Košice (německy Kaschau, maďarsky Kassa, latinsky Cassovia) jsou druhé největší město Slovenska s 230 000 obyvatel. Rozkládají se v nadmořské výšce pouhých 208 metrů v Košické kotlině, což je výběžek Východopanonské pánve, a protéká jím řeka Hornád, která odvádí vodu do Dunaje.

Mezi sportovci je známý Košický maraton mieru a mezi milovníky historie zase Košický zlatý poklad. Přes kosšice prochází dálková turistická trasa Cesta hrdinov SNP.

Sídlí zde Ústavní soud, maďarský konzulát, řeckokatolická eparchie, římskokatolická arcidiecéze a metropolita. A také tři vysoké školy Univerzita P. J. Šafárika, Technická univerzita a Univerzitní nemocnice Louise Pasteura. Za návštěvu stojí Státní divadlo Košice, Státní filharmonie Košice, Slovenské technické muzeum, Východoslovenské muzeum, Východoslovenská galerie a Státní vědecká knihovna.

První písemná zmínka 1230 připomíná kostel v královské osadě Villa Cassa. Městem se Košice staly po 1241, kdy Béla IV. (uherský král, který prohrál bitvu na Moravském poli proti s Přemyslu Otakarovi II.) podporoval znovuosídlení Uherského království po mongolském vpádu kolonisty ze Saska. Hradby byly postaveny 1270-1290 a město bylo významnou vojenskou pevností až do konce 18. století.

Koncem 14. století se Košice staly druhým nejdůležitějším městem v Uherském království se stejnými právy jako hlavní město Budín (později Budapešť). Za Zikmunda Lucemburského byla postavena gotická katedrála svaté Alžběty. Za jeho protivníka Jana Jiskry z Brandýsa byla gotická přestavba města dokončena. Za humanisty Matyáše Korvína dosáhly Košic svého vrcholu, kdy se s 10 000 obyvateli řadily k největším městům Evropy. Žili v nich téměř výhradně Maďaři a Němci.

Po bitvě u Moháče 1526 připadly Košice Habsburkům, ale bojovali o ně s Janem Zápolským. Po 1541 obsadili velkou část Uherska Turci a Košice byly významnou pevností proti nim. Ve městě se prosadila reformace. Od 17. století byly Košice základnou protihabsburských povstání uherské šlechty, z nichž nejvýznamnější 1703-1711 vedl kníže František II. Rákóczi, který byl nakonec ve městě pohřben. Zároveň byly ovšem Košice centrem katolické vzdělanosti díky univerzitě založené jezuity 1657. Po 1918 Košice začleněny do nově vzniklého Československa. 1938-1945 patřily fašistickému Maďarsku. Poté byly Maďaři a Němci vyhnáni a Košice se znovu staly československým a od 1993 slovenským městem.

V šedesátých letech byl vybudován hutní kombinát Východoslovenské železiarne, což bylo příčinou masového přistěhovalectví. V 90. letech si je pro sebe privatizovali tehdejší oligarchové a tyto obrovské majetky se staly základem finančního impéria jejich synů J&T (Jakabovič a Tkáč).

Parabolický jez Bdeněves na řece Mže s propustí a náhonem vpravo je vysoký 3,2 m a široký 40 m. Je to typický zabiják vodáků, plavců i zvířat, která spadnou do řeky. Z vývařiště pod jezem není úniku, ačkoliv se na hladině netvoří velké vlny ani víry. Záchranu zhoršují vysoké nábřežní zdi.   

Přenášení lodí okolo jezu je problematické. Doprava silně táhne proud do náhonu a vlevo je zarostlý břeh. Správcem jezu je Povodí Vltavy.

Jez přehrazuje dolní Mži na říčním kilometru 16,6. Do Plzně na soutok s Radbuzou a začátek Berounky to tedy už není daleko.

Jez u Zámeckého mlýna na dolní Mži pod hradem Buben byl funkční před 2. světovou válkou jez. Když se protrhl, už ho nikdo neobnovil. Pro vodáky je z něj lehká a krásná. Jez sloužil jako zdroj energie pro Zámecký mlýn, který stále stojí na levém břehu řeky a okolo něj teče mlýnský náhon. Opravený a udržovaný mlýn slouží k rekreaci, stejně jako chatová osoda v jeho okolí. U mlýna je replika vodního kola na spodní vodu.

Na mlýně je uveden letopočet 1448. Od středověku do novověku patřil vrchnosti. 1930 se stává majitelem mlýna Karel Nemelka. Mlýn měl kolo na spodní vodu, spád 1,5 m a výkon 7 koňských sil.

Po roce 1945 byl spolu se synem, který během 2. světové války sloužil jako důstojník Wehrmachtu, odsunut do Německa. Manželka a dcera zůstaly ve mlýně. Po komunistickém znárodnění připadl družstevní obchodní síti Jednota, která v něm zřídila rekreační zařízení.

Netrus trus, je to hnus - tímto reklamním claimem propaguje Centrála cestovního ruchu Královéhradeckého kraje své turistické lokality. Jsou to Krkonoše, Český ráj, Orlické hory, Adršpach a samotný Hradec Králové. Kupte si u nich lopatky na exkrementy a zahrabávejte své hovínky lopatičkami do hlíny.

Fulnek je město na obou stranách zemské hranice Moravy a Slezska. Jméno pochází z německého výrazu an/bei der fûlen ecke (na shnilém či lenivém místě), což značí, že osada se rozkládala na bažinách v ohybu líně tekoucího Husího potoka. Město bylo založeno Lichtenburky před 1293 a patřilo k Opavskému knížectví. 1480 bylo fulnecké panství zapsáno Janem ze Žerotína do olomouckých zemských desek a od té doby se počítá k Moravě. V 15. a 16. století působila ve Fulneku Jednota bratrská, která zřídila školu. Posledním biskupem zde byl 1618-1621 Jan Amos Komenský. 1938 byl Fulnek připojen k nacistickému Německu v rámci Sudetské župy. Koncem 2. světové války byla velká část města srovnána se zemí. Po válce byla většina německých obyvatel města vysídlena a nahrazena novým českým obyvatelstvem.

Nejdůležitější památka města Fulnek je barokní zámek na kopci nad městem na místě původního gotického hradu. Důležitý je dům Jednoty bratrské, nyní muzeum a Památník Jana Amose Komenského. 1407 ho postavila protestantská církev, 1612 byl přestavěn na modlitebnu a 1691 na špitál. Augustiniánský klášter byl původně gotický. Farní kostel Nejsvětější Trojice je umělecky mimořádně cenná barokní stavba z roku 1760. Trojiční morový sloup z roku 1718, na bočních pilířích se sochami sv. Rocha a Šebestiána, s reliéfy Ježíše v patě sloupu a sv. Jana Křtitele a Floriána na podstavci.

Čestnými občany Fulneku jsou pedagog Jan Amos Komenský a tenistka Petra Kvitová.

Podívejte se na Kroměřížsko třeba na kole. My jsme sem přijeli od jihu při týdenním cykloturistickém putování Burčák na kole jižní Moravou. O kousek dál jsme prošli Hostýnské vrchy.

Video ukazuje Kroměříž (květná zahrada, biskupský zámek a podzámecké zahrady), Střílky (barokní hřbitov), Velké Těšany (větrný mlýn), Holešov (zámek a zámecký park) a Svatý Hostýn (bazilika Nanebevzetí Panny Marie).

Těžko na cvičisti, lehko na bojišti. Posádky záchranářských vojenských vrtulníků proto neustále cvičí, co je může potkat v reálných akcích. Česká armáda uspořádala první soutěž v těchto dovednostech pod názvem Mini SARmeet LKLN 2024 Czech Airforce. Vyhrála ji posádka vrtulníku W-3A SOKOL. Podívejte se, jak spolupracuje pilot, palubní technik a záchranář. 

Sedm vrtulníků změřilo své síly na vojenském letišti Líně u Plzně. Na akci se slétly letové posádky z 24. základny dopravního letectva (2x Mi-17, 2x W-3A), 22. základny vrtulníkového letectva (1x Mi-171) a Centra leteckého výcviku (1x Mi-17, 1x En-480B).

Prověřovala se navigace, jeřábování, přistání na přesnost a lanové techniky. Časový limit vyžadoval rychlé a správné rozhodování. Soutěž zahrnovala simulované záchranné mise, kde týmy testovaly dovednosti v reálných podmínkách. Tyto mise mohou zahrnovat pátrání po ztracených osobách, záchranu z vody nebo koordinaci při přírodních katastrofách.

The global spectacle Cliff Diving 2024 will not only be set against natural wonders, urban landscapes, and remote venues – it's bringing two new locations and two new divers to further ramp up the excitement.

May 26 Athens, GRE
June 8 Boston, USA
June 30 Polignano a Mare, ITA
July 20 Causeway Coast, NIR
August 10 Oslo, NOR
August 25 Montreal, CAN
September 29 Antalya, TUR
November 10 Sydney, AUS

Litoměřice střeží Bránu Čech / Porta Bohemica. Z toho vždy těžily a to jim také bylo zkázou. Středověké město na hranici Čech a Sudet patřilo k nejvýznamnějším a nejbohatším. Po Labi proudilo zboží do Saska, dál do Braniborska a na Severní moře. Tudy pluly vory se dřevem a šífy plné surovin. Tady se pěstovalo, zpracovávalo a skladovalo víno. Zde se dobýval kvalitní kámen i písek na významné stavby. Ale také tudy táhly obrovské armády a mnohdy si to rozdaly v rovinách za městem.

 Litoměřice na Horydoly

HOROLEZCI Kreutzberk pro softmovery
HOROLEZCI Kilometr za hodinu
HOROLEZCI 15 882 metrů na umělé stěně
VODÁCI Kick&kayak na dolním Labi
VODÁCI Brozanský náhon před soutokem Labe a Ohře
VODÁCI Dolní Ohře za velké vody: nuda na hladině
CYKLISTÉ Vltava a Elbe Radweg
TURISTÉ Vlaky znovu jezdí pod Lovoš
TURISTÉ Tři podzemí v Litoměřicích
KULTURA Skleněná ruka Adama Ondra
KULTURA Ultralevičáci v Ústeckém kraji se zbavují šéfů muzeí a galerií
KULTURA Ústecká kulturní čístka: pomsta, peníze, protekce?
KULTURA Otevřený dopis členům Rady Ústeckého kraje

Vytáhli jsme z archivu bonbonek pro fajnšmekry: videozáznam z výroční schůze Českého svazu ochránců přírody Český kras. Konala se 1993 v hospodě Hostím, dnes se jmenuje u Krobiána. Na schůzi ČSOP jsou vidět a slyšet významné osoby té doby, např. Vojen Ložek, Láďa Holub, Zbyněk Heran, Zdeněk Myslbek, Dušan Němeček, Jarda Veselý, Saša Pánek, Láďa Mrůzek, Stáňa Myslbeková, Olinka Zámečníková, Hanka Turková.

Pro pamětníky dodáváme, že stráž ochrany přírody se tehdy významně zabývala kontrolou trampů, turistů, horolezců a dětských oddílů, aby netábořili v národních přírodních rezervacích na Karlštejnsku. V 80. a 90. letech minulého století totiž Malá a Velká Amerika, Alkazar, Svatý Jan pod Skálou, Mexiko, Liščárna a Modlitebna, Kamensko, Pusťák, Soví ráj, Jižní kříž, Koda, Srbsko a Karlštejn zažily boom přespávání v přírodě.