Za dva dny přes Krkonoše

Přechod pohraničního hřebene Krkonoš není žádnou sváteční vycházkou ani kondiční vyjížďkou ve sportovním dresu po urolbovaných stopách. Je to opravdová turistika, která se v případě rychlého zhoršení počasí může změnit dokonce i v boj o život. Nejeden lyžař tu už zabloudil a zmrzl nebo se zřítil do ledovcového karu.

Turistickým tempem trvá hřeben dva dny. Nejvhodnější je začít v Harrachově, kam jezdí autobus, vlak anebo lze zaparkovat auto na hlídaném parkovišti.

Končit první den lze na Špindlerovce a sjet autobusem do Špindlerova Mlýna a druhý den se sem stejným způsobem vrátit. Celý přechod lze ukončit již v Horní Malé Úpě, kam občas zajíždí autobusová linka. Kompletní Krkonoše však končí až v Žacléři na nádraží.

Pozor však na návrat k autu! Pod horami sice vede silnice, ale téměř žádný autobus nespojuje Žacléř nebo Úpu s Harrachovem.

S sebou potřebujeme backcountry běžky a sadu vosků (protože sníh se bude měnit), nebo skialpinoistické lyže a stoupací pásy, teplé oblečení (protože se rychle mění počasí) a cestovní pas nebo občanský průkaz (několikrát překročíme česko-polské hranice).

Krkonoše jsou drsné a krásné hory

Krkonoše - jediné tuzemské hory, které se vyrovnají Alpám, Tatrám či Karpatům. Do velehorských výšek jim sice pár stovek metrů chybí, ale co se jim nedostává do velikosti, to jim přebývá v drsném počasí. Na pláních okolo Luční nebo Labské boudy ve třinácti stech metrech to vypadá jako v Nízkých Tatrách ve dvou tisících metrech – kosodřevina, pár zakrslých smrčků a téměř neutuchající vítr.

Sněžka či Luční hora připomínají třítisícové alpské štíty – rozpukané kamení, trocha mechu a prudké změny teploty, mnoho sněhu a časté náledí. Kotelní a Sněžné jámy nebo Labský důl připomínají divoké amfiteátry v rumunském Fagarášském pohoří – rozbité skály, laviny, potůčky pod sněhem a na tom všem se usilovně drží trochu trávy a pokroucené kleče.

Sudetští Němci odešli. Co po nich zbylo?

Kdyby s námi mohli jet naši předkové, byli by překvapeni změnami. Mluví se tu česky, nikde žádný dobytek, většina starých chat neexistuje, horské louky zarostly klečí, za hranicemi je Polsko a jen tyčového značení je snad více.

Ukázkou, co se v těchto nešťastných sudetských horách v posledním století stalo, je okolí Luční boudy. Od sedmnáctého století se v okolí postupně postavilo mnoho dřevařských a pasteveckých bud. Těsně před druhou světovou válkou většinu spálila česká armáda z obav, aby se v nich neubytoval nepřítel, za války v tom pokračoval wehrmacht a zbytek lehnul popelem za socialismu. Málokteré chatě v Krkonoších se potom podařilo vstát z popele aspoň v takové betonové podobě jako Výrovka (původně Havlova bouda). Štěstí ovšem neměla Rennerova bouda směrem ke Kozím hřbetům, Obří pod Sněžkou a mnoho menších bud od Klínovek po Modrý důl. Nemluvě o jejích obyvatelích, kteří museli po válce kvůli své národnosti odejít téměř všichni.

První den

Vystupujeme z autobusu v Harrachově, lyže dáváme na ramena a stoupáme uježděnou silničkou podél Mumlavy.

1/2 h: Mumlavské vodopády. Největší asi desetimetrový stupeň přímo nad vyhlídkovým můstkem sjel na kajaku poprvé před deseti lety Jiří Šťastný. “Na hraně mi docela zatrnulo, byla to výška jako prase. Ale už jsem letěl a dopad byl dobrý,” popisuje těch několik vteřin na své internetové stránce. Že to nebyla žádná legrace, dokumentuje druhý pokus Filipa Webera o pár let později, který si po něm pobyl dva měsíce v nemocnici.

2 h: Vosecká bouda. Kousek odtud jsou na turistické cestě vidět zbytky uřezaných sloupů. Zde probíhaly jiné akce než sportovní, jsou to totiž pozůstatky po drátech, které pomáhali hlídat pohraničníkům vstup do Polska.

2 3/4 h: Pramen Labe. Kromě šumavského pramínku Vltavy nejposvátnější voda v Česku. Teď v zimě uvidíme jen rozcestník a možná mělkou prohlubeň ve sněhu, ale ve sněhu pod námi stojí zídka s barevnými znaky všech měst, kterými řeka protéká.

3 hod: Labská bouda. Socialistický kolos, který nabral druhý dech a poskytuje ubytování i stravování.

3 1/2 h: Martinovka. Klasická horská bouda. Pokud je krásné počasí, vyplatí se ji minout a jet přímo po hřebeni.

4 1/4 h: Petrovka. Bývalá klasika s hospodou a levným ubytováním. Poté spáleniště. Dnes zase ubytovna.

4 1/2 h: Špindlerovka. Horský hotel s několika boudami v okolí. Jezdí sem autobus ze Špindlerova Mlýna. Stále se tu však vzpomíná na onačejší dopravní prostředky: začátkem 90. let se tu totiž posadily dva vrtulníky a z nich na své první setkání vystoupili prezidenti Václav Havel a Lech Walesa.

6 h: Luční bouda: Středobod mnoha turistických výprav ke Sněžce. Restaurace evokuje předválečnou sudetskou hospodu, kde se kromě jídla a pití tančilo na rozlehlém parketu. 

Druhý den

Od Luční boudy vyrážíme po pláních Úpského rašeliniště přímo ke Sněžce na obzoru.

1/2 h: Slezský dům na polské straně hranice nad Obřím dolem. Dobře je odtud vidět Studniční hora, z jejíhož vrcholu přímo do údolí se jezdíval poslední jarní sjezdový závod. Traduje se, že jeden z německých závodníků při něm letěl před válkou z hrany šedesát metrů.

1 h: Sněžka: K vrcholu s polskou boudou ve tvaru létajících talířů a několika českými budovami včetně lanovky vede cesta podél řetězů. A ty jsou na sněhu nebo ledu vskutku zapotřebí. Z vyhlídkové terasy občas sjede některý z odvážlivců na lyžích přímo stržemi do Obřího dolu. Na vrcholu je český a polský bufet.

3 h: Pomezní boudy: Přes chatu Jelenka s vyhlášenými borůvkovými koláči prudce sjíždíme do Horní Malé Úpy s mnoha boudami a hotely různé cenové kategorie.

6 h: Žacléř: Hřeben klesá do úrovně lesa a přes Rýchorskou boudu sjíždíme do městečka, odkud jezdí vlak a autobus.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Čtěte zajímavosti z krkonošských hřebenů:

Německé názvosloví v Krkonoších

Noc na hřebenech Krkonoš: v boudě nebo přístřešku?

Hřebenová cesta Česko-polského přátelství

Za dva dny přes Krkonoše