Jak jsem přežil tři laviny. Jaké jsem udělal chyby?

TRAGEDIE: čtěte rubriku ČERNÁ VDOVA

O lavinách se letos mluví především v souvislosti s lyžováním. Pod sněhem sice umírají hlavně pěší turisté, horolezci a místní lidé, avšak skialpinisté a freeridisté jsou mediálně vděční. 

Meribel: desková lavina

To si takhle frírajduji v nepříliš skloněném terénu po rozlehlých pláních pár set metrů od sjezdovek. Je už odpoledne, vracím se z dlouhého sjezdařského výletu po Třech Údolích. Po sjezdovkách jsem už ten den dojel do Courchevelu, Mottaretu, zaskočil jsem dolů do Belleville a teď jedu z Val Thorens přes Mont Chambre domů do Meribelu. Jedu sám, jsem zde pracovně, s ostatními lidmi mám sraz večer v hotelu.

Ztrácím ostražitost, málo strmý terén mě ukolébává, užívám si poslední odpolední jízdu a přemýšlím, že mě bolí nohy.

Jenže najednou objíždím terénní bouli s převýšením snad 20 metrů. Točím za ní doleva a nevšimnu si, jak je tam strmý svah. Uříznu ho. Rozjíždí se nafoukaný sníh na tvrdém podkladu, jedu v kostkách rozlámaného ztuhlého prašanu. "To je dobrý, pořád stojím. Musím vyjet z laviny doleva," běží mi v hlavě. "Už jenom pár metrů." Pak mi sníh podrazí nohy. "Musím se udržet na povrchu," diktuji sám sobě. Nemohu ovšem dělat vůbec nic. Lavina si se mnou dělá, co chce.

Sníh se zastavuje na rovince. Lavina nemá dostatečnou rychlost, aby pokračovala dál do údolí. Ležím ve sněhu po ramena, na boku, ale hlavu mám venku. Nikde nikdo. Nic se mi nestalo. Zjišťuji, že jsem stačil odhodit obě hole, které vidím opodál trčet ze sněhu. Znamená to, že mohu hýbat rukama a horní polovinou těla. Za pár desítek vteřin sníh okolo nohou ztuhne. Nemohu vypnout boty z vázání. Řeším to tak, že odhrabu sníh okolo horní nohy až k botě a ručně vypnu vázání. Hurá, jde to!  S druhou botou to jde stejně.

Opatrně odjíždím na modrou sjezdovku a držím se jí jako klíště až k hotelovým dveřím. Lavina mi sice pokroutila obě kolena, vazy a úpony bolí, ale jsem mladý, a tak to po týdnu přestane. 

Skialpinistova svatá trojice: pípák, sonda, lopata

La Plagne: prachová lavina

Z lanovky vidím skalní stěnu s výrazným kuloárem. Tam chci! Z vrcholu Roche de Mio sjíždím po sjezdovce k zasněženému hřebeni Roche Fendue. Po něm jedu nejprve vodorovně a nakonec pár metrů do kopce na sedélko. Odtud spadá na druhou stranu necelých pět metrů široký a velmi prudký skalnatý kuloár. Jestli do něj vjedu, není už cesty nazpátek. 

Se mnou přijíždějí dva snowboarďáci. Prý jsou ubytovaní také v La Plagne. Jejich přítomnost mi dodává neoprávněnou odvahu. Domlouváme se lámanou němčinou na spolupráci. Počkáme na sebe a v případě potíží si pomůžeme. Zkontrolujeme pípáky. Oni pojedou rovnou kuloárem, já to zkusím výše z předvrcholu a do žlabu najedu níž. Nejprve jedu prudkou prašanovou strání, pod kterou je strmá skála. 

ČTĚTE VÍCE: Lavinový vyhledávač neboli pípák 

Včera pořádně sněžilo. Začínám se obávat laviny. Nad skalní bariérou traverzuji doprava. Není moc místa, a proto se všechny oblouky musejí skákat. Malá lavinka mi přejíždí přes patky lyží. Ještě nějakých dvacet metrů nebezpečného traverzu a vjíždím na zasněžený hřebínek. Oddychnu si, protože z hřebenu laviny obvykle nepadají.

Myšlenkami jsem už v bezpečí. V tom se sníh pode mnou dává zákeřně do pohybu. Metr nade mnou se otvírá půl metru hluboká trhlina a jemný sníh mě jako po klouzačce odnáší po skryté zledovatělé spodní vrstvě. Instinktivně se snažím udržet lyže pod sebou, abych se nepřevrátil hlavou dolů.

Hlavou mi bleskne, že jsem udělal všechno, abych nebezpečí po pádu omezil – rozepnul jsem si batoh, abych ho mohl shodit z ramenou, utáhnul límec a rukávy, aby mi tam nenapadal sníh a hůlky sejmul ze zápěstí, abych je mohl odhodit. Stejně by se ve mě krve nedořezal.

Stupně lavinového nebezpečí

Lavinové předpovědi na internetu

Projedu snad padesát metrů skalnatým koutem a přepadnu desetimetrovou skalní stěnkou do kuloáru. To mě zachraňuje. Sníh přes mě přejede jako voda přes jez a já se zastavuji zavalený do půli těla. Nic nemám na sobě zlomeného, lyže jsou připnuté na nohou a hole stále držím v ruce.

Sníh okolo mne okamžitě tuhne a dusá ho neustávající proud drobných lavinek ze žlabu nade mnou. Daří se mi prohrabat k oběma vázáním a vypnout je hůlkou. Lyže sice vyhrabávám dlouho, ale to už jsem mimo největší nebezpečí.

Se snowboarďáky se loučíme. I přes brýle jim lezou oči s důlků. Štěstí jsem měl velké a vím, že se nemusí opakovat. Proto zbytek kuloáru sjíždím s třesoucíma nohama až do Belle Plagne.

Jak na to: Lavinové omyly

Vysoké Tatry: základová lavina

Ráno vyrážím na skialpech ze Zbojnické chaty ve Vysokých Tatrách o něco dříve, než moji kamarádi Bára a Píťa. Hodlám jim prošlápnout stopu dolinou a až začneme stoupat k Javorovým štítům, necháme lyže ve svahu a oni zase prošlápnout stopu v mačkách. Mizím do profláklého lavinového svahu pod Zbojníckou kopou.

Mizím za horizontem z dohledu od chaty. Najednou se pode mnou ozve tupé řachnutí, lyže se samy otáčejí kolmo dolů a já jedu v mokrém sněhu stále rychleji. Nemohu vyndat nohy ze sněhu, nejde ani zatočit, a za zadkem se mi hromadí stále více těžkého mokrého sněhu. "Zlomí mi nohy a pak záda, přejede mi přes hlavu a udusím se v bolestech," mihne mi hlavou. Křičím: "Pomoc, pomoc." Nikdo mě nevidí ani neslyší. Jsou to zoufalé chvilky.

Sníh se zastavuje až v dolině v místech, kde končí Zbojnické spády a začíná sjezd Generál. Stojím jako tvrdé Ypsilon, kroutím hlavou, jaký jsem hlupák, rychle vypínám vázání a lezu na povrch mokré lavinky.

Byl to sice jenom splaz široký několik metrů, ale neměl jsem sílu se z něho dostat. Musel jsem jenom čekat, co se stane, a držet rovnováhu. To se mi nakonec povedlo. Když přicházejí kamarádi, už dlabu lyže ze sněhu. Sledujeme, že to byla základovka. Led a sníh sjel po skalách a trávě.

Paradoxní bylo, že předchozího dne jsem na stejném místě vedl základní horolezecký výcvik oddílových nováčků. Zkoušeli jsme tam padat a brzdit cepínem, slaňovali jsme ve sněhu a trénovali hledání zasypaných v lavině. Když se odpoledne svah ohřál a začal dunět, zavelel jsem k odchodu. Sám jsem na to druhý den zapomněl a vlezl do připravené pasti.

Laviny číhají na každém kroku

 Doporučené vybavení

* Skialpinistická výbava - skialpové lyže, skialpové vázání, skialpové pásy, skialpové hole, skialpové boty.
* Lavinová výbava - lavinový vyhledávač (pípák), sonda, lopata.
* Turistická výbava - batoh, zapalovač, čelovka, mapa, lékárnička, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel.
* Teplé oblečení - čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell.
* Peníze, doklady, pojištění, outdoorový mobil, kompaktní fotoaparát nebo outdoorová kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo.