Zaplaťpámbů za slovenské perlustrace!

Necelý týden po otevření schengenského prostoru směrem na východ sedáme v Praze na vlak. Nocí nás nese do Humenného, tam přesedáme na autobus a dvěma linkami se kodrcáme do Nové Sedlice.

Azbuka kam se podíváš

Z rádia se linou ukrajinské hity, přistupují babičky s šátky na hlavách, na cedulích se vedle latinky objevuje azbuka a cestujícím přestáváme rozumět.

Vystupujeme na konečné v Nové Sedlici. Půl třetí odpoledne. Dál na východ jsou už jen ukrajinské hranice. Míříme na ně. "Budou vás kontrolovat," přátelsky nás upozorňuje řidič autobusu. "Nakoupili terénní auta, čtyřkolky a sněžné skútry. Pořád v nich brousí po okolí."

V patnáctistupňovém mrazu jdeme červenou turistickou značkou nejprve po lesní silnici, poté stoupáme prudkým lesním úvozem. Sněhu je málo. Lyže neseme na zádech. Slyšíme skútr, ale jede po jiné cestě.

Kam jdete?

Padá tma, rozsvěcujeme čelové svítilny a šlapání nám ulehčuje cesta projetá od několika skútrů. Řidiči své stroje nešetřili, hnali je přes potoky i kamení. Sledujeme stopy dvou skialpinistů a malé skupinky pěšáků.

Pod Kýčerou jede proti nám temnou nocí další policejní sněžný skútr. Jeho posádku jsme překvapili o hodně víc, než ona nás. Standardně nás perlustrují, předkládáme pasy, následuje varování před dvěma probuzenými medvědy a pak to přijde: "Kam jdete?"

Pravdivě popisuji náš záměr: "Jdeme na Kremenec, přejdeme do Polska na Rawku, sjedeme do Bieszczad a vrátíme se přes Rabiu skalu zase na Slovensko."

Schengen není holubník?

To podle policistů není možné. "Nemůžete přece přecházet hranice, kde se vám zlíbí. Na to jsou hraniční přechody. Kam bychom přišli, kdybychom měli honit lidi po celé hranici," říká policista.

Trvám na svém: "Už týden platí Schengen, národní park Poloniny dovoluje chodit po turistických značkách i lesních cestách, a tak půjdeme do Polska přes Kremenec." Policisté trochu znejistí, ale trvají na svém. My také. Po kratší diskusi volají na centrálu. Dozorčí důstojník chvíli dumá a nakonec nám dává za pravdu.

Přátelsky se loučíme, ale nepříjemná pachuť zůstává. Kdybych nebyl důrazný a neznal detailně svá práva, hnali by nás slovenští pohraničníci dolů.

Polsko-Slovensko-Ukrajina

Po deváté hodině stojíme na Kremenci (1207 m n.m.). Máme za sebou tisíc metrů převýšení, sedm hodin chůze v částečně prošláplé stopě a lyže stále na batozích. Stavíme stan na slovenském území pár metrů od trojmezí.

Batoh s jídlem odnášíme raději dál od stanu. Medvěd asi nemá důvod chodit přes nejvyšší vrcholky, ale co kdyby.

Ráno nás budí slunce. Hřebenovka Bukovských vrchů oddělující Polsko od Slovenska a Ukrajiny, se koupe v jeho hřejivých paprscích. Poláci mají jasno i v údolích, Ukrajinci a Slováci se už několik dní topí v inverzních mracích.

Poláci tyče nestaví

Konečně nasazujeme lyže a jedeme po polské modré značce na opravdový vrchol Kremenaros (1221) o dvě stě metrů dál na ukrajinsko-polském pomezí. Sem jsme se nikdy dříve neodvážili. Díky, Schengene!

Jaké je to na běžkách: Bukovské vrchy přes Kremenec

Pokračujeme hraničním průsekem k Welké Rawce (1307). Na její temeno nás dovádí žlutá značka. Nejvyšší bod plochého vrcholu označuje betonový sloup, který kdysi sloužil zeměměřičům.

Máme krásné mrazivé počasí. V mlze by to tu bylo nebezpečné, protože severovýchodní svah po pravé ruce je značně lavinézní a Poláci nestaví tyčové značení, které by nám mohlo pomoct v orientaci.

Lyžařské opojení v přírodním slalomu

Přes mělké sedélko se přehoupneme na Malou Rawku (1267). Z ní sjíždíme prudkým prašanovým sjezdem na severovýchod. Stromy jsou od sebe tak akorát, a tak si připadáme jako v americkém lyžařském filmu. Opojení z přírodního slalomu v točivém sněhu je dokonalé.

Čtěte více: Pět horských chat v Bieszczadech

Na okraji lesa na nás čeká horská chata Pod Mala Rawka (930). Dáváme si čaj a pivo, prosíme o ubytování, ale je plno. Co bychom také chtěli mezi Vánocemi a Silvestrem.

Zlatí hoši ze sněžných pluhů

Padá tedy náš plán na zdolání Caryňské nebo Wetlinské Poloniny. Musíme zamířit rovnou do Wetliny, abychom se druhý den stačili vrátit na Slovensko. "Vezměte to přes Malou Rawku," doporučuje člen zdejší horské služby Pawel, který se náhle zjevuje na chatě. "To je trasa pro narty ski-turowe."

S díky odmítáme vystoupat, odkud jsme právě sjeli. Vezmeme to podél silnice. "To jste si vybrali směr pro běguvky," loučí se s námi Pawel. Má pravdu, nejdříve po levé a poté po pravé straně silnice ze sedla Wyžnionska do sedla Wyžna vede lučními cestami žlutě značená zatáčkovitá trasa. Bohužel není projetá.

Jaké je to na běžkách: Bukovské vrchy přes Kremenec

Zahránili nás polští silničáři. Nesolí a neštěrkují. Můžeme tedy jet na lyžích po okraji silnice přes Brzegi Gorne až do Wetlinka Gorna. Stan tentokrát stavíme na louce před kempem. Máme v nohách osm hodin lyžování.

Medvědů se tady v údolí bojíme více než na Kremenci, a proto na noc odnášíme jídlo i použité nádobí o hodně dál.

Zase strach z medvědů

Ráno počkáme na sluníčko, až dorazí ke stanu. Poté vyrazíme i my. Po silnici jedeme do Wetliny (650). Vybrali jsme si pro návrat na hřeben Bukovských vrchů údolí řeky Solinky a potoka Beskidnik. Mají nás dovést do sedla Pod Čierťažou (906).

Jenže co čert nechtěl! Polští geometři vynechali na mapě most a silnici. Necháváme se zmást a nevědomky stoupáme od Solinky potokem Wielky Lutowy. Trvá nám to o mnoho déle, než jsme předpokládali. Občas narazíme na starou lesní svážnici, většinou ale stoupáme panenským terénem. Turistické značky tudy nevedou.

Jsme nervózní, protože křižujeme čerstvé stopy dvou velkých medvědů. Tady v pralese nechceme přenocovat. Stihneme to do tmy?

Fascinující jízda noční tmou

Nakonec se vysoko nad námi objeví kus hřebene bez lesa. Odhadujeme, že je to Rabia skala (1199). Naštěstí se nemýlíme. Nahoře nepříjemně fouká, slunce zapadá a teplota klesá pod patnáct stupňů. Slepujeme pásy, zacvakáváme vázání na sjezd a rychle mizíme po hřebeni na sedlo (1167).

Ve tmě jedeme po krustě a posléze prašanem někam do černé hloubky. Zpočátku nás vedou stopy vyšlapané dvěma pěšáky. Bohužel však opustili žlutou značku a my se motáme v mlází. Matně si pamatujeme sestup z našich předchozích návštěv, a tak se se znovu se žlutou shledáme v hlubokém zasněženém úvozu.

Noříme se do inverze. Je to fascinující jízda. Tři čelovky se prodírají noční tmou stále dolů. Já a Mates si sjezd užíváme, ale Hanka toho začíná mít dost. Nepatří mezi nejlepší lyžařky, což jí znesnadňuje noční slalom.

Kofola, klobása, postel

"Hele zase stopy!" raduje se Mates někde v okolí lovecké chatky u Zbojského potoka. Musím ho zklamat. Je to další medvěd. Takže tady tábořit nebudeme.

Sjíždíme na lesní silničku a po ní pokračujeme do Nové Sedlice (400). Jsme odhodlaní spát třeba na návsi. Medvědi v našich představách nabývají obludných rozměrů.

Na mapě je vyznačený penzión Kremenec. Zkusíme ho najít. Opravdu existuje! Točí v něm kofolu! Opékají klobásky! Poskytují postel v teplém pokoji!

Hanka není schopná únavou nic pozřít. Tak jí objednáme aspoň čaj. Má dnes za sebou pět set výškových metrů stoupání, osm set metrů sjezdu a devět hodin na nohách. "Batoh jsem si dneska sundal z ramenou jenom dvakrát," hlásí Mates.

Ve správný čas na správném místě

Ráno jdeme na autobusovou zastávku. Dojíždí nás džíp, následuje otravné předkládání dokladů a výslech odkud a kam jdeme. Naštěstí nám slovenští pohraničníci nevěří popis absolovované trasy a spokojí se s ujištěním, že jedeme domů.

Jiné je to v autobuse. Starý bezzubý ujo vyzvídá, zda je Wetlina pořád vypálená, jak tam po válce řádili komunisté. Veselá babča chce vědět, jestli jsme viděli na Kremenci pramen, kam chodívala na výlety.

Prý tam nedávno zmrzli dva běženci a museli je odtamtud tahat vrtulníkem. Prý dá občas nějakému z narušitelů hranic napít horkého kafe, když je mu zima. "Já nepoznám odkud jsou. Asi z Afghánistánu, nebo tam někde." Oni přejdou ukrajinské hranice v teplém oblečení, na Slovensku ho sundají a obují botasky a normální oblek, aby mohli jet autobusem dál na západ.

"Už jsem doma," pozdraví a vystoupí. V jaké obci to bylo, si necháme pro sebe.

Žijeme v dobré zemi a v dobrém čase, když nás rozčilují jen pohraničníci, co chtějí vidět naše doklady.

Do Polska se podívejte v létě: Všichni Poláci znají Bieszczady

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Doporučené vybavení

* Skialpinistická výbava lyže, pásy, hůlky, boty, lyžařské brýle
* Turistická výbava batoh 55 l, čelovka, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle
* Teplé oblečení čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo na dva dny.
* Kempovací výbava: stan nebo bivakovací pytel, spací pytel, karimatka, vařič, nádobí, náhradní oblečení, teplé ponožky, zapalovač nebo křesadlo, hygienické potřeby.