Roháče: sněžnice, mačky, cepíny

Nejprve celý den prošlapávají hluboký sníh z Hutianského sedla (1100 m) na Brestovou (1902). Ačkoliv se chodí na sněžnicích, sněhu bývá po pás. Tady se poprvé spí ve stanu.

Dvě přikázání: orientace a sněhové převisy

Další postup po hřebeni je spojený s rizikem. Tomu se nikdo nevyhne. Může ho pouze omezit zodpovědným chováním. První přikázání říká, že je stále nutné vědět, kde jsme. Pečlivá orientace podle mapy a busoly, případně podpořená satelitní navigací GPS by ušetřila spoustu životů. Mnoho turistů zahynulo proto, že se zřítilo v mlze nebo vánici ze skal. Na horských štítech mění stezka směr doslova na pár metrech a pod sněhem není vidět žádná turistická značka.

Kličkující skalnaté hřebínky začínají na Salatíně (2047) a provázejí turisty další dva dni.

Druhé pravidlo varuje před návějemi. Sníh bývá navátý na skalách jako zmrzlý prapor. Na tyto křehké mosty stačí stoupnout a člověk se proboří do hlubiny. Pokud má někdo pochybnosti, zda ho sníh udrží, nebo že může pod ním být převěj, je čas navázat se na horolezecké lano.

Nejtěžší hřeben: Tri Kopy

Pokračujeme přes Baníkov (2178). Překračujeme několik menších sedel. Vždy je nutné bezpodmínečně chodit přímo po hřebenu, protože zasněžená úbočí hrozí lavinami. Tady někde přišli kvůli takovým chybám o život například bývalý ministr životního prostředí Josef Vavroušek se svou dcerou a o pár let později mistři světa v raftingu Kafka-Trefný. Seznam mrtvých je dlouhý a bohužel stále narůstá.

Blížíme se k ostrému vrcholu Tri Kopy. Na hřebeni narazíme na upevněné řetězy, možná budeme muset nasadit horolezecká železa a do rukou vzít cepíny. Pokud bude náledí, zajistíme se vlastním lanem. Lezeme jako po vzdušném žebříku, všude okolo nás jsou kolmé skalní srázy.

Plačlivé a Roháče se nenechají zahanbit

Za Kopami scházíme do Smutného sedla (1965), kterým v létě prochází lehce schůdná značená cesta. Teď v zimě vedou na obě strany lavinové svahy. Jestli tudy nemusíme nutně sestoupit do doliny, raději to nezkoušejme.

Další řetězy nás čekají v úseku z Plačlivého (2126) na Ostrý Roháč (2084). To je proslulý hřeben, o kterém si turisté vyprávějí do konce života. Opatrné balancování nad propastmi je silný zážitek v létě, natož pak ve sněhu a mrazu. Za Roháčem končí hřeben na Jamnickém sedle (1908). Tady zase vyměníme mačky za sněžnice a dlouhou dolinou sestoupíme do Pribyliny (765).

Zakázaná krása

Hřeben Západních Tater pokračuje dál přes Volovec a Bystrou.

Návštěvní řád Tatranského národního parku sice vstup do oblasti v době zimní uzávěry od října do června striktně zakazuje, ale turisté a lyžaři do Roháčů jezdí dál. Návrhy na změnu návštěvního řádu už počítají s povolením hřebenovky.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Slovenské hřebenovky na lyžích

Zimní romantika na východě
Slovenské Rudohorie
Bukovské vrchy
Nizké Tatry - východ
Nizké Tatry - centrální část
Nizké Tatry - západ
Malá Fatra
Malá Fatra
Malá Fatra
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na těžko
Velká Fatra - Rakytovský hřeben s přespáním na chatách
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na lehko
Velká Fatra - Klačianský hřeben
Velká Fatra - Krížňanský hřeben
Vysoké Tatry

Okolní hory

UKRAJINA: Zakarpatská Hoverla
POLSKO: Bieszczady - Rawka