Nebezpečná Volyňka po povodních

Že teče v korytě Volyňky hodně vody ovšem neznamená, že se do jejích peřejí může vrhnout každý vodák.

Povodně nadělaly v řece paseku

Jako každá horská říčka teče úzkým korytem s velkým spádem a často skáče přes kamenité peřeje. Už to z ní dělá záležitost jen pro zkušené vodáky.

Nedávné jihočeské povodně udělaly z Volyňky vysloveně nebezpečnou řeku. Přesto ji lze za určitých okolností doporučit ke splutí.

Povinností je dobré vybavení, zkušenost s podobných malých toků, vzájemné jištění všech členů výpravy a především obezřetnost. Než někam strčíme pádlo, musíme se přesvědčit, že nám nehrozí nic nebezpečného.

Průjezd Vimperkem raději vynecháme

Přijíždíme do Vimperka v poledne. Největší šumavské povodně jsou za námi. Vodočet slibuje dobrých 130 cm, což je mírně nad ideální střední vodu. 90 cm je prý minimum pro splutí.

Později se ukazuje, že ke splutí zpod Vimperka je potřeba spíš 120 cm vody, než oněch udávaných devadesát. Povodně nahrnuly velké balvany a udělaly z nich přírodní stupně.

Autem projedeme skrz Vimperk a na první pohled nás odrazuje, že řeka sviští skrze město vyzděným korytem s velkým spádem a několika stupni s mohutnými válci. Nedá se před nim zastavit. Tohle si rádi odpustíme. Zároveň nemůžeme Vimperk doporučit ani největším vodáckým kamikaze.

Šlendriján za evropské peníze spadnul do koryta

První odbočka na výpadovce do Prahy poskytuje malé parkoviště před mostkem k velké továrně. Tady se v klidu převlékneme, připravíme dva kajaky a poslechneme si Hančiny obvyklé řeči, že se bojí a že jsme si měli vybrat jinou lehčí řeku.

Nasedáme na louce na levém břehu hned pod mostkem. Vklouzneme do proudu a hned to začíná. Válce stíhají vlny, kličkujeme mezi kameny a sjíždíme mnohé malé stupně. Musíme být stále ve střehu. Za této vody je to poctivá dvojka.

Místa k manévrování je málo a proud je silný. Vidíme první podemleté a spadlé opěrné zdi. Poučné je, že se jedná výhradně o nové zdi! Za peníze Evropské unie se tady postavil šlendriján. Staré poctivé kamenné zídky stojí dodnes na svém místě.

Pozor na padlé stromy

Pod silničním mostem vjíždíme do Annenského údolí. Těsně před kamenným patníkem označujícím 34. kilometr se voda trochu rozlévá do mělčiny. Vlevo stojí domek se zahrádkou. Je nejvyšší čas zastavit. Mohutný strom přes vodu tvoří přirozenou lávku, ale pro nás by byl smrtící pastí.

Po levém břehu lodě přetáhneme. Objedeme v pravotočivé zatáčce spadlou silniční opěrnou zeď a vyhlížíme vlevo velký mlýn. Před ním zastavujeme, protože si pamatujeme z pěší obhlídky, že někde za ním padnul do koryta strom. Proud je tu silný a není kde zastavit. Proto kotvíme raději hodně vysoko nad touto překážkou.

Za stromem dáváme lodě na vodu, ale zase ujedeme jen pár desítek metrů. Pamatujeme si, že máme vystoupit doleva u brodu na louku. Dalo by se jet ještě dalších sto metrů na mělčinu u patníku na 33. kilometru, ale tam je za vysoké vody poslední záchytný bod.

Před stupni v Annenském údolí máme velký respekt

Dál Volyňka úžasně zrychlí, vklíní se mezi skálu a les, a pak bez varování přepadne přes dva zabijácké stupně těsně za sebou. Oba dva jsou vysoké metr a půl, jsou postavené ve vyzděném korytu (částečně ho rozbila letošní povodeň), nedá se před nimi rozumně zastavit a hlavně se pod nimi tvoří neprůjezdné válce.

Raději táhneme lodě tři sta metrů po louce, než abychom se museli blíže seznamovat s podjezím. Asi by to byl náš poslední pozdrav řece.

Horní Volyňka je jedna dlouhá peřej

Pod stupni obtížnost stoupá na dva až tři, možná místy až ke trojce. Svezení je to krásné, ale neustále koukáme za roh a zkoumáme s obavami každou zatáčku.

Často nejde dlouhé stovky metrů zastavit. Volyňka je tady jedna dlouhá peřej v úzkém rovném korytě.

Nejkrásnější úsek začíná u lávky pro pěší před Sudslavicemi. Poznáte ji tak, že vpravo je po povodních vybagrovaná velká štěrková hráz.

Doslova letíme nekonečně dlouhými peřejemi. Není kde zastavit, ale říčka se už rozšiřuje na deset metrů, a tak se utěšujeme, že kdyby k něčemu došlo, máme místo na zatáčku nebo přibrždění.

Malé prahy mohou způsobit velké problémy

Nízký silniční mostek v Sudslavicích raději přenášíme. Za ním je totiž nízký stupeň. Sice je tak malý, že kilometráž ho ani nezaznamenala, ale stejně se za ním za tohoto stavu vody tvoří dlouhý vývar.

"Teď už to bude lehčí," prohlašuji. "Obtížnost klesne na dvojku." Náš kajakářský pár si tedy oddechne. Hanka totiž prohlašuje, že tohle je na ní už moc. Že jí takhle nebezpečná a těžká řeka vůbec netěší.

Ještě stačím pomyslet, že na lehčích úsecích se obvykle cvakneme. Snažím se koncentrovat na bezchybnou jízdu.

Muselo to přijít - krysa je na světě

Volyňka zase zrychluje. Teče sevřená vysokými olšemi. Jednotlivé peřeje vlastně nejsou od sebe odlišit. Sice stále zkoumáme, jestli se v dálce neobjeví padlý strom, ale už si to začínáme užívat.

V tom to samozřejmě přijde. Špatně najedu na vlnu, pod ní je kámen, voda mi bere záď kajaku a já padám do vody. Následuje ukázková krysa jako vyšitá z učebnice.

Zkouším držet loď, potom aspoň pádlo, ale proud je moc rychlý a silný. Po sto metrech všeho nechávám a zachycuji se o pařez. Lezu z koryta ven na louku.

Kilometrový sprint po břehu zachránil loď i pádlo

Následuje kilometrová honička za odplouvající lodí. Jsem dost rychlý, abych ji sledoval, ale nejsem schopen ji předběhnout. Hanka sice můj kajak postrkuje ke břehu špičkou své lodě, ale nemá možnost ho úplně zastavit.

Dlouhý sprint končí za mostem v Bohumilicích. Proud trochu zpomaluje. Vrhám se do vody, plavu a loď táhnu na břeh. Bohužel házečka z kajaku odplavala. Asi jsme ji špatně připoutal karabinou. Pádlo nacházíme proti proudu zaseknuté pod kamenem.

Tady končíme. Voda stoupá jako blázen.

Odfrknu si, naberu vzduch do plic a chceme pokračovat. Jenže při prohlídce stupňů v Bohumilicích vidím, jak fofrem stoupá hladina. Všude okolo prší. Nahoře na Šumavě asi padají trakaře. Do koryta dodává spoustu vody také potok Spůlka.

Končíme. Tohle riskovat nebudeme. Jdeme na vlak. Po víkendu, už doma v teple a suchu u počítače zjišťujeme, že Volyňka stoupla za pár minut o třicet centimetrů hodně přes 160 cm.

Volyňka ze Čkyně zlehkne, peřejí a prahů ubývá, ale naopak přibývá jezů. Mnohé nejsou sjízdné, protože na ně řeka nanesla odpadky, stromy a větve z povodní. Pod Volyní se pádluje už jenom po voleji od jezu k jezu.

VOLYŇKA - kilometráž

35,1 Pravětínský potok ústí zprava
34,6 silniční most, továrna vpravo, parkoviště vlevo, START
34,0 mostek, vjezd do Annenského údolí
33,0 výrazný patník s kilometráží vlevo
33,3 dva stupně s nebezpečnými vývary za sebou, přenášení vlevo
31,2 Sudslavice, nízký most a pod ním stupeň
30,0 Bohumilice, most
29,3 Spůlka ústí zleva
28,7 Bohumilice, most, KONEC
28,3 Bohumilice, U Smítků, nebezpečný stupeň mezi továrnami
26,4 Čkyně

SERIÁL Lehké šumavské řeky

Teplá Vltava / Moldau 
Borová Lada - Lenora, WW 1, 19 km

Kleiner Regen / Malá Řezná
Zwieselau - Bettmannsäge, WW 2-, 14 km

Schwarzer Regen / Černá Řezná 
Oleumhütte - Teisnach, WW 2, 19 km

Regen / Řezná
Blaibach - Regensburg, WW 1, 109 km

Kamp
Roiten - Zwettl, WW 2-3, 7 km

Malše / Maltsch
Římov - České Budějovice, WW 1, 21 km

Otava
Rejštejn - Sušice, WW 2, 15 km

Volyňka
Vimperk - Čkyně, WW 2-3, 12 km

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě