Zugspitze: nejvýš v Německu

Zdatnější turisté si cestu prodlužují na dva dny a kromě Zugspitze (2962 m) vylezou ještě na Alpspitze (2628).

Průkopníkem ferát (via ferrata/klettersteig) byl rakouský profesor Friedrich Simony, který inicioval bezpečné zajištění výstupové trasy na Dachstein v šedesátých letech 19. století. Pár let po něm v roce 1869 přišel s nápadem vystrojit Grossglockner stabilními jistícími body pražský obchodník Johann Stüdl. Po obou jsou pojmenovány chaty, které jsou výchozími body na "jejich" feráty. Na německou Zugspitze byla vybudovány během desetiletí 1873 až 1884 trojice zajištěných cest. Okolo roku 1900 byla natažena lana po hřebeni Watzmannu. První dolomitská feráta vede od roku 1903 západním hřebenem Marmolady.

Po krátké snídani vycházíme od auta po silnici k začátku údolí Höllental. Cesta vede vozovou cestou podél potoka. Posléze se mění v pěšinu a zavádí nás ke vstupu do soutěsky Höllentalklamm. Normálně se tu platí vstupné, ale nikdo tu ještě není a tak procházíme bez placení. Cesta soutěskou je úžasná, pod námi se valí voda, občas ze skály padá vodopád. Cesta vede po visutých chodnících nebo skrze tunely. Ze skal kape voda. Stoupáme podél potoka k chatě Höllentalanger Hütte (1379).

Dál pokračujeme podél potoka až k uzávěru údolí, kde začíná zajištěná cesta. Oblékáme se do úvazků, ale jak se později ukazuje, zbytečně. Celou zajištěnou cestu zvládáme bez jištění. Překonáváme pověstná místa Leiter a Brett. Rozhodně nejsou tak úchvatná, jak popisoval průvodce.

V poledne na vrcholu

Od konce zajištěné cesty stoupáme sutí k začátku ledovce, kde si dáváme na chvíli pauzu. Před námi jde strašný dav lidí. Po odpočinku pokračujeme přes ledovec k začátku dalšího zajištěného úseku. Ani nevyndáváme úvazky, jen si nasazujeme helmy a rychle postupujeme dál. Cestou předcházíme několik lidí a přesně ve 13:00 stojíme těsně pod vrcholem Zugspitze (2962). Vlastní vrchol je přecpaný lidmi, kteří přijeli lanovkou, a tak se usazujeme na vedlejším vrcholku. Ležíme a odpočíváme, svačíme. Já krmím kavčata, některá se občas odváží zobnout i z ruky.

Využívám volné chvilky, abych došel až k vrcholovému kříži a vystoupil tak na nejvyšší bod Německa. Obcházím vrchol, abych vyhledal vhodné místo na přespání. Nejvhodnější to bude asi na nějaké zdejší terase.

Honí se mraky, spouští se přeháňka. To nás nutí schovat se do krytého spojovacího tunýlku. Kdyby tak šlo přespat tady. Vydávám se znovu na průzkum a narážím na skupinku Čechů řešících stejný problém. Ty se kromě jednoho rozhodují vydat několik stovek korun za nocleh. Ten co chce spát stejně jako my venku, je milý postarší chlapík. Dobře si s ním pokecám a kolem osmé si jdeme lehnout na terasu restaurace. Jsme tady atrakcí pro Němce, kteří se před usnutím vyšli projít po terase chaty.

Hřebenem k Alpspitze

Ráno vstáváme v šest a vyrážíme na hřeben Jubiläumsgrat. Cesta vede z velké části nejištěně úzkým hřebínkem. Postupujeme rychle a překonáváme několik obtížných míst bez pomoci lan. Na hřebeni je spousta věžiček, které se musí přelézat, a tak je postup dost namáhavý. Přibývají fixní lana a od vrcholu Innere Höllentalspitze jsou všechna obtížná místa zajištěna.

Neustálé přelézání věžiček je dost únavné a po včerejších 2300 metrech převýšení jsme ještě dost unaveni. U bivakovací boudy si dáváme odpočinek, během kterého nás dochází onen strejda ze včerejška. Další část hřebene jdeme společně s ním. Část od bivakovací boudy je zajímavější než předchozí a je také lépe zajištěná.

Pod Hochblassenem se loučíme a on pokračuje na sedlo, odkud chce sestoupit do Hammersbachu. Já čekám na Šárku, která zůstala někde pozadu. Společně sestupujeme na sedlo Grieskarscharte (2463 m). Šárka se rovněž rozhoduje sestoupit a nepokračovat dál na Alpspitze. Dávám jí tedy klíče od auta, aby nemusela čekat. Dole bude určitě dříve než já.

Sestup je samé železo

Dorážím na Alpspitze (2628 m). Po dopití poslední vody na vrcholu zahajuji sestup zajištěnou cestou Eisensteig. Ta skutečně dělá čest svému jménu. Je až přehnaně vystrojena železnými kolíky a kramlemi. Rychle slézám k horní stanici lanovky na Höllentorkopfl.

Pěší sestup do Hammersbachu je vysilující a mám strašlivou žízeň, neboť poslední vodu jsem vypil na Alpspitze. Trochu ji hasím v potoce a teprve až v Hammersbachu nabírám vodu. Na parkovišti jsem v 18:45, ale Šárka nikde. Hladový musím vydržet ještě dvě hodiny a pět minut, než se jí konečně dočkám.

Zugspitze a Alpspitze

Výstup: Od nádraží v Grainau po značené cestě do soutěsky Höllentalklamm (pozor na náledí a tmu) k chatě Höllentalanger-Hütte. Sem 3 hodiny, na vrchol zbývá ještě 6 hodin! Kousek za chatou je první jištěný úsek přes skalní výšvih zvaný Brett. Nad ním přejdeme malý ledovec Höllentalferner, na kterém je třeba počítat s trhlinami. Nad ledovcem je ve skále znovu jištění zvané Leiter, které nás dovede až na vrchol.

Sestup: Návrat je možný lanovkou nebo po železnici. Přespává se v turistické chatě na vrcholu. Na Alpspitze pokračuje druhý den túra částečně zajištěným ostrým skalním hřebenem Jubiläumsgrat a sestupuje se ferátou Eisensteig. Kramle jsou na ní umístěny velmi hustě.

Doporučené vybavení: Batoh 40 l, pevné pohorky, nepromokavá bunda, čepice, teplé oblečení, funkční prádlo, sluneční brýle, krém na opalování, pití několik litrů na osobu, turistický cepín, helma, sedací a hrudní úvazek, ferátový set, ferátové rukavice, horolezecké lano 15-20 m, čelovka, lékárnička, mapa a průvodce, busola, outdoorový mobil, kompaktní fotoaparát, chytré hodinky, pojištění, doklady, peníze.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

 Zugspitze na Horydoly

Výstup normální cestou skrz Höllental
Wetterstoanerweg na Kaiserkopf ve Wettersteinu
Ferátistům to jde na Zugspitze těžko
Zugspitze a Alpspitze
Lyžování na Zugspitze   
Nová lanovka na Zugspitze překonává rekordy 
Zugspitze pod dohledem: roztaje permafrost?