Prvních zimních 70 km na kole z Rakovníka do Prahy

Poslední podzimní jízdu na horských kolech jsme zdolali před týdnem z Kolovrat přes Týnec nad Sázavou a Pikovice do Prahy. Ujeli jsme 90 km a trvalo nám to celý den. Z Rakovníka chceme být rychlejší.

STRAVA.com: Stáhni GPX Rakovník - Praha

V 8 hodin ráno ještě skoro za tmy nastupujeme v Praze do vlaku a míříme do Rakovníka. Z nádraží nás nasměruje cyklistické značení rovnou na Husovo náměstí. V historickém centru středověkého města nás zaujme starobylý chrám svatého Bartoloměje.

Chrám svatého Bartoloměje v Rakovníku

Stál tu románský kostel svatého Mikuláše, který nechal roku 1119 obehnat hradbami, valy a příkopy kníže Vladislav I. Bylo to v době, kdy z nejasných důvodů předal vládu nad Čechami svému bratru Bořivoji II., aby si ji roku 1120 znovu vybojoval. Před rokem 1349 kostel vyhořel a dále sloužil jen jako součást městského opevnění. Roku 1367 se zde začal stavět gotický kostel. Římský císař Karel IV. a zároveň český král Karel I. odpustil na obnovu kostela dva díly papežských desátků.

Roku 1407 je v královském majestátu Václava IV. jmenován jako "matka okolních kostelů." Uvnitř stály tři nové oltáře svaté Doroty, Panny Marie Vítězné a svatého Kříže a 10 000 mučedníků. Ovšem už roku 1422 během husitských válek znovu vyhořel a znovu sloužil jen jako městské opevnění.

Postupně se opravoval, ale k dostavbě a vyzdobení chrámu do dnešní podoby došlo patrně až za vlády krále Vladislava II. Jagellonského. Z této poněkud uvolněné renesanční doby pochází stavební zvláštnost chrámu - osa presbyteria v západovýchodním směru se odchyluje k severu oproti ose lodi.

Roku 1496 byla zakoupena vyřezávaná zlacená archa s obrazem svatého Bartoloměje. Roku 1499 byla pořízena cínová křtitelnice. Roku 1503 byla Matějem Rejskem vybudována kazatelna z jednoho kusu pískovce ve tvaru kalichu. Roku 1549 byla vpravo od portálu vybudována skrýš na kostelní a městské cennosti. Během třicetileté války v letech 1634 a 1639 byl Rakovník i kostel vydrancován.

Zákostelí, kam kromě kostela a zvonice patřila i Pražská brána, fara (dnes muzeum), rychta a škola tvořilo městské opevňovací prvky. V letech 1802-1845 byly strženy mostky a příkopy zasypány. Roku 1885 byl kostel regotizován Josefem Mockerem. 

Staré uhelné doly Lužná u Rakovníka 

Po rychlé prohlídce prochladlého Rakovníka šlapeme po červené turistické značce a poté po cyklotrasách č.102 a 103 okolo rybníka Bartoň na rozcestí Belšanka. Pod ním pracovala sklárna, než vytěžila dřevo v okolí a přestala se vyplácet. Část nedaleké Lužné se proto jmenuje Skelná Huť a potůček je Skelnohuťský potok. Podél něj stoupáme po silnici k průmyslovému objektu Vilma. Všude okolo jsou vidět pozůstatky hornické činnosti. Tady se v malých dolech a šachtách těžilo černé uhlí.

Fürstenberkové nakonec skoupili všechny zdejší horní podíly a roku 1924 postavili malou uhelnou elektrárnu pojmenovanou po manželce ředitele. Fungovala jenom pět let a zásobovala elektřinou fürstenberský Krušovický a Křivoklátský pivovar a několik dvorů v okolí. Zestátnění v roce 1930 nepřežila. Dnes je zde autoservis a vrakoviště.

Více se o dolech dozvíte, pokud projdete geocache Stará důlní díla.

Nulová izoterma dělá zvláštní efekty

Stále podél Skelnohuťského potoka stoupáme lesní silničkou k samotě Tři stoly. Nad křivoklátské lesy se vyhouplo slunce. Sice se schovává za studenou hustou mlhou, ale síla mu stačí, aby spustilo zvláštní efekt. Všude okolo nás šustí a praská. Námraza, která obaluje větve, se uvolňuje, sviští vzduchem, rozpadává se a na zemi rychle taje.

Ve stoupání překonáváme nulovou izotermu a šustění ustává. Teprve u zemědělského dvora Amálie zase klesneme, teplota vystoupá těsně nad nulu a svistot se zase ozve. Tentokrát ne z lesa, ale z ovocného stromořadí u cesty.

Obrovitý komplex Amálie byl postavený na nové pasece roku 1830 a dostal jméno po Amálii Kristině Bádenské, manželce Karla Egona z Fürstenberku. Dnes se pořádně neví, co s ním.

Na dlouhém absolutně rovném sjezdu vystaveném větru, řádně promrzneme. Na rozcestí nad údolím Klíčavy se dáme doprava po zelené turistické značce a na krátký čas vjedeme do terénu. Přes samotu Zajíčkovna, most nad Brejlským potokem (vpravo sedí na stromě vodník) a osadu Brejl sjedeme k Lánské oboře. Bohužel je veřejnosti nepřístupná. Dáme se tedy doleva po silnici ke Klíčavě.

Pražsko-lánská koněspřežní dráha

Kus po proudu stávala dolní pila Brejl, kde končila Pražsko-lánská koněspřežka. Po trati Linec - České Budějovice to byla druhá železnice v kontinentální Evropě. Trasu projektoval František Josef Gerstner (stejně jako budějovickou předchůdkyni), vyměřoval ji Joachim Barrande (díky tomu začal paleontologickou kariéru u Skryjských jezírek), platilo ji konsorcium místních šlechticů Kalina z Jäthensteinu, Karl Egon II. Fürstenberg, Karel Clam-Martinic, Kašpar ze Šternberka, Hildprant a Evžen z Vrbna. Vozilo se po ní dřevo z Křivoklátska a uhlí z Lán a později i Kladna. Měla vést až do Plzně. Nakonec celý projekt finančně zkrachoval, železnice dnes vede do Plzně podél Berounky, ale byla to stavba, která ukázala cestu velkopodnikatelům nastupující průmyslové revoluce. Poučili se na ní například Vojtěch Lanna nebo bratři Kleinové. 

NA KOLOBĚŽCE: Z Rakovníka přes Křivoklát a kolem Berounky

Z údolí Klíčavy od historické brány do Lánské obory strmě stoupáme silnicí po cyklotrase 201 do osady Píně. V lese po levé ruce se kroutila koněspřežka a nabírala výškové metry. Dodnes vede po její trase cesta pro turisty a lesní techniku. V tomto úseku se jí říká Konina. Osada byla původně fürstenberská pila a nákladní stanice pro dřevo. 

Pokračujeme skrze les pořád rovně za nosem. Po pravé ruce sledujeme oplocení Lánské obory a za ním vede souběžně těleso koněspřežky. V místech, kde se silnice přiblíží k Piňskému potoku, koněspřežka odbočuje do obory. Dnes po ní vede cesta zvaná Šámalka pojmenovaná po Přemyslu Šámalovi, kancléři Tomáše Garrigue Masaryka.

Prezidentské Lány

Dojíždíme na kruhový objezd nad Lány a znovu se potkáváme s koněspřežkou, která sem přijížděla zprava z obory. V Lesní ulici 10 stojí nenápadný domek, který býval nádražím. Pod námi na polích a loukách vidíme, jak se koněspřežka točila krajinou. Důvody k tomu měl projektant Josef Gerstner hned dva. Pokud to nebylo nutné, nechtěl ztratit ani jeden výškový metr, protože koňská síla byla drahá, a zároveň musel respektovat lánské uhelné doly, kde se nakládala energetická surovina pro Prahu. Těžilo se například v lokalitách Amerika, U Křížku, v Rynholci, u Stochova (důl Anna se za socialismu rozrostl a přejmenoval na Československé lidové armády) a dál u Tuchlovic (důl Jaroslav dostal jméno po Václavu Noskovi, komunistickém tvůrci Státní bezpečnosti).

NA KOLE V LÁNECH: Okolo Lán k Amálii a zpátky

Po Křivoklátské a Zámecké ulici sjedeme rychle s kopce k zámku Lány. Toto výstavní sídlo slouží prezidentům Československa a později České republiky k letnímu odpočinku. Je pochopitelné, že český lid si žádá svého krále, a ten se musí chovat jako panovník a tedy sídlí na Hradě a na léto se stěhuje do zámku. Začalo to císařským levobočkem Tomášem Garrigue Masarykem, který z pubertálního vzdoru zradil vlast a odtrhl od ní podivný slepenec Čechy, Morava, Slovensko a Zakarpatská Ukrajina, a pokračuje do dnešních dní, kdy zrádce národa Miloš Zeman zaprodává zdejší lid despotickému samoděržaví a rudému orientalismu. V tomto ohledu měl zámek Lány stejný osud, jako zámek Hluboš o několik let dříve. Zámky byly zabrány novou československou mocí pro letní sídlo prezidenta TGM a poté nuceně odkoupeny od původních majitelů.

Lány patřily Fürstenberkům, ostatně jako velká část Křivoklátska včetně hradu Křivoklát, a také pivovar Krušovice. Tento starý německý rod přišel do Čech po bitvě na Moravském poli roku 1278. Fürstenberk tehdy držel zástavu Rudolfa I. Habsburského, který porazil Přemysla Otakara II. Z Čech odešli Fürstenberkové po roce 1930, když prozíravě prodali majetky československému státu. Dnes sídlí v původním rodovém Donaueschingen v německém Bádensku a druhá rodová větev ve Weitra v rakouském Vitorazsku.

Od brány Lánského zámku pokračujeme podél jeho zdi ulicí U Kasáren do polí, kterými vede nová cyklostezka podél Zámeckého potoka. Na jednom z posezení pro turisty vytahujeme termosku s horkým čajem a namazanými chleby. Je frišno. Fouká z polí. Odpoledne se krátí. 

U čističky odpadních vod cesta vystoupá na terénní val a končí. Stoupáme už bez značení polní cestou na jih k lesu, v něm zamíříme po nenápadné lesní cestě na jihovýchod a ta nás dovede na asfaltovou cyklostezku č. 8185. Po ní vyjedeme na silnici bez provozu v Pustince. Vidíme výdušnou neboli větrací jámu velkého hlubinného dolu na uhlí Tuchlovice a po chvíli sjedeme na úpatí jeho obrovské výsypky. Cyklostezka nás provádí po tělese bývalé důlní železniční vlečky skrze fotovoltaickou elektrárnu. Opustíme ji na silnici do Kamenných Žehrovic, projedeme obcí a pokračujeme do Žiliny, kde se znovu napojíme na cyklotrasu 201. Pár kilometrů bychom si mohli ušetřit, kdybychom se jí drželi celou dobu, ale neprohlédli bychom si Lány ani Tuchlovice. 

NA KOLOBĚŽCE: Ze Slaného okolo Kladna do Prahy

Milenci nebo vzdělanci v Unhošti?

Po vedlejších silnicích šlapeme usilovně jeden kopec za druhým přes Družec a Kyšice do Unhoště. Těšíme se do cukrárny na Masarykově náměstí. Bohužel je v době epidemie koronaviru zavřená. Na lavičce v parčíku tedy aspoň dopijeme zbytek čaje z termosky a sníme poslední čokoládovou tyčinku. Do Prahy už musíme vydržet jen se studenou vodou v bidonech. Slunce zašlo a teplota klesla pod nulu.

V Unhošti stavíme na odpočinek vždy na stejném místě pod sousoším nazvaným Každý má právo na vzdělání. V první verzi ho odlil Josef Klimeš z bronzu pro československý pavilon na Výstavě EXPO 58 v Bruselu. Pozdější kamenná kopie z roku 1960 změnila pouhým názvem svůj obsah. Původně totiž šlo o Milence.

Poutní Hájeckou cestou na Petřín

Spěcháme. Večer se blíží. Cyklotrasa nás vede pod hradem v Červeném Újezdu, okolo františkánského kláštera Hájek a nakonec druhdy populární poutní cestou. Hájecká poutní cesta vedla z Hradčan do Hájku, měřila 14 km a bylo na ní postaveno 20 kapliček. Mnohé stojí dodnes, ale bohužel už nemají malířskou ani sochařskou výzdobu. 

Střídají se průjezdy vilkovými obcemi Litovice, Hostivice, Sobín a mezi nimi projíždíme polňačkami. Kilometr od nás v poli pozorujeme vysílač. Stojí na plochém návrší Teleček. Je to nejvyšší místo v Praze. V Sobíně končí značení 201 a začíná A15. Zapínáme blikačky a světla na kolech. Na Zličíně vjíždíme do Prahy.

Cyklotrasa nás protáhne přes Bílou horu, Ladronku a Strahov na Petřín. Ačkoliv už máme všeho dost, na chvíli ze zastavíme u Hladové zdi. Pohled na svítící velkoměsto se nikdy neomrzí.

Na Vltavu padá tma. Rychle ale opatrně sjíždíme petřínskými cestičkami dolů do města. Jednak se musíme vyhýbat chodcům na procházce, jednak nové dláždění klouže a nechceme se válet na parkové cestičce.

Přejíždíme most Legií, na Národní třídě se rozčilujeme, jaktože řidiči neumějí pořádně řídit, a do metra zapadneme na Václavském náměstí. Je na čase! Hlad máme jako vlci, teplo z nás dávno vyprchalo - za půl hodiny už sedíme doma u večeře a horkého čaje.

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě