Potsdamer Platz (Postupimské náměstí)

Postupimská brána, postavená v 18. století, dala náměstí jméno Potsdamer Platz.

Okolní rezidenční čtvrť se postupně proměnila v osu berlínského dění. Byl to ale vždy spíše dopravní uzel, než typické náměstí.

Zasloužilo se o to Postupimské nádraží, první v Berlíně. Roku 1838 z něj začaly jezdit vlaky do Postupimi. Následovaly další spoje a v roce 1890 už nádraží obsluhovalo téměř 1,5 milionu pasažérů.

V sousedství rostly hotely, kavárny, restaurace a oblast začala přitahovat i turisty.

Semafor na chůdách

Přejít Postupimské náměstí, či spíše křižovatku, bylo pro Berlíňany malým dobrodružstvím. Procházely jím hlavní dopravní tepny a bylo úzkým hrdlem Berlína. Koňmi tažené tramvaje a autobusy, drožky, povozy, dvoukoláky a ruční vozíky tvořily dobový kolorit.

Po elektrifikaci vzrostl počet tramvajových linek ze čtyř v roce 1880 na pětatřicet v roce 1908. První linka U-bahn (metro), otevřená v roce 1902, vedla samozřejmě zde.

Proto sem byl roku 1924, jako první v Evropě, dovezen z USA světelný semafor. Místním připadal jako pětirožní kiosek, postavený na chůdách. Světla v osm metrů vysoké ocelové věži tehdy ještě ručně ovládal policista. Berlíňané byli na novinku patřičně hrdí a semafor byl tiskem prezentován jako důkaz kolosálního dopravního ruchu.

Zlatá dvacátá 20. a 30. léta byla dobou rozkvětu okolí Postupimského náměstí. Stalo se centrem proslulého berlínského nočního života. Luxusní hotely střídaly kavárny a zábavní podniky.

Ve vyhlášeném Cafe Josty se scházeli expresionisté a Erich Kästner ji použil jako kulisu ve své knize Emil a detektivové. V luxusním hotelu Esplanade nocovali Charlie Chaplin nebo Greta Garbo a císař Vilém II. pořádal v císařském sále exkluzívní pánské večírky.

Slavný architekt Erich Mendelsohn, zde v roce 1932, postavil moderní obchodní budovu Columbushaus. Na blízké Leipzigerstrasse se zase v délce 330 metrů táhnul Wertheim, jeden z největších obchodních domů v Německu.

Haus Vaterland

Další slavnou budovou byl Haus Potsdam. Na jeho vršku trůnila Cafe Piccadily, největší kavárna na světě s místem pro 2500 hostů.

Po vypuknutí první světové války byl z vlasteneckých důvodů přejmenován na Haus Vaterland. Společnost Kempinski v něm roce 1928 vybudovala obrovský restaurační a zábavní podnik. Okolo milión návštěvníků ročně si užívalo zážitkové gastronomie a zábavy v různých varieté. Centrální kuchyně obsluhovala různé tématické restaurace jako Japonská čajovna, Arizona bar či Osteria s italskou kuchyní.

Cyril Buffet plasticky líčí v knize Berlín: "Uvnitř jsou dvě obrovské denní jídelny. V jedné se podává pivo na břehu bavorského jezera, v druhé se pije víno uprostřed porýnské krajiny. Čas udává každou hodinu umělá bouřka." Skleněné tabule u řady stolů chránily hosty před lijákem a v rýnském údolím se proháněly modely lodí a vláčků.

Boží trest a Zuřivý Roland

Po nástupu nacismu začal stát zabírat budovy v okolí. Z bývalého gymnázia na Bellevuestrasse 15 se stal nechvalně známý Lidový soud. S obžalovanými dělal doslova krátký proces. Za deset let své existence vynesl víc než 12 000 rozsudků smrti. Předsedou soudu byl Roland Freisel, pro své agresívní chování známý jako Zuřivý Roland. V únoru 1945 na něj během náletu přímo v soudní síni spadla bomba, což mnozí lidé považovali za boží trest.

Velký neonový nápis na střeše budovy Columbushaus propagoval nacistický týdeník Braune Post. Kousek od náměstí na Tiergartenstrasse 4 zase sídlila budova, v které se realizoval plán eutanazie duševně nemocných, podle adresy známý pod zkratkou T4.

Plánované přestavbě Berlína v Germánii neuniklo ani náměstí s jeho okolím. Co nestihl zbourat architekt Albert Speer, v tom pokračovaly nálety spojenců během bombardování Berlína.

Polopoušť po náletech

Po válce, navzdory válečné devastaci, začal obchod v okolí náměstí opět ožívat. Nižší patra některých budov zůstala neporušená a obchody se začaly otvírat. I Haus Vaterland byl po válce částečně obnoven a skromně přežíval.

Postupimské náměstí se stalo ideálním místem pro černý trh. Stýkaly se zde hranice tří sektorů - sovětského, britského a amerického. Stačilo udělat jen pár kroků a vyhnuli jste se příslušným policejním úřadům.

Náměstí se dostalo znovu do centra zájmu veřejnosti 17. června 1953 během lidového povstání v sovětském sektoru. Protestující dav pochodoval po Leipziger Strasse k Potsdamer Platz, kde v budově Columbushaus sídlila východoněmecká policejní stanice. Během násilných střetů policie vyvěsila z budovy bílou vlajku a utekla do západní části města. Columbushaus i Haus Vaterland chytily plamenem. Teprve v tu dobu nastal jejich definitivní konec.

Králíci a královna Alžběta

Zchátralý a otevřený prostor proťala roku 1961 Berlínská zeď. Na dlouhých úsecích kopírovala trasu zdi o století starší, městských hradeb.

Prostor východně od zdi, byl vyčištěn, aby umožňoval pohraničníkům nerušený výhled a střelbu. Demolice proběhla i na západní straně zdi, kde se počítalo s budoucí výstavbou vládního sektoru. Tím byl prostor definitivně umrtven.

Až na turisty a králíky. Turisté byli sváženi ke zdi autobusy, aby z vyhlídkové plošiny zírali na komunistickou exotiku. Neodolala ani královna Alžběta a další celebrity. A králíci? Ti se proháněli v zemi nikoho mezi zdmi. Tato městská pustina si zahrála ve slavném filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem.

Znovuzrozené náměstí

Po pádu Berlínské zdi se na volný prostor v centru německé metropole slétli developeři jako supi. Kde jinde byste uvnitř zastavěného evropského hlavního města dostali šanci vybudovat od základů nové vnitřní město?

Soutěž, kterou vypsala radnice, provázely četné kontroverze. Nakonec rozdělila celou plochu mezi čtyři investory. Do Berlína se sjely nejznámější architektonická esa a prostor se stal největším staveništěm světa. Davy turistů táhly blátem, aby z vyhlídkových plošin sledovaly tanec stavebních jeřábů. Právě zde byl vynalezen pojem staveništní turismus.

Tisk podroboval projekt těžké kritice a mrakodrapy ze stavebních plánů střídavě mizely a zase se objevovaly. Také nízká cena, kterou za pozemky zaplatil Daimler Benz, vyvolala rozruch a firma musela později připlatit. O důležitosti projektu pro Němce svědčí i fakt, že první část přestavby, Daimler City, otvíral osobně německý prezident Roman Herzog.

Město žije!

Dnes není, kromě nepatrných výjimek, po původním Postupimském náměstí vidu ani slechu. Ze staré zástavby zbyla jen budova Weinhaus Huth a císařský sál z hotelu Esplanade, zasazený do Sony centra.

I Berlíňané se zde prý cítí jako turisté. Nic nepoznávají, nic si nevybavují a nikoho tu neznají. Celá výstavba, sestávající ze čtyř sekcí - Daimler City, Sony center, Besheim Center a Park Kolonnaden - dodržuje půdorys evropského velkoměsta. V praxi to znamená hustou a nepravidelnou síť ulic se středně vysokými budovami. Plus několik mrakodrapů.

Obavy, že se prostor stane po šesté hodině večerní mrtvým místem, však byly plané. O víkendech se zde prochází až na sto tisíc návštěvníků.

Křižovatka nebo náměstí? Stále stejná otázka

Odpočinout si můžete v Tilla Durieux Park, dlouhém zatravněném valu mezi rezidenčními a kancelářskými budovami. Až budete ležet na trávníku, vzpomeňte si, že právě v těchto místech stávalo Postupimské nádraží. A je zde i dnes. Ležíte nad ním. Architekti ho totiž celé ukryli pod zemí.

V parku se skrývá i největší atrakce okolní zástavby. Aspoň pro mne. Jsou to houpačky. Až se podíváte na fotky, pochopíte proč.

Postupimské náměstí, po dlouhá léta symbol rozděleného města, se stalo tím, čím bývalo za časů jeho zašlé slávy. Zůstalo při tom spíše hektickou křižovatkou než náměstím.

Booking.com

 Berlín na HORYDOLY

Průvodce Berlínem z ptačí perspektivy

Kolos z nacistické říše (Haus der Ministerien)

Potsdamer Platz (Postupimské náměstí)

Bourali jsme vesele, zeď betonu, z ocele

Berlínská zeď už 30 let není

Výlet do socialistického Berlína

Kupole nad Berlínem

Retro je v kursu

Jeden okamžik v Německu.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě