Zlatý kaňon na Sázavě

Svůj romantický název nemá Zlatá řeka pro nic za nic. Právě jez Žampach sloužil jako zdroj vody i energie pro nejvýnosnější zlatý revír Jílové. Keltové rýžovali zlato přímo z písečných nánosů Sázavy pod Žampachem. Ve středověku se začalo těžit ve štolách. Zlato odtud umožnilo Janu Lucemburskému, aby financoval své válčení po celé Evropě, a jeho synovi Karlu IV., aby si koupil půlku Evropy a císařskou korunu k tomu. Přítrž všemu udělaly nedlouho po jeho smrti husitské války. Jednak lehce dostupné zlato došlo, a druhak nebylo za co platit, když nebylo ani co jíst a na hladomor pomřela polovina obyvatelstva.

JÍLOVÉ: Tady už zlato není

Ještě si prohlédneme zespoda impozantní viadukt Žampach přes zlatonosnou rokli Kocour a vplouváme do Zlatého kaňonu.

Údolí se nenápadně zužuje, objevují se jednotlivé skály a pod nimi jednoduché, ale zábavné peřeje. Po levém břehu vede nad řekou Posázavská stezka, třetí nejstarší značená turistická trasa v Čechách. První byla na Vltavě ze Svatojánských proudů do Štěchovic a druhá z Berouna před Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn.

VIDEO Sázava ze Žampachu do Pikovic

Místy si připadáme jako v Hobitíně. Na skalách i v lesnatých svazích pozorujeme trampské chaty nalepené téměř na sobě. Kde je u vody aspoň kus louky, tam se víkendové domky hromadí dvojnásobně. Na pravém břehu jsou viditelně výstavnější, protože se k nim dá dostat auty, kdežto levý břeh je dostupný jen pěšky.

Přesto míjíme střelnici, několik volejbalových i tenisových hřišť.

Vysoko ve skalách na pravém břehu rachotí Posázavský Pacifik. Největší trampskou slávu má tato lokálka už za sebou, ale dodnes kromě místních lidí vozí spoustu turistů, vodáků a cyklistů z Prahy do Čerčan a rozváží je podél Sázavy.

NA KOLE: Posázavská stezka

Osady a jednotlivé sruby mají svá romantická jména. Nejčastěji jde o legendy Divokého Západu, ale mezi ně se vklínil Karibik, Orient i ryze české názvy.

Hned za jezem vpravo je Goward nesoucí jméno po megalitickém kamenu v cromlechu v Severním Irsku. 

Vlevo míjíme v rychlém sledu Rychlou řeku s názvem podle proudu, který je zde opravdu rychlý, Kadjak pojmenovaný po arktickém ostrově na Aljašce a založený 1928 stanaři z Vršovic, a Ajax se jménem bájného reka z bojů před Trójou, který byl založen roku 1926, o nichž je známo, že závodili na kanoích jako Indiáni a házeli podkovou jako kovbojové.

Proti nim stojí slavné Toronto, kde začali hrát na kytary bratři Nedvědi, a kde se už od založení roku 1922 na neoficiálním tábořišti U dubu sportovalo. Odtud pochází mnoho nejlepších českých sportsmenů. 

Na pravém břehu míjíme osadu Dakota se jménem siouxského kmene a vlevo Úsvit. Tato poměrně nová osada z roku 1956 stojí v blízkosti nejkrásnější vyhlídky na Sázavu pojmenované po básníku Karlu Václavu Raisovi.

V zatáčce pod Raisovou vyhlídkou na levém břehu se rozkládají rozložité trampské osady Údolí Ticha a Údolí Slunce. Mají dost místa a díky tomu i několik hřišť a slavnou sportovní minulost už od poloviny 20. let minulého století.

Na obou březích Sázavy následuje osada Píska s malinkatou písečnou pláží. Malé sruby jsou rozházené po skalách i v roklích. Co sem nepřinesli osadníci na ramenou, to nemají. Tady stojí osamělé sruby Kolorádo (řeka Colorado v Kalifornii), Dalton (pistolníci Daltonovi), Kon-Tiki (Heyerdalův balsový vor), Orang (malajský pojem pro člověka), Ogden (americký a kanadský průzkumník), Oregon (americký stát na západním pobřeží), Plch (přerostlá veverka) a další s podivuhodnými jmény.

Vpravo na travnatém poloostrově se rozkládá osada Staří kamarádi, kterou založilo pětadvacet kamarádů, kteří opustili roku 1933 osadu Děti neklidu, neboli dřívější Klub Rvavých a pozdější Toronto.

Nad námi se vpravo zvednou mohutné skály, mezi nimi jsou kamenná pole zpevněná skládaným kamenem a nad nimi jezdí vlak. Proplouváme okolo Třeštiboku, kde mívali voraři hodně práce, aby je třeštící voda nenarazila do skal po boku řeky. Vlevo pozorujeme místy zachovanou navigaci, neboli kamennou hráz sloužící k usměrnění proudu vody pro voroplavbu.

V lese na levém břehu se objeví jednoduché občerstvení. Hned vedle stojí budova bývalé Starcovy restaurace. Kde je ovšem její zašlá sláva... 

HISTORIE: Starcova restaurace na Sázavě

Potom už míjíme po pravé ruce výraznou chatu Poslední peřej, opravdu se naposledy osvěžíme v peřejkách, prohlédneme si Pikovickou jehlu, jak skalní věži říkají horolezci, neboli Komín podle místního názvosloví, a Zlatý kaňon se otevře do širokého údolí.

Podél rozlehlých luk pádlujeme po hladké vodě k mostu v Pikovicích. Tady končíme, jako všichni vodáci. V létě tady bývá šrumec, protože komerční vodáci tady odevzdávají vypůjčené lodě a vodáckou výbavu půjčovnám. Teď v zimě přirážejí ke břehu sem tam dvojice, někdy přijede i větší partička kajakářů.

Odtud se dá vrátit vlakem nazpátek k Žampachu, pokud jsme tam nechali stát auto. Pozor! Zastávka Pikovice se podle železničářů jmenuje Petrov u Prahy a k Žampachu se chodí od nádražíčka Jílové u Prahy.

RIVER GUIDE: Vodácký průvodce a kilometráž Sázava

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě 

 Další zajímavosti z regionu: SÁZAVA a Posázaví