Teplá Vltava: to se musí

Dá se ovšem splout i na otevřence nebo nafukovací pálavě.

Z Prahy to máme do jižních Čech dost daleko, ale jednou se na Vltavu musíme podívat i my. Vstáváme v půl šesté, rychle nakládáme kajaky na auto a jedeme před Strakonice a Vimperk do Borových Lad.

Sedm hodin na cestě

Domluvené setkání s kamarády se nekoná, a tak odvážím auto do dvacet kilometrů vzdálené Lenory sám. To už padla desátá. Stopuju v neoprenu nazpátek. Jako naschvál jezdí auta zeshora dolů a ne mým směrem. Proto jsem nazpátek až v jednu hodinu po poledni.

Rodinná výprava skáče do kajaků teprve, když se slunce začíná sklánět k obzoru. Za to ale máme řeku úplně pro sebe. Komerčáci odjeli, romantici na otevřenkách už jsou také ti tam a kajakáři zmizeli ještě dříve, než jsme přijeli do Borových Lad.

Nebudeme nic riskovat, před každým jezem zastavíme. To je naše domluva, protože jedeme s jedenáctiletým synem.

Totální romantika

Říčka je ledová, průhledná až na dno, voda se rychle kroutí v meandrech. Jsou prořezané a přehledné. Vody ja akorát tolik, abychom viděli z koryta ven do krajiny. Pádlujeme po náhorní plošině uprostřed rašelinišť.

Přicházejí první dva jezy Borová Lada a Zahrádky, Dá se před nimi dobře zastavit, ale kradou vodu. Pod nimi se dost šoupeme po šutrech.

V Březových Ladách začneme kličkovat mezi malými travnatými ostrůvky a objeví se jez Polka. Pod ním není skoro žádné voda, protože si ji bere náhon. Ochranářská cedule na startu nás varovala, abychom náhonem nejezdili. Zároveň nám ovšem nařizovala, abychom nepíchali pádly do dna. Tak si vybíráme menší zlo a skáčeme do náhonu.

Pohodlí v náhonu

Pádlujeme po něm jen k silničnímu mostku a od něho stáhneme lodě do hlavního koryta Vltavy. Mohli jsme jet ovšem ještě dál až k elektrárně, protože v náhonu nečeká žádná záludnost a na konci jsou česla, kdyby někoho napadlo vjet do turbíny.

Takhle musíme bidlovat a bojovat o každý metr až k elektrárně, která nám vodu zase vrátí. Kousek pod výtokem náhonu Polka je ostrov. Vlevo je v hlavním korytě padlý strom, ale ostrov se dá lehce objet zprava. Zároveň je okolí ostrova rybářským ráje, tak pozor, ať vás nějaký muškař neuloví místo pstruha.

První Čochtan

Po několika zatáčkách číhá další strom v hlavním korytě, který není pořádně vidět. Dá se objet uzoučkým průjezdem vlevo skoro po louce. Tady vyhrávám tradiční rodinnou soutěž o prvního Čochtana, protože mne větev shazuje do vody a než stihnu zapřemýšlet o eskymákovi, jsem z kajaku venku. Na moji rozplavbu se přijel podívat traktorista z nedalekého statku. Zábavné to asi moc nebylo, a tak svůj stroj otočil a znuděně odjel.

Říčka pořád svižně teče, místy je ovšem vybagrovaná, nebo jsou její břehy poházené kamením proti velké vodě. Maně si vzpomínáme na pokyn ochránců přírory, abychom nepíchali pádlem do dna.

První hospoda je v Horní Vltavici. Dáváme si teplou polévku a horký čaj a rychle jedeme dál. Je už večer a chceme dojet, ještě než padne tma.

Vodník nás zase tahá za nohu

Až do Lenory má být koryto zarostlé a vegetace má znesnadňovat plavbu. Volíme tedy taktiku, že jedu hodně vepředu a do zatáček najíždím opatrným vnitřním obloukem, abych mohl případně varovat před nebezpečím.

Už je to tady. Koryto je sice většinou prořezané, ale v jednom místě je padlý strom tak silný, že do něj nějaká dobrá duše vyřezala jen jakousi bránu. Nevidím místo, kde zastavit, a tak se do ní snažím strefit. V posledním okamžiku zjišťuji, že brána je příliš nízká. Brzdím pádlem o strom tak razantně, že ho zaseknu do kmene a sám se pod ním podmáčknu. Říkám si, že se nic neděje, rukama se připlácám ke břehu a pádlo si potom vyzvednu.

Jenže koutkem oka zahlédnu, jak neprojel ani malý synek a jak plave vedle svého kajaku. Není moc čas něco dělat, natožpak přemýšlet, vjíždím do křoví, také se cvakám a už oba visíme na větvích. Já si pro lodě i pádla doplavu, on vyleze na břeh a máma se nám směje. Dokázala včas zastavit a kajak přetáhnout po břehu okolo stromu.

Teď už pádlujeme jako o život, abychom se zahřáli. Po pár kilometrech naštěstí už bez stromů dojíždíme do Lenory. Na tábořišti se družíme s ostatními vodáky, a než usneme, těšíme se na zítřejší Otavu. Parta na kanoích, co tu s námi spí, pojede dál, protože si chce užít meandrů až do Lipna.