Ze Slaného okolo Kladna do Prahy na koloběžce

Dolnooharská tabule má jen tři významné vrcholy, které jsou považovány za poslední výběžky sopek Českého Středohoří. Jsou to Říp (456 m), Hazmburk (418 m) a Slánská hora (330 m).

Mezi nimi nic není. Jen placka, dlouhá údolí a mírné vyvýšeniny, mezi kterými se prohání vítr.

Nehezká cesta nezajímavou krajinou

Odpoledne jsme ukončili lezení po ferátách na Slánské hoře a vydali se nazpátek do Prahy. "Nepojedeme přece rovnou domů k Vltavě a po cyklostezce domů, tam to známe," prohlásila má žena a rozbalila mapu. "Vezmeme to ze Slaného okolo Kladna do Ruzyně a na metro."

Rozhodnuto!

Kdyby věděla, do čeho jde, nikdy by takovou hloupost nevypustila z úst. Zmrznou jí prsty, bude zima i v rozkroku, studený vítr fouká proti nám, do cesty se nám postaví několik nepříjemných stoupání, budou nás míjet rozjeté kamiony a domů přijedeme za tmy. Opakování našeho výletu váženým čtenářům nedoporučujeme.

VIDEO Ze Slaného do Smečna na koloběžce

Slaný: gotický kostel svatého Gotharda

V centru Slaného obkroužíme kruhový objezd u gotického kostela svatého Gotharda. Temný, přísný a vysoký chrám má zajímavou historii. Jako románskou baziliku ho roku 1137 postavili mniši benediktini z Ostrovského kláštera na soutoku Vltavy a Sázavy. Slaný byl jejich hospodářské zázemí. Svatý Gothard byl opatem mateřského kláštera v Niederaltaich a vyslal svého žáka Lamberta, aby spolu s Boleslavem II. založil klášter v Čechách, což roku 999 učinili. Klášter byl osídlen převážně Němci a Slaný / Schlan byl také německý. Z moderního pohledu leží Slaný na hranici Sudet.

Když Slaný dostal těsně po roce 1300 statut města, postavil hradby a získal privilegia i majetek, byl chrám přestavěn. Gotickou podobu dostal roku 1372. Na začátku husitských bouří opouštějí benediktini Slaný a už se sem nikdy nevrátí. Na dvě století kážou v kostele svatého Gotharda ultrakvisté a po nich luteráni. Roku 1425 je město dobyto husitskou armádou Táborského svazu a v kostelní věži je upáleno několik obránců. Od poloviny 15. století do roku 1520 rekonstruuje město chrám na své náklady. Další úpravy celkovou podobu kostela mění už jen málo. Vnitřek je ovšem zcela barokní. 

Vyjíždíme Ouvalovou ulicí směrem na Smečno. U železničního podjezdu končí cyklostezka a se ocitáme na zdánlivě pěkné silnici. Jenže ouha! Jedeme skoro pořád do kopce, většinou mírného, ale šlapat je potřeba neustále. Proti nám fouká ledový vítr. Z obou stran nás míjejí kamiony, i když je podzimní víkend.

Smečno: městečko vydělalo na věrnosti Martiniců

Nějak se dopotácíme na kopec do Smečna, dříve zvaného Muncifaj (zkomolenina z latiny mons fagi / buková hora). Toto bezvýznamné městečko zažilo století slávy, když do něj Martinicové pumpovali peníze z císařských konfiskátů. Financí bylo tolik, že Smečno koupilo daleko většího souseda, město Slaný. Z královského města se v tu dobu stalo poddanským.

Smečno totiž vydělalo na Třicetileté válce. Čeští stavové roku 1618 vtrhli do Pražského hradu, kde uspořádali nezákonný soud za porušování Rudolfova majestátu zaručujícího svobodu vyznání, a odsoudili přítomné místodržící k vyhození z okna ve výši 20 metrů. Byli to Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic, k nim přidali vzbouřenci ještě písaře Filipa Fabricia. Všichni tři zázračně přežili. Martinic pomohl zraněnému Slavatovi dojít do Lobkovického paláce, kde je přijala Polyxena z Pernštejna, poslední příslušnice rodu Rožmberků a zároveň matka rodu Lobkoviců. Fabricius utekl k Vltavě. Martinic uprchl do Bavorska. Defenestraci si nemohl nechat líbit císař Ferdinad II., proti němuž byl útok ve skutečnosti veden. Bitvou na Bílé hoře roku 1620 začala Třicetiletá válka, do které se nakonec zamotala celá Evropa během níž zemřela polovina obyvatelstva a některé kraje se zcela vylidnily. K uklidnění nepomohla ani demonstrativní poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. 

Jaroslav Bořita z Martinic byl císařem za svoji věrnost náležitě odměněn. Dostal se ke konfiskátům, které byly zabaveny uprchlým nebo popraveným protestantským šlechticům i měšťanům. Už roku 1630 se proto mohl nastěhovat do nového renesančního zámku ve Smečně, který postavil na místě staré gotické tvrze.

Libušín: pramáti Přemyslovců

Z náměstí vyjedeme Svinařovskou ulicí, která se za městečkem skloní a my uháníme v serpentinách do Svinařova, až nám mrznou nosy. Pak nepříjemně stoupáme do Libušína pod stejnojmenným slovanským hradištěm, kde podle Kosmovy kroniky věštila kněžna Libuše slávu Prahy. Dnes z něho zůstal jen kostelík svatého Jiří, který stojí na základech románské rotundy. Roku 1050 odtud vládl přemyslovský kníže Břetislav.  

ZAČÍNÁ ZIMA: Teple se oblékněte na koloběžku

Kladensko: uhlí, železo, vápenec a pískovec

Tlačíme koloběžky po okraji nejdůležitější české průmyslové oblasti. Kladensko založilo hospodářský vzestup českých zemí v 19. století. Na lesním rozcestí u dolu Max trochu odpočíváme. Tady končí kopce. Dál už pojedeme po rovinách nebo s kopce. Na Kladensku se těžila železná ruda u Nučic, vápenec u Mořiny a černé uhlí na Kladně. To umožnilo mohutný provoz Kladenských železáren, které založil v polovině 19. století Vojtěch Lanna a jejich sláva skončila až po roce 1989, kdy došly přírodní zdroje v okolí. 

Padá tma. Skrze temný les se nám nechce jet po silnici, a tak zamíříme po cyklotrase 0017 lesními průseky k nádražíčku Kamenné Žehrovice. V okolí se už od středověku těžil velmi kvalitní pískovec. Kvádry odtud jsou v nejvýznamnějších stavbách, jako například Karlův most, katedrála svatého Víta, Národní divadlo a hradby Starého Města pražského.

Od roku 1830 tudy vedla Lánská koněspřežka z pražských Dejvic od brány Bruska. Její trasu zaměřil Joachim Barrande a zůstala dodnes. Pouze vozy už netahají koně, ani pozdější pára, ale jezdí se na dieselové motory. V letech 1916 až 2002 se zde těžilo černé uhlí, a proto je vesnické nádražíčko umístěno na velkorysém prostoru. Mnoho kolejí bylo po ukončení těžby vytrháno a důlní vlečka zrušena.

VIDEO V noci na koloběžce v Praze

Unhošť: po staré Pražské silnici do Dejvic

Stále po cyklotrase 0017 dojedeme skrze les k nádražíčku Kladno - Rozdělov. Tma už je jako v pytli, a tak cyklotrasu opustíme a volíme silnici. Blikačky vzadu i světla vepředu máme dostatečně nabyté a provoz je naštěstí slabý.  Jedeme už hodně rychle po staré Pražské silnici přes Velkou Dobrou, Braškov a Kyšice do Unhošti. Tady si ještě stačíme koupit dortíky a koláčky v cukrárně, ale sníst si je už musíme v parku. Cukrářka akorát zavírá.

Pokračuje po vedlejších silnicích v ose Pavlov, Jeneč, Hostivice, Ruzyně, Dejvice. Na metru končíme. Už se nám nechce pokračovat na koloběžkách ve tmě přes celou Prahu domů. 

5x JAK NA TO: Ve městě bezpečně na koloběžce

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Stromovka (Praha), Štěrboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Hanspaulka-Zahradní Město (Praha), Hradčany-Karlův most-Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Z Jižního Města k Vltavě (Praha), Ze Zličína k Berounce (Dobřichovice), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Z Prahy do Polabí (Neratovice), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Ze Slaného do Prahy (Slaný), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Kokořínsko ze severu (Štětí), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Podél Jizery do Svijan (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové), Veselské pískovny (Veselí nad Lužnicí), Pískovna Kojetice (Neratovice), Hrad Mydlovar (Nymburk), Podél Ohře do Lokte (Karlovy Vary), Bolevecké rybníky (Plzeň), Z Rakovníka do Prahy (Český kras a Křivoklátsko), Solná komora (Mondsee), Hochkönig (Bischofshofen), Hrad Elz (Porýní), Podél Smědé (Frýdlant), Jezera Kozielno a Topola (Paczków).

Dejte nám také vědět o svých oblíbených místech či trasách, rádi je uveřejníme. E-mail: redakce@horydoly.cz