Penicilin tehdy nebyl v nacistické říši běžně používaným lékem a infekci zastavit jinak nešlo.

Místo něj je z Berlína dosazený K.H. Frank. Rozeběhne zastrašování, teror, popravy, vyhladí Lidice, likviduje sokoly, skauty a intelektuály. Díky kvalitní konspiraci se však stále nemůže dostat k parašutistům. Německé gestapo, česká policie  a protektorátní úřady sice řádí jako černá ruka, ale nemají čeho se ve vyšetřování chytit.

Pomůže jim až Karel Čurda. Jeden z parašutistů, který se této akce nezúčastnil, ale věděl o ní, se zlomil a šel ostatní udat. Zřejmě na něj dolehla tíže tisícovek poprav a všeobecný strach, co bude dál s českým národem, když jsou Němci tak tvrdí. Později se z něho stal placený gestapácký konfident a po válce skončil na popravišti.

Po udání jde všechno jako na drátkách. Parašutisté jsou vypátráni a po krátkém boji v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici se v beznadějné situaci sami zastřelí. Stovky jejich příbuzných a známých jdou na smrt ve věznicích, na mučidlech a v koncentračním táboře Mauthausen.

Děkujeme za svobodu

Na místě atentátu na Heydricha byla po mnoha desítkách let od této události postavena socha.

Architekty pomníku jsou Miroslava Tůmová a Jiří Gulbis, sochaři David Moješčík a Michal Šmeral. Realizaci pomníku provedla architektonická kancelář Homostudio. Postavy představují dva parašutisty a jednoho civilistu. Jsou podány realisticky, ale bez konkrétních rysů. Kompozicí i opakováním odkazují na sériovost člověka jako produktu určeného k boji. Postava v civilním oděvu symbolizuje domácí odboj, který parašutistům po celou dobu pomáhal.

Postavy jsou v pozici sebevrahů jakoby nad propastí. Jejich postoj vychází z Vitruviovy figury, kresby člověka od Leonarda da Vinci. Je to narážka na samotný název skupiny parašutistů Anthropoid neboli Člověk.

Sloup trojúhelníkového průřezu vychází z tvaru klínu státní vlajky. Ta by měla být vidět mezi postavami nahoře. Ostré hrany symbolizují ostří meče, nebezpečnost a rozrážení tyranie, způsobující ponížení a utrpení.

Proto je použit surový plech, který má navodit dojem surovosti. Jeho korodující vzhled odkazuje na zničenou československou státnost. Pláty plechu jsou ovšem z povětrnostně odolné oceli.

Booking.com