Vyšehrad: Významné královské sídlo (1. díl)

Téměř jistě můžeme říci, že historka od řeky Bíliny s Libuší, Přemyslem¨Oráčem, koněm, otkou a párem volů se nestala tak, jak ji známe od Aloise Jiráska ze Starých pověstí českých, ani jak ji popisuje Kosmas tisíc let před ním, a možná se nestala vůbec, protože je to motiv, který se literaturou i pověstmi line od nepaměti. Také o Krokovi a jeho třech dcerách Kazi, Tetě a Libuši musíme vážně pochybovat, zda se jedná o reálné osoby.

Čtěte také: Vyšehrad - významná pevnost (2. díl)

Víme však zcela jistě, že Vyšehrad hrdě stojí nad Prahou a skrývá spoustu historických hádanek, které nebyla dosud rozluštěny. Důvodem je, že Vyšehrad nebyl v centru dění jako Pražský hrad, osídlení na něm je o dost mladší a zřejmě byl spíš duchovním, než hospodářským střediskem.

Záhada: Je kámen na Vyšehradě z Kutné Hory?

Vyšehrad stojí pouhé tři kilometry od Pražského hradu je jeho jakousi protiváhou. Pankrácká pláň vysílá úzkou šíji nad Vltavu a Botič, která po šesti stech metrech padá strmými břidlicovými skalami dolů k řece. Pro zajímavost: Skála je vysoká 42 metrů a řeka pod ní má hloubku osm metrů, což je nejvíc na celém území Prahy. Vyšehrad je dnes jedním z nejhezších vyhlídkových míst na hlavní město. Rovnat se mu mohou jen sady na Petříně, terasy Pražského hradu a ochozy některých pražských věží.

K Vyšehradu se vztahuje pověst o Horymírovi, jenž byl na Vyšehradě vězněn knížetem Křesomyslem s tím, že bude popraven. Z pověsti lze usuzovat, že to byl nižší šlechtic, který se dostal do sporu se svými sousedy, asi loupil, jak bylo tehdy zvykem, a jeho posledním činem, kterým přetekl pohár trpělivosti Křesomysla, bylo zničení neznámých dolů na zlato či stříbro.

Poslední přání znělo, že se chce naposledy projet na svém koni Šemíkovi. Šemík přeskočil s Horymírem na hřbetě hradby a skočil rovnou do Vltavy. Přeplavali spolu Vltavu a Horymír unikl trestu smrti. Jedna verze příběhu posílá Horymíra k Neumětelům a druhé k Radotínu. Obě obce leží o Berounky, a tak je možné, že kůň šel přes Radotín do Neumětel, kde pošel a dosud se na tuto událost vzpomíná.

Vojvoda Krok měl založit Vyšehrad v roce 453. Drobné zbytky osídlení však byly nalezeny již z dob eneolitu ve 3. tisíciletí př. n. l. Sídlili zde lidé kultury nálevkovitých pohárů (3200 - 3000 př. n. l.) a poté řivnáčské kultury (2500 - 2300 př. n. l.). Velká sídliště v té době však byla v Pražské kotlině jinde, například Zámka, Šárka, Butovice, Hostivař a Kralovice. Další tři tisíce let se na Vyšehradě nedělo nic, o čem by se mohli dozvědět archeologové, a až kolem 950 zde zase bydleli lidé. Tentokrát Slované. Vyšehrad tedy neměl se začátky českého státu nic společného, protože politické dějiny se převalily přes Prahu o čtyři sta let dříve, než byl Vyšehrad znovu osídlen.

Přibližně v letech 992 až 1012, tedy za Boleslava II., Boleslava III. a Jaromíra zde fungovala knížecí mincovna. Kronikář Kosmas k letům 1003 a 1004 uvádí, že kníže Jaromír se ze svého pohanění Vršovci na Velizi zotavoval na Vyšehradě a že mu vyšehradská posádka zůstala věrná po obsazení země Boleslavem Chrabrým. Další kronikář Thietmar Merseburský k roku 1004 uvádí, že zvoněním na Vyšehradě byl dán signál k vyhnání Poláků z Prahy.

Kníže Vratislav II., pozdější první český král Vratislav I., měl rozepře se svým mladším bratrem, pražským biskupem Jaromírem (Gebhartem), a proto přesídlil kolem roku 1070 z Pražského hradu na Vyšehrad. Založil na Vyšehradě kostel svatého Petra a Pavla, k němuž zřídil sbor kněží. Kapitula, nebo-li kněžský sbor, byla bohatě nadaná 66 vesnicemi a zároveň byla ve výhodné exempci, čili podléhala přímo papeži a ne biskupovi. Byla takto jediná v českých zemích a důvodem byla nevraživost mezi oběma bratry - biskupem a králem.

Geocaching: Noční Vyšehrad s UV baterkou

Panovnický palác stával snad nad vyšehradskou skálou, církevní stavby byly postaveny blíž k Pankrácké pláni až za hradním příkopem.

Vedle baziliky sv. Petra a Pavla se na Vyšehradě nacházelo několik dalších kostelů, ale známe jenom jména kostela sv. Klimenta a rotundy sv. Jana Evangelisty v areálu paláce a písemně kostel sv. Jana, o kterém nemáme ani přibližnou představu, kde stál. Z baziliky sv. Vavřince zbyly jen základy a dodnes stojí rotunda svatého Martina.

Ke korunovaci Vratislava II. králem byl kolem roku 1085 zhotoven bohatě zdobený evangeliář, označovaný dnes jako Kodex vyšehradský, jedno z nejhodnotnějších děl románské knižní malby v Evropě. K Vyšehradu má blízko i dílo, navazující na Kosmovu kroniku a popisující události let 1125 až 1141, kronika anonymního autora, označovaného jako kanovník vyšehradský.

Vyšehrad sloužil jako sídlo českých panovníků od Vratislava II. až po Soběslava I., tedy do roku 1140. Vratislav II., jeho žena Svatava, Konrád I. Brněnský, Soběslav I. a také Soběslav II. byly pohřbeni právě tady. Vladislavem II. počínaje sídlili čeští panovníci opět na Pražském hradě a tam jsou také pohřbeni.

I když Vyšehrad přestal být panovnickým sídlem, stavební ruch utichl a hrad začal upadat, stále si ponechal velký význam. Před zřízením pražského arcibiskupství roku 1344 podléhala země ve věcech církevních cizímu arcibiskupství v Mohuči, zatímco vyšehradská kapitula byla podřízena přímo papežskému stolci. Představení kapituly byli využíváni k diplomatickým jednáním a hodnost probošta byla téměř automaticky spojena s funkcí královského kancléře.

Vyšehradská kapitula v této době patřila k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v zemi. Roku 1249 postihl baziliku sv. Petra a Pavla požár a gotická rekonstrukce se táhla několik desetiletí. Výraznou gotickou přestavbu zahájila královna Eliška Přemyslovna, která na Vyšehradě v domě svého nevlastního bratra a probošta Jana Volka roku 1330 zemřela. Chrám ve své nové podobě dosáhl délky kolem 110 metrů, čímž se stal zdaleka největším kostelem v Praze.

Byl však postaven oproti dnešnímu chrámu poněkud bokem. Stál na dnešním hřbitově. Lze tedy očekávat, že ostatky zmíněných českých panovníků v kryptě starého kostela mohou ležet, stále ještě nenalezené, pod současnými hroby.

Čtěte více: Hrobka na Slavíně pro 55 velikánů

Významným uměleckým dílem, které se dochovalo z období kolem roku 1360, je deskový oltářní obraz Panny Marie kojící Ježíška známý jako Vyšehradská madona. Obraz pravděpodobně nechal namalovat Jan Očko z Vlašimi pro dnes zaniklý špitální kostel Pokory Panny Marie, který stával ve vyšehradském podhradí v prostoru nynější křižovatky ulic Vratislavovy, Vnislavovy a Libušiny. Ze stejné doby je na Vyšehradě doloženo několik kaplí a menších kostelů, později zaniklých.

Na Vyšehradě bylo postaveno několik kanovnických domů a samostatných dvorců, ve kterých žila stovka duchovních se služebnictvem. Svahy byly z velké části osázeny vinicemi.

INFO: Národní kulturní památka Vyšehrad a Vyšehradská kapitula

Zobrazit místo Turistika na větší mapě