Podchlazení na kole, pozor už v září!

Podchlazení je důsledkem dlouhodobého působení chladu na celý organismus. Omrznout biker může rychle, ale většinou si toho všimne, anebo se tomu lze vyhnout řádným oblečením. Podchladí se pomalu a nenápadně, ale tím je to s ním horší.

Plíživá zima

Na biku nebo i na silničním kole se cyklista stále pohybuje. Někdy mu je zima na ruce nebo nohy, ofukuje ho ledový vítr, ale to se dá vydržet. Jenže občas je potřeba zastavit, počkat na kamarády, opravit kolo, nebo kvůli únavě hodně zpomalit. To jsou rizikové chvíle pro vznik podchlazení.

Zatímco v extrémních případech omrzlin je poškozená kůže a maso pod ní, podchlazenému člověku vychládá tělesné jádro. Klesá mu teplota životně důležitých orgánů od břicha přes srdce až k hlavě.

Tělo obětuje uši, nos, prsty...

Tělo se snaží udržovat teplotu ve velice úzkém rozmezí 36 až 37 °C. Ohřátí či ochlazení se brání za každou cenu. Pocením se v létě ochlazuje. V zimě naopak omezuje průtok krve do periferních oblastí, hlavně rukou a nohou. Pánové dobře znají za těchto situací i chlad v rozkroku.

Pokud to nestačí, nastává svalový třes, který zvýšuje produkci tepla o pětinu. Když ani to nepomůže, tělo obětuje prsty, uši, obočí a téměř do nich přestane dodávat teplo. Prostě je nechá na pospas přírodě a snaží se ochránit to nejcennější.

Když ani to nepomůže, poklesna teplota tělesného jádra pod kritickou mez. Biker je najednou ospalý, slabý a pomalu reaguje. Příznaky jsou zdánlivě podobné jako u obyčejné únavy, nebo dokonce hlaďáku z nedostatku jídla, ale v zimě jde spíš o podchlazení. V takovém stavu by už nikdo neměl šlapat na kole po silnici, natož pak v terénu. Sám už ovšem není schopen si to uvědomit, a tak to za něj musejí rozhodnout ostatní bikeři ve skupině.

Bez cizí pomoci nepřežije

Když něco takového nastane, je potřeba projít nezpátek v hlavě několik posledních hodin. Nenamočil se? Nestáli jsme příliš dlouho? Nezranil se? Nevypil příliš studené pivo? Nebo nemá nějaké drobnější zranění? Pokud odpovíme kladně, je potřeba podchlazeného co nejrychleji a při tom nejšetrněji dostat do tepla a přivolat k němu lékaře. Pokud najdeme schouleného bikera třeba na lavičce nebo opřeného o strom v lese, který se už ani netřese zimou, ale nesrozumitelně blábolí, obvykle to není akoholem, nýbrž podchlazením. K němu je potřeba okamžitě přivolat záchranku, protože pouhé rozhýbání by ho mohlo zabít. V nemocnici mu ohřejí krev pomocí mimotělního oběhu a budou doufat, že se z toho dostane.

"V celosvětovém průzkumu se ukázala překvapivá skutečnost, že nebezpečné stavy podchlazení vznikaly nejčastěji po hromadných dopravních nehodách. Umírali na ně lidé, kteří měli jenom drobnější poranění," říká předsedkyně lékařské komise Českého horolezeckého svazu Jana Kubalová. "Už se ví, že důvodem bylo zanedbání ze strany zdravotnického personálu. Starali se hlavně o těžká zranění a mezi tím jim zkolabovali zdánlivě zdraví lidé."

I menší zranění, jako třeba tržné rány, nebo drobné zlomeniny, totiž potřebují k léčení teplo a to si vytáhnou ze zbytku těla. Pokud se k tomu přidají i další komplikace, může dojít ke kolapsu. Jak dlouho vydržíme provlhlí, promrzlí a prochlazení, záleží na mnoha faktorech. Najedený, spokojený a pohybující se biker s tím nebude mít problém. Kdo dostane strach (třeba když zabloudí), lehce se zraní, má hlad, nemá okolo sebe kamarády a mele z posledních sil, ten na tom bude hůře.

Více v rubrice ZDRAVÍ a BEZPEČNOST

Nebojte se hromů, bojte se blesků!

Jak dobře bivakovat

Výšková nemoc je zákeřná potvora

Omrzliny jsou nevyzpytatelné

Sulovský: Omrzliny vznikají z blbosti

Kde koupit metrák bezpečí?

Obvaz zraněné ruky

Silniční lišej

Cestovatelské nemoci

Vytahování z ledovcové trhliny se musí nacvičit