Jak jsme spluli Naab

Jedeme jenom ve dvou. A ještě k tomu v kajacích na divokou vodu. To jsme si tedy vybrali galeje...

Cesta do slovanského Německa

Po rozpálené dálnici ženeme kombík přes Plzeň a Rozvadov, uhneme z ní směrem na Weiden a k chladivé řece se dostaneme v městečku s povědomým názvem Luhe-Wildenau.

Jsme v Horní Falci na úpatí Českého lesa, kterou dlouho obývali Slované. Luhy založili u soutoku několika říček a potoků, ze kterých vzešla řeka Nába (Naab). Vyklučili lužní lesy a v mělké širokém údolí vzdělali pastviny a šťavnaté louky.

STÁHNĚTE:
Vodácký průvodce Naab

Jezy, ostrovy, slepá ramena

Parkujeme u fotbalového hřiště na soutoku řeky Naab a říčky Luhe. Za kabinami je bezplatný plácek pro fotbalisty, rybáře a vodáky. Vklouzneme z rákosí do proudu, který nás pomalu, ale jistě nese k prvnímu jezu Naabmühle. Vpravo před jezem nás navádí šipka s kanoistou na louku, kudy se jez přenáší.

Na plastovém kajaku hupneme přes betonovou korunu, která je sotva mokrá, a tak se pod ní netvoří válec. Jenže ujedeme sto metrů, a tam už musíme z lodi stejně ven. Vystupujeme u hráze z betonu a balvanů, která v sobě spojuje funkci nízkého jezu a hlubokého brodu.

Řeka se hluboce zařízne do lesnatého údolí a doveze nás k jezu Wernberg-Unterköblitz. Orientace nad ním je poněkud komplikovaná díky systému několika ostrůvků. My volíme úplně pravé rameno a ukazuje se, že to nebyla dobrá volba. Vede nás rovnou k elektrárně, a tak musíme nad jezem křižovat celou řeku doleva. Tam máme na výběr - buď jez přeneseme po levém břehu, nebo sjedeme kamenitým rybím přechodem vlevo od jezu, nebo sklouzneme šikmou jezovou desku. Díky krátkým loďkám můžeme klouzat po mokrém zamešeném betonu po jez.

Zvířata jsou tady doma

Poprvé a naposledy se v korytě objeví skála a pár set metrů za ní končíme pod mostem. Přes něj vede dálniční křižovatka mezi Prahou, Norimberkem a Mnichovem. Parťák vytahuje z křoví koloběžku, kterou jsme tady nechali po cestě sem, a jede nazpátek po silnici pro auto. Já zatím suším vodácké oblečení a posléze ho hlídám před nájezdem malých Cikáňat, které se tady utábořily spolu s bulharskými rodiči. Nevím, zda jejich nenechavé ručičky jsou důsledkem jejich upřímného zájmu o vodácký sport nebo o cizí věci, které lze dobře zpeněžit. Na noc tedy raději popojíždíme o pár set metrů niž podél řeky.

Ráno vařím snídani na ohni z naplaveného dřeva s doprovodem žabího skřehotání, ptačího zpěvu a hluku projíždějících tiráků z nedaleké dálnice. Parťák mezi tím odváží auto pár kilometrů do Pfreimdu na nádraží a na koloběžce se vrací nazpátek.

Objízdné potoky pro ryby a vodáky

Dnes nás čeká dlouhá plavba historickou krajinou. Naab většinou poteče, málokde se úplně zastaví, ale my to ani pořádně nezaregistrujeme. Voda hladce plyne bez peřejí mezi loukami, po kterých rejdí jako diví traktoristé sklízející vysokou šťavnatou trávu.

První jez v Pfreimdu označuje na levém břehu šipka s kanoistou. Ukazuje buď přenášení po louce nebo objízdný potok pro ryby. Menší lodě jím projedou bez problémů a užijí si aspoň na sto metrů iluzi divoké vody. Pod jezem se řeka uklidní a pomaloučku teče mezi slepými rameny a okolo ostrůvků. Máme čas sledovat volavky, čápy, labutě a další ptáky ve vzduchu i na hladině. Objíždíme velká stulíková pole. Na březích se zjeví několik zárodků trampských osad nebo zahrádkářských kolonií. Ví bůh, co se ze seskupení srubů a maringotek nakonec vyvine.

Na levém břehu se objeví kostel svatého Petra a Pavla v Perschen, který tu už stojí devět století. O kus dál se napravo vypíná hrad nad středověkým městem, jehož historie sahá ještě o dvě stě let nazpátek. Koho dějiny zajímají, jistě ví, že zdejší region nazývaný Nordgau má úplně jinou historii než sousední Bavorsko na jihu a Braniborsko daleko na severu. Účelem jeho vzniku bylo okolo roku 1000 po Kristu definitivní ovládnutí nábských Slovanů a stabilizace německo-českých hranic od Chebu k Tachovu. To se o pár století později podařilo a Nordgau splynul s Horní Falcí.

Další šipka s kanoistou zase ukazuje doleva. Buď nás čeká dlouhé přenášení přes vesnici, nebo plavba parkem, kterým vede rybí přechod. Nájezd z řeky do objízdného potoka je zeshora označený pohyblivou traverzou podobně jako vjezd do tunelu pro nákladní auta. Má stejnou funkci, protože ukazuje, jestli se vodáci vejdou to podjezdu pod mostkem v polovině potoka. Kdo se praští do hlavy o traverzu, neměl by jezdit, protože dál neprojede.

Naab pořád krásně teče, pozorujeme přírodu ve slepých ramenech i na ostrůvcích v řece. Zleva se přibližuje dálnice do Mnichova a voda se nenápadně zastaví. Nastávají několikakilometrové galeje. Na březích se zjevili rybáři. Teprve až pod dálničním mostem vlevo přiteče říčka Schwarzach, se můžeme zase radovat. Blíží se dvojice jezů.

Pokud pojedeme levým ramenem, zastavíme u druhého jezu ve Schwarzenfeldu, těsně před ním vyneseme loď na ostrov a zase ji spustíme na hladinu. V pravém rameni řeky hned na začátku stojí vysoký nesjízdný jez, který se přenáší vlevo také přes ostrov. Elegantní možnost, jak se dostat do pravého ramena poskytuje kamenitý a zakroucený objízdný potok pro ryby, který začíná těsně vlevo vedle jezu. Dál pokračujeme pod nízký pontonový jez, podjedeme historické centrum města a ocitneme se na soutoku s levým ramenem už pod oběma jezy.

Jsme odhodláni pokračovat dál. Víme ale, co nás čeká. Jako burlaci na Volze budeme pádlovat po klidné řece. Je krásná, ale zábavy si na ní moc neužijeme. V obrovských meandrech se točí až do Schwandorfu. Těsně před městem odbočuje z hlavního koryta doprava mlýnský náhon. Dostaneme se do něj přes nízký jez Hollerwehr a pokračujeme přírodním korytem až k lávce pro pěší. Na levém břehu vedle ní stojí pěkně opečovávaná boží muka. Tady končíme.

Během dvou dnů máme za sebou 37 kilometrů plavby. Na celé Nábě jsme během víkendu potkali jenom jednu nafukovací kanoi a dvojici kajakářek, která se právě vylodila. Jinak byla řeka pouze naše. Tedy až na jednoho Slováka, který rýžoval zlato a jeho paní se při tom opalovala, dvě desítky místních rybářů na březích a dva obyvatele chatové kolonie.

Booking.com

Suším oblečení, čistím lodě, čekám na auto a bojuji s komáry. Parťák jde dva kilometry na vlak do Irrenlohe. Na trati do Pfreimdu jezdí spoje každou hodinu. Tam nasedne do auta, dojede k řece pro koloběžku a nakonec vyzvedne i mě. Pomalu padá soumrak.

Gute Nacht! 

Parkujeme na odpočívadle u silnice v jednom vedlejším údolí. Koloběžku a oba kajaky stěhujeme ven z kombíku, sami si usteleme uvnitř. Po půlnoci už spíme jako zařezaní, ale ne na dlouho. "Guten Tag Polizei" ozve se klepání na přední sklo. "Ausweis bitte, Dokumenten!" požaduje nekompromisní hlas. Než se nám podaří probudit se, otevřít dveře a najít občanské průkazy, slyšíme veselý smích mladšího policajta: "To jsou vodáci a mají koloběžku, to znám." Ten starší komisní nám ještě posvítí do očí, zasalutuje a přeje: "Gute Nacht." Myslím, že i on si oddechl, že nemusí perlustrovat zloděje, protože jako vesnický policajt nemá takové vzrušení zapotřebí.

 Řeky v okolí na HORYDOLY

Mže (Česko)

Regen (Německo)

Naab (Německo)

Schwarzach (Německo)

Kamp (Rakousko)

Ohře (Česko)

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě